Studijní „odpadlictví“ tíží školství

České vysoké školy jsou placeny mimo jiné dle počtu studentů. Nabírají se proto větší kohorty posluchačů, které postupně odpadávají – drsné síto propadu až půlky přijatých mívají především technické obory. Značná část akademické veřejnosti, jež vysokoškolské studium stále vnímá jako elitářské, propadovost považuje za přirozenou: třídící chytré od nechytrých... Jak ale ukazuje nová kniha Studijní neúspěšnost na vysokých školách z vydavatelství SLON, nejsou důkazy, že by ze škol předčasně odcházeli jen ti „hloupí“ a „neschopní“. „Čím dál častější je, že studium nedokončují ambiciózní, schopní a sebevědomí jedinci, ke škole kritičtí, kteří nevidí ve studiu přínos,“ říkají autoři Aleš Vlk a Šimon Stiburek. Mladí lidé tedy končívají nejen proto, že je škola náročná, ale i proto, že je příliš brzy specializovaná, neučí zajímavě a nezvyšuje motivaci. Reportáž přinášejí Lidové noviny.



Nejvyšší propadovost mají technické, přírodovědné a zemědělské obory v bakalářském cyklu. Ze studií zahájených na technikách v roce 2011 bylo v prvních čtyřech ročnících ukončeno 63 procent studií bez absolutoria.

„Naopak nízkou neúspěšnost vykazují prestižní obory jako právo, lékařství nebo psychologie, které si mohou studenty vybírat, poskytují jim jasnou kariérní perspektivu. Lidé, již se na ně hlásí, mají o své budoucnosti často jasnou představu,“ doplňuje Stiburek. Dle něj má zásadní vliv na setrvání ve škole především motivace studenta: ochota a odhodlání prosedět dost času nad knihami, studiem a plněním úkolů. K tomu ale může přispět i sama škola, motivace se dá prý též stimulovat. Vliv má i přátelskost prostředí, přístup vyučujících, složení kurzů, vztahy se spolužáky a spousta dalších věcí, které lze měnit.

„Školy, kde je studijní neúspěšnost vysoká, jsou často plné vystresovaných, frustrovaných a úzkostlivých jedinců, kteří se nemají nač těšit a jejichž zájem o obor pak rychle opadá. Když jsme dělali přehled nástrojů, které školy přijímají, skoro žádná z nich nezmiňovala opatření na zvýšení motivace,“ upozorňuje Aleš Vlk, že řada vzdělávacích institucí není zvyklá takto přemýšlet a zapracovat na sobě.

Autoři také varují před zkratkovitým vnímáním propadovosti: bylo by chybou vnímat neúspěšná studia jen jako vyplýtvané peníze. Problém to je, ale i nedokončené studium může mít svá pozitiva. I kdyby student studoval jen pár měsíců, ze školy si odnese něco, co se mu může v pozdějším životě hodit – znalosti nebo kontakty. Spočítat finanční dopady není triviální.

Celý text naleznete v dnešních Lidových novinách