Jaroslav Šonka: Odsun Němců si rozvracet nedáme. Národnostní vášně vyskočily jako čertík z krabičky

„Vlastní ne zcela reflektovanou nacionalistickou, kolaborantskou a komunistickou špínu řešíme s vystrčeným ukazováčkem: Chyťte zloděje!,“ píše politolog Jaroslav Šonka na Aktuálně.cz.

Jaroslav Šonka (repro DVTV)

Šonka mimo jiné píše:

Angela Merkelová promluvila v den připomínky vyhánění Němců ke svým spoluobčanům, kteří tehdy ztratili své domovy, a sdělila veřejnosti, že za touto poválečnou situací se neskrývá žádná historická nutnost. Se zlou se v Česku potázala, i když jasně poukázala na to, že zná historickou posloupnost tehdejšího dění a předcházející odporné řádění nacistů. Na české scéně se objevila řada primitivních komentářů, které do pozice obětí a pachatelů nasazují národnost - pachatelé byli Němci, potažmo sudetští, a oběťmi Češi.

Většina komentářů svědčí o nedostatku historického povědomí a všeobecných znalostí. Opět kdosi hovoří o tom, že by přece sudetští Němci neměli mít svá setkání právě v květnu, když je výročí atentátu na Heydricha a heydrichiády. Svatodušní svátky, kdy se sudetští Němci sjíždějí, připomínají ovšem něco zcela jiného a velmi symbolického: apoštolové měli jít do světa a stěžovali si, že neumí řeči těch, které mají obracet na víru. I sestoupil na ně Duch svatý a pojednou ty potřebné jazyky znali.

Pokud se jedná o vyhnání našich bývalých spoluobčanů, všichni vystartují s Postupimskou dohodou, kde ovšem nic o nutnosti vysídlení napsáno není. A naši komentující nevnímají západovýchodní kontext. Zjistili by totiž, že přesuny obyvatelstva patřily k instrumentáriu Stalinových totalitních opatření. Připomeňme si vysídlení krymských Tatarů, kteří se také do své vlasti dodnes nevrátili. Někteří čeští návštěvníci poloostrova se touto historií moc nezabývají a jen potvrzují, že se tam konalo jakési referendum o přistoupení k Rusku (o jehož demokratických kvalitách lze pochybovat).

Pak se také zapomíná na to, že na západě Evropy nikdo o nějaké nutnosti vysídlování nevěděl. Němci z východní Belgie se vraceli z válečného zajetí - stejně jako sudetští Němci museli sloužit ve wehrmachtu -, nikdo je moc nevítal, ale vše se pak urovnalo. Dnes se v Belgii hovoří o třech národnostech, pro těch asi 70 tisíc občanů se zákonodárství kompletně překládá do němčiny a nikdo se nad tím nepozastavuje. Platí to i pro Němce z Alsaska a Lotrinska…

Vrací se tak stále znovu otázka, do jaké míry se budeme schopni účastnit komplexnější a sebekritické debaty, a to tak, aby mezinárodnímu okolí bylo jasné, o čem mluvíme. Kdy a jak se zbavíme národnostních předsudků, které nás oddělují od globální historické reflexe? Donekonečna slyšíme, že se máme dívat do budoucnosti. To je vytáčka. Minulost a budoucnost k sobě patří.

Celý text naleznete zde