Vzdělávání by mělo směřovat k tomu, aby absolvent získal nejen znalosti a dovednosti z oboru, ale zároveň aby byl samostatný, schopný přizpůsobit se novinkám a ochotný se dále učit, zaznělo v srpnu, když Národní ústav odborného vzdělávání představoval veřejnosti reformu. Konečně, řeknou si určitě zaměstnavatelé, občané plánující rekonstrukci i samotní učni. Konečně bude mít Česko dostatek zedníků, elektrikářů, strojníků nebo dobrých kuchařů. Ovšem pozor. Tato slova zazněla ne před začátkem školního roku 2019/2020, ale již 2009/2010. Připomínají Lidové noviny.
Dekáda uplynula jako voda a ministři školství, ale i průmyslu a obchodu, dnes vzývají úplně stejnou myšlenku. Dále tak upadá zájem o řemesla a důvěra v tuzemské řemeslníky.
Nejde ale jen o to, nalákat deváťáky na odborné školy. Změnit se musí podle odborníků i ti, kteří je mají inspirovat. Není však výjimkou, že mistři nechtějí o novinkách ve svém oboru ani slyšet. Mladých profesionálů totiž není v praxi mnoho. „Znám minimum těch, kterým by bylo pod 40 let. A mistrům, kteří učí na učilištích, je často okolo šedesátky,“ řekla nedávno v rozhovoru pro Lidové noviny Bronislava Cveková, která vede Školu suché výstavby, kde získávají certifikát profesionální řemeslníci i laici.
Celý text naleznete v Lidových novinách
.png)
0 komentářů:
Okomentovat