„Inovativní pedagogika nepovažuje za primární úkol školy vpravit do dětí znalosti. Důležitější je rozvinout u dětí radost z učení, umění komunikovat a spolupracovat s ostatními. A tyhle cíle dobré alternativní školy plní,“ říká Pavel Kraemer v rozhovoru pro server Rodiče vítáni.
 |
| Pavel Kraemer (youtube.com) |
Svět se stal velmi rychle se měnícím místem, informace zastarávají a budoucnost je nejistá. Je třeba přemýšlet o tom, jaká výbava je pro tenhle svět nejvhodnější. I když to vztáhneme jen k diktátu pracovního trhu, dnes se od lidí téměř v jakékoli práci očekává, že se budou umět rychle zorientovat a dohledat si, co potřebují. Pokud škola dodává jen znalosti, navíc ještě málo použitelné v praxi, a neučí tuhle flexibilitu, obávám se, že to na úspěšný život v dnešní době nestačí.
Běžná rodina uvažuje spíše tradičně. Bazíruje na výkonu a jeho hodnocení, a tedy i na známkování. Mnoho rodičů a ještě více prarodičů si myslí, že kdyby nebyly známky, děti se přestanou učit a oni přestanou mít přehled o tom, jaké pokroky jejich dítě dělá. To ale není pravda, a navíc známky jen zdánlivě nesou informaci, kterou od nich rodiče očekávají. Tradiční pohled navíc je, že škola má být „pot a slzy“. Tvrdá škola – dobrá příprava pro život. Nové, alternativní směry jsou spíš v přístupu měkké, a mohou tak z pohledu běžného rodiče vypadat jako nebezpečné experimentování s budoucností dítěte. Alternativní školy dbají primárně na to, aby dětem bylo ve škole dobře. Známkování jako zdroj stresu a nepříjemného srovnávání upozaďují, zvláště na prvním stupni. Což může být z pohledu některých rodičů vnímáno jako přehnaná útlocitnost. Ale někdy i takto uvažující rodiče nakonec najdou cestu do alternativní školy. A to tehdy, pokud je jejich dětem v běžné škole špatně, pokud je tam něco nebo někdo trápí.
Celý text naleznete zde
.png)
9 komentářů:
Některé informace zaostávají. Pravopis, násobilka ani fyzikální a chemické základy se nemění. Od matematika bych takové závěry neočekával.
Ony ty názory inovátorů obsahují racionální zrnko (děti by učení mělo bavit, flexibilita, spolupráce), ale nabalí se na to kritika dosavadního vzdělávání tak zásadní, že si z toho většina vezme, že děti to musí bavit, znalosti jsou nepodstatné, všichni budeme měnit zaměstnání, budeme pracovat kreativně - což nebyla a není pravda. Dnes chybí 10-15 000 řidičů, což se do deseti let automatickými dopravními prostředky nevyřeší. Chybí strojníci, zdravotní sestry, učitelé, ...
Inovátoři všech směrů, nepletete se?
Odpovědi jako vždy, jen ty otázky mi dnes přišly o ještě kapku hloupější...
Tak nějak filozoficky by mne jen zajímalo, jestli někdy ty školou předávané infomace někdy dřív na úspěšný život stačily... A co je vlastně úspěšný život.
Myslím, Krtku, že spíš než rozhovor s matematikem je to rozhovor se zakladatelem Institutu inovativního vzdělávání...
"Pokud škola dodává jen znalosti, na úspěšný život to v dnešní době nestačí"
Chtělo by to udělat výzkum mezi úspěšnými, jakou školu vystudovali a jestli jim škola dodávala jen znalosti. Pak by mělo prohlášení smysl. Zajímalo by mě, kolik úspěšných nemělo ze školy znalosti a rádi se učili?
alternativní školy rozhodně ano,ale soukromé,za svoje
Zajímavé je, že v praktickém životě se jeví jako úspěšnější průměrní nebo, s podivem, až podprůměrní žáci. Premianti většinou nepodnikají.
Co to je ta úspěšnost v životě? Ve vědě bývají nejúspěšnější lidé, kteří vynikají i ve škole v nějakém oboru. Nemusejí vynikat ve všech, ale nezažil jsem úspěšného vědce, který by ve škole propadal a nezvládal projít základní úrovní požadavků. Navzdory legendám, které se tradují o Einsteinovi. Jsou to pochopitelně hlouposti a to se bavíme o úplně jiné úrovni vzdělání, než co se chce po studentech dnes.
Kdo chce hodně mít, nebo si co nejvíce užít, asi nemá smysl, aby se zdržoval s učením. Prachatého pupkatého pasáka s prvorepublikovou vilou vylepšenou o podnikatelské baroko, nebo prachatého zloděje, či dealera drog se zadkem v nejluxusnějším Porsche, za úspěšné opravdu nepovažuji. Pokud jde o průměrný příjem, pochopitelně s dosaženým vzděláním znatelně roste a to ve skupině podnikatelů, i ve skupině zaměstnanců.
Zeptejte se řemeslníků, kteří mají jen výuční list, kolik vydělávají, když jsou šikovní. Můj vyučený synovec vydělává ve svých ani ne 40 letech v teplárně tolik peněz jako já učitelka na SŠ jednou nohou v hrobě. A to propadal v druhém ročníku učňáku z němčiny!
A bylo tomu tak i za soudruhů. Žáci, kteří na základní škole končili v 6. nebo 7. třídě ZŠ, protože je učení vůbec nebavilo, ale zato byli manuálně velmi zruční, se pouze vyučili a hned vydělávali přes 4000,- Kč (tehdy v polovině osmdesátých let nadprůměrný výdělek), zatímco VŠ vzdělaná elita nedosahovala ani na průměrný výdělek cca 3200,- Kč.
Takže už v samotném ohodnocení duševní práce je pořád něco špatně.
A jelikož se úspěch neustále měří finančním ohodnocením, tak opravdu dosažené vzdělání s tím stále nějak moc nekoresponduje.
Okomentovat