Ondřej Šteffl: Učitelům je třeba přidat! Ale jak? (Varovným příkladem i inspirací je inkluze)

„Vláda slibuje přidat učitelům. Desítky miliard! To je hodně peněz a je to jistě správné. Je ale omyl se domnívat, že zvýšení platů, jakkoliv vysoké, samo o sobě pozvedne kvalitu vzdělávání našich dětí. A když se přidávání udělá bez rozmyslu, tak dokonce není ani jisté, že zlepší postavení učitelů. Může ho i zhoršit. Inkluze je varovným příkladem i inspirací,“ píše Ondřej Šteffl na svém profilu na Facebooku.

Inspirace - Co bychom měli vědět

Inkluze je varovným příkladem i inspirací. Inspirací je inkluze v tom, že se postupně dozvídáme a učíme (doufejme, že i pan ministr), co všechno mělo (a mohlo!) MŠMT vědět ještě před tím, než se do celé akce pustilo: Jaký bude zájem rodičů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, převést své dítě do běžné školy? Co na to budou říkat ostatní rodiče? Jak jsou na práci s takovými dětmi připraveny školy, učitelé, ředitelé, a to jak odborně, tak svými postoji? A pokud nejsou připraveni dobře, jak rychle a zda vůbec to umíme zlepšit? Jak jsou připraveny pedagogicko-psychologické poradny, odborně i kapacitně? Kolik to celé bude stát? Jaké jsou možnosti MŠMT komunikovat s veřejností cíle a smysl inkluze? Atd., atd.

Než tedy začneme dávat další miliardy na platy učitelů, měli bychom se zamyslet, co všechno bychom měli (a mohli!) vědět: Tak především bychom měli analyzovat, jaké jsou možnosti. Máme nechat na ředitelích, jak peníze rozdělí? Kolik ředitelů by si s tím dokázalo dobře poradit teď a kolik, kdybychom jim k tomu poskytli přípravu nebo podporu? Nebo je lepší připravit něco jako platový řád či kritéria kvality a podle nich zvyšovat platy? Kdo ho připraví? Kdo zajistí, aby se jím školy skutečně řídily, aby to nebyl další kariérní řád? Jaké jsou zahraniční zkušenosti? Anebo máme navýšit platy plošně? Co na to školy, ředitelé a učitelé? A rodiče? A veřejnost? Dost možná, že nejlepší je nějaká kombinace, ale jaká? To ovšem můžeme rozhodnout, až budeme mít v ruce data a analýzy, znát možnosti a rizika. Dobré by bylo i nějaké pilotní ověřování.

Především bychom ale měli mít jasno, co vlastně řešíme. Potřebujeme zabránit útěku kvalitních učitelů ze školství? Je to aktuální problém? Kolik učitelů, hodlá v nejbližší době odejít? Chceme do škol vrátit učitele, kteří ze školství odešli? Jaké by museli mít platy, aby se vrátili do škol? Chceme, aby nejlepší maturanti šli na pedagogické fakulty? Jakou roli v jejich rozhodování hrají platy, nástupní, po deseti letech? Chceme se zbavit nekvalitních učitelů a nahradit je lepšími? Jak a kdo umí odlišit dobrého a špatného učitele? Ředitelé? Kolik z nich to umí? Umí to inspekce nebo to umíme zjistit jinak? Anebo chceme vytvořit těm současným lepší podmínky pro práci, tak, aby mohli kvalitněji pracovat? Je zvyšování platů k tomu nejlepší cesta? Co vlastně učitele motivuje ke kvalitnější práci s dětmi, jsou to peníze nebo spíše jiné věci? Jaká jsou rizika zvyšování platů? Když některým učitelům přidáme hodně a jiným málo nebo nic, anebo naopak, když přidáme stejně všem, těm dobrým a pracovitým i těm méně dobrým rutinérům, co to udělá s pedagogickými sbory? A když nastanou problémy, budou je ředitelé umět správně řešit? Kolik z nich? Jaké jsou možnosti MŠMT komunikovat cíle a smysl zvyšování platů? A jaké vlastně jsou? To všechno by mělo (a mohlo!) MŠMT vědět, než rozhodneme.

Varování - Co hrozí

Inkluze je opravdu vážným varováním, a to nejen proto, že zdaleka ne všude se daří, že mnohde jsou naštvaní učitelé i rodiče. A nejen proto, že stojí mnohem víc peněz, než se čekalo. Výsledek inkluze je vlastně tragický – ten hlavní cíl změnit dlouhodobě postoje žáků, učitelů i škol a tím i širší veřejnosti k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami se nejen nepodařilo naplnit, ale ve výsledku dosáhlo MŠMT pravého opaku. Ještě v roce 2013 bylo proti společnému vzdělávání jen asi 20 procent lidí, letos je to už více než 60 procent.

A že se s přidávání učitelů nemůže nic podobného stát? Ale samozřejmě, že může. Již teď existují lidé, kterým se zdá, že učitelé mají moc dlouhé prázdniny a příliš mnoho volna a že by jim současné platy měly stačit. Řada dalších se domnívá, že učitelé - někteří, mnozí nebo dokonce většina - nepracují dobře. A stejně jako u inkluze, zde vůbec nejde o to, zda mají či nemají pravdu, ale o to, co si lidé myslí. Není pochyb, že se zvýšením platů tlak na kvalitu práce učitelů vzroste, s tím může vzrůst i nespokojenost rodičů ba i žáků se školou nebo s konkrétními učiteli. A tak se může stát, že zvyšování platů provedené nesprávně, nedomyšleně, bez opory v datech a analýzách může podmínky pro práci učitelů paradoxně zhoršit a kvalitu vzdělávání dětí ve školách snížit. A také další zvyšování platů učitelů na dlouho zarazit.

Evidence-Based Policy

Ministr Plaga už ohlásil, že se na inkluzi podívá. Ale shromáždit data, provést podrobné analýzy, zvážit a ošetřit rizika, vyhodnotit možné dopady na kvalitu vzdělávání a to v krátkodobé i v dlouhodobé perspektivě i širší dopady sociální, kulturní i ekonomické to by přece mělo být samozřejmé u každého systémového opatření. A u opatření, jako je zvyšování platů učitelů, které má mít dlouhodobé pozitivní efekty a bude stát desítky miliard, to platí nepochybně.

Zdroj: Profil Ondřeje Šteffla na Facebooku