Oč méně dnes se svými potomky komunikují rodiče, o to více na ně promlouvají kreslené postavičky z televize, monitorů počítačů a tabletů. Řeč nejmladší generace se kvůli tomu nerozvíjí správně a děti stále častěji končí v ordinacích logopedů. Potýkají se s malou slovní zásobou, špatnou výslovností i poruchami komunikace. Podle Asociace logopedů ve školství má problémy s řečí až 40% předškoláků. Reportáž přinášejí Lidové noviny.
„Děti dostávají do ruky techniku velmi předčasně,“ připomíná uznávaná klinická logopedka s pětadvacetiletou praxí Ivana Šemberová. Není podle ní výjimkou vidět rok a půl staré batole v kočárku s chytrým mobilem či tabletem v ruce. Jedním jednoduchým pohybem, přejetím prstu, si může samo měnit aplikace. „Ve výsledku nemá potřebu mluvit, protože mezilidská komunikace je pro ně nudná,“ konstatuje Ivana Šemberová. Zároveň ztrácí schopnost pozornosti a koncentrace, protože pokud může přístroj samo ovládat, stává se, že se na něco začne dívat, počká jednu, dvě, tři vteřiny a když je to nebaví, rychle překlikne na něco jiného. Nemá potřebu být trpělivé a počkat, jak se děj bude vyvíjet.
„Komunikovat se naučíte jen od druhé lidské bytosti,“ říká ve své pražské ordinaci Ivana Šemberová. Podle ní je jasná spojitost mezi zhoršující se kvalitou řeči dnešních předškoláků a časem, který tráví ve společnosti tabletu, mobilu nebo televize. I z nich se ale line mluvené slovo. Proč se tedy nelze učit řeč od nich? „Od přístroje se nemůžete naučit mluvit, protože se učíte tím, že se tomu druhému díváte do tváře. Nejenom, že u toho posloucháte slova, která říká, ale také od něho odezíráte nastavení mluvidel, odezíráte dikci, vnímáte řazení slov ve větě,“ vyjmenovává logopedka některé ze zásadních aspektů učení se řeči, které si pochopitelně vůbec neuvědomujeme. Od animované postavičky, která neartikuluje, žádné nastavení mluvidel neodkoukáte. Stejně jako od herců z dabovaného seriálu.
Celý text naleznete v Lidových novinách
10 komentářů:
Konečně někdo popsal problém a noviny to otiskly. To to trvalo.
grandiósní zjištění neboli wov its greát!
Zkuste vysvětlit doleželům tohoto národa, že děti se mění.
Děti jsou na počátku stále stejné. Jediné, co se mění, je prostředí, v němž vyrůstají. A to je naší odpovědností a ne že řekneme, že se musíme přizpůsobit tomu, jak se děti mění. To je grandiózní alibismus. Voni se mění, a s tím my nic nezmůžeme, soudruzi. Musíme se přizpůsobit. Strategie a myšlení looserů. Tajnejm zdar.
Jediné, co se mění, je prostředí, v němž vyrůstají. A to je naší odpovědností a ne že řekneme, že se musíme přizpůsobit tomu, jak se děti mění.
Mnoho štěstí se změnou prostředí Doležele. Zakažte smartudělátka, zařiďte aby rodiče měli čas věnovat se svým dětem, zařiďte aby rodiče měli dostatek vůle a pocitu odpovědnosti zůstat spolu, navzdory strastím partnerského soužití. Když vy to nedokážete, tak nikdo. Pokouším se seč mohu nebýt sarkastický, ale vážně mi to neusnadňujete.. Zdar.
Tajný, spasitel jste tady snad vy, ne? A jak tak čtu váš poslední příspěvek, připadá mi, že se spásou byste měl začít nejdřív sám u sebe a ve svém životě. Sarkastická přitom nejsem ani trochu.
Tajnej, tak pro začátek neříkejte alibisiticky, že "děti se mění" a řekněte, že jsme to my, kdo je mění a že jsme to my, kdo těm nežádoucím změnám může zabránit. A né že voni se mění, tak se jim přizpůsobíme, abysme nemuseli zvednout prdel z gauče a dávat dětem hranice, které drtivá většina z nich nezbytně potřebuje. Ale co od vás čekat, viďte? Když jste líný a povrchní ve svém vlastním vzdělávání, jak můžete být hluboký a pracovitý ve výchově dětí.
Brandtnerová, proč myslíte?
PD, dávání dětem (nejen) hranice, které potřebují, JE přizpůsobování měnícím se potřebám dětí.o))
Všimněte si vážení, že ani jeden váš komentář se neobejde bez osobních útoků.
Nikoliv, tajnej. Dávání hranic dětem je tradiční výchova, jejímž cílem je mimojiné to, aby se děti přizpůsobily dospělým a nikoliv naopak. Existuje nějaké procento lidí, kteří z nějakého důvodu nedospěli a mají podivnou touhu přizpůsobovat se dětem. Zřejmě v důsledku nějaké vlastní frustrace z dětství. Dospělý a vyrovnaný člověk rozumí tomu, že svět se jednotlivci prakticky nikdy nepřizpůsobuje a že z vytváření nerealistických aspirací vznikají pouze frustrace a nenávist.
Nevím o tom, že by na vás někdo útočil. Několik lidí si jen dovolilo zhodnotit váš výkon. A nutno dodat, že většina z nich je celkem ve shodě.
Tak holt si dál hrajte na to, jaký jste duchovní velikán, já si ponechám své představy. Vy zůstaňte frustrátem nenávidícím všechny, od profesůrků, přes úředníčky až po predikční modeláře. Jediný, komu tím škodíte, jste vy sám. Zneuznaný duchovní velikán dožadující se pozornosti a moci, kterou mu nikdy nikdo nedá.
Doležele, únavným osobním útokům tak roztomile říkáte "zhodnocení výkonu". Tak takhle hodnotíte? Frustrát, deprivant, zneuznaný duchovní velikán, který všechny nenávidí apod.
Dostal jste se do politováníhodného stavu kdy už nedovedete odfiltrovat osobní zášť, ať je řeč o čemkoli..
K věci lze říci, že nejde o to, aby se dospělí přizpůsobovali dětem. To jste zase špatně pochopil. Jde o to aby dospělí přizpůsobili VÝUKU a výchovu tomu co děti potřebují, aby se co nejlépe učili.
Okomentovat