Říkat jen kus pravdy nebo dokonce lhát je mnohem náročnější než říkat celou pravdu. Tedy aspoň pro toho, kdo nechce být přistižen – musí si totiž pamatovat, co kde řekl nebo napsal, aby nemohl být konfrontován s tím, co uvedl dříve. Do průšvihu se tentokrát dostal Jiří Zíka, ředitel Cermatu. Tedy vysoce postavený úředník, kterého si všichni platíme za to, aby nám pomohl získat pravdivé informace o znalostech a dovednostech maturantů.
 |
| Oldřich Botlík (eduin.cz) |
Ředitel Cermatu ho v tiskové zprávě vydané 26. května 2017 správně charakterizoval těmito slovy: Vřazení otevřených úloh výrazně přispělo k nárůstu reliability (přesnosti měření) testů. Došlo totiž ke snížení náhodného skóru testu, tj. možnosti odpověď tipovat. Test doznal významného nárůstu kvality. Je pochopitelné, že zmíněná opatření posílila zejména diskriminaci testu. Jejich dopad je tak patrný na podílu neúspěšných žáků. Naproti tomu má změna relativně velmi malý vliv na průměrnou úspěšnost, myšleno průměrný procentní skór. Nemyslím si, že by J. Zíka něco namítal proti drobnému upřesnění: došlo tak ke snížení možnosti úspěšně tipovat odpověď. Tipovat lze totiž samozřejmě i v otevřených úlohách, ale šance na úspěch je velmi nízká.
Ve stejném textu Jiří Zíka dále popírá, že by mezi lety 2016 a 2017 došlo k nárůstu obtížnosti testu. Uvádí jednak, že pro oba testy platily stejné katalogy požadavků, jednak dokládá na grafu, že až na 32 % testu (úlohy za celkem 16 bodů) řešili maturanti v roce 2017 testové úlohy stejně úspěšně nebo úspěšněji než maturanti v roce 2016.
Začnu jeho druhým tvrzením. Naprosto zásadní problém Zíkova argumentu spočívá v tom, že využívá pravidla hodnocení úloh, která předtím sám změnil – z roku na rok a nenápadně. V úlohách 4, 10, 13, 19 a 20, které měly identický formát s úlohami 4, 13, 19, 19 a 9 z roku 2016, mohli žáci získat za stejný výsledek jako v roce 2016 až o 5 bodů víc. Jiří Zíka nám tedy zcela nepokrytě lže. My přece nezaměstnáváme jeho ani ministryni školství kvůli tomu, aby na tiskové konferenci k výsledkům maturitních testů prezentovali hausnumera. O provedené změně pravidel hodnocení na ní nepadlo ani slovo. Jaký význam má za takových okolností hlavní zpráva dne, že „maturanti se v češtině mírně zhoršili – propadlo jich o 1,3 procenta víc než loni“? Bylo to přece úplně jinak: test byl výrazně náročnější (odhaduji, že jeho úspěšnost klesla meziročně o 5 až 7 procent, možná i o víc), a proto jsme se nedozvěděli vůbec nic o tom, jestli byli maturanti letos připraveni lépe. Kdyby loni atleti vrhali koulemi o hmotnosti 7,26 kg, ale letos by jim organizátoři připravili koule o hmotnosti 8 kg, také by z výsledků závodu nešlo vyvodit téměř nic. Dokonce ani tehdy, kdyby závodili titíž koulaři.
Nyní ke tvrzení prvnímu. Z konfrontace s prvním Zíkovým tvrzením (a opakuji: vyjádřil je v téže dvoustránkové tiskové zprávě) jednoznačně vyplývá, že cílem změny pravidel hodnocení byla manipulace s výsledky maturantů. Manipulace totiž zpochybnila správný krok, který Cermat zařazením otevřených úloh učinil, neboť provedené změny pravidel významně zvýšily možnost úspěšně tipovat odpověď. Například v každé ze čtyř úloh typu ANO/NE je nyní pravděpodobnost zisku alespoň jednoho bodu náhodným tipováním 93,75 %. Cermat ovšem před dvěma lety zavedl otevřené úlohy, aby úspěšné tipování znesnadnil. „Ruční“ vyhodnocování otevřených úloh je pracné, zdlouhavé a velmi drahé. Letos zase provedl velké změny v pravidlech bodování uzavřených úloh, které úspěšné tipování naopak výrazně usnadnily. „Strojové“ vyhodnocování uzavřených úloh je bezpracné, rychlé a velmi levné.
K čemu došlo v roce 2015? Jak jsem již uvedl, na jaře 2015 se v testu ČJL poprvé objevily otevřené úlohy. Jejich počet v testu (5) ani celková bodová dotace (12 bodů) se od té doby nezměnily. Jednorázový „náraz“, který změna způsobila v roce 2015, byl nejspíš rovněž dodatečně kompenzován. Naznačuje to klíč správných odpovědí, který – jako jediný v časové řadě – neuvádí pravidla bodování „kritických“ úloh vůbec. Jde o úlohy 3, 12, 23, 28 a 24 (tedy o čtyři úlohy ANO/NE a o jednu přiřazovací typu 4 ze 6). Tam se nejspíš děly neuvěřitelné věci! Dokážu si dokonce představit, že některé úlohy typu ANO/NE byly bodovány podle jiných pravidel než zbývající úlohy téhož typu.
Otázka první. Cermat provedl změny pravidel, jimiž kompenzoval vcelku předvídatelný nárůst meziroční obtížnosti testu 2014 → 2015 dodatečně, místo toho, aby kvůli meziroční srovnatelnosti předem zlehčil některé úlohy uzavřené. Zamlčením pravidel ovšem také umožnil manipulaci s výsledky v roce 2016. Bez datových souborů sice nelze prokázat, že k ní došlo, vzhledem k letošním manipulacím ji však ani nelze vyloučit. K jakým zásahům do bodování testových úloh tedy došlo v roce 2015?
Otázka druhá. Propadovost maturantů z testu ČJL minimálně letos a možná v posledních třech letech závisela na tom, jak se Jiří Zíka vyspal. Kdo o tom chce přemýšlet, může hledat třeba odpověď na otázku, proč se letos nespokojil se změnou pravidel hodnocení u čtyř úloh typu ANO/NE (4, 10, 13, 19) a přidal k nim rovněž změnu pravidel hodnocení v přiřazovací úloze 20. Letos to možná zachránilo 1 000 maturantů, příště jich kvůli něčemu podobnému může naopak propadnout třeba o 2 000 víc. A téměř v utajení! Je přijatelné, aby o takových zásazích do životů tisíců občanů rozhodoval jediný úředník?
Otázka třetí. Ministryně školství v demisi Kateřina Valachová byla ve funkci po celé období přípravy maturitních testů na léta 2016 a 2017. Věděla o tom, co se děje? Anebo jsou Cermat a jeho ředitel kontrolováni tak ledabyle, že si Jiří Zíka mohl dovolit provádět takové kousky za jejími zády?
Ať tak, či onak, měli bychom si nyní vzpomenout, kvůli čemu byla státní maturita zavedena. Měla vrátit zkoušce ukončující střední vzdělávání kolem sedmdesáti procent populačního ročníku skvělé vlastnosti: srovnatelnost, spravedlnost a objektivitu.
Otázka čtvrtá a poslední. Myslí si vůbec ještě někdo, že se to povedlo? Že máme státní maturitu, která nám přináší podstatné a kvalitní informace o tom, co maturanti umějí a neumějí? Že je srovnatelná, spravedlivá a objektivní?
Psáno pro EDUin a Českou školu
.png)
5 komentářů:
"Myslí si vůbec někdo, že se to povedlo?"
Ano. Ti, pro které je jakékoliv systémové řešení z definice vždy lepší, protože prostě mají systém rádi a důvěřují mu za každých okolností, byť systém sám otevřeně nedůvěřuje jim. Kdo jiný než aparát vše ví a je spravedlivý. Systém se svými miliardami a možnostmi přece musí vědět co dělá, nebo ne?
Tato kauza názorně ukazuje, že v případě současné podoby maturity nejde o vzdělávání mladých lidí, nýbrž především o kalibraci etalonu na třídění lidských zdrojů. Albert Einstein už před více než padesáti lety psal o školství jako o instituci, která „mrzačí jednotlivce“: „Náš celý vzdělávací systém tímto zlem strádá. Přehnaně soutěživý postoj je vštěpován do studenta, který je vychovává k uctívání zištného úspěchu jako příprava na jeho budoucí kariéru.“ (Monthly Review, New York, květen 1949)
Rozdíl oproti době, kdy článek vyšel, je jen v tom, že dnes se stát nenápadně snaží výsledky soutěže regulovat. Ne však ve prospěch vzdělání, ale ve prospěch parametrů všemocného trhu, ve skutečnosti však těch, kteří tomuto trhu stejně nenápadně vnucují, právě prostřednictvím vlád, své zištné představy.
Ano, myslím, že se to povedlo a doufám, že pan Botlík bude i nadále nezištně pokračovat v této nekorektní kampani plné manipulací a nesmyslných nařčení, aby kontinuálně a neúnavně pomáhal Cermatu a jeho zaměstnancům se zlepšovat až k úplné dokonalosti.
Přeji také panu Botlíkovi, aby mu z toho nemrdlo, neboť mám obavy, že to reálně hrozí.
K panu Lippmannovi - vzhledem k tomu, že Albert Einstein, pokud vím a pokud hovoříme o tom samém, zemřel v roce 1955, tak klidně můžete napsat, že to bylo i před více, než šedesáti lety a ne jen padesáti, neboť 2017-1949=68. Navíc Einstein se v tomto článku nezabýval primárně kritikou školství, nýbrž obhajobou socialismu. V kontextu jde tedy o tato jeho slova:
"This crippling of individuals I consider the worst evil of capitalism. Our whole educational system suffers from this evil. An exaggerated competitive attitude is inculcated into the student, who is trained to worship acquisitive success as a preparation for his future career.
I am convinced there is only one way to eliminate these grave evils, namely through the establishment of a socialist economy, accompanied by an educational system which would be oriented toward social goals. In such an economy, the means of production are owned by society itself and are utilized in a planned fashion. A planned economy, which adjusts production to the needs of the community, would distribute the work to be done among all those able to work and would guarantee a livelihood to every man, woman, and child. The education of the individual, in addition to promoting his own innate abilities, would attempt to develop in him a sense of responsibility for his fellow men in place of the glorification of power and success in our present society."
Čili, dožaduje se centrálního plánování, což tedy, s prominutím, je přesně to, co od školství očekávám já a nejrůznější tajní a Kartousové se mohou pominout, když se dovolávám centralizace a omezování produkce absolventů nesmyslných profesí za státní peníze (ať žije axiologie reklamy a její přínos pro moderní společnost 21. století). Mohou se pominout, když něco má rozhodovat systém a když se má alokace lidského kapitálu plánovat a optimalizovat.
Státní maturita mi nevadí , ale podle zdravého rozumu. Když má někdo maturitu, její úroveň a hodnota má být měřitelná a podobná na všech školách, které maturanty mají.
Se zdravým rozumem má maturita 2017 ovšem zase jen málo společného. Je to spíš zase jen o penězích a hlavně, o nekompetentnosti.
Maturitní písemku podle zdravého rozumu, který se nám nějak vytrácí ( LOGIKA) má zkontrolovat a hodnotit češtinář,který studenta na maturitu připravuje a zná jeho styl,sloh. Ten musí být klíčový, kreativita, schopnost vyjadřování.Gramatické chyby dělali i naši slavní prozaici. Taková maturita z českého jazyka tu byla dobře zavedená, pak přišel CERMAT, po velmi neúspěšné praxi se kontrola zase vrátila češtinářům. Kdo způsobil,že se opět vrátilo hodnocení písemek z českého jazyka do rukou úředníků?????
Také nerozumím informaci o matematickém testu. Opravdu může neúspěšný matematický test zpracovaný úředníky teoretiky ( bez povinné ústní zkoušky) způsobit neúspěšnost a opakování maturitní zkoušky.? V době,kdy matematika není u maturity povinná. Nejvíce mi vadí že jde jen o test(matematici ho konsultovali nebo ho vytvořil pouze CERMAT, někdo, kdo studenty možná ani nikdy neučil??? Když matematika k maturitě, tak hlavně s ústní zkouškou.
Naše školství a výsledky našich absolventů jsou celoevropsky hodnoceny velmi nízko,proč likvidujeme v našich školách to, co fungovalo? Proč jsme spadli z výšky až na dno, a to za pár let ? Existuje ještě kontrola a diskuze pedagogů s praxí ??Tak jak to bylo dřív-připomínkování, veřejná diskuse učitelů z praxe.
Je to zase jen o penězích, kterých se prostě jen samozvaní pedagogové bez praxe v konkrétních školách nechtějí vzdát ??? Vypadá to tak.
Jitka Papežová, středoškolský učitel
Paní Papežová, mohla byste při tom svém "zdravém rozumu" uvést jméno alespoň jednoho úředníka, do jehož rukou se vrátilo hodnocení písemných prací z ČJ? Pokud ne, pak bych vás rád požádal, abyste přestala lhát a manipulovat.
Neúspěch v didaktickém testu z matematiky opravdu vede k tomu, že student maturitní zkoušku nesloží. Pokud si student zapíše nepovinný předmět, tak se pochopitelně pro něj stává povinným a musí z něj zkoušku složit. Tak to bylo i dávno před vznikem Cermatu. Nechápu, jak zrovna vy se můžete ohánět logikou.
Z výšky na dno jsme nespadli za pár let. Je to trend, který trvá dlouho a ani dnes nelze říci, že jsme na dně. Kvalita absolventů středních škol upadá, což vám řeknou VŠ pedagogvé, kteří učí dlouhá desetiletí, stejně jako lidé z praxe, kterým chodí pak absolventi na pohovory. A neklesá jen kvalita SŠ absolventů, ale i kvalita těch vysokoškolských. Centralizace hodnocení je reakcí na snižující se kvalitu, nikoliv její příčinou. Já jsem maturoval ještě v době, kdy Cermat neexistoval a dělaly se školní maturity. Poctivě jsem se učil, odmaturoval jsem bez problémů s jednou dvojkou z češtiny. Viděl jsem ale maturity zmanipulované. Slyšel jsem stesky svých profesorů nad tím, jak mají shora nařizováno, kdo projít musí. Vzdělání je hodnota, která nesmí být uplacena, uprosena, ulichocena, zadupána, překřičena, ani přehlasována. Můžeme se bavit mnoho hodin o tom, proč nesmí a jaké to má společenské a ekonomické důsledky, nicméně snaha o objektivizaci hodnocení a jeho spravedlnost, je naprosto klíčová. A snaha intelektuálních deprivantů, kteří na takto kontrolovanou maturitu nedosáhnou, o její zrušení a nahrazení nějakými vágními blábboly, je zase zcela pochopitelná. Úkolem pro civilizovanou společnost je, se těmito deprivanty nenechat zastrašit.
Okomentovat