„Mládež komunikuje stejně, jako textuje, tj. dají dohromady větu, ale ta má čtyři slova. Není schopna diskutovat a porovnávat. Ví, kde všechno najít, ale neví, co s tím dělat. Je to deevoluce,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas neurolog Martin Stránský.
 |
| Martin Stránský (wikipedia.org) |
Stránský v rozhovoru také říká:
„Mozek se učí převážně přes porovnání a učí se líp prostřednictvím diskuse. Obrazovka nic takového nenabízí.“
„Studenti, kteří píšou a učí se z knih, mají o třetinu lepší výsledky, než ti, kteří se učí přes obrazovku.“ Těm druhým podle stránského dokonce klesá IQ.
A podobné je to podle něj se sociálními sítěmi: „Na sociálních sítích si každý režíruje své umělé divadlo, do kterého pouští jen ty, kteří s nimi souhlasí. A to je nebezpečné, protože tam žádný dialog není. Tam buď něco lajkujete nebo ne. To mění celý princip pravdy. Protože pravda záleží na verifikaci ostatních a ne na skutečných faktech.“
Celý text a rozhovor ke stažení naleznete zde
5 komentářů:
No jo, ale to pokazí vize průmyslu 4.0, školy 3.12 a žáka 9.06.
Co s tím vizionáři jako pan Brdička?
Bude hůř.
Bude. Bude. Divím se, že se na něj už nevrhli.
Však uvidíme odkud přijdou Vandalové aby rozvrátili Řím. Ze Singapuru, Japonska nebo z Afriky?
Výborný článek.
Místo hádek bychom měli studovat a pochopit příčiny toho, proč máme jako učitelé ve výuce s dětmi často problémy a co přinesla doba zahlcená technologiemi. Jsme to my, kteří dětem takovýto život připravili.Věřím, že když odhlédneme od nářků a obviňování, dohlédneme naopak třeba nějakých řešení...
Než začnete hromadně stahovat kalhoty, možná by bylo vhodné zajímat se o podklady studie, která přichází s tak závažnými tvrzeními, nevidím brod na dohled.
Z odkazovaného článku jsem se dozvěděl, že má jít o studii "Americká Akademie Pediatrie" a když jsem pátral dál, narazil články, kde jsou některé závěry a doporučení této organizace rozporovány jinými organizacemi. např. zde https://www.tribune.cz/clanek/27730-americka-pediatricka-akademie-doporucuje-obrizku-chlapcu
Asi se shodneme, že v případě mládeží oblíbených elektronických hraček záleží především na: míře používání, výběru vhodných aktivit, poučenosti o možných rizicích (fyzických, duševních, majetkových) a ochotě tyto poznatky používat v praxi. V případě malých dětí tato zodpovědnost do značné míry padá na rodiče.
Zajímalo by mě, zda by podobně vedená studie odsoudila např. hru šachů, skládání všemožných hlavolamů (Rubikovy kostky) a další příbuzné (převážně stereotypní) aktivity.
Okomentovat