„Chceme-li skutečně zachovat demokracii ve stále více korporativistickém prostředí, v němž reálná moc přechází na domácí oligarchie či globální technologické obry, musíme nutně na prvním místě v oblasti výchovy a vzdělávání posilovat v prvé řadě osobnostní rozvoj, hluboké pochopení sociálních principů, občanství a participace. Na tom stojí soudržnost. Potřebujeme také umět dovádět děti k maximu využití jejich velmi pestrého potenciálu,“ říká Bob Kartous ke své knize No Future. O podstatných tématech knihy s ním v Respektu mluvil Tomáš Feřtek.
 |
| Bob Kartous (repro DVTV) |
Pragmaticky řečeno: do budoucnosti nemůžeme počítat s ničím jiným než lidskými mozky a osobnostmi, které jdou originální cestou, jsou ochotny uvážlivě riskovat a jsou odpovědné za sebe i za ostatní.
K tomu je ale třeba ze škol udělat skutečná rozvojová centra, ve kterých působí společenské elity vybavené vynikající kvalifikací pro svou práci a schopností ji dále prohlubovat. Učitelé, psychologové, sociální pracovníci, školy otevřené světu okolo, vzdělávání odehrávající se stále více mimo skanzeny školních budov. A nejprve potřebujeme pochopit, že vzdělávání je nejdůležitější investiční segment. Z českého pohledu je to skutečně velmi radikální požadavek.
Celý text naleznete zde
16 komentářů:
Já myslím, že by úplně stačilo udělat ze základních škol zase základní, kde se děti naučí to základní.
Jojo, to budou ti odborníci bez pedagogického vzdělání - ta elita
Je to jen chiméra, proces globalizace nelze zvrátit. 26 nejbohatších lidí planety vlastní stejný majetek jako celá chudší polovina lidstva. A už vidím, jak se o své bohatství "dělí". Třeba v rámci nějaké rovnosti a jak "cpou" do všech škol peníze potřebné pro "rozvojová centra". Potomci těch nejbohatších určitě nenavštěvovali, nenavštěvují a nikdy nebudou navštěvovat běžné školy. Na to mají "školy pro elity". Tady ani omylem neplatí "přání otcem myšlenky". Netušil jsem, že utopický socialismus je opět na vzestupu.
"Chceme-li skutečně zachovat demokracii ve stále více korporativistickém prostředí, v němž reálná moc přechází na domácí oligarchie či globální technologické obry, musíme nutně na prvním místě v oblasti výchovy a vzdělávání posilovat v prvé řadě osobnostní rozvoj, hluboké pochopení sociálních principů, občanství a participace. Na tom stojí soudržnost."
Falešné dilema.
Jak konkrétně vypadá ono hluboké pochopení sociálních principů? Myslí snad Kartous fungování tržních mechanismů, Wallrasovu a Marshalovu rovnováhu, nebo nějaké obecnější typy rovnováh? A jak vypadá takové hluboké pochopení participace? Rád bych konkrétní příklad jednoho hlubokého a jednoho mělkého pochopení. A co je obsahem onoho občanství a výchovy k němu? Že bude Kartous našim dětem vymývat mozky tou správnou ideologií a aktivismem? Že budeme děti vychovávat k tomu, o co mají mít zájem a čemu se mají "správně" věnovat? Já myslel, že oni to vědí samy nejlépe.
Společenské elity budou působit ve školách? Nedejte se vysmát. Kdo to je společenská elita?
Někdo si holt myslí,že děti se rodí už polovzdělané a učitelky MŠ a ZŠ, že jen tak plkají a děti se učí samy. Podle toho to dnešní školství vypadá.
"O podstatných tématech knihy s ním v Respektu mluvil Tomáš Feřtek."
Ehm... není nad to, když je redaktor nezaujatý a nehrozí konflikt zájmů.
Ale ještě rychleji a dramatičtěji se mění děti samy. Se všemi digitálními nástavci a virtuálními extenzemi se transformují v nový živočišný druh, který jinak myslí, jinak cítí, a proto jsou pro něj zkušenosti předchozích generací jen velmi málo využitelné. Nehrozí tedy jen to, že školy ztratí kontakt s realitou, ale že se společnost rozštěpí podle kulturních a generačních linií. Což není dystopická vize budoucnosti, ale aktuální realita.
No, tady bych ale s Bohumilem Kartousem souhlasil.
Tvrzení o tom, že rodiče dětem drtí sebevědomí je úsměvné. Někteří možná ano, ale obecný trend je přesně opačný. Sebevědomí fakt zvyšovat netřeba, ono už mnohdy není kam. Ledaže by se děcko místo nejlepšího na světě začalo považovat za nejlepšho v galaxii.
"Helikoptéroví rodiče" ovšem fungují jinak, než jak pan Bohumil předestírá. Nejde ani tak o dril, jako o odstraňování překážek, resp. přenášení dětí přes ně. Viz např.
https://www.rodicevitani.cz/rodina-a-skola/vychova/vite-co-je-helikopterove-rodicovstvi-nyni-ho-vzali-na-milost-americti-ekonomove-detem-pry-zajisti-uspech-v-zivote/
Pane Portwyne, jak jistě velice dobře víte, Tomáš Feřtek v úvodu rozhovoru píše, že Bob Kartous je jeho kolega. Celý rozhovor si také tykají, nikdo si na nic nehraje, nic nezastírá, nepředstírá.
Jak také pravděpodobně velmi dobře víte, Tomáš Feřtek není kmenovým redaktorem Respektu, má na stránce Respekt.cz svůj blog.
Čili: Zase jen takové neopodstatněné rýpnutí do novinářů...
Jo, a taky agresívní a manipuluju, na to jste zapomněl, pane Komárku.
Taky jste si nevšiml, že pana Bohumila docela chválím. Nesměl jste si všimnout.
Buďte tak laskav a dejte mi už konečně pokoj. Já do Vás taky furt nevandruju.
To, že pana Bohumila chválíte, nesouvisí s Vaší konstrukcí "redaktora" ve "střetu zájmů". Je to irelevantní, a Vy to samozřejmě víte.
"Pokoj" Vám samozřejmě nedám, a jak jsem Vám opakovaně sdělil, není v tom nic osobního - podobně nedávám "pokoj" jiným diskutujícím.
Trocha agresivity a manipulace tam samozřejmě byla, ale nikoli dominantní.
Vůbec bych se neobával toho, že školy ztratí kontakt s realitou... to ten Váš právě se tvořící "živočišný druh" ji ale ztratil stoprocentně.
Pane Komárku,
míru Vaší pravdomluvnosti stran osobní averze může posoudit kdokoli, kdo sem přijde.
Pouštíte agresívní příspěvky, pouštíte urážky. Sám útočíte a obviňujete. Ovšem důsledně uplatňujete různý metr - na mne vystartujete jak postřelený i kvůli větě, že někdo neposuzuje situaci objektivně, nebo kvůli větě o vhodnosti nezaujatého vedení rozhovoru.
Opakovaně Vás žádám, abyste přestal s osobními útoky.
Dále Vás upozorňuji, že si v případě potřeby ukládám snímky obrazovky offline na bezpečném úložišti.
Pane Portwyne, různý metr neuplatňuji, pravidla diskuse jsou jasná a Vy jim zřejmě nerozumíte. Přeji bezpečné ukládání!
Pane Komárku,
rozhodčí, který jednomu něco pískne, a druhého za totéž (nebo dokonce za očividný faul) nechá hrát, je buď podplacený, nebo naprosto neschopný, nebo zaujatý.
A o takovém rozhodčím se to ví a podle toho se na něj hráči koukají - dokonce i ti, kterým pomohl.
Jak už jsem napsal po Vašich minulých útocích, škoda času.
Pane Portwyne, to je pouze nepodložený osobní útok. Názor na to, jak řídím diskusi na ČŠ můžete mít samozřejmě jakýkoli, neznamená to ovšem, že máte pravdu. Nemáte. A svá tvrzení nejste schopen nijak doložit. Nicméně, v neproduktivní "diskusi o diskusi" nebudeme pokračovat.
Podle mě je problémem skutečnost, že ti, kteří by skutečně měli rozhodovat o tom, jak mají vypadat cíle vzdělávání, protože tvoří páteř naší ekonomiky, skutečně produkují inovace a přidanou hodnotu, nemají čas na to někde planě žvatlat na nesmyslných konferencích, ještě v čase, který je vždy uprostřed pracovního dne. Nemají čas tvořit "vzdělávací strategie" a publikovat eseje. Naproti tomu ti, kteří reálně nic nedělají, si vytvářejí všelijaké granty na čerpání "evropských fondů". A tam vzniká to vychýlení. Jde většinou o různé pisálky, komentátory, esejisty, novináře, sloupkaře, sociology, politology a filosofy, kteří rozumí většinou akorát tomu, jak se čerpá, nebo jak se rozděluje erár, ale už moc nerozumí výrobě, službám, průmyslu, ekonomii a tržním principům. A proto vzniká to nepochopení. Ano, určité množství těchto profesí na trh patří, ale nelze jim přizpůsobovat celý vzdělávací proces. To je cesta do pekla čínských montoven.
Okomentovat