Denise Linke: Inkluzi máme v Německu už dlouho, ale pořád se vede ta základní debata, jestli to nebrzdí zdravé děti

úterý 2. dubna 2019 ·

„Šikanovali mě hodně a nedělejte si iluze, že se to neděje všem takovým dětem. Střídala jsem kvůli tomu školy, ale nikdy to úplně nepřestalo. V té první mě mlátili a plivali na mě, v další už to bylo lepší, to se mi jen posmívali nebo mě ignorovali. Změnilo se to až v inkluzivní škole, kam jsem přestoupila ve čtrnácti. To byl úplně jiný svět a od té doby nedám na inkluzi dopustit,“ říká v rozhovoru pro časopis Respekt německá novinářka a spisovatelka Denise Linke, která žije s kombinací Aspergerova syndromu a těžké poruchy pozornosti spojené s hyperaktivitou (ADHD). O tom, jaké to je, napsala knihu a v předvečer Mezinárodního dne autismu přijela do Česka představit její české vydání.



V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

V Česku ji máme několik let, ale pořád neutuchají debaty o tom, jestli má vůbec smysl.

Nemyslete si, že v Německu je to jiné. Inkluzi na školách máme už dlouho, ale pořád se vede ta základní debata, jestli to vůbec máme dělat, jestli to nebrzdí naše zdravé děti a tak dále. Pořád dokola ty stejné argumenty lidí, kteří o tom nic nevědí. Mimochodem tohle byl vlastně důvod, proč vznikla moje kniha, která teď vyšla v češtině.

Kvůli inkluzi?

Ano. Před pár lety jsem pracovala jako externistka pro noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung a v nich vyšel článek o tom, jak je inkluze špatná. Byly tam všechny ty obvyklé nářky, že naše děti se s těmi postiženými nebudou rozvíjet. Naštvalo mě to, tak jsem se v redakci ptala, jak to vůbec mohou publikovat. To napsal člověk, který inkluzi nikdy nezažil a nikoho se zdravotním postižením nikdy neviděl. Řekla jsem jim, že chci taky něco říct, protože to znám. A redakce mě nechala napsat článek pro titulní stranu nedělní přílohy. Ještě ten večer, kdy vyšel, mi začali volat nakladatelé, jestli bych nechtěla o svých školních zkušenostech napsat knihu. A takhle vznikla.

Jaké byly vaše zkušenosti s inkluzí?

Naprosto skvělé. V Německu existují běžné školy a pak školy inkluzivní, kde jsou pohromadě děti s postižením a zdravé. Podotýkám, že já jsem šla na inkluzivní školu jako zdravé dítě, neměla jsem tehdy žádnou diagnózu. A bylo to úplně něco jiného než předtím. Do školy chodily různé děti, vozíčkáři, neslyšící, děti s autismem i úplně zdravé. A všechny si pomáhaly navzájem, staraly se o sebe. To bylo základní nastavení, atmosféra té školy. Každý dělal, co uměl, a co neuměl, v tom mu pomohli druzí a on pak zase jim. Postižení nehrálo roli, bylo to prostě nádherné.

Jak se učitelé vztahovali k vám?

Bylo jim úplně jedno, že nemám žádnou diagnózu, prostě mě respektovali, jaká jsem. Mám obrovskou citlivost na zvuky, a když jsem jim řekla, že nemůžu psát písemku s ostatními, protože mě stresuje, jak jim škrábou tužky po papíře, a nemůžu se soustředit, učitelka řekla, no jasně, můžeš si test napsat sama v jiné místnosti. Nebyla v tom žádná nedůvěra, že se chci ulít nebo podvádět. Základní postoj byl: akceptuju tvoje problémy a pomůžu ti je vyřešit, protože moje práce je udělat ti ty nejlepší možné podmínky. Po předchozích zkušenostech to byla obrovská úleva.


Celý rozhovor naleznete v týdeníku Respekt

10 komentářů:

Petr Pelikán řekl(a)...
2. dubna 2019 6:53  

Vy už nevíte, jak tu inkluzivní degradaci našeho vzdělávacího systému propagovat, co? Zkuste navrhnout nějaké odměny - třeba den dovolené navíc, nebo dvě stovky k platu.

Jinak - tohle je samozřejmě stará skutečnost. Dnes se v mnoha školách ani německy nemluví.

Německo - náš vzor? To jako fakt?

mirek vaněk řekl(a)...
2. dubna 2019 8:02  

Problém je v tom, že když řeknete A je potřeba říct i B. Ano inkluze někde funguje. A někde nefunguje. Proč? Na to se bojí všichni odpovědět?
Hezké myšlenky jsou jedna věc a jejich realizace ta druhá. Problematická.

Pavel Doležel řekl(a)...
2. dubna 2019 8:19  

Pochopil jsem, že výběrově inkluzivní školy mohou pomoci inkludovaným dětem. Nepochopil jsem, čím autorka argumentuje, aby se vypořádala s kritikou inkluze, kterou sama kritizuje, tj. s tím, že inkluze má neblahý vliv na vzdělávání intaktních dětí. To mi nějak v tom článku a v té argumentaci chybí a tudíž nemohu než opakovat, že inkluze je sociálně inženýrský experiment, v němž mají jedni druhým sloužit jako trenažéry empatie. Jedněm to možná někdy může pomoci, ale druhým to stejně tak může škodit.

Ivo Mádr řekl(a)...
2. dubna 2019 8:50  

Sama autorka sdělila, že ne všechny školy v Německu jsou plně inkluzivní. V ČR dokonce probíhala před 1.9.2016 vážná debata nad rušením i speciálních škol, zavádění paravanu,...

Petr Portwyn řekl(a)...
2. dubna 2019 13:52  

Naštvalo mě to, tak jsem se v redakci ptala, jak to vůbec mohou publikovat.

To je fakt. Od čeho máme tajemníka pro cenzuru... ééé pro boj proti fake news. Zakázat všechny škodlivé názory!

Michal Komárek řekl(a)...
2. dubna 2019 14:08  

A pane Portwyne - někdo něco zakazoval nebo zakázal? Pohoršená čtenářka se se svým názorem obrátila na příslušné médium a to ji poskytlo prostor... Je to podle Vás špatně? Bylo by lepší "zakázat" její "fake news" protože má Aspergera?

Ale podobně pan Pelikán nebo Doležel reagují na ten rozhovor, jakoby to byla nějaká proinkluzivní deklarace. Asi nerozumějí textu :-). Je to rozhovor. S jednou německou spisovatelkou trpící Aspergerovým syndromem a ADHD, která líčí svoje zkušenosti ze školy. Myslím, že je to zajímavý rozhovor. A zajímavá kniha. Mohou být inspirativní. Což neznamená, že je z nich třeba vyvozovat nějaké obecné závěry.

Obávám se, že kdo ty obecné závěry vyvodí, aby se proti nim mohl vymezit, o jakoukoli možnost inspirace přijde. Škoda.

jir řekl(a)...
2. dubna 2019 15:06  

Domnívám se, že v celosvětovém měřítku volné soutěže vzdělávacích systému spláčeme nad výdělkem. Ale nám jde, jak říkal Kefalín, především o člověka. Aneb co nás zabije, to nás neposílí.

Petr Portwyn řekl(a)...
3. dubna 2019 16:36  

Pane Komárku,
prostě mne upoutala formulace v článku. Reagoval jsem humorně, možná došlo na straně příjemnce k drobnému nepochopení.

Nevšiml jsme si, že bych komukoli bránil ve vyslovování jeho názoru. Ostatně zakazování je doménou jiné party.
Můžete prosím uvést jeden jediný příspěvek, kde bych, byť i nepřímo, jakýkoli zákaz vyslovování názorů požadoval?

rváčkazvesela řekl(a)...
6. dubna 2019 7:44  

Ano,jde nám (pardon jim)o člověka. Člověka, který bude šťastný v montovně, pak zajde na pár a pak se jde vyřvat na fotbal. Kritika našeho školství nikdy nebude k ničemu. Úpadek je záměr, aby byl jednoduší návrat k totalitě. Totalitě peněz a nadvlády jednoho bratra. Tentokrát z té druhé strany. Pojďme udržovat zahrádky(myslím ty zeleninové), má to větší smysl.

rváčkazvesela řekl(a)...
6. dubna 2019 7:45  

...jednodušší pardon...asi na mě má vliv inkluze:-)



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.