Návrh tedy v souhrnu nereflektuje závažná rizika plynoucí z jeho realizace, a to jak rizika pro objektivitu a odbornou úroveň zkoušky, tak pro postavení žáka. Jeho důsledkem bude stav, kdy maturitní zkoušku nebude možné označit jako certifikační. Novela ve svém důsledku jen zvýší počet pouze formálně vzdělaných žáků vlastnících maturitní vysvědčení; výhledově může vést k odsunutí matematiky z maturity a celkově zamlžuje hlavní příčinu maturitních problémů (tedy i relativně vysokého procenta neúspěšných maturantů) – příliš velký počet středoškoláků, kteří nejsou schopni splnit očekávané výstupy ukotvené v RVP ani v té nejzákladnější úrovni.
Nutno také podotknout, že jde o dílčí a nesystémový krok – chceme-li koncepčně a systémově měnit vzdělávací diskurs, je třeba začít u nastavení cílů a výstupů středoškolského vzdělávání, a to v kontextu se vzděláváním vysokoškolským. To je nutné činit primárně na odborné úrovni, teprve na tomto základě by měla být činěna rozhodnutí politická.
Celý text naleznete zde
6 komentářů:
"Návrh zákona byl předložen bez standardní odborné diskuse."
Ta ovšem spuštění současné maturity rovněž nepředcházela, ti, kdo měli námitky zásadnější povahy, z ní byli vyloučeni (viz ignorování tisíci učiteli podepsaných petic). Nevím nic o tom, že by to tehdy její zastáncům vadilo. Mně to vadí i nyní, i když je situace přece jen odlišná. Jsme totiž obohaceni o dost dlouhou zkušenost.
Nadřazování záměru jednorázové selekce žáků obsahu zkoušky a potažmo i smyslu jí ovlivněné předcházející výuky je neakceptovatelné.
Proč by měl někdo uvedené připomínky AČ vůbec číst?
Když naposledy AČ (tehdy ještě ASČ) zveřejnila počet svých členů, bylo jich lehce nad dvacet. Jména zveřejněna nebyla, jsou podle stanov utajována, a tak není dodnes známo, koho vlastně její předseda a místopředseda reprezentují. Přesto tito členové, alespoň podle slov svých reprezentantů, stojí o to, aby jejich názory byly brány vážně.
Vystupování obou reprezentantů AČ na tomto webu i na dalších stránkách umožňujících diskusi o otázkách školství a vzdělávání v ČR bylo a je převážně nedůstojné a nelogické, občas se dopouštěli i hrubých osobních útoků na své kolegy češtináře. Ani formální úroveň jejich textů a komentářů nebývá nijak valná.
Nedomnívám se, že by takové projevy byly mezi učiteli češtiny rozšířené či dokonce běžné. Usuzuji z toho, že důvěryhodnost spolku, který reprezentují, je v oboru velmi nízká. Proto se ministrovi školství vlastně vůbec nedivím, že o konzultace s AČ nestojí.
Pokud tedy o existenci AČ vůbec ví. Ta je velmi pravděpodobně rovněž "pod rozlišovacími schopnostmi" ministerských úředníků, kteří by takovou konzultaci mohli zprostředkovat.
A konečně, pro posuzování ministerských či vládních návrhů existují standardní procedury vycházející ze seznamů orgánů, institucí a organizací, které se k návrhům vyjadřují. Předkladatel má povinnost "vypořádat" všechny došlé připomínky.
Volby do Parlamentu se konají proto, aby z nich vzešla vláda, o jejíž návrzích pak vedou rozpravu řádně zvolení poslanci a senátoři a nakonec o nich hlasují. Myslím, že to je osvědčený, správný a transparentní postup.
Vlastně bych měl O. Botlíkovi za tento komentář poděkovat. Vyjádřil jím svoje pohnutky, způsob myšlení a osobnost mnohem lépe, než by to dokázal kdokoli jiný.
Pane Botlíku,
máte informace o tom, kolik členů měla například tzv. ČOSIV, kterým se zaštiťovala Valachová, když protlačovala svoji verzi inkluze? A o co se opírala důvěryhodnost tohoto spolku? Rozlišovací schopnost ministerských úředníků je totiž podivuhodná věc.
Jak jsem byl napsal výše, pane Sotoláři:
Ministryně Valachová zřejmě usoudila, že jí u zákonodárců pomůže, jestliže se zaštítí Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání. A pomohlo.
Ministr Plaga zřejmě usoudil, že mu u zákonodárců pomůže, jestliže se NEzaštítí Asociací češtinářů. Zda mu to pomůže, to se teprve ukáže.
Mimochodem: vy sám jste členem AČ?
O. Botlík: „Vystupování obou reprezentantů AČ na tomto webu i na dalších stránkách umožňujících diskusi o otázkách školství a vzdělávání v ČR bylo a je převážně nedůstojné a nelogické, občas se dopouštěli i hrubých osobních útoků na své kolegy češtináře.“
J. Soukal: „Vlastně bych měl O. Botlíkovi za tento komentář poděkovat.“
No jo, Pane Soukale, tak ale co chcete? Sotva se komentářově vrátíte na Českou školu, hned tady začnete vykřikovat takové věci jako: „vyjadřování odpůrců maturity považují za nepřijatelně agresivní, demagogické a nevěcné“ nebo „[ministr školství Robert Plaga] VEŘEJNĚ LŽE o (nikdy neproběhnuvší) "odborné diskusi" v předchozích měsících“.
A to tady jste chvilku. A takže vlastně ano, měl byste, pane Soukale, panu Botlíkovi poděkovat, že Vás upozornil.
Okomentovat