Jan-Michal Mleziva: Kdo s koho - rodina, anebo škola?

pondělí 10. října 2016 ·

Vztah rodiny a školy se v posledních letech výrazně mění. Doba, kdy rodiče byli smířeni s úlohou pouhého přihlížitele dění ve škole, je asi nenávratně pryč. Stále více přibývá rodičů, kteří se zajímají o to, jakou formou jsou jejich děti ve škole vzdělávány, a svou případnou kritiku si nenechávají pro sebe, ba dokonce vznášejí své požadavky. Nové postoje a způsoby chování rodičů vůči škole se tak dostávají do konfliktu s tradičním postavením školy spočívajícím v její nadřazenosti nad rodinou.


Jan-Michal Mleziva (archiv autora)
Škola se zákonitě své tradiční pozice nechce vzdát, vždyť přece „odjakživa“ platilo, že rodina se musí podřídit škole, a to v zájmu dítěte, neboť škola coby prodloužená ruka státu zajišťuje povinné vzdělávání každého dítěte a dohlíží nad ním. Koneckonců až do roku 1998 platilo ustanovení zákona o rodině, že o výchovu dětí pečují v nerozlučné jednotě rodiče a stát spolu se společenskými organizacemi, přičemž vzdělávání bylo doménou státu. Následná i stávající právní úprava už státu výchovnou roli nepřiznávají, zato deklarují, že je třeba zohledňovat názor dítěte v záležitostech, jež se dotýkají jeho zájmu, tedy včetně vzdělávání. V podobném duchu zní příslušné ustanovení školského zákona. A tady se, myslím, dostáváme k jádru problému.

Vedle časté neochoty akceptovat požadavky rodičů panuje na školách ještě častější odpor k požadavkům samotných žáků. Mimochodem řada učitelů středních škol se dosud např. nesmířila s tím, že musejí respektovat plnoletost svých studentů. Učitelé si stěžují, že „žáci mají jen samá práva a žádné povinnosti“ a že stát nechává pedagogy na holičkách, když jim není s to zajistit status veřejného činitele, aby tak mohli rázně své žáky umlčet. Samozřejmě není pravda, že by žáci neměli povinnosti. Zákon jim mimo řádného chození do školy ukládá povinnost řádně se vzdělávat, dodržovat školní předpisy a plnit pokyny pedagogických pracovníků. Potíže nastávají při vymahatelnosti těchto povinností.

Vyjdeme-li ze stěžejního předpokladu, že právo na vzdělání přísluší dětem, tj. žákům škol, náleží jim, alespoň to tak chápu, taktéž – přiměřeně věku – oprávnění svým právem na vzdělání disponovat. Ve zbytku leží zodpovědnost za naplňování práva na vzdělání na zákonných zástupcích dětí a teprve poté na osobách, které zákonní zástupci vzděláváním dítěte v rámci veřejné služby „pověří“. Zákon dokonce školám nařizuje zohledňovat vzdělávací potřeby jednotlivce. Jestliže žák vnímá, že vzdělávání ve škole pro něj přestalo být v tom či onom ohledu přínosné a postrádá smysl, pak zajisté dochází k tomu, že rezignuje na svou povinnost řádně se vzdělávat atd. Úkolem školy coby odborného vzdělávacího zařízení je s žákem i jeho zákonnými zástupci komunikovat a společně hledat řešení, aby se dítě mohlo cítit vzděláváním ve škole naplněno a současně aby učitel byl s to takové vzdělávání organizovat a vést. Takovéto společné hledání řešení, jehož součástí je i vytváření pravidel, lze dokonce považovat za významnou součást vzdělávání.

Vyhovět požadavkům žáků a jejich rodičů v plné míře nejspíš není v možnostech školy, snaha vyjít jim vstříc však z možností pedagogických pracovníků škol nemizí. Když se podáváme na školy, vidíme, že se většinou snaží vyhradit prostor pro komunikaci „školy a rodiny“ v rámci třídních schůzek, které probíhají tradičně čtyřikrát ročně (na středních školách pouze dvakrát) a během nichž je pokud možno udržován jednosměrný komunikační proud, sloužící k informování o prospěchu žáka na závěr čtvrtletí. Vzájemná diskuze příliš vítána není, neboť rodič nebývá brán coby partner, nýbrž jako osoba, která by se spíše měla řídit pokyny školy a která by vzhledem ke své odborné nekompetentnosti neměla posuzovat práci školy. Připomínky ze strany rodičů bývají mnohdy vnímány jako útok, nikoli jako podnět.

Nelze se proto divit nespokojenosti rodičů, kteří někdy bývají v moderních vzdělávacích trendech vzdělanější než učitelé. Některým rodičům se podařilo vypořádat se s nespokojeností tak, že našli pro své dítě jinou školu, výjimečně že se pustili do domácího vzdělávání anebo založili vlastní školu. Velká část rodičů je však nucena rezignovat, neboť nemají alternativní řešení a chtějí zajistit raději klid pro vzdělávání svého dítěte v dané škole. Ale jejich nespokojenost se zajisté přímo či nepřímo přenáší i na děti a ovlivňuje jejich vztah k jednotlivým učitelům či ke škole vůbec a samozřejmě se podílí na obecném snižování prestiže učitelů.

Za závažné považuji, že u učitele postrádajícího úctu dochází k znevažování veškeré jeho vzdělávací práce, což zanechává trvalé stopy ve výsledcích vzdělávání a motivaci k němu. Jestliže učitel není ochoten partnersky jednat s rodiči i žáky a schovává-li se za tradiční autoritu a moc školy, potvrzuje v jistém ohledu, že není hoden být dobrým výchovným vzorem svým žákům. Takový učitel nemůže mimochodem naplňovat závazné cíle vzdělávání, které spočívají v rozvíjení sociálních, komunikativních a občanských kompetencí žáků. Na práci učitele, jak je vidět, jsou v současné době kladeny podstatně vyšší nároky, než tomu bývalo dříve, čímž se profese učitele proměňuje. To, co dříve bývalo výjimkou, se dnes žádá jako standard pedagogické práce.

Břímě, které stát a společnost klade na bedra učitelům, není patřičně kompenzováno. O náročnosti učitelského povolání, k němuž se pojí nesmírná zodpovědnost, se málo mluví, a to na všech úrovních společnosti. Objevují se sice nářky učitelů nad dnešními dětmi a jejich rodiči, ale to na prestiži učitele nepřidá. Ani hořekování nad nízkými platy ve školství. Je třeba více diskutovat o smyslu a hodnotě vzdělání, o důležitosti efektivních forem vzdělávání a o zdravé výchově dětí vůbec, dále o nutnosti zásadních změn ve vzdělávání budoucích učitelů a taky o vztahu rodiny a školy. A jaký by tento vztah měl být? Jsem přesvědčen o tom, že škola by měla představovat odborné zázemí rodiny, které musí respektovat jedinečnost rodinného prostředí dítěte, podporovat rodiče a především maximální měrou pomáhat dítěti ve vzdělávání a při hledání sebe sama i svého místa ve světě. To však bez vzájemné úcty rodiny a školy nebude možné. A jedná-li se o nabytí prestiže učitelů, vše leží v jejich rukou. A nelze opomenout ani stát, který by učitelům měl všemožně pomáhat. Otázkou zůstává, zda tak činit skutečně chce.


S autorovým souhlasem převzato z jeho blogu

22 komentářů:

mirek vaněk řekl(a)...
10. října 2016 13:17  

"Vedle časté neochoty akceptovat požadavky rodičů panuje na školách ještě častější odpor k požadavkům samotných žáků. Mimochodem řada učitelů středních škol se dosud např. nesmířila s tím, že musejí respektovat plnoletost svých studentů."


Kde to autor vzal? Možná na jeho gymnáziu žije pár učitelských dinosaurů, ale to není české školství. Vůbec je to jedna hloupost vedle druhé vydávaná za situaci v celém školství. Měl by napsat na kterém gymnáziu se tak děje nebo dělo.

CatCatherine25 řekl(a)...
10. října 2016 13:50  

Ani já jsem se dosud nesmířila s tím, že musím respektovat plnoletost svých studentů , spíš si myslím, že by měli mít větší odpovědnost a snažit se lépe plnit své povinnosti.

Ygrain řekl(a)...
10. října 2016 13:51  

To jako, kdo Z koho dostane psotník?

laimes28 řekl(a)...
10. října 2016 13:58  

státní škola všude ve světě za státní peníze plní výchovně vzdělávací cíle stát,kde se tomuto cíli musí rodiče i žáci podřídit,pokud to nechtějí mají volbu soukromé školy,která má své vlastní cíle,není v tom žádný problém,žádný rozpor,je třeba, aby stát dal větší prostor soukromým školám

Nicka Pytlik řekl(a)...
10. října 2016 14:00  

není hoden být dobrým výchovným vzorem svým žákům

Nezbývá než zpytovat svědomí. Vřele doporučuji.
Vše pak završit náležitým pokáním. Odepřením požitků počínaje, a sebepoškozováním konče. Tuhle jsem si podkopl žebřík, abych huby si rozbitím odčinil prohřešky let minulých.
A není mi omluvou, že žádných vzorů ve svojí profesi nemám. Měl jsem hledat...

Radomír Palát řekl(a)...
10. října 2016 14:04  

Další nesmysl - zobecňování na všechny školy a všechny učitele. Na třídních schůzkách (i mimo) jednosměrná komunikace? Odkdy? Kde? S rodiči i žáky se domlouváme na všem podstatném... Snad ani nemá cenu tady nějaké komentáře psát.... Je totiž rozčilující, jak zase tradiční (rozuměj špatná) škola může za vše špatné...

Nicka Pytlik řekl(a)...
10. října 2016 14:19  

Jan-Michal Mleziva to všechno dělá bezesporu správně, a o popisovaných nešvarech ví jen z doslechu.
Jak jinak.

Fanda Moudry řekl(a)...
10. října 2016 14:23  

A já stále narážím na rodiče, kteří se fakticky o své potomky vůbec nestarají. A nejhorší na tom je, že nechtějí být ani těmi partnery. Na ZŠ se jedná přibližně o 60% rodičů, na průmyslovce pak okolo 30%. Je třeba se na tento problém podívat i z druhé strany. Stačí se jen zeptat rodičů: "Kdo s námi pojede na sportovně turistický kurz" - všechny hlavy sklopené, "kdo bude s námi spolupracovat ve školské radě" - všechny hlavy sklopené, "kdo chce dobrovolně pracovat ve Sdružení rodičů" - všechny hlavy sklopené. Aby se v tom partnerství čert vyznal.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
10. října 2016 18:21  

https://www.novinky.cz/veda-skoly/417089-uroven-skol-vnimaji-cesi-prevazne-pozitivne-zjistil-pruzkum.html

Zajímavé, pořád je větší část rodičů spokojená.

poste.restante řekl(a)...
10. října 2016 19:08  

Zajímavé, pořád je větší část rodičů spokojená.
No ale to je přece právě také chyba!
;-)

Vladimír Stanzel řekl(a)...
10. října 2016 19:46  

"A jaký by tento vztah měl být? Jsem přesvědčen o tom, že škola by měla představovat odborné zázemí rodiny, které musí respektovat jedinečnost rodinného prostředí dítěte, podporovat rodiče a především maximální měrou pomáhat dítěti ve vzdělávání a při hledání sebe sama i svého místa ve světě."
Nemůžu si pomoct, ale připadá mi to poněkud jednostranné. Škola musí to a to. A co rodina? Nemělo by být na konci onoho výčtu připojeno "a vice versa"? Až příliš často zaznívá z podobných textů učitelské "Nestbeschmutzerství".

Nicka Pytlik řekl(a)...
10. října 2016 19:50  

Samozřejmě! Se státní školou spokojený rodič je špatný rodič, protože se evidentně o vzdělávání svého dítěte nezajímá, a nebo je něčím nebo někým zastrašován. Nezbylo by mu nic jiného, než se stát Tajným rodičem. To by se pak do toho teprvá opřel. Jurodivě.
Rodič může být spokojen teprve až tehdy, přeloží-li dítě na školu soukromou, nebo si nějakou školu sám založí.

Tajný Učitel řekl(a)...
10. října 2016 20:50  

Právě jsem se vrátil z rs. Po pracovním dnu jsme si užili dvouhodinový monolog s ukazováčkem a jsem vážně jurodivý, ať už je to co chce. A to je prej alternativní škola. Ten lidský přístup, ta vřelost, ta neformálnost. Téměř jako kdybychom si byli rovni. Příště pošlu manželku, když nebude moci manželka, pošlu tchyni, sousedku, Frantu z hospody, psa.

Lexxa řekl(a)...
10. října 2016 21:43  

A vůbec? Stojí mi to za to komentovat?
Cítit vzdělávání, nebo že stěžejní předpoklad, že právo na vzdělávání náleží a přísluší především dětem????
Když něco cítím, tak mám pocit, ale Vážený pane Jane Michale Mlezivo, to jsou vaše pocity a nebudu se vašimi pocity řídit nikdy, protože já mám svoje vlastní zkušenosti (a pocity), které jsem si ověřil několikaletou praxí.
Na jednu stranu píšete o středoškolácích a na straně druhé pak dáváte vniveč právo na vzdělání pro školy základní. Já se v tom nevyznám.
Co pán mnoha jmen tím vlastně chce říci??????

mirek vaněk řekl(a)...
11. října 2016 7:33  

Hmm. Předminulý týden ve čtvrtek byl v magazínu MF Dnes krásný článek Učitel jako sluha. Takový se zde objevit nemůže.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
11. října 2016 7:47  

Né, že bych se chtěl nějak moc pana Komárka zastávat, ale nedávno se ptal (myslím paní Karvaiové) jestli pasáž z diskuse nechce stvořit jako článek.

On je spíš problém v tom, že tady ty články většinou tvoří lidé, kteří na to mají buď čas nebo jsou za to přímo placeni. Neplatí to pochopitelně pro všechny.

taky je jednodušší napsat, jak všechno je špatně a pokopat si do ostatních než psát, že tak, jak to funguje, je v podstatě normální.

Viz dnešní článek, kde je kritériem špatné školy zvonění...

Tajný Učitel řekl(a)...
11. října 2016 8:39  

Všechno funguje, jak má. Děti se učí. Učitelé učí. Ředitelé řídí. Kuchařky vaří. Inspektoři inspektují. Babičky přináší zapomenutou svačinu. V devítce a čtvrťáku krapet stresu, ale nic zvláštního. V kabinetech zas trochu bordel. Na wc někdo čural vedle. Zvoní. Systém klape dál tak, jako vždycky. Další generace zkompetentněna.

laimes28 řekl(a)...
11. října 2016 9:28  

z jednoho úhlu pohledu je to velmi uklidňující a za dva roky oslavíme 70 let tohoto poklidu,většina evropy nám může závidět,nejenže se také nikam nepohnuli,ale mnozí v tom mají ještě větší chlív nežli my,mnozí si to mohou dovolit,např takoví norové mohou vymýšlet superpidloviny jejich ekonomika bohatě stojí na ropě,i francouzi žijící ze svého skvěle dotovaného zemědělství mohou vymýšlet experimenty,my si musíme poradit sami a být konkurenceschopni svými výrobky,plodinami,službami,spoléhat se na chytré německé hlavy jaký že nový model škodovky vymyslí a zda se nám pokusí sem dosta nějaké ty ukrajince aby tu ty nové gumičky do stěračů levně vyráběli,a to je ůkolem státu (poslanců a ministrů),k terý na to zvysoka kašle a začátek všeho je vždy ve školství

Fanda Moudry řekl(a)...
11. října 2016 9:28  

Tajný.Učitel
"Systém klape dál tak, jako vždycky"

Nastoupíš do fabriky k pásu v 6:00 hod. ráno a jedeš jako pila do konce směny. Nikdo se s tebou nebaví a jseš neustále kontrolován(kamerový systém). Dostaneš za to výplatu 18 000,- Kč. Je to cesta k ekonomickému přežití. Naprosto obyčejná práce v nadnárodních firmách. Potom už jedině kriminál, tam jedince živí daňoví poplatníci. A to asi nikdo nechce. A je tu ještě jedna možnost. Mají ji v náplni anarchisté a ultralevice (nová levice) = zrušení stávajícího ekonomického řádu a vytvoření rovnostářské společnosti. A to taky většina nechce. tedy, dobrý pokus.

Nicka Pytlik řekl(a)...
11. října 2016 9:42  

Systém klape dál tak, jako vždycky. Další generace zkompetentněna.

A co byste jako chtěl, člověče? Jako že nuda?
Tak to jděte do výměny manželek. Tam si užijete vzrůšo...

Michal Komárek řekl(a)...
11. října 2016 9:54  

mirek vanek

Na ten článek jsem tady samozřejmě upozornil

http://www.ceskaskola.cz/2016/09/reportaz-o-zmene-postaveni-ucitele-pro.html

Prilis velkou diskusi nevzbudil... Hezký den!

laimes28 řekl(a)...
11. října 2016 12:47  

jen si říkám, co bude, až jednoho dne polští překupníci přestanou dovážet do "našich" německých řetězců běloruské brambory,až se u nás zastaví automontovny a několikanásobně se zdraží energie



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.