Mnoho žáků, převážně na druhém stupni, kvituje pomoc Asistenta pedagoga (AP) v hodinách, kdy AP danému tématu rozumí (výhodou je např. umět základy cizího jazyka). Tuto žádost jsme zaznamenali u samotných učitelů na 2. stupni. Jejich argumentace byla ta, že přítomnost AP, který neumí v dané hodině poradit s látkou, jim v hodině není platná. Ale odpovědnost za vzdělávání žáků nese učitel. Nicméně po tomto zjištění jsme rozdali žákům s podporou AP dotazníky, kdy jsme chtěli znát jejich názor na to, jestli dávají přednost jednomu AP ve třídě, nebo by raději na různé předměty AP střídali, a to tak, aby byl AP „odborníkem“ na daný předmět.
Přístupy Asistenta pedagoga
Každý AP má ve třídě jiné postavení. To záleží především na daných problémech konkrétního žáka a na množství žáků, kteří potřebují ve třídě dopomoc. Žák s autismem může zaměstnat jednoho AP pouze pro sebe, jiný žák s autismem zvládne některé činnosti samostatně či ve skupince. Na místě teď vzniká otázka: Jak žáky dělit do skupin při práci? Na skupinu, kde všichni žáci potřebují dopomoc AP? Nebo rozhodit tyto žáky do různých skupin? Odpověď záleží na dané metodě práce. Co je cílem úkolu? Práce „dětského lídra“, který táhne všechny do zdárného konce splnění úkolu a zároveň se utvářejí vzájemné vztahy? Nebo splnění určitého požadavku, který plní každý žák na svém úkolu (např. diktát)?
• Jeden na jednoho
Některý žák se bez pomoci neobejde. Podpora AP je nezbytná u každé práce. Výhodou je, když celou hodinu zvládne žák ve třídě a není třeba z různých důvodů třídu opouštět. Důvody mohou být různé: od zdravotních obtíží až k nezvládnutému rušení výuky.
Někdy AP opouští třídu s jedním žákem, který musí tzv. „upustit páru“. Mimo třídu mohou společně projít chodbu a při hodině matematiky spočítat výkresy na nástěnce, v hodině českého jazyka utvoří věty (holé, rozvité, s nevyjádřeným podmětem…) k dané nástěnce, ve vlastivědě – mohou v encyklopedii nalézt malíře, který se zabýval daným tématem (např. zátiším). K takto využité mezipauze v hodinách je třeba, aby AP měl připraveny různé možnosti využití. Některému žákovi prospívá pouze to, že si na časově omezený čas, stanovený AP, odpočine na koberci ve třídě. Jsou žáci, kteří si s sebou na odpočinek vezmou svého oblíbeného plyšáka (viz výše), jiní pouze leží a poslouchají nebo pozorují dění ve třídě. Tyto odpočinkové nezbytné chvíle je dobré projednat se zákonnými zástupci; své dítě znají a vědí, co ho uklidní, jak čerpá energii. Na druhém stupni můžeme v těchto relaxačních chvílích žáka poslat např. se vzkazem do jiné třídy nebo ho nechat zapnout PC pro další práci žáků.
Cílem tohoto přístupu je motivace žáka k práci ve třídě i v kolektivu, snaha o maximální možné soustředění a vnímání.
Výhodou je usměrňování žáka, dokonalé poznání jeho potřeb a možnost okamžité reakce. Nevýhodou může být fixace AP na asistovaného žáka a naopak.
• Pomoc skupince – sdílený AP pro několik žáků
Dva nebo i více žáků mají v jedné třídě doporučeného AP. V některých třídách máme sdíleného AP pro 2 žáky, ale žáků, kteří potřebují pomoc, je ve třídě i mnohem více. Každý má jiné tempo práce, většinou se každý ptá na jiné informace k práci. Díky tomu se stává i to, že AP s menší skupinkou dětí opouští na nezbytně nutnou dobu třídu, aby mohl v klidu s danou skupinkou pracovat. Např. při diktátech může AP pomalu a dostatečně nahlas žákům diktovat. Někteří potřebují diktovat po slovech, někteří potřebují ukázat pravidlo, kterým se mají řídit, jiným stačí pouhé ubezpečení, že mohou pokračovat v práci.
Kladem je odbourání stresu, motivace ke klidné práci a možnost získat pěknou známku.
Zápor však spatřujeme v tom, že toto vyloučení ze třídy, byť na krátkou dobu, postrádá prvky inkluze. Nicméně někteří žáci tyto chvíle velmi kvitují.
• AP v roli učitele
Někdy je třeba i pomoc AP v roli učitele. Určitou látku potřebuje učitel individuálně vysvětlit on sám jednomu či několika žákům, kdy se pochopení stále nedaří, přičemž většina třídy je již schopná samostatné práce na dané téma. Pak nastupuje pomoc AP s dohledem a radou pro většinu třídy a učitel se věnuje dané skupince. Tato výměna rolí může být přínosná i na začátku hodiny (např. rozcvičení při násobilce), kdy učitel pozoruje výkony a reakce žáků či se musí připravit na další fázi hodiny.
Pozitivní stránkou je přímé zacílení pedagogickými metodami učitelem na konkrétního žáka či skupinu. Další pozitiva spatřujeme v upevnění pozice AP ve třídě před žáky jako pedagogického pracovníka. Při tomto stylu práce je nutná důsledná příprava obou pedagogů.
Celý text naleznete zde
.png)
0 komentářů:
Okomentovat