„Byli jsme zaskočeni tím, že velká část našich dotazů uváděla místní učitele do velkých rozpaků. Máte čas se setkávat? Jak často spolu mluvíte o jednotlivých dětech a třídách? Jak řešíte systémové věci? Na všechno měli naši finští kolegové jedinou odpověď: mluvíme spolu pořád, setkáváme se neustále, je to přece součást naší práce, a máme k tomu všechnu potřebnou podporu od státu i od ředitele,“ popisuje učitelka Tereza Bočanová své zážitky z návštěvy finských škol. Text přináší magazín Rodiče vítáni.
Je pravda, že Finové učí víc hodin než my, týdně dvacet čtyři až dvacet osm, a k tomu mají ještě minimálně tři hodiny vyhrazené právě na setkávání, společné plánování a řešení problémů. Na druhou stranu jejich ředitelé jsou skuteční pedagogičtí lídři. Vůbec neřeší peníze na platy učitelů nebo stav budovy. Jediné peníze, které mu projdou rukama, jsou ty vyhrazené na pomůcky a učebnice. Jejich hlavní pracovní náplní je právě komunikace v týmu a pedagogické směřování jejich školy.
Ve srovnání s většinou malých Čechů mají malí Finové ve škole mnohem míň různých příkazů a zákazů. Systém spoléhá na to, že děti vědí, co můžou a nemůžou, a řídí se podle toho. Příklad? Na školním hřišti, kde mimochodem do teploty minus šestnáct stupňů Celsia tráví minimálně dvě půlhodiny denně, děti hrají fotbal. Nejsou na něm ale žádné ochranné sítě, takže když někdo vykopne míč mimo areál školy, prostě si pro něj někdo dojde. Normálně vyjde ven z brány, rozhlédne se, zvedne míč a vrátí se. Toto by rozhodně u nás neprošlo.
Na chodbách se ze stejného důvodu nedrží dozory. Počítá se s tím, že děti vědí, jak se chovat, a není na ně tudíž nutné neustále dohlížet. V jídelně si děti nabírají samy jídlo ze švédských stolů – méně se tak plýtvá, protože si strávník sám určí, kolik toho asi sní, a opět se podporuje samostatnost a zodpovědnost.
Celý text naleznete zde
.png)
28 komentářů:
navštívili jsme i jednu velmi inkluzivní školu, kterou navštěvují žáci s různým postižením – od slabozrakých až po autisty. Je tu také velká skupina cizojazyčných dětí, které procházejí intenzivním kurzem finštiny a švédštiny, aby se co nejdříve mohly plnohodnotně zapojit do výuky. Pro děti s těžkým ADHD, autismem a dalšími poruchami tu mají program nazvaný Green Care Basic Education. Ten spočívá v tom, že žáci tráví tři dny v týdnu ve škole a dva dny na skutečných farmách, kde se starají o zvířata a pracují na poli.
Zkuste u nás pod dojmem inkluze říct, že je potřeba potřebné oddělit a dát jim extra přístup, budete ukřižováni. A hle - v našem vzoru je to běžné! Kdepak asi nechal tesař díru?
Nemluvě o práci pro žáky! To je už fakt chucpe.
Tohle je klasické "řeknu A, ale nikdy, za žádnou cenu, neřeknu B".
Paní Bočanová píše:
Systém spoléhá na to, že děti vědí, co můžou a nemůžou, a řídí se podle toho. (…) když někdo vykopne míč mimo areál školy, prostě si pro něj někdo dojde. Normálně vyjde ven z brány, rozhlédne se, zvedne míč a vrátí se. Toto by rozhodně u nás neprošlo.
No a teď to "B". Proč se to tady nesmí? Protože u nás za ty děti škola zodpovídá. Kdyby to dítě vyšlo ven a auto ho přejelo, tak
- učitel jde před soud
- ředitele školy vyhodí
- novináři napíší, že učitelé nechali chlapce přejet.
No a pokud se tohle laikům nepřipomene, tak je to zas jen zkreslený pohled, protože z toho vyplyne, jak zlí čeští učitelé dětem všechno zakazují pro zábavu a aby je týrali... tak, jak to chápou zamrzlo-pubertální aktivisté.
Protože ten laik to neví. Ze školy si to nepamatuje, on byl tím puberťákem, co nechápe, proč mu něco zakazují. A přesně na to aktivisté sázejí.
P. S. V původním textu skromná zmínka je, byť o soudech ani slovo. Ve výtahu zde na ČŠ to není. Abych nekřivdil paní Bočanové...
Finsko: 16,04 ob./km²
Česko: 134 ob./km²
Víc bych v tom nehledal. Tedy kromě naturelu obyvatel, tj. Fin: já vychovávám dítě a chci aby byl rozumný/vzdělaný, vs. Čech: škola vychovává a škola je (mi) zodpovědná a škola mi dítě spraví, když ho mám rozbité (neposlušné/ADHD/záškolák apod.).
"Viděli jsme na vlastní oči, jak prvostupňové děti řezaly dřevo na cirkulárkách a elektrických pilách."
Tak nech ty děvenky svým dětem pod stromeček tu cirkulárku koupí a nechají je na ní řezat dřevo. Já jsem do cca 10 let nesměla být ani na dvoře, když otec na cirkuli řezal dřevo.
Pane Portwyne, reagujete paranoidně. Vidíte v textu paní Bočanové nějaké útoky na české učitele? Myslíte si snad, že ona jako učitelka neví, jak je to s odpovědností školy a učitele?
Každý alespoň trochu soudný a znalý člověk ví, že za tuto "svázanost" učitelé nemohou a že jsou pod ohromným tlakem. Takže racionální diskuse by mohla vypadat třeba takto:
- je ta atmosféra na finských školách pro žáky i učitele lepší?
- a pokud ano, co je třeba a možno udělat pro to, aby taková mohla být i na českých školách?
- jak to legislativně umožnit?
V takové racionální diskusi nepadne ani slovo o tom, že čeští učitelé jsou nějací tyrani, kteří svévolně omezují žáky.
Jenže Vám jakoby taková diskuse nevyhovovala, protože byste v ní přišel o snadný terč "aktivistů" a "novinářů"...
Z fotografií je patrné, že tam ty stroje sice byly, ale to neznamená že by ty děti na tom pracovaly osobně nebo bez dozoru, bez přípravy dospělým. V dílně je obvyklé, že napájení je vypnuté u jističů, případně je blokované ovládání (např. klíček). Že děti mohou vidět, jak jim vyučující připraví do prkénka díru (nebo jak ho uřízne), je podle mě dobře.
Mimochodem - dost ZŠ nemá vůbec žádné vybavení pro předmět dílny nebo ruční práce, ale mají třeba kuchyňku (což souvisí se složením pedagogického sboru).
Je zajímavé, pane Komárku, že paranoidní reakce jistého Čapka v jiných diskuzích Vám nevadí, ale Portwyna peskujete za zcela normální komentář.
Pane Komárku,
podívejte se o komentář níž. Jasně jsem napsal, že to tam paní Bočanová zmínila, byť krátce.
Každý alespoň trochu soudný a znalý člověk ví, že za tuto "svázanost" učitelé nemohou a že jsou pod ohromným tlakem.
Problém je ve slovech "Každý alespoň trochu soudný a znalý člověk..." Protože lidé jsou neznalí - laikům to za zlé nemám, těm, kteří by je měli informovat, naopak ano.
Představa, že "každý přece ví" je buď tragické nepochopení situace, nebo pokrytectví.
Neví, pane Komárku. Nemá odkud vědět. Na jeden článek o školské realitě je deset ve stylu "chudinky děti jsou přetěžované a utiskované, učitelé z nich nevychovávají osobnosti".
Kupodivu víc soudných je mezi "lidem", který se setkává s dětmi tváří v tvář, než mezi "elitami".
Zbytek jsou tradiční osobní útoky, ještě jste zapomněl na obligátní "opět manipulujete".
Pan Keršláger
Ono by bylo dobře i kdyby si tu díru děti samy mohly vyvrtat, jako jsme na 2. stupni vrtali my. Jenže pro učitele je to o kriminál. A pro dítě o prsty.
Přitom děti manipulace baví, laborky konají velmi ochotně, aspoň u nás. Bohužel doma většinou jen mačkají mobily.
V článku se píše o 1. stupni.
Pokud byste chtěl dělat se dřevem, potřebujete na ptačí budku cirkulu (okružní pilu), protože neuříznete slušně prkno a vrtačku. Pokud chcete poličku, potřebujete hoblovku (vyfocena protahovačka), pokud potřebujete drážky/zahloubení/nepravidelné díry/velké díry, potřebujete frézku (na fotografii). Chybí fotografie (truhlářských) stolů v učebně, bez nich to vypadá spíše jako přípravna, kde žáci netvoří, možná se dívají. Koupit se dá i ohoblované prkno, ale to pak není didaktické pro děti.
Jisté je, že české ZŠ takové prostory nemají, takže se s nějakou výchovou k řemeslu (resp. šikovným rukám) nepočítá. To už spíše získáte z grantu tablety nebo počítače, případně hotové stavebnice (což je didaktické jen z části).
Vím, ale 1. stupeň dílny obvykle ani nemá v ŠVP. Stačil by i ten druhý.
Zbytek - souhlasím.
Já se přiznám, že na dozory nechodím. Za děti odpovídám tak jako tak a pokud si někdo zlomí nohu, je jedno, jestli jsem v té době stál vedle něj, na druhém konci budovy či u sebe v kabinetu. Průser mám stejný.
"Průser mám stejný".
Bohužel, podle závažnosti onoho průseru máte na krku od kriminálky až po školní inspekci úplně všechny instituce. Budou se ptát posledního žáka na škole úplně na všechno. I na to, že jste byl v průběhu dohledu na WC. Škoda, nejsme ve finských školách.
Ještě pro pana Komárka
- je ta atmosféra na finských školách pro žáky i učitele lepší?
- a pokud ano, co je třeba a možno udělat pro to, aby taková mohla být i na českých školách?
- jak to legislativně umožnit?
- pro učitele nepochybně ano, s žáky jsem nemluvil
- například zrušit plošnou inkluzi, zavést zodpovědnost žáků a jejich rodičů za svoje činy, chránit učitele a (to je pro vás žurnalisty) přestat si z učitelů dělat fackovací panáky. Podpořit slušné děti (ty, co dodržují pravidla), přiznat si, že některé děti se chovají asociálně (a že to není kvůli "nudné výuce") a najít způsoby, jak je od asociálního jednání odradit.
- to kromě inkluze netuším. Legislativně nelze změnit hodnotové nastavení společnosti.
Viz moje diskuze s panem Tajným jinde.
jak to legislativně umožnit?
Prostě to legislativně umožnit.
Jenže my máme tu povahu, že neumíme za nic nést zodpovědnost...tak to neumíme naučit ani ty děti školách. Že by komunismus?
Věřili jsme (spoléhali jsme na něj..)císaři,prezidentovi,velkému bratrovi a věříme dodnes.Jen nevím komu věříme teď.
Já už to mám za pár a jsem v pohodě!!Nechápu ale jak se s tímto mohou ztotožnit mladí učitelé - pardon spíš učitelky.
Petr Portwyn:
"přiznat si, že některé děti se chovají asociálně (a že to není kvůli "nudné výuce") a najít způsoby, jak je od asociálního jednání odradit."
To, že se někdo chová asociálně, za to mohou z části také geny.
Nynější bezpráví (jen těžko se domůžete práva a zadostiučinění) ji v tomto nahrává - jedná se přibližně o 1 % populace. A nejsou to jenom asociálové, kteří jsou stíhaní trestně. Jsou to i "asociálové", které najdete jako podnikové psychopaty v mnoha profesích a funkcích.
Prostě "demokracie" na ně nemá metr. Toď vše. Jenom by mě opravdu zajímalo, jak to s těmi "asociály" řeší v tom vašem opěvovaném Finsku.
Z článku vyplývá, že na specializované pracoviště/školu/ústav + práce se zvířaty, což je uklidňuje. Na to ovšem nejsou u nás vyčleněny prostředky. Nejednají s nimi tedy příkře ani je neostrakizují, což bude nutná podmínka jakéhokoliv rozumného řešení.
Pan Ivo
Jenom by mě opravdu zajímalo, jak to s těmi "asociály" řeší v tom vašem opěvovaném Finsku.
Finsko tu opěvují jiní, pane Ivo :o) Já odpovídal na otázku pana Komárka.
Jak to řeší ve Finsku, netuším, také by mne to zajímalo. Ale v Dánsku jsem viděl vypolstrovanou celu, kam nepříčetné dítě strčí, a pak zavolají rodičům, aby si pro ně přijeli. Byla to škola pro normální děti v malém městě, patrně se slušným renomé.
A ve Vietnamu za nekázeň považují, když za týden dvě děti nepřinesou úkol (stížnost reálné učitelky). Tam asi nějaké pořvávání o hodině řešit nemusejí.
Zbytek myslíte konkrétně jak? Že se asociální chování žáků nemá řešit, nebo že za to může učitel, nebo něco jiného? Nejsem z toho moudrý.
Řešením nekázně, šikany a podobných jevů je jeden odpovědný učitel od první do osmé/deváté třídy. Pak se kázeň sveze na osobním vztahu s učitelem. Není potřeba legislativy na přijmutí odpovědnosti. Učitelé riskují vždycky, když opouští o přestávce třídu, chodbu, když jedou na výlet, do divadla, na lyžák. Je potřeba nebát se a nastavit věci tak, aby děti, učitelé i rodiče chápali, že nelze vždy všemu předejít a vytvořili společně prostor pro normální dovádění na dvorku, lezení po stromech, houpačkách apod. Děti se potřebují hýbat, Pokud po nich budete chtít celodenní kázeň a nehybnost, budou zlobit, aniž by to měly v úmyslu; jednoduše si nemohou pomoci. Dítě není konstituováno k šestihodinovému sezení v lavici. Připočtěte střídající se učitele s různými osobnostmi, kteří někdy děti pořádně neznají a je zaděláno na problémy.
Pro volný pohyb dětí, výlety, exkurze, vycházky, tělocvik by musel stát převzít zodpovědnost, aby se školy nemusely pojišťovat jednotlivě a komerčně, což je drahé. Zvláště ZŠ (ze SŠ pak gymnázia) mají okrouhané rozpočty, takže nemají peníze na pomůcky, vybavení, natož na pojištění a raději takové rizikové akce prostě vedení zakáže (časté u ZŠ, ale i SŠ). Zkrátka by k tomu musela být společenská objednávka a skrze politiky opatření, jinak to nepůjde.
Pokud po nich budete chtít celodenní kázeň a nehybnost, budou zlobit, aniž by to měly v úmyslu; jednoduše si nemohou pomoci.
Děkuji! Právě učím argumentační klamy, toto je klasické falešné dilema. Hezký příklad, píšu si :o)
Nehybnost po nich samozřejmě nikdo nechce.
"Celodenní kázeň" - jako že celý den nesmějí rozbíjet věci, ohrožovat druhé a hulákat o hodině? Jo, to po nich chci, já nelida.
P. S. Dalo by se to posoudit i jako strawman. Kolega Keršláger by se možná vyjádřil :o)
Portwyn, jen použijte. Rádo se stalo.
Co se týká kázně/nekázně je potřeba definovat. Co třeba smích učiteli do obličeje? Ještě kázeň? Mluvení při výkladu se spolužákem. Ještě kázeň? Běhání na dvorku zběsile kolem do kola a vytí u toho. Skákání ve stoje z houpačky. Psaníčko. lezení na strom. Piškvorky. Zařvání na spolužáka, bacha tyvoééé, de plešoun. Běhání po schodišti. Nezdravení. Hakysak na chodbě. Třísknutí dveřmi od WC.
Říkám jen, že ze samého strachu, aby se při pohybu někomu něco někdy někde nestalo, se může stát, že se někomu něco stane - kvůli nedostatku pohybu. Strawman to možná je, možná ne, třeba je to Hlava 22. I když, pro vás je zřejmě strawman i váš stín.
Tak už se přestaňme litovat, jací že jsme to nebožáci, že nám žáci skákaj po hlavě a bakaný stát pro nás ale nedělá vůbec, ale vůbec nic. Ředitelé ať si vytáhnou prst a nastaví spolu s učiteli, žáky a rodiči pravidla, řeknou uřvaným pančitelkám a pančitelům aby se přihlásili do kurzu srandy, zklidnili socialistický hormon a ubrali na hlasitosti, pač je pak musí žáci překřikovat, aby vůbec byli slyšet.
Pane Tajný,
když vynechám ty prázdné provokace, tj. spodní dvě třetiny textu:
- smích učiteli do obličeje: obyčejná nevychovanost.
- mluvení při výkladu: záleží na hlasitosti. Mluví tak, že ruší = omezuje spolužáky i mne.
- běhání po dvorku, vytí: No, v 11 letech jsou to ještě děti. V 18 letech už dost divné.
- piškvorky: Má-li hotovou práci, proč ne. Bystří to rozum. Nezakazuju.
- běhání po schodišti: Škola od školy. Bezpečné to není.
- nezdravení: Nevychovanost. Většina dětí u nás ovšem zdraví.
- hakysak na chodbě: Proč ne. Pokud si hrají civilizovaně...
- třísknutí dveřmi: Záleží na intenzitě.
Houpačky nemáme. Psaníčka neřeším, oni už stejně moc nepíšou, psaníčko nemá displej.
Pozoruhodné je, že na leccos z toho, co uvádíte, argument o 6 hodinách neplatí. To, že dítě "není konstruováno k dlouhému sezení" neznamená, že nemůže pozdravit staršího nebo že musí provokovat učitele.
Učitel má měnit aktivity (zejména na ZŠ), umožnit dětem pohyb, krátkou relaxaci o hodině. Na druhou stanu pokud jsou děti nevychované, tak kdybyste se rozkrájel, kdybyste byl sebevstřícnější, stejně se slušně chovat nebudou. Děti nejsou čistá deska, přicházejí do školy formovány rodinou. Což samozřejmě reformisté nikdy nepřipustí, protože by museli opustit tezi "za všechno špatné může škola".
P. S. Umíte psát celkem rozumně, když chcete. Možná by nebylo od věci si uvědomit, že já se s Vámi normálně bavím. Nemusíte ze sebe dělat to, co ze sebe děláte v posledním odstavci.
Samosebou, za spoustu nechování může rodina. Rodina ale ve škole není. Ve škole jsou žáci a učitelé. Mikrokosmos a bublina. Stejně jako rodina na dálku žáka moc neumravní, ani jej na dálku moc nezmrší.
Takže osobnost dítěte nemá na jeho chování ve škole vliv?
Je tu učitel jako aktivní, určující prvek a žáci jako prvek pouze zrcadlící?
Protože pokud ano, tak jsme tam, kde jsme byli.
(S tou rodinou jsem to dost zjednodušil. Významných druhých, kteří formují osobnost dítěte, je samozřejmě mnohem více, rodinu jsem jmenoval jako nejvýznamnější.)
Okomentovat