Ze školy si všichni neseme zranění, říká zakladatelka Montessori školy

„Ze škol si neseme spoustu zranění. Začíná to tříděním na jedničkáře a ty ostatní, kteří nejsou tak dobří. Nezáleží, jestli je hodnocení pozitivní nebo negativní – člověk se do budoucna stává závislým na tom, co o něm říkají ostatní,“ říká Miroslava Vlčková v rozhovoru pro magazín Ona Dnes.

Mroslava Vlčková (facebook.com)

Nejstarší syn Miroslavy Vlčkové byl ještě batole, když se poprvé setkala s pedagogikou italské pedagožky Marii Montessori. „Šla jsem na seminář a lektorka tam vytáhla prádelní koš a ukazovala nám, jak zabavit a rozvíjet dítě obyčejnými činnostmi, jako je třeba přelévání vody z nádoby do nádoby. Byla jsem uhranutá tou jednoduchostí a přirozeností,“ říká žena, která o pár let později založila rodinné centrum, kde začala s Montessori pedagogikou pracovat.

Postupně přibyla školka, škola a také institut, kde se dnes školí učitelé. O Montessori pedagogiku je totiž mezi českými školami stále větší zájem. Také ubývá mýtů, které kolem ní panovaly, ačkoliv některé zůstávají. Třeba ten, že děti si v takové škole dělají, co chtějí.

„Málokdo ví, že máme kurikulum. To znamená, že děti u nás dostanou obsah, tedy znalosti, a k tomu získají i dovednosti, které jim ve většině státních škol nedají a které jim zůstanou po celý život,“ vysvětluje Miroslava Vlčková a zmiňuje největší přednosti tohoto vzdělávání: v heterogenních věkových skupinách školáci fungují jako malý skutečný svět, budují si vztahy mezi sebou, učí se spolupracovat, komunikovat, zároveň se starají samy o sebe, připravují si jídlo, učí se zodpovědnosti za sebe i svou malou lidskou společnost.


Ukázku z rozhovoru naleznete zde
Celý rozhovor naleznete v pondělní příloze MF DNES