Oldřich Botlík: Ještě jednou k centrálnímu hodnocení maturitních písemných prací

pátek 11. října 2019 ·

V březnu jsem zjišťoval, jak kolísá procento neúspěšných písemných prací z češtiny v závislosti na tom, kde byly hodnoceny. Rok 2013 jsem tehdy omylem započítal centrálním hodnotitelům. Protože správné údaje – čtyři ročníky hodnocení ve školách (2013–2016) a dva ročníky centrálního hodnocení (2017–2018) – potom tvořily nesrovnatelné kategorie, slíbil jsem v diskusi, že se ke srovnání vrátím, až přibude ještě jeden ročník centrálního hodnocení (2019). To nyní činím.




1. Oceňuji, že Cermat začal doprovázet data ve svých nových analytických zprávách legendou, která snad napříště zabrání podobným chybám.

2. Když bylo školní a centrální hodnocení srovnáváno v internetových diskusích, šlo nejčastěji o přísnost, spravedlivost a o stabilitu nároků. Z tabulky je zřejmé, že centrální hodnocení je přísnější – přinejmenším pokud jde o počet neúspěšných maturantů.

3. Spravedlivost hodnocení nelze z těchto dat posoudit vůbec. Některé úvahy tohoto typu by bylo možno vést, kdyby Cermat rutinně zveřejňoval anonymizovaná prvotní data spojující u jednotlivých žáků dílčí výsledky v testu s podrobnými výsledky v písemné práci. Pak by například bylo možné porovnat výsledky každého žáka v testových úlohách zaměřených na pravopis, tvarosloví a slovotvorbu s jeho výsledkem v kritériu 2A.

4. Stabilita nároků v čase je důležitá kvůli tomu, aby maturant věděl, že jeho výkon bude posouzen přibližně stejně, jako byl posouzen stejný výkon v jiných letech. Předpoklad, že například podíly neúspěšných žáků by měly být v letech 2018 a 2019 zhruba stejné, vychází z toho, že počty žáků, kteří psali písemnou práci, jsou v obou letech zhruba stejné a relevantní znalosti a dovednosti žáků se nemohly z roku na rok změnit nijak dramaticky. Letošní neúspěšnost centrálního hodnocení však vyskočila z předchozího „centrálního“ maxima 3,58 % na hodnotu 5,16 %. Rozdíl mezi maximální a minimální neúspěšností činí u tří ročníků centrálního hodnocení 2,07 procentního bodu, zatímco u čtyř ročníků hodnocení školního pouze 0,86 procentního bodu. Potvrdila se tedy moje původní teze, že školní hodnocení je z hlediska podílu neúspěšných žáků stabilnější. 

5. Teoreticky mohla být letošní jarní zadání náročnější než loňská. Zjistit dopad případného rozdílu ovšem není z celkových agregovaných výsledků možné. Poslanecká novela školského zákona hodlá vrátit školám nejen hodnocení písemných prací, ale rovněž přípravu jejich zadání.

6. Pokud k přesunu hodnocení do škol dojde, bude zajímavé zjistit, kolik češtinářů nadále využívá hodnoticí kritéria a bodovací tabulku Cermatu. Tedy dobrovolně, i když nemusejí.


Původní text z března 2019 naleznete zde

7 komentářů:

Simona CARCY řekl(a)...
11. října 2019 15:35  

Pan Botlík chyboval, protože Cermat ho dostatečně neupozornil, kam má koukat, aby nechyboval.
Tak podobně znějí výhrady odvolávajících se neúspěšných maturantů. Tedy ať děláte, co děláte, za všechno může Cermat.

Robert Čapek řekl(a)...
11. října 2019 20:15  

Když jsme u toho centrálního hodnocení: to, proč není maturita férová, nejsou jen rozdílné počty hodin u různých druhů studia. Ale také to, že část učitelů jsou placení "hodnotitelé", kteří vědí, na co bude kladem důraz a jaké body za co udělovat. Na to pak zaměří přípravu - a svým kolegům o tom prozradí kulový. Takže Cermat nejen že korumpuje učitele - hodnotitele jako zastánce státních maturit ("prachy nečekají"), ale ještě jim dává výhodu a dělá z těchto žoldáků nemravné prospěcháře. Fuj.

Oldřich Botlík řekl(a)...
12. října 2019 7:22  

ad Simona Carcy
Zřejmě jste těch výhrad odvolávajících se neúspěšných maturantů přečetl(a) celou řadu. To vysvětluje mnohé...

Povinnost uvádět ke zveřejňované informaci i tzv. metadata (data popisující souvislosti, obsah a strukturu zaznamenaných informací a jejich správu v průběhu času) ukládá povinným osobám zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím -- například v ustanovení § 4b odst. 1.

ad Robert Čapek
Snažil jsem se, aby se můj text zabýval hlavně tím, co lze vyčíst z dat zachycených v tabulce. Konstatoval jsem, že spravedlivost hodnocení to není. Dodávám tedy, že z nich nelze vyčíst ani to, o čem píšete vy.

Hausenblas řekl(a)...
12. října 2019 9:06  

Jen bych připomněl, že ještě pořád jde ve vzdělávání víc o kvalitní výuku u učitelů (jak a co vyučují, aby to mělo dopad na učení žáka) a hlavně o lepší proces učení u žáka (aby docházelo k trvalému porozumění a taky k vstřícnému postoji vůči sebezlepšování a sebeřízení), než o nástroje, podle kterých může centrum dělat politická nebo systémová rozhodnutí (totiž to řízení podle dat, o ty číselné výsledky statistik nebo masových výzkumů). Jedno bez druhého bude pořád selhávat. Ale když nemáme jasno a čisto ani v tom centrálním hodnocení, a pořád se to probírá, kdypak bude jasno a čisto v tom, jak chápeme učení a výuku? Kdopak na tom pracuje víc, než že "jenom" zlepšuje svou osobní výuku? (I to je ovšem záslužné, ale bez spolupráce v celé školské komunitě to kupředu vede pomalu a velmi ztrátově.)

Oldřich Botlík řekl(a)...
12. října 2019 9:34  

Souhlasím.

Nyní totiž doplácíme právě na to, že celá státní maturita (včetně centrálního zadávání písemných prací a jejich centrálního hodnocení) byla a je především pokusem udržet jedno pojetí vzdělávání, které zjevně přestávalo fungovat (a stále přestává). Aniž by se vyjasnilo, proč by vlastně mělo být "nejlepší", případně jediné. A aniž by se autoři pokusu zajímali o to, PROČ ta výuka přestává fungovat (příčiny jsou zřejmě společenské, technologické, psychologické, ...).

Podstatou pokusu bylo donutit žáky ke vzdělávání, které přestávalo fungovat, "hrubou silou" -- totiž hrozbou maturitního testu a písemné práce.

Je až absurdní, že třeba nejhlasitějším (a široce sdíleným) argumentem ve prospěch povinné maturity z matematiky je, že bez Damoklova meče maturitního testu se žáci nebudou matematiku učit. Je-li na základce povinnou četbou jako jedna ze dvou knih Klapzubova jedenáctka (1922, Eduard Bass), ani se žákům moc nedivím, že číst nechtějí. Připadala mi "divná" už před cca 60 lety, kdy jsem sám četl knihy v naší pojízdné knihovně "po regálech". A to podstatou problému samozřejmě ani zdaleka není jen nevhodný výběr doporučené (či povinné) školní četby.

poste.restante řekl(a)...
12. října 2019 10:41  

Mohu se zeptat, co Vám na Klapzubově jedenáctce přišlo "divné", pane Botlíku?
A proč mluvíte o této knize v kontextu povinné maturity z matematiky?

BP řekl(a)...
12. října 2019 18:14  

Pane Čapku,
každý češtinář se mohl a může i v budoucnu zapojit do centrálního hodnocení. Je to jen na každého jednotlivého učitele volbě. Prosím, abyste tady nikoho nenapadal a neurážel. Proč si asi myslíte, že někdo šel do centrálního hodnocení? O těch penězích to opravdu moc není, ale je to přesně o těch informacích, které jsou dnes více než nad zlato.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.