Mimořádná znojemská učitelka učí pomocí hudby i matematiku a češtinu

Třída 5. C na ZŠ Pražská ve Znojmě se pomalu stává pojmem. Nedávno se stala laureátem Zlatého oříšku pro nejtalentovanější děti Česka. Jejich paní učitelka Marcela Přibylová dokazuje, že osnovy lze splnit i pomocí zcela netradičních metod. Do třídy nastěhovala tři cimbály, dvě basy, violoncello, bubny a více než desatero houslí. Pomocí hudby učí i matematiku a češtinu, když mají děti splněné učivo, popadnou nástroje uložené za poslední řadou lavic a změní se v jednu velkou a velmi sehranou kapelu. Reportáž přináší Aktuálně.cz.

Marcela Přibylová (zsprazska.cz)

Jak se dá stihnout naučit tolik dětí i na více nástrojů, aniž by chodily do "zušky", kterou navštěvují jen tři? Klíč k úspěchu leží již na samém počátku. Jedná se totiž o žáky, kteří při nástupu do první třídy měli zájem o rozšířenou hudební výuku.

"Pracuji tedy s dětmi, které tu chtějí být a navíc jsou všechny chytré. Z 22 žáků jsme měli 22 vyznamenání," pochlubí se Marcela Přibylová. "Práce nám jde pěkně od ruky, uděláme si, co za ten den potřebujeme. Mám na to svůj styl. Máme češtinu, matiku a tak dále. Vím, co ten den mám s dětmi zvládnout. Zbude nám čas a třeba polovinu čtení hrajeme. A pak se také scházíme dvakrát až třikrát týdně odpoledne."

S osnovami prý problém nemá, musí pouze splnit vzdělávací rámcový program a pak už má volnou ruku, ředitel školy jí dává velkou svobodu, protože vidí skvělé výsledky. Ostatně ZŠ a MŠ Pražská ve Znojmě je zapojena do projektu spolufinancovaného EU "Učíme moderně".

Marcela Přibylová by ráda vše dělala ještě odlišněji, nejraději by neznámkovala, nebo ne tak přísně. Ale ví, že její svěřenci nyní půjdou na druhý stupeň nebo na gymnázium a nebyli by připraveni na zdejší kritéria.

Ostatně i pomocí rytmu či dupání a tleskání se tu v duchu Hejného metody učí matematika. Dupat, tleskat a zpívat se dá velmi prakticky i v hodinách češtiny. Třeba slovní druhy procvičují v 5. C pomocí jejich oblíbené písničky Medvědi nevědí. Při podstatných jménech tleskají, u sloves se plácají do nohou, u přídavných jmen dupají, u číslovek luskají a tak dále.

Téměř každý týden chodí do nahrávacího studia, nahrávají nové písně, točí si k nim klipy. "Chci, aby to bylo navždy zaznamenáno v čase, máme to jako takovou naši hudební videokroniku, aby měly děti něco na památku," říká paní učitelka.

Celý text naleznete zde