„Cílovými kategoriemi vzdělávání se místo znalostí a dovedností staly vágně formulované klíčové kompetence. Dělám teď tiskového mluvčího největší humanitní fakulty v zemi, denně se setkávám se špičkovými odborníky ve svých oborech. Archeology, egyptology, lingvisty, historiky. A vidím jasněji než kdy jindy, že bezpečná poznatková základna, která není na žádných externích úložištích, ale v hlavě, je nezbytným předpokladem pro jakýkoli intelektuální výkon. Sama o sobě ho pochopitelně nezajistí, je třeba mít i schopnost vidět souvislosti, věci kriticky posuzovat a tak dále, ale bez pevného bazálu znalostí nelze nic z toho uplatnit. Je to základní podmínka,“ říká v rozhovoru pro časopis Rodina a škola Petr Kukal, který je znám jako „básník českého Twitteru“. Zároveň je Petr Kukal i skutečným básníkem, autorem deseti literární kritikou ceněných sbírek. A v neposlední řadě je to i vystudovaný učitel.
 |
| Petr Kukal (ff.cuni. |
Po škole jsi tři roky učil, pak jsi od katedry zběhl. Proč?
Kvůli penězům, samozřejmě. V roce 1997 jsem bral 5400 korun hrubého a měl jsem doma ženu s dvěma dětmi. Mladšímu synovi bylo půl roku a starší šel zrovna do školy – narodil se, když jsem byl v prváku. Hanka kupovala tři rohlíky na den a na Vánoce 40 deka vinné klobásy. Dneska to zní jak román od Dickense. Ale popravdě jsem bojoval do poslední chvíle, to zas chci říct. Vzal jsem si 0,4 úvazku v nemocnici jako sanitář na chirurgii, chodil tam po práci, o sobotách, o svátcích, sloužil jsem noční. K tomu jsem dělal korektury pro tři redakce a spal čtyři hodiny denně. Když jsem v jedné z těch redakcí při odevzdávání práce usnul a vysvětlil jim proč, nabídli mi místo redaktora. Nástupní plat byl jedenáct. Ty bys to nevzal?
Naprosto chápu. Nicméně ve svých textech vzpomínáš na dobu, kdy jsi učil na základce, jako na nejkrásnější léta. Neidealizuješ si to?
Tu dobu určitě ne. Polovina devadesátek, ještě dozníval respekt ke škole a k „panu učiteli“. Nadto musíš vzít v úvahu, že jsem učil na polovenkovské základce. Šestadvacet milých, nezákeřných dětí. Bože, bylo to tak krásné! Co si ovšem idealizuju, je možnost návratu. Někdy před svými kamarády učiteli, kteří u toho zůstali, blouzním o tom, že až zajistím syny, vrátím se zase k učení. Taktně či posměšně, podle naturelu, mě upozorňují, že se nemám kam vrátit. Škola, kterou jsem znal, přestala existovat.
Obstál bys dnes za katedrou?
Určitě ne. Jak jsem řekl, změnil se celý kontext. Jsem učitel z minulého století. Vždyť já ještě nechával děti po škole. Věřil bys, že některé za mnou chodily, jestli by se mohly přidat k provinilcům? Vždycky jsme ty hodiny proklábosili a semleli všechno, co je trápilo.
(Autor rozhovoru byl spolužákem Petra Kukala na pedagogické fakultě, proto mu v rozhovoru tyká - poznámka ČŠ)
Celý rozhovor naleznete v časopise Rodina a škola
4 komentářů:
jako bych viděl sebe ,akorát z horším koncem,taky přes den učil,po nocích korektury a překlady,katalogy aj. pak už to nešlo,odešel jsem do soukroma,po dvou lete chfirma to tu zabalila, ale dostal jsem nabídnu do centrály do rajchu,tak jsem tam makal deset let,rodina se rozpadla ale děti dostudovaly, pak ten návrat,šok!pět let záskoků za mateřské a nemoci,s prázdninami na pracáku ,až jsem na něm skončil definitivně,tři roky života s příjmem 0 kč,zdraví šlo do háje, až jednoho dne se na mě usmálo štěstí,naboural do mně zhulenej puberťák bez řidičáku ,půl roku po nemocnicích,lázně,zase nemocnice a nakonec invaliďák,takový na holé přežití, ale díky bohu za to,a díky dětem,které mě finančně podporují
Jo. To byla doba. V 90. letech jsem do školství nastupoval. Ještě všechno fungovalo. Na školách byly týmy kantorů zvyklé děti opravdu učit. Ale v polovině 90. let začaly Pilipovy balíčky, devítiletá docházka a pseudotržní hospodářství a šetření na školství. Od té doby to šlo do .... No a hřebík do rakve byly nezvládnuté RVP. Inkluze už je jen kopání do mrtvoly. Stále učím a vidím to na dětech. Učím ty nejhorší ze základek a můžu vidět rozdíl. A není to nic hezkého. Nevěřili byste, jaká změna k lepšímu je u letošních prváků, když se dělaly povinně přijímací zkoušky(to mluvím o učních ne o maturantech).
Jak chcete vzkřísit školství, když většina kvalitních učitelů je před penzí, mladí ve školství většinou nejsou(ti nejlepší jsou ve firmách). Z vysokých škol vylézají polovzdělanci. A těch několik špičkových odchází k zahraničním firmám. Většina profesorů je 60+. Ph.D se chrlí ve velkém(stát to platí), ale málokterý je schopný řádné vědecké práce. Kdo bude učit další generaci, až ti staří odejdou? Rád bych se mýlil, ale tohle vidím kolem sebe. Je tu spousta školských výzkumníků a ČŠI, kteří by měly mít tvrdá data(pokud nemají pak k čemu jsou?) a pak ne neschopné ministerstvo a vláda, které by měly konat.
Zatím přes všechny sliby se jen šetří na lidech. Staví se budovy, dodávají se centrálně počítače, aby měl úředník možnost rozhodnout o velkých zakázkách. Na lidech se šetří. Takže máme hezké budovy, podfinancované a naštvané a vyhořelé učitele, VŠ učitele i inspektory. Podle toho to vypadá.
Obávám se, že problém by byl stejný, pokud by ty kompetence byly formulovány nevágně... Jako chtít 100%-ní účinnost termodynamického cyklu...
---
"Polovina devadesátek, ještě dozníval respekt ke škole a k „panu učiteli“."
Ono hlavně trval víceméně právní rámec a parametry školské soustavy ze starého režimu.
Taky globální kapitál se tehdy dobře sytil při privatizaci skoro všeho... Dnes už toho moc nezbývá, tak se musí vést permanentní kampaň proti veřejnému školství, která eroduje systém z druhé strany...
Tak se musí vést permanentní kampaň proti veřejnému školství...
Proti veřejným školám se žádná kampaň nevede. Terčem kritiky jsou některé nevyhovující didaktické postupy (např. sumativní vs. formativní hodnocení), neschopnost škol přizpůsobit se měnícím se podmínkám a ochota přijmout některé inovace aj.
Jsou samozřejmě velmi dobré školy i velmi dobré učitelky i učitelé. Některé veřejné školy jsou alternativně zaměřené (např. Začít spolu, Montessori). Kvalita vzdělávání není dána zřizovatelem. Je ovšem pravda, že veřejné školy mohou zaostávat. A není to jen záležitost financí.
Okomentovat