„Momentálně spolu s kolegy z Ostravska obcházíme úředníky s naším konceptem inkluzivního sociálně vzdělávacího centra pro děti a mladé lidi od 5–19 let. Máme nejen projekt, ale i tým pracovníků centra. Chceme být zkrátka vpuštěni na trh vzdělávání a nabízet služby i pro tyto děti, které jiným často připadají nevzdělatelné,“ říká Michaela Řeřichová ze Svobody učení v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.
 |
| Michaela Řeřichová (twitter.com) |
Nemá to tedy být odpolední klub, ale plnohodnotná alternativa školního vzdělávání?
Ano, nemá smysl, aby ty děti chodily do školy, která nerespektuje jejich potřeby, jejich rytmus, a odpoledne se pak někdo snažil je rehabilitovat. Jde o to, aby mohly chodit do centra sebeřízeného vzdělávání jako do školy. Aby toto bylo možné, musíme přesvědčit regulátora, tedy MŠMT, aby nám povolil projekt, který by byl vedený jako pilotní, a tudíž by se na něj mohla vztahovat nějaká výjimka. Chceme jim ukázat, jak bychom to dělali a proč, a podložili to výzkumy o fungování mozku a procesech učení.
Primárně by to bylo tedy určeno pro sociálně znevýhodněné děti, které ve školách středního proudu selhávají?
Centra jsou určena všem dětem včetně dětí ohrožených sociálním znevýhodněním, které jsou často nejvíce poškozovány v nekvalitních vzdělávacích službách. Centra proto vyrostou i v blízkosti tzv. sociálně vyloučených lokalit, ale budou otevřená pro kohokoli. Rodiny, které mají jasno, že chtějí sebeřízené vzdělávání, jsou často otevřené inkluzi, nevadí jim, že děti se vzdělávají společně s dětmi z úplně jiného prostředí, z různých sociálních vrstev.
A jak byste rekrutovaly ty sociálně slabé rodiny, jejichž dětem by to mělo pomoct?
Ti naši partneři nedávno vyprávěli, že si dělali průzkum u romských rodičů, co by to jejich dítko potřebovalo. Vyšlo z toho, že chtějí, aby se tam cítilo dobře. A když jim říkali, dobře, to je základ, ale to nestačí, tak rodiče většinově odpovídali: chceme, aby se to dítě jen tak neplácalo od ničeho k ničemu, aby vědělo, co se sebou. Což je jednoduše vyjádřená, a přitom dost sofistikovaná představa o tom, co by taková služba měla zajistit, co má být výstupem a cílem vzdělávání. Naprosto v souladu s našimi cíli.
Kdo to bude platit?
Jsme schopni to ufinancovat z darů, ze soukromých zdrojů.
Celý rozhovor naleznete zde
2 komentářů:
Perfektní. Hned bych se přidal. Škoda, že nejsem z Ostravska. Snad tyto projekty přijdou i do našeho kraje. Tuto myšlenku mám v hlavě již delší dobu. Jako psycholog vidím tristní situaci "slabších" dětí na běžnýc ZŠ, kde jsou tyto děti vnímány jako nutné zlo a jsou na okraji zájmu pedagogů.
"Jde o to, aby mohly chodit do centra sebeřízeného vzdělávání jako do školy. Aby toto bylo možné, musíme přesvědčit regulátora, tedy MŠMT, aby nám povolil projekt, který by byl vedený jako pilotní, a tudíž by se na něj mohla vztahovat nějaká výjimka."
Chápu-li to správně, jedná se o zřízení soukromé ve své základní podstatě "zvláštní" školy, která by byla shopná ufinancovat se z darů a soukromých zdrojů. Tak to by byla vážně bomba. Jenže mám obavy, že v dobách inkluzivních je to neprůchozí.
Jinak si myslím, že pokud nebudete vyblakovat, že se jedná v podstatě o zvláštní školu, a požádáte si o akreditaci, že máte vcelku slušnou šanci akreditaci obdržet, i když je pravdou, že v současnosti to není tak snadné jako v minulosti.
Okomentovat