Dnešním dětem chybí přirozený pohyb, říká fyzioterapeutka

„Z mých zkušeností se děti v současnosti dělí na dvě skupiny. Ty, které nejsou aktivní, sedí tak říkajíc u počítače a nesportují, a ty, které sice sportují, ale jedná se o jednostrannou zátěž. Rodiče je ve čtyřech pěti letech přihlásí do nějakého sportovního klubu a tam s nimi trenéři pracují na zdokonalování jedné konkrétní činnosti. Chybí jim pohybová rozmanitost. Dám příklad, pracovala jsem s dospívajícími basketbalisty. Měli tréninky zaměřené na techniku, nějaké posilování, a tím to končilo. Zjistila jsem, že pro polovinu z nich je problém udělat kotoul vzad,“ říká v rozhovoru pro iDNES fyzioterapeutka Pavla Kusynová Vichnarová.

Pavla Kusynová Vichnarová (repro ČT)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Co taková jednostranná zátěž přináší?

Basketbalisté mají hrb, fotbalisté jsou zkrácení a tuzí, hokejisté mají problémy s kyčlemi. Ale není to jen o tom, co je na první pohled vidět. Občas jsem jim marně vysvětlovala, že když budou dobře pracovat, cvičit, budou pak svaly využívat ekonomičtěji. Že bez toho nedosáhnou na ten koš tak vysoko, jak by mohli, dřív se unaví, hůř regenerují, snadněji se zraní…

Každopádně kotoul vzad, to je přece dovednost, kterou by teenageři měli mít naučenou přinejmenším z tělocvičen základních škol?

Zrovna minulý týden jsem tady měla dítě z víceletého gymnázia a řešili jsme, jak vypadá jeho klasická hodina tělocviku. Ze začátku mají na rozběhání nějaká kolečka, pak rychlá rozcvička na rozhýbání a pak už se hrají hry. O atletiku či gymnastiku tam příliš nezavadí.

Schéma hodin tělocviku i myšlení trenérů rodič jen složitě ovlivní. Jak tedy může v dětech sám budovat tendence vyhledávat přirozený pohyb?

Je to jednoduché, jít jim příkladem, vzít je ven a nechat je blbnout. To je třeba v dítěti budovat už od předškolního věku. V pubertě je už pozdě, to už mají svou hlavu.


Celý text naleznete zde