„Největší problém českého školství jsou rodiče,“ říká mimo jiné Ondřej Šteffl v rozhovoru pro magazín Finmag. „Často jsou konzervativnější než samotné školy. Naprostá většina rodičů je spokojená s tím, co se ve škole děje. A když už něco řeší, tak jen jednotlivosti – třeba když je učitel hrubý na děti nebo že se v angličtině málo procvičují slovíčka. S celkovým systémem jsou ale spokojeni. Myslím, že o něm ani moc nepřemýšlejí. Důvěřují zkrátka tomu, čím sami prošli, a ani si neumí představit, že by se jejich děti mohly učit jinak. Svět se neuvěřitelně mění, a my naše děti učíme pořád stejně.“
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Ondřej Šteffl (twitter.com) |
Bojí se a izolují děti od okolního světa. Když nenecháte lézt dítě na strom z obavy, že se mu něco stane, jednou bude bez dozoru a na strom stejně vyleze. Jenže nebude mít žádnou zkušenost, vyleze moc vysoko a zlomí se pod ním větev. Myslím, že na děti je potřeba přenášet mnohem větší zodpovědnost. Řada rodičů děti strašně podceňuje, přitom jsou opravdu schopné zvládnout mnohem víc, než se po nich chce.
A chyby rodičů, které se týkají přímo školy?
Problém vidím v tom, že se zajímají hlavně o známky. Spíš než otázka Co jsi dostal za známku? je namístě otázka, co se děti naučily, co jim udělalo radost nebo s kým si popovídaly. To je z hlediska jejich budoucnosti daleko důležitější než jednička z diktátu.
Může se postoj rodičů někdy změnit?
Myslím, že ano. Během posledních pěti let rychle přibývá rodičů, kteří takový systém nechtějí. Proto přihlásí dítě na soukromou školu nebo založí vlastní – od prvního září se v Česku otevře čtyřicet sedm nových základních škol. Děti teď totiž začíná do škol posílat generace, která vyrůstala po revoluci a nemá nic společného s totalitou. Roli určitě hraje taky věk rodičů – dnes mají první dítě kolem třicítky.
Zmínil jste malé alternativní školy – snahy o změnu u nás často přichází zespodu. Proč se na tom víc nepodílí i Ministerstvo školství?
Podle mě by musel přijít premiér, pro kterého by bylo vzdělávání opravdu priorita. Ministři školství jsou totiž sami o sobě slabé figury. Nemůžou skoro nic, tedy kromě toho, že můžou spoustu věcí zkazit. Na ministerstvu vymýšlejí pouze jednotlivá opatření a různé předpisy, které mají dlouhodobě spíše destruktivní dopady. S něčím, co by pozitivně změnilo celý systém, už dlouho nikdo nepřišel.
Celý rozhovor naleznete v magazínu Finmag
5 komentářů:
"...Je namístě otázka, co se děti naučily, co jim udělalo radost nebo s kým si popovídaly..."
Tedy můžeme rezignovat na kompetence, rozhodující bude seznam interview (SI) každého frekventanta spolu s řádně vyplněným Registrem radostných zážitků (RRZ).
"Naprostá většina rodičů je spokojená s tím, co se ve škole děje. "
A to Vám nepřináší žádný kšeft pane Šteffle, takže je musíme proti škole pořádně poštvat, školu poplivat a to by bylo, kdyby nakonec nebyli nespokojení, že?
Největší problém různých diktátorů, prospěchářů a rádoby spasitelů světa jsou myslící lidi.
Největší problém každého, kdo s dobrými myšlenkami nebo činy vyční z řady, jsou hlupáci a závistivci.
"A chyby rodičů, které se týkají přímo školy?
Problém vidím v tom, že se zajímají hlavně o známky. Spíš než otázka Co jsi dostal za známku? je namístě otázka, co se děti naučily, co jim udělalo radost nebo s kým si popovídaly. To je z hlediska jejich budoucnosti daleko důležitější než jednička z diktátu.
Může se postoj rodičů někdy změnit?
Myslím, že ano. Během posledních pěti let rychle přibývá rodičů, kteří takový systém nechtějí. Proto přihlásí dítě na soukromou školu nebo založí vlastní "
---
No, trochu mi to připomíná toho tatrováka ze včerejška, který chce zakládat učňák a přitom vykopne dva špatné svářeče, aniž by se snažil jejich svářečské kompetence nějak zkvalitnit.
Nemohli by se ti rodiče začít ptát svých dětí, s kým se bavily, co dělaly a jak je to obohatilo... A až pak zakládat školy?
---
A nebo se v tom rozhovoru tak nějak míjí a posouvá...
Odkaz nevede na článek.
Okomentovat