Marek Lisý: Zvedněme platy učitelům

Tvrdím to neustále, tvrdí to každý, ale stále nic. Učitelé musí mít vyšší platy. Jen málo věcí mě v naší zemi štve více, než naše smutné rekordy ohledně výše učitelské mzdy. Spolu s Maďarskem a Slovenskem okupujeme poslední tři místa ze všech zemí OECD. Mnohdy slýchám, že kvalita učitelů není o penězích a že zvednutí platů nic nevyřeší. Já tvrdím, že nízké platy jsou kořenem všech problémů nejen školství, ale v důsledku i celé naší společnosti.


Proč je zvýšení platů tak důležité? Rozhodně nefunguje rovnítko vyšší plat rovná se lepší učitel. Dokonce z mnoha výzkumů plyne, že lepší platové ohodnocení či vyšší bonusy nevedou u nemanuálních prací k lepším výkonům, což hezky ilustruje Dan Pink na TED videu o motivaci.

Jsem ovšem naprosto hluboce přesvědčený, že výše platů učitelů neškodí tím, že by ovlivňovala výkon těch současných, ale tím, že odradila a dále odrazuje ty, kteří by učiteli rádi byli, ale kromě smysluplné práce chtějí také uživit rodinu, pořídit si hypotéku nebo si koupit auto, popřípadě i občas zajet na dovolenou.
Jen mezi svými kamarády z matfyzu jsem se bavil minimálně s pěti takovými promarněnými příležitostmi. U nás matematicky a počítačově obdarovaných je to ještě o to těžší, že platy v profesních oborech jsou dvakrát, ale často i třeba šestkrát vyšší, než ty učitelské. A mnozí z nás si už při studiu vyděláváme více, než bychom si vydělali jako učitelé.

Takových případů ale najdeme spoustu nejen mezi informatiky. Právníci, marketéři, lékaři. První přihláškou bývá ta na práva, medicínu nebo informatiku. Záchytnou volbou je peďák. Z toho se mi opravdu chce brečet. Vždyť všechno není jen o penězích, proč naši nejlepší a nejtalentovanější lidé nechodí do školství, ale mizí ve velkých firmách, zakládají start-upy a plní nemocnice a soudní síně?

Bohužel, všechno není o penězích, ale když přijde na volbu povolání, hraje větší roli, než si mnozí z nás chtějí připustit. Jsme sobecké bytosti, ostatně i díky tomu jsme se jako druh tolik vyvinuli. Na tržní ekonomice, která tuto sobeckost předpokládá, funguje naše současná společnost.

Pojďme si tedy shrnout současný stav. Vyjdeme z následujícího diagramu.



Je otázkou, jak velká jsou dnes jednotlivá pole. Pojďme si je postupně projít.

Učitelé, kteří chtějí učit

Bylo by skvělé mít v ruce průzkum, který by ukazoval, kolik učitelů doopravdy chtělo učit. I když i mezi těmito učiteli se najdou mizerní kantoři (s nedostatkem sebereflexe), většina těch, kteří svou práci milují, ji dělá dobře. To platí obecně o každé profesi, ale u učitelství obzvlášť. Žáci to totiž velmi snadno vycítí a učiteli oplácí stejnou měrou.

Hodně to souvisí i s videem zmíněným výše. Mistrovství v oboru je jednou z nejlépe fungujících motivací. Úspěšný učitel tak na sobě obvykle ještě více pracuje. Výsledkem jsou tzv. úžasní učitelé. Skoro každý, s kým jsem mluvil, měl jednoho nebo dva takové učitele, kteří byli skvělí a s ostatními učiteli se nedali vůbec srovnávat. Bohužel, jenom jednoho nebo dva.

Ti, kdo chtějí učit, ale nejsou učiteli

Do této kategorie můžeme zařadit všechny mé známé a kamarády, které jsem výše zmiňoval. Mají rádi děti, dává jim smysl vychovávat budoucí generaci, ale z různých důvodů se pro učitelství nerozhodli. Důvod číslo jedna bude ale rozhodně výše platu. Přibývají nám ale i další důvody, jako například povinnost magisterského titulu pro každého učitele.

Mám ale ještě jednu hypotézu – mnozí ambiciózní lidé ani o učitelství nepřemýšleli, jednoduše proto, že je to pro ně neperspektivní obor a oni míří výš. Ve chvíli, kdy by přibyla možnost kariérního růstu a navýšil by se objem platů, pravděpodobně by učitelství začalo zvažovat více studentů.

Učitelé, kteří nechtějí učit

Bohužel, učitelů, kteří do školy nechodí rádi, je mnoho. Pozná se to snadno podle jejich nadšení pro práci. I já jsem jich zažil nepočítaně. Moc rád bych se tady mýlil, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se to výrazně mělo změnit.

Pedagogické fakulty v naší republice mají pověst záchytných škol pro lidi, kteří se jinam nedostanou. Nedávno jsem jistého profesora z pražské pedagogické fakulty slyšel tvrdit, že pouze jeden z deseti jeho studentů chce jít učit. Ostatní si jen přišli pro titul. Mnozí z nich ale ve školství stejně skončí, a to je potom neštěstí pro všechny zúčastněné strany.

Co vyřeší zvýšení učitelských platů?

Zvýšením platů pravděpodobně zvětšíme počet lidí, kteří chtějí učit. Jak jsem výše zmiňoval, mnozí z těch, kteří dříve učitelství ani nebrali v potaz, by je mohli začít zvažovat.

Druhý efekt, který zvýšení platů bude mít, je lepší finanční zajištění učitelů, kteří si budou v méně případech muset hledat vedlejší úvazky, budou mít více prostředků na kvalitnější odpočinek a jejich životní a tím i pracovní spokojenost může jít nahoru. V řeči našeho grafu, modrá bublina se bude posouvat doprava, byť pravděpodobně ne tak výrazně.


Jednoznačně nejdůležitějším důsledkem ale bude, že mnohem více lidí, kteří by chtěli učit, ale neučí, se doopravdy do školství vrhne. Mnozí lidé by si dodělali pedagogické minimum a šli učit, pedagogické fakulty by získaly více studentů se zájmem doopravdy učit a ředitelé by si brzy mohli vybírat z mnohem kvalitnějších uchazečů.


Pokud bychom chtěli mít opravdu skvělé učitele, potřebujeme větší zájem o profesi učitele. Samozřejmě, zvýšení platů není tou jedinou medicínou, ovšem jak jsem se v tomto článku snažil naznačit, je zcela nepochybně tím nejdůležitějším, co nejen můžeme, ale i musíme udělat.

Chci, aby moje děti chodily do školy, kde budou pracovat učitelé, kteří opravdu milují svou práci. A nejen to, taky chci, aby byli dobře zaplaceni a nemuseli se potom stresovat, jestli uživí svou rodinu a budou mít na nájem.

Nakonec, v mém ideálním světě, k jehož podobě plánuji výraznou měrou přispět, může náš obrázek vypadat třeba takhle:


I proto jsem nadšený, že si současná ministryně školství Kateřina Valachová uvědomuje potřebu zvýšit platy a na základě požadavků odborů v současné době vyjednává o zvýšení objemu peněz pro rezort školství zhruba o deset procet. Já bych si dokázal představit i více procent, ale rozhodně i v této výši by šlo o jasně největší navýšení rozpočtu školství za posledních dvacet let. Držím jí palce.

A pokud ani vám není osud vašich dětí lhostejný, přidejte se ke mně a napište našemu ministrovi financí na babisa@psp.cz, že byste byli rádi, kdyby návrh ministryně Valachové přijal a do školství dal z rozpočtu více peněz. Hlas lidu může něco změnit. Firmy reagují na feedback!

Převzato z autorova blogu na MarekLisy.cz