Zakladatel Wikipedie: Lidé neví, jak na internetu argumentovat

„Nemyslím si, že hlavním problémem lidí je neznalost. Kdyby problémem byla neznalost, tak si s tím umíme poradit snadno. Někdo něco neví, tak mu ukážu příslušná data, třeba pošlu odkaz na Wikipedii, a už to ví. Co lidem skutečně brání v poznání, to je podle mého iluze vlastní poučenosti. Lidé mají pocit, že věci vědí, mají pocit, že je mají podložené. Lidé mají pocit, že mají dostatečné znalosti a dostatečné pochopení. To je podle mého důležitý zdroj chyb,“ říká v rozhovoru pro iDNES spoluzakladatel Wikipedie Larry Sanger.

Larry Sanger (wikipedia.org)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Ne každý se dokáže při vysvětlování oprostit od svého názoru, ne každé je ochoten vysvětlovat názor protistrany stejně pečlivě, jako názor svůj.

Na filosofických oborech, a do jisté míry všech humanitních oborech, se tato schopnost učí, nebo alespoň dříve učila. Je to naprosto zásadní nástroj, bez kterého je obtížné racionálně debatovat. Když existuje jiný pohled na věc, než ten, který zastáváte, musíte tento jiný pohled dostatečně prezentovat. A musíte tento argument, se kterým nesouhlasíte, prezentovat v jeho nejsilnější verzi, nikoli vytvořit si užitečného fackovacího panáka (v angličtině: strawman, tedy strašák). Filosofové a právníci se to dlouho učí, a máte pravdu, pro většinu lidí to není přirozené.

Mám pocit, že se to zhoršuje. Pamatuji si, že v 90. letech se na internetu debatovalo slušněji a věcněji. Možná to bude tím, s kým jsem tehdy debatoval. Ale podle mého jsou tam i jiné vlivy. Bývalo běžné říci: Takže, jestli to chápu správně, váš argument je, že… Je to fér takhle říci?

Dodnes se snažím to takto dělat, ale musím říci, že už to zdaleka nedělám vždycky. A ani nevidím, že by někdo na webu takto pečlivě argumentoval.

Přičítáte část viny na zhoršení stavu internetových debat sociálním sítím?

Rozhodně. Začíná to už tím, že diskuse jsou stručnější, a stručnost často znamená, že není čas vysvětlit názor někoho jiného. Navíc se v diskusích hodně zjednodušuje. Lidé jdou rovnou k jádru konfliktu a nezdržují se argumenty. Často na sebe jen štěkají protichůdné názory.

Protože jsem z filosofie zvyklý posuzovat sílu různých argumentů, obvykle mám představu o tom, zda můj argument za něco stojí. Nejsou to vždy propracované argumenty, ale obvykle jsou alespoň nějak rozumně podložené. Na tom mi hodně záleží: nepronášet tvrzení, zvláště ne kontroverzní tvrzení, která nemám podložené a které nepodložím rozumnou argumentací.

Takže dobrá argumentace by měla zahrnovat i protiargumentaci?

 Rozhodně to vašemu argumentu pomůže. Pokud můžete ukázat, že tomu opačnému názoru rozumíte a rozumíte tomu, proč ten názor někdo zastává, tak pak můžete mnohem účinněji prezentovat svůj názor. Napíšete pak „A i přesto, že rozumím...“ a ukážete, že znáte silné argumenty protistrany, zvážil jste je a máte na ně odpověď. To je podle mého nejsilnější druh argumentu.


Celý rozhovor naleznete zde