Žaneta Pixová: Jak komplikuje špatná znalost mateřštiny učení se cizímu jazyku a co s tím

O tom, jak se v poslední době zhoršuje úroveň naší mateřštiny, se můžeme dočíst na mnoho místech a nejenom dočíst. S potížemi vznikajícími především neznalostí gramatiky, špatné slovní zásoby nebo spisovné podoby slov se setkáváme takřka na každém kroku. A špatná znalost mateřštiny komplikuje i výuku cizích jazyků. Níže uvedené poznatky byly shromážděny metodou pozorování v rámci individuálního vzdělávání dětí i dospělých v anglickém a německém jazyce v letech 2010–2016. U dětí se jednalo z převážné části o doučování, ať již z důvodu horšího prospěchu, přípravu na maturitní nebo přijímací zkoušky, u dospělých o učení se novému jazyku nebo oprášení starých jazykových znalostí.

Zajímavé je, že níže popisované jevy byly patrné při výuce anglického i německého jazyka přibližně stejnou měrou. Informace jsou proto uváděny společně k oběma jazykům. Pro lepší přehlednost je vždy v závorkách první překlad v angličtině, druhý v němčině. Pokud se naopak určitá záležitost vyskytla jen u jednoho z jazyků, je uveden jen příklad z daného jazyka.

Zákeřné slovní druhy

Tradiční české slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce) patří obvykle k tomu, co školáci, ba i dospělí, kteří se vrátí k učení po delší odmlce, znají. Co však dělá potíže, je zařadit automaticky slova k daným slovním druhům.

a) Co je podstatné
V angličtině i němčině je třeba při práci s překladem poznat, zda se jedná o podstatné jméno především kvůli potřebě členu v angličtině (a, the) i němčině (der, die, das, ein, eine). Podstatná jména v obou jazycích odpovídají přibližně vymezení podstatných jmen v češtině, tudíž postačí znalost poznávání podstatných jmen z mateřského jazyka. Přestože podstatná jména obvykle bývají dobře poznatelná, některá z nich dělají potíže, především typu abstrakt – veselost, strach, souběh (glee, fear, conjunction; der Lustigkeit, die Angst, der Gleichlauf). V němčině navíc při neodhalení, že jde o podstatné jméno, přibývá chyba ve velikosti počátečního písmena, které se na rozdíl od češtiny píše u podstatných jmen standardně velké.

b) Předložky na tahu
Podnadpis je nadsázka, inspirována snahou žáků o užití slov v cizím jazyce odpovídajících co nejlépe české verzi. Svou roli zde hrálo opět mechanické učení se slovíček. Předložka s, se (with; mit), užívaná v češtině se sedmým pádem, například se všemi (with all; mit allen) byla užívaná ve větách některými žáky nesprávně jako náhrada za zvratné zájmeno se. Věty typu Učí se doma. (He learns at home. Er lernt zu Hause.) tak získaly chybnou podobu – He learns with at home. Er lernt mit zu Hause. V němčině byl tento jev nejčastější u dospělých, kteří neměli s daným jazykem doposud žádné zkušenosti, nebo jen malé.

Zákeřná gramatika

Čeština patří k těžkým jazykům a je patrné, že neznalost její gramatiky komplikuje značně i učení cizího jazyka, a to u žáků učících se angličtinu i němčinu přibližně stejnou měrou. Jako první můžeme uvést vyjmenovaná slova, kde dělají potíže slova, která existují ve dvojí podobě, například mít a mýt. Není výjimkou, že studenti zapíší větu pro překlad – On bude mít málo peněz. – s gramatickou chybou – On bude mýt málo peněz. A někteří z nich ji takto následně i přeloží – (He will wash a little money. Er wird ein wenig Geld waschen.), namísto správné varianty (He will have a little money. Er wird ein wenig Geld haben).

Zákeřná syntax

Problémy u pokročilejších žáků potom dělala i neznalost syntaxe. Jako první je možné uvést potíže s rozpoznáním nebo správným přidáním podmětu, protože jak angličtina, tak němčina se bez něj ve větě neobejde. Například u věty Prší denně. měli někteří žáci problém rozpoznat, že se jedná o nevyjádřený podmět – ono, a věty překládali s podmětem rodu mužského – On prší. (protože déšť rovná se on – He rains daily. Er regnet täglich.), zatímco správně má být Ono prší. (It rains daily. Es regnet täglich.).

Co s tím

Mírně expresivní dodatek k nadpisu otevírá prostor pro diskuzi. Na otázku co s tím, částečně odpovídá i bližší pohled na příčiny výše uvedených potíží. Vedle samotné neznalosti za chybami často stojí nesoustředěnost a především mechanické učení se slovíček. Přestože moderní učebnice i způsoby výuky již pracují se slovíčky v souvislostech, dialozích, ne každý student to dovede zužitkovat.

Často chybí bližší seznámení s danými jevy (gramatickými, syntaktickými aj.) a především srovnání s češtinou. Zvláště u učebnic, které jsou pouze v cílovém jazyce (angličtině, němčině), dělá mnohdy problémy látku pochopit.

V případě, že chybí základní znalosti, někteří studenti u vyplňování učebnicových, mnohdy i zábavných cvičení, jeví spíše snahu mít je co nejrychleji zvládnuté a trefit se do požadované varianty, případně se ji naučit zpaměti. To je patrné i u rozhovorů, které se trénují v roli fiktivních postav, kdy je porozumění obsahu až za memorováním.

Co se naopak osvědčilo, bylo napřed vyjasnit daný jev v mateřštině a pak ho srovnat s probíraným jevem v cílovém jazyce (angličtině, němčině) – zaměřit se na shody a odlišnosti. Pro lepší představivost sloužilo také dobře, když si studenti představili celou komunikační situaci a sebe v roli mluvčího a zaměřili se na to, co sdělují (vyprávění o minulosti/budoucnosti?), komu (nám všem / někomu jinému – jim?), čeho tím chtějí dosáhnout (je to rozkaz/prosba?).

Celý text naleznete zde