Běžné učebnice češtiny mu nevyhovovaly, proto se rozhodl vytvořit vlastní metodu, jak školáky učit číst a psát. Bývalý ředitel Základní školy v Nemyčevsi na Jičínsku Miloš Novotný je přesvědčen, že přišel s tím, co jinde chybí. O jeho knížky a slabikáře je zájem z mnoha škol. Reportáž přináší iDNES.cz.
„Prvním startem je čtení s porozuměním. Tady právě využívám, co měla doposud pouze genetická metoda, tedy velká písmena. Cokoliv děti čtou, tak hned píší,“ přibližuje první způsob, který má děti především motivovat ke čtení. „Druhý start je psaní s porozuměním. Ve druhé třídě učitelé chtějí, aby děti uměly něco napsat z hlavy. Díky tomuto startu dokážou napsat různá slova z hlavy,“ říká.
Ve třetí části jde Novotný ještě hlouběji: „V dnešní době společnost vyžaduje porozumění textu. Děti musí vědět, jak na to. Je to takový start k syntetické práci, v učebnicích jsou obrázky a děti musí pracovat s textem a pochopit ho. Články v sobě ukrývají další informace třeba z prvouky nebo etiky.“ Školáci mají slabikář, Živou abecedu, písanky nebo uvolňovací cviky.
„Chtěl jsem efektivnější práci. Děti nejdříve píšou velká tiskací písmena, kde z jednoho tvaru přechází do druhého. Písmena nejdou abecedně za sebou. Začínám třeba písmenem I a přidám kličku a mám J. Když mají po nějaké době připravenou ruku, jdou na písmo psací,“ vysvětluje.
Za hlavní výhodu považuje nenápadně se zvyšující náročnost: „V učebnicích jsou malé zdvihy, které děti ani nepoznají a snadno je překonají. Nechci po nich žádné velké věci. Procházíte učebnice a žákům ani nepřijde, že se něco naučili. Jedna paní učitelka mi řekla, že ani nevěděla, jak se to ty děti naučily.“ Do svých materiálů zakomponoval i speciální podklady pro děti trpící dyslexií.
Celý text naleznete zde
.png)
0 komentářů:
Okomentovat