Maturitu nezíská v Rakousku jen tak někdo, nemají ji ani některé učitelky, říká Češka žijící ve Vídni

„Maturita je v Rakousku docela pojem. Rozhodně není tak obvyklá jako u nás a pro většinu zaměstnání není vůbec vyžadována. Nemají ji ani některé učitelky nebo zdravotní sestry,“ říká Ivana Indiková, která žije s rodinou ve Vídni. Svou dceru připravovala na gymnázium dva roky. Svoje zkušenosti popisuje pro server Rodiče vítáni.

Maturitu nezíská jen tak někdo

 Po základní škole, která trvá jen čtyři roky, jsou dvě možnosti, jak pokračovat dál. Záleží na šikovnosti dítěte a vůli rodičů. První možností je takzvaná Mittelschule, obdoba našeho druhého stupně základní školy. Tam je jediným kritériem přijetí vzdálenost od bydliště. Úroveň je různá, podle toho, kde škola sídlí. V našem okolí to zrovna není nic moc. Bydlíme v oblasti za Dunajem (ve směru od centra), která je tady považována za lehce podstandardní. Procento přistěhovalců – a tím myslím všechny, včetně nás – je vysoké a úroveň vzdělání je všelijaká.

Mittelschule trvá čtyři roky a děti z ní odchází na školu podobnou naší průmyslovce nebo obchodní akademii (ukončené maturitou) nebo na jednoletou takzvanou polytechnickou školu, díky níž ukončí povinnou devítiletou školní docházku. Z ní pak mohou jít na učiliště, čímž se tady myslí školy, které připravují mladé na konkrétní zaměstnání, ale rozptyl je široký – zaměstnanec obchodu, zdravotnická nebo pedagogická škola. Tyhle obory jsou nematuritní, takže maturitu nemají ani některé učitelky nebo zdravotní sestry. Maturita je v Rakousku docela pojem. Rozhodně není tak obvyklá jako u nás a pro většinu zaměstnání není vůbec vyžadována.

Gymnázium je extrémně náročné

Druhou cestou je osmileté gymnázium. Dostanou se tam děti s maximálně chvalitebným prospěchem (hodnotí se jen němčina a matematika). Pomáhá přítomnost sourozence na škole a blízké bydliště – dbá se na to, aby dítě mělo bezpečnou cestu do školy bez zbytečných přestupů.

Gymnázium je rozdělené na nižší a vyšší stupeň. Největší překvapení pro mě bylo, že se vůbec neudržuje kolektiv: třída se rozpadá už po druhém ročníku, kdy se obecné vzdělávání rozděluje na jazykový a matematický směr (některá gymnázia nabízí ještě geografii a ekologii) a po čtvrtém ročníku znovu – jen asi třetina dětí pokračuje na vyšší stupeň gymnázia. Ti, kteří odcházejí, pokračují stejnou cestou jako děti z Mittelschule.

Výuka je náročná, výrazně náročnější než v ČR – srovnávám to se stejně starými dětmi svých českých kamarádek. Na druhém stupni gymnázia přežijí jen ti nejvytrvalejší. Spousta žáků bojuje s nedostatečným prospěchem a téměř polovina opakuje maturitní ročník.

Ivana Indiková žije ve Vídni od roku 2001. Vystudovaná bakterioložka pracuje ve farmaceutické společnosti, manžel virolog je výzkumníkem na Veterinární univerzitě. Obě děti navštěvují vídeňskou školu – dvanáctiletá Verunka je ve třetím ročníku osmiletého gymnázia, desetiletý Roman ve čtvrté třídě.

Celý text naleznete zde
První díl vyprávění o vídeňských školách naleznete zde