Tomáš Hajzler: Škola, kterou (spolu) řídí děti

pátek 12. února 2016 ·

Minulý týden jsem si poprvé v životě na vlastní oči prohlédl jednu z tzv. demokratických, svobodných škol – Jerusalem Democratic Sudbury School. Přestože jsem o školách, které fungují jako přímé demokracie, ve kterých mají děti stejná práva jako dospělí, už něco načetl, zažít to na vlastní kůži mě naprosto dostalo. Pokusím se to, jak ta škola funguje, popsat (tak, jak jsem jejich fungování pochopil). Pro ilustraci přikládám i pár fotek a videí (která jsou k Sudbury na internetu s CZ titulky k dispozici).




Abyste rozuměli mému nadšení: Rodiče mi v dětství kladli na srdce, že to musím v životě daleko dotáhnout. Já jsem se snažil být “hodný kluk” a tak jsem si v tradičním školním systému, včetně jeslí, odseděl dlouhých pětadvacet let. Když jsem se pak v dospělosti dostal na Mírov (do jedné ze dvou nejpřísněji střežených věznic v zemi), došlo mi, že jsem velkou část času strávil ve vězení. Vím, někomu přijde tento příměr příliš. Jistě, učitelé na nás nemířili samopalem a kolem školy se nevlnil ostnatý drát. Navíc, dva roky jsem studoval v totalitním Rusku a řeknu vám, to teda žádný med nebyl. Zjistil jsem, že když věznice a dnes běžné školy poctivě studujete, nemůžete si uvnitř nevšimnout určitých podobností. Odtud ten příměr a odtud i mé nadšení z toho, že to může fungovat až tááákhle jinak.

Svobodné, demokratické školství

Prostě, když jsem se pak po letech s mojí výbavou doslechl o Summerhillu, přišlo mi to jako zjevení. Summerhill byla totiž první škola, ve které děti nemusí chodit na vyučování, a přesto tam chodí. Školu dokonce spolu-řídí. Hlas šestiletého dítěte tam má stejnou váhu jako hlas ředitelky školy. Doslova a do písmene. Ta škola funguje od roku 1921. V hipísáckých, šedesátých letech se pak s tímto typem škol roztrhl v rozvinutější části světa pytel. Většina nepřežila. Jedna z těch, která nejenom že přežila, ale dál dokonce vzkvétá a šíří se dál do světa, je Sudbury. Vznikla v roce 1968 v Sudbury Valley ve státě Massachusetts, v USA.

Budova školy v Jeruzalémě:

DSCN7819

Jeruzalémská Sudbury je jednou z mnoha následovníků té massachusettské. Podobně jako naši školu Na Beránku i tuto založila v roce 2002 parta rodičů, v jednom z dvoupodlažních domů v Jeruzalémské čtvrti “German Colony”, který byl právě volný k pronájmu. Dnes mají sto padesát dětí od 5 do 18 let plus 10 dospělých („staff“, tj. personálu) a momentálně hledají větší budovu. Stejně jako naše škola je i tato financovaná z části z veřejných, z části z rodičovských peněz a z části z darů.
To, že jsou ve škole společně děti od 5 až do 18 let, je jedním z důležitých předpokladů fungování školy na principech přímé demokracie. Starší děti zde totiž v mnoha ohledech suplují roli učitelů a dalších zaměstnanců dnes běžných škol.

Summerhill, Sudbury & Montessori

Rozdíl mezi Summerhillem a Sudbury je (plus/mínus) dvojí: Summerhill je internátní („boarding“) škola. Kromě toho, že studovat internátně je tak trochu britská zvyklost, zakladatel Summerhillu A.S.Neill považoval rodiče ve 20.letech za kardinální problém – v tehdy velmi hierarchické společnosti měly děti minimální práva, podobně tak ženy. Sudbury je denní škola, do které děti docházejí – v šedesátých letech to už v USA bylo s právy dřívějších menšin (tedy i dětí) mnohem lepší. Druhý rozdíl je ten, že v Sudbury neexistují jiné „hodiny“, než jaké iniciují samy děti. Tím se liší Sudbury od většiny demokratických škol.

Zahrada za budovou:

DSCN7812

A v čem se od Sudbury i dalších demokratických škol liší naše Montessori? Zdeňka Staňková ze Svobody učení zdůrazňuje dobrovolnost vs. povinnost. Zatímco život v Sudbury stojí na dobrovolných závazcích, v Montessori školách je stále velký díl nařízené povinnosti. Montessori je i daleko strukturovanější a má propracovaný systém a řadu metod. Vzdělávací systém organizují dospělí. Děti si tu s dospělými nejsou zcela rovní a dostávají tu od nich mnohem více vedení a méně prostoru. Probíhá zde mnohem víc, dospělými řízeného, vzdělávání. Montessori je tak mnohem blíž tradičnímu pojetí školy. Pro více informací si zagůglujte.

Pohled ze zadní části zahrady směrem k hlavnímu vchodu:

DSCN7811

Ale zpět do Jeruzaléma. Jak už jsem psal, místní Sudbury se nachází v dvoupodlažní budově. Harry Potter by se tu cítil jako doma. Uvnitř totiž můžete velmi snadno nabít dojmu labyrintu s řadou místností, pokojů, pokojíčků a zákoutí. Mají tu několik knihoven, hudební místnost, výtvarnou místnost, místnost na lego, na šití, několik místností s počítači, jídelnu a napočítal jsem i tři tzv. tiché místnosti, kam si může zalézt kdokoli chce ticho. Venku na zahradě jsou pak lavičky, prolézačky a hřiště pro menší děti, dokonce i gauče a velký kotec školní ZOO, uvnitř kterého pobíhá partička králíků (viz pár fotek ze školy zde v blogu).

Školní ZOO:

DSCN7818

Důvěra, respekt, zodpovědnost

Jedinou “povinností” dětí/žáků je přijít pětkrát za týden do školy a pobýt tam minimálně pět hodin. Časy začátku a konce se od založení školy vyvíjely. V Izraeli je standardem, podobně jako u nás 8.00 – 13.00. Místní děti si ale odhlasovaly, že mohou přijít kdykoli mezi 7.45 a 10.45 a odejít nejdříve po pěti hodinách. Příchody a odchody nikdo nekontroluje, nicméně nad dodržováním tohoto pravidla dlouhodobě bdí „attendance committee“, kterou ustavily děti. Každé dítě má za úkol se při příchodu zapsat a při odchodu odškrtnout (viz fotka nástěnky s docházkou níže). Děti nad dvanáct let věku mají navíc možnost na max. polovinu dne opustit areál školy (říkají mu po anglicku “kampus”) a jít si kamkoli, kam uznají za vhodné. Nutný je jen jednorázový souhlas rodičů. Toto pravidlo si stanovily samotné děti. Škola funguje výhradně na důvěře, která stojí na respektu k právům druhých a zodpovědnosti za dodržování smluvených pravidel. Důvěra, respekt a zodpovědnost jsou mimo jiné tři hlavní hodnoty, které má škola ve své DNA.
Ve škole říkají: „Nech se vést svými zájmy. Máš naprostou svobodu, věříme ti.“ Svým způsobem se tak děti do Sudbury chodí bavit, hrát si. A učení je vedlejším produktem hry.
„Lego room“ – místnost na lego:

DSCN7815

Jak se děti učí?

Hlavním mottem Sudbury a obecně demokratických škol je: “Nech se vést svými zájmy. Máš naprostou svobodu, věříme ti.”; “Cokoli děláš, je v pořádku (do té míry, dokud to nezasahuje do práv druhých lidí) a cokoli děláš, je učení”. Svým způsobem se tak děti do Sudbury chodí bavit – jakkoli nemyslitelné by tohle bylo pro většinu českých rodičů a učitelů. Když se jich ráno zeptáte na to, co budou ten který den dělat, mnozí netuší. Když se jich ale optáte na to, co je (ve škole či v životě) zajímá, většina má naprosto jasno. Jak jsme si tu jeruzalémskou školu procházeli (strávili jsme tam část dopoledne), děti byly všude. Pár jich debatovalo na zahradě, dva kluci hráli ping-pong, čtyři děti si stavěly z lega, všechny počítačové místnosti byly plné, stejně tak hlavní stůl v kantýně byl v obležení. V hale i jinde ve škole jsme všude naráželi na hloučky diskutujících dětí. Zaujalo mě, že po ránu už i zmiňované tiché místnosti byly v celku zaplněné. Ve dvou si děti četly, v jedné se jeden kluk právě modlil. Pokud se v Sudbury někdo vůbec rozhodne studovat formálně – “v lavici”, na hodiny se dobrovolně zapisuje. Toto „vyučování“ iniciují výhradně děti. Překvapilo mě, že “učitelem” v tomto případě nemusí být ani zdaleka dospělý člověk a až vůbec ne “profesionální učitel”. Pusťte si videa, která proces učení v Sudbury dobře vysvětlují (viz níže).

Kafe s jednou se zakladatelek Eudice a s jedním ze studentů:

DSCN7817
Cokoli děláš, je v pořádku a cokoli děláš, je učení. Učení se tu tak děje na první pohled jen tak mimoděk jako vedlejší produkt života ve škole.
Největší společná místnost ve škole, kde probíhá i zasedání týdenní školní rady:

DSCN7813

Jak je škola zorganizovaná?

Z našich škol jsme zvyklí na striktní hierarchii. Škola má ředitele, nad kterým je řada úředníků až nahoře po ministra. Pod ředitelem je pak zástupce a pod ním učitelé. Pod učiteli potom děti rozdělené do tříd. Tento princip od sebe oddělených věkových skupin i tzv. stejně od sebe oddělených předmětů kopíruje organizaci typické továrny, v jejímž DNA je též specializace a zaměstnanci od sebe oddělení v odděleních. Dnešní škola je přece jenom stále přípravkou poslušných, přesných továrních dělníků. I když představa, že ve firmě jsou rozdělení zaměstnanci podle věku tak, jak je ještě dnes zcela normální ve škole, by přišla i našinci směšná. Jestli na mě v Sudbury něco udělalo opravdový dojem, tak to bylo právě to, že lidi od 5 do 60 let byli všichni pohromadě. Peter Gray, jedna z předních světových autorit na svobodné učení a autor momentálně nejlepší dostupné knihy o tomto stylu vzdělávání Svoboda učení i další odborníci na učení a vzdělávání se shodují v tom, že kromě svobody zkoumat svět po svém je právě věková promíchanost jednou ze základních ingrediencí úspěšného učení. Je to logické – mladší se učí nápodobou od starších. Starší se učí vést mladší a pomáhat jim. Bylo to tak valnou část lidské historie a podle všeho se k tomu v blízké budoucnosti opět vrátíme.
Jestli na mě v Sudbury něco udělalo opravdový dojem, tak to bylo právě to, že lidi od 5 do 60 let tu fungují všichni pohromadě.
Hudební místnost:

DSCN7809

1) Kdo a jak školu řídí?

150 studentů a 10 zaměstnanců: to už je středně velká firma. Už jsem psal, že uvnitř nenajdete žádnou formální hierarchii postavenou na moci. Spíše tu najdete řadu drobných, chcete-li též „hierachií“ postavených na přirozené autoritě. Někdo by to nazval meritokracií (organizací postavené na zásluhách). Základním nástrojem řízení chodu školy je tzv. school meeting, jakási školní rada či parlament, což je porada, která se koná jednou za týden – v Jeruzalémě každou středu od 10.30. Čas konce určuje program. Schůzku svolává, organizuje, řídí a debatu moderuje tzv. chair, neboli předseda. Zde v Jeruzalémě je to momentálně na nadcházející 4 měsíce šestnáctiletá černovláska Maya. Stejně jako jakákoli jiná funkce ve škole, je i ta Mayina volená. Maya je údajně nejmocnějším člověkem ve škole (nebo člověkem s největší zodpovědností, chcete-li). Školní rady se může zúčastnit každý, program vzniká demokraticky tak, že děti celý týden dávají návrhy na probrání do krabice k tomu určené. Podle konkrétního programu, za který je zodpovědná Maya a její sekretář (rada má pouze tyto dvě volené funkce) se pak účastní kdo chce, podle zájmu. Stane se, že přijde deset lidí a klidně i 155 v případě, že se rozhoduje o něčem, co pálí každého. Na radě má potom každý jeden hlas (ať je vám 5 nebo 60, ať máte ve škole jakoukoli roli). Rozhoduje se buď konsensem či hlasováním.

Mrkněte, jak funguje školní rada v Sudbury Valley:


2) Školní soud

Kromě školní rady je základem fungování v Sudbury i tzv. školní soud. V Jeruzalémě hovoří o soudu („court“, jinde používají termín „Judicial comittee“, zkráceně „JD“ neboli právní výbor). I ten má voleného předsedu a sekretáře či administrátora (říkají mu zde “clerk” neboli úředník). I soud zasedá jednou týdně. Úlohou soudu je to, co soud dělá i jinde v dospělé demokratické společnosti. Pokud má kdokoli problém s chováním kohokoli druhého, může využít právě soudu. Soud pak všechny zainteresované předvolá k soudnímu procesu, jehož výsledkem může být až třeba vyloučení žáka ze školy. Běžné je dočasné vyloučení na 1 den až týdny. Úplné vyloučení ze školy je též možné, ale je zcela výjimečné. Děti nesou dočasné vyloučení těžce, protože do školy chodí rády. Soud má každopádně opravdovou moc a pro děti je fascinujícím nástrojem, jak se domoci svých práv (v případě, že se nedokážou domluvit) a jak se naučit respektu a zodpovědnosti (jako vedlejší produkt) toho všeho. Podívejte se na to, jak se soudí v americkém Sudbury:


3) Výbory, korporace či firmy

Třetím zajímavým prvkem organizace a řízení školy rozvíjejícím demokracii jsou tzv. corporations, firms, start-ups, comittees či prostě skupiny lidí, kteří se ve škole věnují tomu, čemu se věnovat chtějí. Tyto, říkejme tomu zájmové výbory potom ve finále řídí jednotlivé detailní oblasti školy. Kdokoli má zájem se čemukoli věnovat, popíše svůj zájem a vizi na tabuli a vyzve ostatní k tomu, aby se zapojili. Dnes tak například ve škole existuje výbor pro sport, kulturu, hudbu, zvířata a desítky menších organizací… Cokoli vás napadne. Výbor pak funguje o to líp, o co magnetičtější má ideu a lepšího lídra. Respektive, funguje takový, který má pro ostatní přitažlivé téma a lídra, kterého ostatní respektují. Když se podíváte dovnitř každého takového zájmového výboru, zjistíte, že fungují naprosto autonomně. Jako stát ve státě. Skupinka dětí, která se tu rozhodla, že se chce učit hudbě, tak dokázala zburcovat ostatní tak, že společně vybrali 25 000 dolarů. Výsledkem je dnes špičkově vybavená hudební místnost. Stejně tak skupina dívek, kterým se zachtělo mít ve škole ZOO. Když jsme se ve čtvrtek loučili, holky právě na zahradě pořádaly jednu ze svých pravidelných fundraisingových akcí: Prodávaly doma napečené koláčky s cílem získat peníze na krmivo a rozšíření ZOO. Vzpomínám u toho na Baťu, který svého času říkával: “Dejte dětem kousek půdy, nechte je na ní hospodařit a nechte na nich, jak naloží s výpěstky. O ekonomice, hospodaření, podnikání se tak naučí několikanásobně víc než někde ve škole.” myslím, že tady by se Baťa rozplakal. Já měl namále.

Nástěnka, kam kdokoli ve škole vyvěšuje své návrhy a nabídky:

DSCN7802
Vzpomínám u toho na Baťu, který svého času říkával: “Dejte dětem kousek půdy, nechte je na ní hospodařit a nechte na nich, jak naloží s výpěstky. O ekonomice, hospodaření, podnikání se tak naučí několikanásobně víc než někde ve škole.” myslím, že tady by se Baťa rozplakal.
Hudební místnost II.:

DSCN7810

Zvídavost, otázky & jazyky

Školou nás prováděla Eudice Ben Or, jedna ze zakladatelek, která nás představila snad každému, kdo byl v tu dobu ve škole. Mám pocit, že jsem si to čtvrteční ráno potřásl snad se stovkou dětských pravic.

Jednu chvíli jsem nestíhal reagovat na jejich otázky. “Nacisti u vás vyvraždili během 2.světové války většinu Židů, že jo?” zeptal se mě třeba zhruba sedmiletý kluk, navíc perfektní angličtinou. “Druhá světová válka je totiž moje velké hobby!”, dodal na vysvětlenou.

Přišel jsem si jako návštěva z Marsu. Děti totiž přicházely s těmi nejroztodivnějšími otázkami a já měl pocit, že jsme to jediné, co je v tu chvíli zajímá. Perfektní angličtina byla i u malých dětí samozřejmostí. A aby nedošlo k mýlce, dorozumívacím jazykem je ve škole hebrejština, ne angličtina.

Hlavně, necítil jsem ani náznak uťáplosti, shrbenosti, strachu. Nezahlédl jsem ani jedny vyhaslé oči, které až příliš často potkávám v našich vzdělávacích institucích. Jen ty zvídavé.

Místnost, kde je kout s šitím:

DSCN7816

Totalita, pseudo-demokracie, skutečná demokracie nebo anarchie?

Nevím, zda jste už někdo skutečnou demokracii zažil. Mnozí z nás ji zažíváme doma, někteří s přáteli, jiní v zájmových klubech. Zažít tu opravdovou ve škole nebo ve firmě je ale v našich zeměpisných šířkách poměrně vzácné. Asi můj největší zážitek ze Sudbury byl právě v tom, že přímá demokracie funguje, a že každý ze 160 lidí tu má stejné právo rozhodovat o tom, co, jak, kde, kdy se bude ve škole dělat. Eudice nám zdůrazňovala, že aby to fungovalo, je nutné, aby školní rada, soud nebo jakýkoli zájmový výbor měl skutečnou rozhodovací pravomoc, včetně rozpočtu, kterým bude disponovat.

Mnohý našinec si plete svobodu s anarchií. Myslí si, že svoboda = mohu dělat, co se mi zachce. Jsem přece svobodný! Zajeďte si do nějaké skutečně svobodné orgnizace a budete zírat, co je všude pravidel. Škola má třeba non-stop aktualizovanou knihu zákonů (šanon se seznamem pravidel) nebo je na každém rohu nějaká nástěnka s návrhy a informacemi.

Jedna z mnoha nástěnek se školními pravidly. Možná toto je něco, co našince ve svobodné škole překvapí nejvíc. Není to totiž ani trochu anarchie, jak by se mohlo zdát. Pravidel je tu možná víc než v totalitě. Zásadní rozdíl je ten, že si je stanovují sami občané (v tomto případě členové komunity), v důsledku čehož následně dodržování pravidel kontroluje celá komunita a pravidla se též mnohem snáze respektují:

DSCN7807
Aby demokracie fungovala, aby se děti chtěly angažovat, je nutné, aby školní rada, soud nebo jakýkoli zájmový výbor měly skutečnou rozhodovací pravomoc, včetně rozpočtů, kterými disponují.
Fundraising peněz na rozšíření školního ZOO – holky prodávají v areálu školy koláčky, které napekly s rodiči:
DSCN7821

Co si s tím zážitkem počít?

Přemýšlím, jak toto poznání přenést k nám do školy, kde nám funguje dětský školní parlament jako zastupitelská demokracie, kde dospělí (například já :-( ) mluví mnohdy víc než děti a kde by opravdu důležité (peníze obnášející) rozhodnutí museli ještě ztvrdit učitelé, ředitel školy, případně sdružení rodičů. Dumám, jak do naší školy přinést ideu zájmových výborů, které by si autonomně řídily svou oblast. Myslím, že v tom jsme již první kroky udělali, ale po Jeruzalému vím, že se dá jít dál. Mnohem dál. A co školní soud? Dokázali bychom zkusit něco takového? Může vůbec existovat lepší škola respektu, zodpovědnosti a obecně lidských práv? Dumám o tom, zda a v čem by učitelé mohli ještě víc oddelegovat vzdělávání na děti, především na ty starší ve vztahu k mladším. Dokázali bychom pojmout i střední stupeň vzdělávání tak, abychom vytvořili opravdu přirozenou skupinu, ve které starší vedou mladší? S tím souvisí i moje poslední otázka: Jak u nás už dnes ve škole ze šesti stále relativně oddělených skupin a) učitelů, b) zaměstnanců školy, c) rodičů ve spolku, d) deváťáků, e) sedmáků/osmáků, e) druhého a f) prvního trojročí udělat jednu partu, komunitu, ve které by měl každý stejné právo a stejný zájem vychovat svobodné a šťastné lidské bytosti, které obstojí ve výzvách 21.století? Šlo by to vůbec?

Přehled docházky:

DSCN7798

Pokud se chcete o Sudbury a obecně o demokratickém školství dozvědět víc, existuje nespočet možností. Napadají mě tři body:

A) Sedněte k internetu či ke knihám, pročtěte články, podívejte se na videa. Skvělou inspirací je blog Petera Graye nebo jeho již zmiňovaná kniha. Velmi doporučuji stránku Svoboda učení, která je do této oblasti snad nejlepším odrazovým můstkem.



B) Sejděte se s Peterem Grayem a Sudbury zakladateli naživo v Praze. Eudice bude totiž shodou okolností v dubnu v Praze. S ní přijede i samotný Peter Gray, autor Svobody učení. Informace a registrace jsou/budou zde. Zde je i dokument o Sudbury škole:



C) Zajeďte se do nějaké svobodné školy podívat. U nás je pár projektů v plenkách, ale zde je seznam demokratických škol nebo zde.

P.S.: Nemusí to být zdaleka tak nedostupné, jak by se mohlo zdát. Moje cesta do Izraele vyšla na 4500,- letenka, 6000,- ubytování, 3000 jídlo & cestovné, a to vůbec není nutné někam létat. Stačí zajet třeba do Německa.

Co vy na to? Mohlo by něco takového fungovat i u nás?

Fotky: Google plus; Videa: Youtube; Facebook: Montessori cesta

P.S.: Pokud máte někdo chuť do našeho školního blogu občas přispět, napište mi na tomas@peoplecomm.cz. Budeme rádi za pestřejší spektrum názorů.

Převzato ze školního blogu ZŠ Montessori Na Beránku

146 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...
12. února 2016 0:30  

Mohlo by něco takového fungovat i u nás?

Určitě. Nevidím snad jediný důvod, proč by nemohlo. Rád bych si ale ujasnil pár věcí.
Mají děti stejné povinnosti jako dospělí?
Mají dospělí stejná práva jako děti?
Kdo nese odpovědnost za děti, a kdo za dospělé?
Kdo komu určuje výšku platu, je ta informace veřejná?
Jak se děti i dospělí přizpůsobují životu mimo školu?

Zdeněk Bělecký řekl(a)...
12. února 2016 6:29  

Buďto mají dospělí lidé odpovědnost za výchovu dětí, nebo nemají. Buďto je výchova přirozenou, evolučně podmíněnou strategií přežití druhu, kultury, civilizace, nebo není. Jsou to řečnické otázky, podle mého názoru mimo seriózní diskusi, ale to je vedlejší. Respektuji nadšení autora, ale nevím, co mu brání, aby takovou školu u nás založil. Je snazší kritizovat a pokoušet se z teoretických pozic změnit "systém"? Vizionářství je důležité, ale bez empirie to nepůjde :)

Unknown řekl(a)...
12. února 2016 13:43  

děti nemají stejné povinnosti anóbrž nejsou v pracovně právním vztahu jako dospělí,
dospělí nemají stejná práva,jelikož jsou již plnoletí
odpovědnost za děti mají učitelé,dospělí zodpovídají sami za sebe,a za školu jako celek zodpovídá ředitel,který si k tomuto účelu na západě vydržuje právníka,či využívá služby advokátské kanceláře (jsou běžné případy, kdy učitel jest za něco žalován školou a zároveň v druhém případě jej škola obhajue v řízení s rodiči)
výšku platu určuje samozřejmě ředitel spolu se správní radou školy, na západě jest běžné,že učitel si plati jednu dvě pojistky

Unknown řekl(a)...
12. února 2016 13:45  

kolega mně líčil případ,který zažil v usa,kdy právě při nějaké akci,se někomu udělalo šoufl z nějakých těch koláčků či vlašáků podávaných na nějaké akci,dotyčný skončil v nemocnici a bylo z toho docela veselé právní rodeo

tyrjir řekl(a)...
12. února 2016 14:32  

ad laimes28: Všimli už jsme si a zvykli, že netvoříte věty a že malými písmeny psané myšlenky oddělujete jen čárkou. Čárka je ale interpunkční znaménko, které se bez mezery píše za předchozí slovo. Mezi čárkou a následujícím slovem je NUTNÉ nechat mezeru, aby ta dvě slova nesplývala. Mohl byste to prosím respektovat? Díky. J.Týř

tyrjir řekl(a)...
12. února 2016 14:34  

PS: Vaše komentáře jinak docela rád čtu.

Unknown řekl(a)...
12. února 2016 15:26  

omlouvám se,ale internet jest pro mne takové médium na hraní,jako když si malé dítě kreslí, pravopisem a syntaxí se nezatěžuji, pokud nemám hrubky i/y ,tak je to automaticky od druhé třídy,

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
12. února 2016 16:34  

Ty "čárky a mezery" - přesněji pravidla jak je psát, jsou dááááleko starší než celý internet a počítače.

To byste dát mohl, neb to skutečněsnižujepřehlednosttextu.CokdyžVászačnouobtěžovatimezery?

Vl.Václavík řekl(a)...
12. února 2016 23:13  

Vizionářství je důležité.
Kdo na to má věk, jistě si pamatuje jedno z hlavních hesel listopadového převratu: "Zpátky do Evropy!". Bohužel, ve školství se tento požadavek naplňoval jen velmi zvolna. Některé školy k novému paradigmatu vzdělávání už dospěly, většina však jen pomalu postupuje dopředu se zátěží tradice herbartismu, tereziánského i socialistického školství. Je nesporné, že na tom nese vinu i ministerstvo školství.
Pokud jsem měl možnost navštívit nějakou školu podobnou té, o níž podává zprávu pan Hajzler, vždy na mě především zapůsobila celková pohoda a přátelská atmosféra, pozitivní vztah k žáků k výuce (učí se rádi) a především to, že škola všechny baví. Kdyby se u nás toto stalo vizí školství jako celku i vizí jednotlivých škol, šlo by vše lépe a rychleji a dostavily by se i výsledky.

Unknown řekl(a)...
12. února 2016 23:35  

Mám takový dojem, že i s tou "zátěží tradice herbartismu, tereziánského i socialistického školství" naše školství donedávna docela úspěšně fungovalo, dokud nepřišel ten cirkus s inkluzí.

poste.restante řekl(a)...
12. února 2016 23:57  

Škola, kterou spolu-řídí děti. Proč ne?
Ale tím bych se neomezoval. Je třeba jít dál.
Děti by se měly spolupodílet na řízení všech oblastí života, které se jich dotýkají.

Školka, kterou spoluřídí děti.
Jesle, které spoluřídí odstavení kojenci.
Dětské oddělení nemocnice, které spoluřídí dětští pacienti.
Obchod s hračkami, který spoluřídí děti. Továrny na hračky,...
Zoo, které spoluřídí dětští návštěvníci. A proč jen děti, proč ne mroži, žirafy a kozy z dětského koutku?

Nicka Pytlik řekl(a)...
13. února 2016 0:10  

"Zpátky do Evropy!"
jen pomalu postupuje dopředu se zátěží tradice herbartismu, tereziánského i socialistického školství


A nemělo to tedy být spíš "Kupředu do Evropy"?
Jediný herbartovec, který se k tomu hlásí jsem široko daleko já, tereziánskou povinnou školní docházku bych zrušil z fleku, ale o tom nemluví ani vizionáři, a na rozvalinách socialistického školství jsme na průmyslovce ještě v devadesátých letech produkovali techniky použitelné v praxi.

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 9:18  

Jak má být např. individuálně nastaven „očekávaný výstup“ dejme tomu u výpočtu hodnoty mnohočlenu pro dané hodnoty proměnných, rozkladu mnohočlenů na součin, či u jednoduchoučkých slovních úloh typu: „V akváriu je celkem 29 pavouků a much. Mají dohromady 182 noh. Kolik je pavouků a kolik much?“ Snížíme snad v posledním případě „očekávaný výstup“ tím, že do pomyslného akvária „nainstalujeme“ výhradně mouchy a pavouky beznohé? Nebo co takové složení rostlinné buňky: budeme očekávat, že se žáček s LMP popyšní s jádrem, mitochondriemi, chloroplastem, cytoplazmatickou membránou, buněčnou stěnou, cytoplazmou i vakuolou, nebo že se po třech týdnech naučí alespoň opakovat slova „cytoplazmatická membrána“, aniž by měl nejmenší ponětí o tom, co znamenají? Také bychom jim možná mohli v matematice „nastavit individuální výstupy“ jen na levou stranu rovnice, na shodu podmětu v češtině, na otázky ve stylu „Jaký je rozdíl mezi koněm?“ v přírodopise apod.
Martin Odehnal

Škola, kterou spolu-řídí děti. Proč ne?
Ale tím bych se neomezoval. Je třeba jít dál.
Děti by se měly spolupodílet na řízení všech oblastí života, které se jich dotýkají.

Školka, kterou spoluřídí děti.
Jesle, které spoluřídí odstavení kojenci.
Dětské oddělení nemocnice, které spoluřídí dětští pacienti.
Obchod s hračkami, který spoluřídí děti. Továrny na hračky,...
Zoo, které spoluřídí dětští návštěvníci. A proč jen děti, proč ne mroži, žirafy a kozy z dětského koutku?

poste.restante

Výmluvnější důkazy naprostého nepochopení toho, oč některým jiným lidem ve výchově a vzdělávání jde, mohly být poskytnuty jen velmi těžko.

Nicka Pytlik řekl(a)...
13. února 2016 10:42  

Výmluvnější důkazy naprostého nepochopení

Že člověk něco nepochopí není přece žádná tragédie nebo snad dokonce ostuda. S tímto jevem se setkáváme často, nejen ve škole, a jsme schopni jej chápat. Problém může být i v předkladateli informací předurčených k pochopení.
Tak nám ještě, pane Botlíku, předložte nějaký důkaz Vašeho pochopení. Ani nemusí být až tak výmluvný. A nebo lépe, pokute se nám ten problém přiblížit tak, aby pochopili i uvedení pánové. Počítám, že postačí tak dvě tři strány formátu á čtyři při velikosti písma jeden pica.

Jirka řekl(a)...
13. února 2016 11:00  

O co jim jde, to víme už celkem přesně. My jen malinko pochybujeme, že to jde. A v tom našem zatuchlém konzervatismu se traduje, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Ale určitě držíme pěsti, protože fandíme každému, kdo chce dětem pomoci objevovat svět, abychom se měli kde učit.

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 11:52  

Četl jsem nedávno rozhovor s Čechy, kteří pomáhají někde vysoko v horách stavět modlitebnu se sochou Budhy. Říkali o tom místu zhruba toto: "Do této oblasti v Himálaji ještě v roce 1965 nevedla silnice a cesta k nejbližšímu městu trvala týdny. Vládl tam téměř středověk. Když silnici konečně dostavěli a ve vesnici zastavilo první auto, místní mu prý přinesli seno."

tyrjir řekl(a)...
13. února 2016 12:41  

Uvědomovat to si, že hromadné vzdělávání v síti veřejných škol má naprosto jiné parametry (tj. poměřovací hlediska) než vzdělávání ve vysoce liberálně individualizovaných, organizačně, personálně i finančně zvláštních podmínkách není projev konzervatismu nýbrž realismu. Ti vzdělávací aktivisté, kteří nadměrně a často i agresivně vnucují veřejnému školství liberální vzory, jednají demagogicky a zpravidla v nějaký svůj marketingový prospěch.
Nechť dvě tři liberálně individualizované školy existují jako vzor pro inspiraci některých možných budoucích změn ve školách veřejných v každém kraji či okrese. Nechť se ale nechovají neeticky vůči školám veřejným např. tím, že realismus pracovníků sítě veřejných škol paušalizuji jako konzervatismus. A MŠMT a stát nechť se o síť veřejných škol mnohem lépe než dosud stará. Tak, aby díky jejich péči/nepéči ne strádala jako dosud.
J.Týř

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 14:52  

Výmluvnější důkazy naprostého nepochopení

Ale kolego Botlíku, kde je Vaše pochopení pro nechápavé žáky?
Kde jsou vzletné řeči o práci s chybou?
Proč Vůči svým oponentům v diskusi nejste schopen uplatnit moderní postupy neurovědy a místo toho jen trvale opakujete své pravdy v nepochopitelném očekávání, že "žák" vše pochopí sám?
Proč nám nedopřejete pocit úspěchu?

Teď vážně.
Některé myšlenky obsažené v článku vůbec nejsou špatné.
Ale nesmyslná je samotná premisa vyjádřena v názvu článku.

V každém kurzu, dokonce i v středoškolské učebnici managementu se dočteme, že
Řídit znamená rozhodovat a nést za svá rozhodnutí zodpovědnost.

Děti, žáci mohou chod školy ovlivňovat, mohou být zohledňovány jejich názory, atd.
Ale nemohou školu ani jinou instituci řídit, ani spolu-řídit. Právě proto, že za důsledky svých rozhodnutí nemohou nést zodpovědnost.

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 15:52  

Ale kolego Botlíku, kde je Vaše pochopení pro nechápavé žáky?

Kolego poste.restante, vy přece víte stejně dobře jako já, že v obou případech ve skutečnosti nejde o nepochopení – byť jsem ten stav tak pojmenoval. Kvituji tedy, že jste vzápětí přešel do vážného tónu.

Mně u citátu M. Odehnala dokonce ani nešlo o realizaci proinkluzivních opatření, kvůli nimž svůj článek psal. Sám k ní mám také značné výhrady. Zarazila mě ale jak jeho obrovská naivita týkající se skutečných výsledků základního vzdělávání „zdravých“ dětí, tak to, jaké příklady cílů vzdělávání si vybral. A s jak hnusným despektem vůči postiženým dětem je on, bývalý ředitel odboru speciálního školství na MŠMT, prezentoval.

Od počátku 90. let, kdy se o dalším vývoji českého školství začalo diskutovat, si uvědomuji, že rozdílné názory na cíle a metody výchovy a vzdělávání jsou do značné míry obdobou rozdílů mezi pravicí a levicí v politice. Nemám tím na mysli, že by nějak kopírovaly hranici mezi oběma politickými tábory, ale to, že vzájemné přesvědčování je asi podobně zbytečné, jako když se pravice snaží přesvědčit levici, že daňové zatížení má být co nejmenší. Nebo levice pravici o opaku.

Na rozdíl od obecné politiky, kde se i u nás začaly obě strany střídat u vesla (i když mi připadá, že česká pravice by v USA byla daleko nalevo od demokratů), je veřejné školství (a nejen u nás) vlastně po celou dobu hluboce socialistické. A žádná dynamická rovnováha tam neexistuje.

V pořadu V. Moravce o vzdělávání o tom mluvil jen prof. Halík, ale naprosto jednoznačně: na Západě chápou školství a vzdělávání jako pluralitní systém. Hledají tedy (a to už myslím Halík ani nevysvětloval) pravidla, která by umožnila koexistenci různě pojímaných vzdělávacích institucí a forem vzdělávání a také autonomní rozvoj celého systému. Obojí je velmi důležité a k obojímu máme u nás velmi daleko.

Takže se tedy ptám (než zareaguji na vaše připomínky k řízení a spoluodpovědnosti), zda jste ochoten připustit, že ten systém má být pluralitní. A že zatím moc pluralitní není.

Unknown řekl(a)...
13. února 2016 18:22  

Já nechápu, proč by děti na veřejných školách měly mít méně autonomie a radosti z učení než na jiných školách. Proč by se i veřejné školy nemohly proměnit v prostředí otevírající dveře vzdělání z iniciativy dětí. Proč by děti ve veřejných školách měly nadále zůstávat sedět jako vojáci či dělníci v řadách. To do veřejných škol chodí děti za trest?

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 18:25  

jste ochoten připustit, že ten systém má být pluralitní. A že zatím moc pluralitní není.

Jenže v těch skutečně pluralitních systémech, tedy alespoň v těch fungujících, se střídání pravice a levice u vlády většinou nijak zásadně neodráží na životě běžných lidí.
U nás provozujeme střídání pravice a levice jako kdyby řidič autobusu udělal nějakou pitomou sázku, že bude celý den k řízení používat jen pravou, nebo jen levou ruku a nohu. Výsledkem bude, že většině lidí v autobuse bude špatně od žaludku a pár jich bude mít rozbitý nos. Pokud autobus vůbec dojede do cíle.
Podobně to vypadá i ve školství. Většině učitelů se už z tohohle stylu řízení hodně zvedá žaludek a někteří už raději vystoupili ještě před dosažením své cílové zastávky. (Tím myslím svého důchodového věku.)

A teď ke školství.
Když se řekne pluralitní systém ve školství, většinou je zmiňováno školství americké. Je svobodné, založené na vůli rodičů, neboť to oni skutečně rozhodují prostřednictvím volených školských rad. Role státu je spíše kontrolní.
Můj ideál to rozhodně není. Nechci u nás školství, které je natolik pluralitní, že lze někde zakázat sexuální výchovu a jinde vyučovat kreacionismus místo Darwinovy teorie. Kde sice špičkové univerzity produkují nositele Nobelových cen, ale současně nezanedbatelné procento populace je negramotné. Kde se "svoboda" jednotlivce "ctí" natolik, že je nutné do vstupů škol montovat detekční rámy a přesto občas někteří žáci vyjádří svůj "názor" prostřednictvím povraždění spolužáků.
Rozhodně bych nechtěl přihlížet dosažení této úrovni plurality v našem školství.

Ani v nejmenším mi nevadí, pokud někde chce skupinka aktivistů vytvářet k mainstreamovému školství alternativy. Naopak. Je to zdroj četných inovací, inspirace, netradičních pohledů a přístupů.
Ale v hlavním vzdělávacím proudu státem financovaného školství jsem děsný konzervativec. Odmítám nezajištěné, nepřipravené experimenty, které provádějí ministři, krajské a místní politické reprezentace se vzdělávací soustavou jako na běžícím pásu, přičemž většina z nich není ve funkci ani tak dlouho, aby stihli svůj nápad ještě před jeho realizací alespoň promyslet, natožpak ověřit.
Odmítám pokusy prováděné na dětech.

Takže abych odpověděl na Vaši otázku.
Náš vzdělávací systém umožňuje vznik alternativ - různých typů škol, různých zaměření ba dokonce i "experimentů" jako je SCIOškola. A to je dobře.

Ale náš vzdělávací systém rozhodně není tak pluralitní, jak byste si nejspíš představoval Vy. A podle mého je to dobře.

Náš vzdělávací systém bohužel umožňuje provádět naprosto šílené hokuspokusy s celou vzdělávací soustavou.
Dal naprosto nepřiměřenou a vlastně nijak nekontrolovanou moc do rukou zcela neschopným politikům na lokální i celostátní úrovni.

Naprosto nepřijatelně umožňuje zasahovat do systému různým zcela marginálním skupinkám a aktivistickým spolkům, které slouží pouze jejich vlastním zájmům a představám.
A to je špatně.

A ke všem těmto diletantským, amatérským zásahům a rozhodnutím neexistuje kvalitní, profesionální profesní protiváha, která by je podrobila odborné oponentuře a kritice.
A to je velmi, velmi špatně.

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 18:31  

Proč by se i veřejné školy nemohly proměnit v prostředí otevírající dveře vzdělání z iniciativy dětí.

A on snad někdo ve veřejných školách vzdělání z iniciativy dětí dveře zavírá?

Autonomie bez zodpovědnosti je nesmysl.
Zkuste dát svému dítěti autonomii v rozhodování, zda ráno vstane do školy, nebo zůstane doma u Xboxu.
:-)

tyrjir řekl(a)...
13. února 2016 18:36  

Podívejte se prosím, paní Kalabisová, znovu na rozpočtové financování českých veřejných škol a na mizerné platy učitelů v nich. Uvědomte si přitom, prosím, že ne všichni učitelé z veřejných škol mají možnost si přivydělávat v dotovaných projektech nebo mít takové podmínky jako na soukromých školách. Pak si tu otázku, prosím, položte znovu. Nepochopíte-li ani potom, ozvěte se znovu. J.Týř

Unknown řekl(a)...
13. února 2016 18:39  

ptát se dětí na názor a zadávat jim úkoly, které řeší ony bez toho, aniž by jim učitel celý čas něco moudře vykládal, to žádné peníze navíc nestojí.......Jen by to potřebovalo jiné ŠVP a podpora z ministerstva v podobě odvolání jednotných přijímaček a státních maturit, což jsou snad jediné překážky svobodnému učení

Josef Soukal řekl(a)...
13. února 2016 18:44  

Ještě bych dodal, že pluralita jde do jisté míry ruku v ruce se segregací, odděluje většinu dětí od těch dětí, jejichž rodiče "na to mají".

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 19:21  

ptát se dětí na názor
...ještě neznamená tomu názoru vyhovět.
Vy koupíte dítěti každou hračku, kterou chce?

Jen by to potřebovalo jiné ŠVP
Tak si je napište. Není třeba zakládat soukromé školy. Stačí splnit to, aby na konci prvního a druhého stupně uměli žáci to, co předepisuje RVP. Jakou cestou k tomu dojdete, to je jen na Vás a vedení Vaší školy. SCIOškola už to zkouší.

v podobě odvolání jednotných přijímaček a státních maturit, což jsou snad jediné překážky svobodnému učení
To jako, že svobodné učení znamená umět jen to, co chci?
Třeba vůbec nic?
Proč Vám vadí, aby na konci nějakého stupně vzdělání bylo ověřeno, zda se dotyčný celé roky jen neflákal.
Uvědomujete si, že takovou "svobodu" platí všichni daňoví poplatníci?

tyrjir řekl(a)...
13. února 2016 19:22  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...
13. února 2016 19:24  

Paní Kalabisová, jste zapojena v nějakém dotovaném projektu, kde tato moudra (viz. 13. února 2016 18:39) rozvíjíte? Pokud ano, mohli bychom na České škole vidět výstupy toho projektu? J.Týř

Unknown řekl(a)...
13. února 2016 19:34  

nejsem v žádném projektu

ŠVP si ve škole sama napsat nemohu a kolegům se líbí to současné

maturitní zkouška může být, ale bez standardizovaného testování - může být s použitím internetu, zdrojů - pak už jde o prokázání dovednosti a znalosti aplikovat, což je vyšší úroveň myšlení, která svobodněji a účinněji prokáže naši vzdělanost

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 19:52  

maturitní zkouška může být, ale bez standardizovaného testování
Aby se nepřišlo na to, že někdo nezvládl standard?

prokázání dovednosti a znalosti aplikovat, což je vyšší úroveň myšlení
Jenže k tomu, aby bylo možné postoupit na vyšší úroveň, je nutné nejdříve dosáhnout úrovně předchozí.

Chápu, že je trapné ptát se univerzitního profesora matematiky, jestli umí násobilku. Ale je trapné chtít si ověřit u maturanta, že chápe funkci sinus?

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 19:54  

ŠVP si ve škole sama napsat nemohu a kolegům se líbí to současné
Asi zbytečná otázka, ale připouštíte i možnost, že pravdu mají oni?

Unknown řekl(a)...
13. února 2016 19:58  

a připouštíte vy možnost, že děti vyžadují, aby ŠVP také zohledňovalo jejich potřeby?

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 20:14  

To, že náš systém umožňuje vznik různých alternativ, nespadlo z nebe. Muselo se o to na začátku 90. let zasloužit velmi mnoho lidí, učitelů i neučitelů, a stálo to velké úsilí. Bylo to třeba vyvzdorovat na politicích, kteří měli v hlavách úplně jiné věci než školství. Učitelé a ředitelé škol, kteří se na tom podíleli, naráželi také na velmi silný odpor svých kolegů a kolegyň. Nevím, zda si to uvědomujete, ale součástí podmínek podporujících pluralitu v našem školství je například systém financování „na žáka“ (byť už dávno opustil původní jednoduchost) nebo kurikulární reforma (tj. obecný RVP, konkretizovaný v podmínkách školy prostřednictvím ŠVP).

Náš vzdělávací systém bohužel umožňuje provádět naprosto šílené hokuspokusy s celou vzdělávací soustavou. Dal naprosto nepřiměřenou a vlastně nijak nekontrolovanou moc do rukou zcela neschopným politikům na lokální i celostátní úrovni.
Tohle zcela určitě není pravda. Tedy, pravdou je, že na lokální i celostátní úrovni je velmi mnoho zcela neschopných politiků. Jsou však podle mého názoru téměř bezmocní – alespoň pokud jde o to, co se ve školách vyučuje a jak. Zásadní věcí samozřejmě je, že rozhodují o rozpočtu školství a o rozpočtech škol. Pokud však nechcete, aby vzdělávání přestalo být „bezplatné“ (což nejspíš nechcete), pak to holt musí zůstat na politicích. Zjevně přitom u nás existují menší, ale pravděpodobně schopnější profesní skupiny než učitelé, které si dokázaly odpovídající příjmy s představiteli státní moci vyjednat: například policisté, vojáci, soudci, lékaři.

Naprosto nepřijatelně umožňuje zasahovat do systému různým zcela marginálním skupinkám a aktivistickým spolkům, které slouží pouze jejich vlastním zájmům a představám.
Koho a co máte na mysli? Asociaci středoškolských češtinářů v záležitostech státní maturity? Učitelské odbory, jejichž představitelé poměrně pravidelně obsazovali funkci náměstka pro základní a střední školy a tam potom blokovali většinu pokusů o nastavení vhodnějších pravidel pro plynulý vývoj školství? Nebo Výbor na obranu rodičovských práv, který by nejraději prosadil zrušení sexuální výchovy na školách? Lidé mají různé zájmy a cíle a snažit se je prosadit lobbováním je myslím zcela legitimní postup. Já sám jsem dal před více než patnácti lety dohromady skupinu lidí (včetně několika vysokoškolských profesorů), napsali jsme kritiku tehdejšího návrhu státní maturity, vytiskli ji a osobně doručili všem poslancům a senátorům. Ihned se o tom začalo mluvit na plénu a ministr E. Zeman vzápětí stáhl z Parlamentu návrh školského zákona. Státní maturitu se tak podařilo odložit o cca 10 let. Její zastánci mohli udělat totéž! Takhle přece občanská společnost MÁ fungovat.

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 20:14  

A ke všem těmto diletantským, amatérským zásahům a rozhodnutím neexistuje kvalitní, profesionální profesní protiváha, která by je podrobila odborné oponentuře a kritice.
Já si myslím, že ti schopní ředitelé a učitelé škol už dávno pochopili, že když si budou počínat rozumně a chytře, mohou si vlastně dělat, co chtějí, a budovat kvalitní školy. Je to PRO NĚ (nikoli ovšem pro systém) výhodnější než se starat také o ty ostatní, méně schopné a neschopné, zpravidla nanejvýš brblající. Nevím, zda bych si na jejich místě počínal stejně, ale nedivím se jim a neodsuzuji je. Navíc je řada z nich velmi vstřícná a se zájemci se o své zkušenosti ochotně dělí. Ať už tím, že jim (jako ředitelé) umožní návštěvu své školy, nebo tím, že se spojují do nejrůznějších projektů a vlastně se vzdělávají navzájem. Psal jsem tu už o Heuréce, ale takových projektů je celá řada: Kritické myšlení, Tváří v tvář historii, Zmizelí sousedé, velmi zajímavé didaktické materiály vznikají například v Ústavu pro studium totalitních režimů. Nakladatelství FRAUS dlouhá léta finančně podporovalo vzdělávání učitelů prvního stupně ve výuce podle učebnic prof. Hejného. Atd. atd. Řadu diletantských, amatérských zásahů a rozhodnutí jsem ostatně veřejně kritizoval i já. Ale jednak nejsem učitel, jednak bych – jako učitel – taky neměl chuť vláčet s sebou ty méně schopné a neschopné kolegyně a kolegy. Takže vznik té protiváhy je asi na vás – řekl bych, že ani Učitelské profesní sdružení to nezachrání.

tyrjir řekl(a)...
13. února 2016 20:18  

Souhlasím s panem Václavíkem, že vizionářství je důležité, a je mi líto, že ani ve škole paní Kalabisové nefunguje ŠVP, jak by údajně měl. Přeju vám, paní Kalabisová, ať se vám vaše práce daří. J.Týř

PS: Měl bych ještě otázku nejen k paní Kalabisové: Nebylo by řešením určit pro každý předmět a ročník školy jen základní (nepodkročitelné) učivo splnitelné např. V 30 až 50 % výukové doby a zbytek nechat koncipovat kvalifikovaným učitelům buď formou ŠVP anebo (v případě odůvodněného nesouhlasu se školním ŠVP) i jednotlivým učitelům? I já sám jsem se totiž setkal s tím, že mi školní ŠVP odborně nevyhovalo a snažil jsem se učit jinak. Možná by třeba KS2 nebo KS3 mohly kvalitní učitele k samostatnému koncipování učiva opravňovat. Nebo naopak by možná ta schopnost samostatné tvořivé a efektivní práce učitele mohla (měla?!) být podmínkou dosažení KS3 nebo KS3?

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 20:19  

Neodpověděla jste. To je typické pro "hlasatele pravdy". Jediné správné.

Děti především většinově netuší, že nějaké ŠVP vůbec existuje.
Stejně jako netuší, že existuje daňový úřad, že peníze nejsou z bankomatu a že hamburger byla původně kráva, kterou někdo musel zabít.
Někdo je musí navést k tomu, aby položily otázku. (Že by učitel?)
Jinak správnou otázku nepoloží, nebo se tak stane jen náhodou.
Nechci spoléhat na náhodu v tom, jestli se děti naučí, co jsou to procenta.

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 20:22  

Ještě poznámka k těm "naprosto šíleným hokuspokusům s celou vzdělávací soustavou".

Jeden takový skutečně existuje: snaha konzervovat stav "za ministra Juliše" nebo dokonce nějaký starší.

tyrjir řekl(a)...
13. února 2016 20:36  

Náš vzdělávací systém bohužel umožňuje provádět naprosto šílené hokuspokusy s celou vzdělávací soustavou. Dal naprosto nepřiměřenou a vlastně nijak nekontrolovanou moc do rukou zcela neschopným politikům na lokální i celostátní úrovni.
Tohle zcela určitě není pravda...

Naprosto nepřijatelně umožňuje zasahovat do systému různým zcela marginálním skupinkám a aktivistickým spolkům, které slouží pouze jejich vlastním zájmům a představám.
Koho a co máte na mysli?...


Pane Botlíķu, o vašich názorech (13. února 2016 20:14 a dál) lze myslím s úspěchem pochybovat. Máte po ruce zrcadlo?:))) J.Týř

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 20:36  

Stejně jako netuší, že existuje daňový úřad, že peníze nejsou z bankomatu a že hamburger byla původně kráva, kterou někdo musel zabít.

Opravdu?

Pravidelně třeba dáváme do testu pro třeťáky úlohu, v níž mají napsat, co všechno se platí z peněz, které ZOO vybere na vstupném, dráhy vyberou na jízdenkách ap. A museli jsme vyhradit kód pro odpovědi typu "odvody zdravotního a sociálního pojištění zaměstnanců a daně".

Děti ve škole správnou otázku nepoloží zpravidla tehdy, když učitel dělá všechno pro to, aby se ho náhodou někdo nezeptal na něco, co sám neví. A takových učitelů jsou mraky. Je to, kupodivu, součást naší národní kultury. Stejně, jako je u jiných národů součástí národní kultury opak.

Viz třeba knihy G. Hofstedeho.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
13. února 2016 20:46  

"Já si myslím, že ti schopní ředitelé a učitelé škol už dávno pochopili, že když si budou počínat rozumně a chytře, mohou si vlastně dělat, co chtějí, a budovat kvalitní školy."

Jen aby to (že si vlastně mohou dělat, co chtějí) nepochopili ti "všeho" schopní...

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 21:05  

Nechci spoléhat na náhodu v tom, jestli se děti naučí, co jsou to procenta.

Myslím, že paní Kalabisové podsouváte něco, co podle mě neměla na mysli. Navíc -- řada dětí (i dětí bez LMP) se ve škole nenaučí, co jsou to procenta.

Z celkového počtu 14 464 testovaných žáků vyřešily testovou úlohu správně tři osminy žáků. Kolik procent celkového počtu testovaných žáků to bylo?

Tuto úlohu Kalibro vyřešilo v roce 2002 správně pouhých 55 % procent žáků devátých tříd a jejich vrstevníků na víceletých gymnáziích (z celkového počtu 12 004 žáků).

Možná už tedy stojí za to zkusit je to naučit jinak. Máte ale pravdu v tom, že se to nemusí zkoušet jinak plošně. O což se ale myslím nikdo nesnaží, paní Kalabisová pak vůbec ne.

Josef Soukal řekl(a)...
13. února 2016 21:26  

Kdyby se O. Botlíkovi coby součásti aktivistické skupinky podařilo zdržovat státní maturity další roky, a členové ASČ by tedy nemohli prosazovat SVÉ zájmy, maturovalo by se z češtiny v principu stejně jako v dobách Botlíkova mládí. Se všemi důsledky pro VŠECHNY maturanty. Žáci těch učitelů, kteří nesrovnatelně kvalitnější metodiku nové maturity zúročit umí a chtějí, by tento návrat označili nejspíše za šílený hokuspokus.

Josef Soukal řekl(a)...
13. února 2016 21:33  

V nedávném, jak píše O. Botlík "vyváženém" článku M. Švehly v Respektu se píše o češtinářích, kteří nekriticky reagují na věcnou kritiku O. Botlíka. Škoda že se Marek Švehla zapomněl poptat druhé strany (alespoň se to tak kdysi dělalo a my to na školách dodnes konzervativně vydáváme za základní pravidlo seriózní novinařiny), nebo si alespoň nepročetl pár diskusí na České škole. Třeba by ho napadla otázka, proč se O. Botlík tak usilovně snaží nasadit češtinářům psí hlavu, a to sám od sebe a bez příčiny.

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 22:00  

Drobné rozdíly mezi činností "aktivistické skupinky zahrnující O. Botlíka" a činností ASČ přece jen existují. Ona skupinka své názory a cíle prosazovala od samého počátku VEŘEJNĚ: měla webovou stránku a zcela veřejně oslovila poslance a senátory.

Pokud jde o Marka Švehlu, "zapomněl se poptat" OBOU stran. Jediné, co chtěl ode mne, byly odkazy na diskuse o literárním kánonu a o personifikaci. Na tyto diskuse jsem ho upozornil, když ho zajímalo, jak se u nás vlastně rozhoduje o obsahu vzdělávání. A odkazy jsem mu poslal, včetně odkazů na znění "kánonu". Dostal ode mne také onen ukázkový test Cermatu. Obsah všech diskusí zpracovával však zcela samostatně.

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 22:05  

Stejně jako netuší, že existuje daňový úřad, že peníze nejsou z bankomatu a že hamburger byla původně kráva, kterou někdo musel zabít.
Opravdu?


Napsal jsem: "Děti především většinově netuší, že nějaké ŠVP vůbec existuje.
Stejně jako netuší, že ..."

Jistě, mohl jsem napsat: "Stejně jako většinově netuší..."
ale myslel jsem, že ta většinovost plyne z předchozí věty a navíc ještě stále žiju v představě, že opakování stejného výrazu je považováno za stylistickou neobratnost.

Zdá se, že máte k dispozici relevantní údaje. Pak jistě můžete má slova o většinových znalostech a neznalostech dětí potvrdit, nebo vyvrátit, což?

řada dětí (i dětí bez LMP) se ve škole nenaučí, co jsou to procenta.
Aha. Takže když se to řada dětí nenaučí ani tehdy, když jsou procenta de facto "povinná", tak řešením situace je to, že necháme na dětech, jestli se procenta učit chtějí. Fantastická úvaha.


Máte ale pravdu v tom, že se to nemusí zkoušet jinak plošně.
V tom se tedy shodneme.

O což se ale myslím nikdo nesnaží, paní Kalabisová pak vůbec ne.
Jistěže. Paní Kalabisová chce plošně jen "odvolat jednotné přijímačky a státní maturity".

Unknown řekl(a)...
13. února 2016 22:09  

Já nevím, o jaké kvalitě mluvíte, pane Soukale. Ve škole se učí čeština stejně, ne-li hůře, než dříve. Ten váš úžasný maturitní experiment nic dobrého nepřinesl. Místo myšlení se učí děti jen zpaměti pojmy, které nejsou důležité, a proto nezajímavé.

četla jsem si teď dva krásné texty studentů, kteří přesně toto popisují - proč jim nevěříme a proč nejsme vnímaví, abychom viděli, jaká neefektivní nuda pro ně je sedět v lavici a trpně zapisovat.

podívejte se na jejich texty a zkuste se do nich vcítit

http://divoka-karta.eduin.cz/2014/06/26/co-si-jednickar-pamatuje-z-dejepisu-aneb-kdy-uz-ta-bublina-praskne/

http://divoka-karta.eduin.cz/2016/02/04/daniel-hanus-pohledem-studenta-gymnazium-vs-waldorfska-stredni-skola/

Sama se ve výuce snažím alespoň o tzv. Blended learning, ovšem s přetíženým ŠVP to není příliš slučitelné - musím si vybrat: buď dodržovat ŠVP, nebo výuku v souvislostech.

Unknown řekl(a)...
13. února 2016 22:17  

ad pan Týř: "měl bych ještě otázku nejen k paní Kalabisové: Nebylo by řešením určit pro každý předmět a ročník školy jen základní (nepodkročitelné) učivo splnitelné např. V 30 až 50 % výukové doby a zbytek nechat koncipovat kvalifikovaným učitelům buď formou ŠVP anebo (v případě odůvodněného nesouhlasu se školním ŠVP) i jednotlivým učitelům? I já sám jsem se totiž setkal s tím, že mi školní ŠVP odborně nevyhovalo a snažil jsem se učit jinak. Možná by třeba KS2 nebo KS3 mohly kvalitní učitele k samostatnému koncipování učiva opravňovat. Nebo naopak by možná ta schopnost samostatné tvořivé a efektivní práce učitele mohla (měla?!) být podmínkou dosažení KS3 nebo KS3?"

pane Týř, určitě by větší autonomie u kvalitních učitelů měla velký význam, teď ještě zajistit tu kvalitu....Možná nejde o objem učiva, ale hlavně o podstatnost a přítomnost podnětů k hledání, např. velkých myšlenek, které mají potenciál stimulovat učící se k hledání a dosažení ještě angažovanějšímu vhledu a tím pádem ke kvalitnějším a hlubším znalostem. Ať se nám práce daří.

Pěkný večer přeji.

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 22:40  

Začnu od konce.

Paní Kalabisová chce plošně jen "odvolat jednotné přijímačky a státní maturity".
Asi tuší, že oba tyto nástroje jsou jen dalším pokusem o zachování toho způsobu výuky, který zjevně příliš nefunguje. Nebo snad máte pocit, že funguje?

Aha. Takže když se to řada dětí nenaučí ani tehdy, když jsou procenta de facto "povinná", tak řešením situace je to, že necháme na dětech, jestli se procenta učit chtějí. Fantastická úvaha.
Nic takového nenapsala ani paní Kalabisová, ani já. Řekl bych, že v české společnosti rozumí procentům tak čtvrtina populace (stav zjištěný onou úlohou se zhorší, když žáci opustí základku – procenta byla v době testování čerstvým učivem). Přesto česká společnost docela dobře funguje a já si myslím (a domnívám se, že paní Kalabisová taky), že k jejímu lepšímu fungování nepřispěje ani tak lepší znalost procent, jako například lepší trénovanost občanů v tom, jak prosazovat své individuální i skupinové zájmy. Učitelům by taková trénovanost prospěla rozhodně. Nejspíš namítnete, že i k tomu se jim procenta mohou hodit. Jistě, ale sama procenta to nezachrání.

myslel jsem, že ta většinovost plyne z předchozí věty
Asi plyne a já jsem taky nedával protipříklad založený na jednom žákovi. Na výrobu peněz v bankomatu ani na původ hamburgerů jsme se žáků neptali, ale mohu posloužit například čerstvými, rok starými údaji o výsledcích následující úlohy pro třeťáky, tedy pro děti cca 9 let staré:

Majitelé lyžařských vleků a lanovek v lyžařském středisku jsou podnikatelé. Během zimy prodají lyžařům skipasy (jízdenky na vleky a lanovky) za miliony korun. Co všechno hradí (platí) ze získaných peněz, aby jejich podnikání přinášelo zisk? (napiš pět možností, a to co nejrůznějších)

Úloha byla BEZ nabídky -- žáci tedy sami tvořili své odpovědi. Dále uvedené kódy byly připraveny až dodatečně, podle jejich odpovědí.

1 – nové lanovky, vleky, rolby, turnikety, skútry, rozšiřování zázemí (nové občerstvení, půjčovna lyží, lyžařská škola – nedokážou rozlišit majitele) – uvedlo 66 % žáků
2 – úprava a zabezpečení sjezdovek – 6 %
3 – platy zaměstnanců, odvody z mezd – 10 %
4 – reklama, suvenýry – 2 %
5 – horská služba (asi to tak není, ale uznávali jsme to) – 2 %
6 – výroba skipasů, software pro turnikety – 5 %
7 – umělý sníh (sněhová děla) – 7 %
8 – energie (i benzín do rolby) – 21 %
9 – ostatní (například opravy, splácení dluhů...) – 14 %
Všech pět možností uvedlo 32 % žáků. Nepřipadá mi to na třeťáky nijak špatné – někteří učitelé navíc psali, že většina jejich žáků nikdy nebyla v zimě na horách.

Nechcete zkusit „vyrazit“ podobně podrobné výsledky o nějaké úloze maturitního testu z Cermatu?

Unknown řekl(a)...
13. února 2016 22:52  

"Přesto česká společnost docela dobře funguje a já si myslím (a domnívám se, že paní Kalabisová taky), že k jejímu lepšímu fungování nepřispěje ani tak lepší znalost procent, jako například lepší trénovanost občanů v tom, jak prosazovat své individuální i skupinové zájmy. Učitelům by taková trénovanost prospěla rozhodně. Nejspíš namítnete, že i k tomu se jim procenta mohou hodit. Jistě, ale sama procenta to nezachrání."

pane Botlíku, děkuji za doplnění toho hlavního -ano, přeci jednou z hlavních funkcí vzdělání je lepší fungování jednotlivců a společnosti jako celku. K tomu jednotlivé dílčí znalosti moc nepřispějí - je třeba je učit v souvislostech a zapojovat děti do výchovy, která je utvrdí v tom, že angažovanost a vzdělanost má smysl

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 22:54  

četla jsem si teď dva krásné texty studentů, kteří přesně toto popisují - proč jim nevěříme a proč nejsme vnímaví, abychom viděli, jaká neefektivní nuda pro ně je sedět v lavici a trpně zapisovat.
podívejte se na jejich texty a zkuste se do nich vcítit
http://divoka-karta.eduin.cz/2014/06/26/co-si-jednickar-pamatuje-z-dejepisu-aneb-kdy-uz-ta-bublina-praskne/
http://divoka-karta.eduin.cz/2016/02/04/daniel-hanus-pohledem-studenta-gymnazium-vs-waldorfska-stredni-skola/


A zkoušela jste i jiné texty, než ty z "objektivního" EDUINu?
Text Tomáše Zahradníka je především sebestředným PR vlastního byznysu.
V diskusi pod ním najdete i mé komentáře.
Daniel Hanuš se aspoň snažil být objektivní, ale srovnávat waldorf a běžnou školu je jako bavit se o školství v různých zemích. Jsou to prostě odlišné světy.


....Možná nejde o objem učiva, ale hlavně o podstatnost a přítomnost podnětů k hledání, např. velkých myšlenek, které mají potenciál stimulovat učící se k hledání a dosažení ještě angažovanějšímu vhledu a tím pádem ke kvalitnějším a hlubším znalostem.
S tím samozřejmě souhlasím. Alespoň v humanitních předmětech je to pravda.
Sice je nutné zdůraznit, že je potřeba pečlivě vážit, které myšlenky jsou ty stěžejní, ale v principu je pravda, že méně je někdy více.

Já si pořád myslím, že časy osnov, které předepisovaly cca 70 - 80% učiva byly optimální.
Dokonce bych řekl, že i objem těch 80% byl v některých ohledech menší. Na prvním a druhém stupni rozhodně. Více času se věnovalo tomu, aby ten společný (a menší) základ zvládnuli skoro všichni.

Unknown řekl(a)...
13. února 2016 23:09  

"Daniel Hanuš se aspoň snažil být objektivní, ale srovnávat waldorf a běžnou školu je jako bavit se o školství v různých zemích. Jsou to prostě odlišné světy."

přesně tak, pane poste.restante! Tak mi vysvětlete, proč naše žáky ze škol "hlavního proudu" stále uzavírá žáky do nějakého umělého, nota bene odcházejícího , světa. Co komu udělali špatného? Proč to jde jinde, proč to jde i ve Walsdorfu?

Osnovy si nepamatuji, ale tvrdím, že nejde o objem učiva, jde o způsob, jakým ho žáci, studenti vydobývají tak, aby si učivo, znalosti, vzdělanost zvnitřnili, aby ho používali pro život, pro zkvalitnění společnosti....

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 23:15  

Nebo snad máte pocit, že funguje?
Nefunguje. Ale ne proto, že by byl špatný, ale proto, že byl nesystémovými zásahy znefunkčněn. Ale to by bylo na dlouhou debatu.

Nic takového nenapsala ani paní Kalabisová, ani já.
Řekl bych, že článek a následná debata je především o tom zda a v jaké míře se mají(mohou) děti spolupodílet na řízení školy a definování vzdělávacího obsahu.
Když říkáte A, ze kterého plyne B, nemůžete mi pak vyčítat, když jsem to otevřeně popsal.

Řekl bych, že v české společnosti rozumí procentům tak čtvrtina populace (stav zjištěný onou úlohou se zhorší, když žáci opustí základku – procenta byla v době testování čerstvým učivem). Přesto česká společnost docela dobře funguje
Jistěže. Společnost jako celek funguje. A musí pak řešit následky selhání v důsledku elementární neznalosti. Třeba když si klienti nebankovek nejsou schopni spočítat skutečnou výši dluhu, což?

a já si myslím (a domnívám se, že paní Kalabisová taky), že k jejímu lepšímu fungování nepřispěje ani tak lepší znalost procent, jako například lepší trénovanost občanů v tom, jak prosazovat své individuální i skupinové zájmy.
Zájmy, které budou v důsledku neznalosti naprosto nesmyslné.

Jistě, ale sama procenta to nezachrání.
To rozhodně nezachrání.

Všech pět možností uvedlo 32 % žáků. Nepřipadá mi to na třeťáky nijak špatné
Souhlasím.
Ale většina to není, že ne? :-)
Ne, o to tady opravdu nejde. Vzdělávací obsahy jednotlivých předmětů nevznikly ze dne na den a nevznikly samoúčelně. Přijde mi trochu krátkozraké spláchnout to vše do stoupy a spoléhat se na to, že děti samy vědí, co je pro ně nejlepší, jak občas slýchám.

Nechcete zkusit „vyrazit“ podobně podrobné výsledky o nějaké úloze maturitního testu z Cermatu?
To ale není férové srovnání, že ne?

Nicka Pytlik řekl(a)...
13. února 2016 23:18  

Proč to jde jinde

Jde to všude. Ale žákům a jejich rodičům se nechce. Kdyby se chtělo, tak to bude.

tyrjir řekl(a)...
13. února 2016 23:19  

Jednou schválený ŠVP opravdu svazuje kvalitní učitele, kteří by rádi učili jinak než ostatní (viz výše 13. února 2016 20:18 a 13. února 2016 22:54 ). Děkuji paní Kalabisové za její zkušenost, která to myslím potvrzuje. Pro inovativní učitele je ŠVP svazující a nový Kariérní systém tuhle nectnost systému RVP/ŠVP myslím docela zbytečně posvěcuje. Osnovy, u kterých měl tvořivý učitel k dispozici 30 % výukové doby k tvořivé práci, byly pro tvořivé učitele myslím výhodnější než kolektivně tvořené a následně i jednotně vymáháné ŠVP, kde ten prostor pro individuální tvořivost učitele není. J.Týř

Nicka Pytlik řekl(a)...
13. února 2016 23:26  

Jednou schválený ŠVP opravdu svazuje kvalitní učitele

Mne tedy nesvazuje. Tuto skutečnost lze pak vnímat jako doklad mojí nekvality. Nic nového ovšem.

Unknown řekl(a)...
13. února 2016 23:26  

ano, pokud má učitel nějakou časovou rezervu, může žáky více angažovat, může použít aktivizační metody, které jinak zabírají příliš mnoho času na úkor učiva. (dozory) ŠVP a kontroly ČŠI považuji za šikanu učitelů i dětí.

poste.restante řekl(a)...
13. února 2016 23:35  

Tak mi vysvětlete, proč naše žáky ze škol "hlavního proudu" stále uzavírá žáky do nějakého umělého, nota bene odcházejícího , světa. Co komu udělali špatného? Proč to jde jinde, proč to jde i ve Walsdorfu?

Uzavírá?
Umělého?
Odcházejícího?

Chvíli píšete rozumně, že by s Vámi člověk mohl i souhlasit a vzápětí to "zazdíte" takovouto demagogií.
Proč v Ghaně nemají školy jako v Británii?
Proč "někde" něco funguje a "jinde" totéž nefunguje?

Jak to chcete změnit? Rozkazem?
Od 1. 9. budou všichni učitelé nadšení a všechny školy v ČR waldorfské?

Aby se něco mohlo měnit, musí k tomu být nejdříve vytvořeny předpoklady.
Já chci, to je málo.
Takhle to dnes dělá MŠMT.
Myslel jsem, že máte na víc.

Hlavně Vám totiž uniká to nejdůležitější. Položit si otázku: "A co když...?"
Svět, to nejsou jen motivovaní žáci a učitelé, kteří jim brání ve vzdělání, nemyslíte?

Aby "něco" šlo, musejí především lidé chtít. Musejí v tom vidět smysl.
Kdo u nás chce, aby to ve školách vypadalo lépe? Kdo vidí smysl v investicích do vzdělávání?

Oldřich Botlík řekl(a)...
13. února 2016 23:50  

ad poste.restante, 13. února 2016 23:15 (už to začíná být trochu nepřehledné)

Vy jste si zcela jist, že třeba v té izraelské škole se procentům vyhnou? Já jsem si naopak zcela jist, že nevyhnou. A navíc se s nimi žáci seznámí tak, že ani jeden její absolvent nebude „prosazovat zájmy, které budou v důsledku neznalosti procent nesmyslné“. Proč si myslíte, že nemám pravdu?

Paní Adamová vyčítá některým českým učitelům, že na základce přestali vyučovat řešení rovnic s neznámou ve jmenovateli a složitějších rovnic, případně goniometrické funkce. Měla by však taková výuka nějaký smysl pro žáky, z nichž polovina neumí spočítat, že tři osminy je 37,5 %. A pro tu druhou?

Já si navíc nemyslím, že by to někdy bylo s výsledky základního vzdělávání lepší. Možná o trochu – tehdy, když nikoho ani nenapadlo vyučovat tam řešení rovnic s neznámou ve jmenovateli a složitějších rovnic, případně goniometrické funkce.

Nechcete zkusit „vyrazit“ podobně podrobné výsledky o nějaké úloze maturitního testu z Cermatu?
To ale není férové srovnání, že ne?
Tomu fakt nerozumím. Já jsem Vám obratem poskytl zadarmo souhrnná data, která si účastníci projektu Kalibro kupují a společnost Kalibro Projekt, s.r.o., má možnost prodat je dál. Souhrnná maturitní data pořídil Cermat za prostředky státního rozpočtu a nedostávají je od něj ani školy, jejichž žáci ty testy psali. Ani za peníze, ani zadarmo.

Vl.Václavík řekl(a)...
13. února 2016 23:56  

Pro inovativní učitele je ŠVP svazující.
Tak to je naprosto špatně napsaný ŠVP. Jsou-li takové školy, tak na ně i jejich učitele platí všechny ty ošklivosti, proti nimž se ochránci kvalitního českého školství a zastánci vyučujících brání.
K mé vizi kvalitní školy patří paní Kalabisovou zmíněný požadavek stimulovat učící se k hledání a dosažení angažovaného vhledu jako stimulace k učení. Možná by stálo za připomenutí, že po roce 1989 u nás vzniklo učitelské sdružení Přátelé angažovaného učení. Aby se žák na svém vlastním učení co nejvíce angažoval, k tomu musí být k dispozici angažovaný učitel (angažovaná učitelka), což na našich školách mnohdy nebývá.

poste.restante řekl(a)...
14. února 2016 0:13  

Vy jste si zcela jist, že třeba v té izraelské škole se procentům vyhnou? Já jsem si naopak zcela jist, že nevyhnou. A navíc se s nimi žáci seznámí tak, že ani jeden její absolvent nebude „prosazovat zájmy, které budou v důsledku neznalosti procent nesmyslné“. Proč si myslíte, že nemám pravdu?

Doufám, že nám oběma je jasné, že tady nejde o izraelskou školu ani (právě) o procenta.
Jde o to, že Vy se tu snažíte prosazovat určitý směr ve vzdělávání a já tvrdím, že je sice možný, ale rozhodně není všeobecně uplatnitelný.

Vycházíte z toho, že v určitých prostředích funguje lépe vnitřní motivace.
Ale s tím já přece souhlasím.
Jenže já současně tvrdím, že pro určité procento žáků neexistují vnější podmínky, a žádné prostředí, které by způsobily vnitřní motivaci.
Pokud tohle neuznáte, nemůžeme se dohodnout.


Nechcete zkusit „vyrazit“ podobně podrobné výsledky o nějaké úloze maturitního testu z Cermatu?
To ale není férové srovnání, že ne?
Tomu fakt nerozumím. Já jsem Vám obratem poskytl zadarmo souhrnná data, která si účastníci projektu Kalibro kupují a společnost Kalibro Projekt, s.r.o., má možnost prodat je dál. Souhrnná maturitní data pořídil Cermat za prostředky státního rozpočtu a nedostávají je od něj ani školy, jejichž žáci ty testy psali. Ani za peníze, ani zadarmo.

Měl jsem na mysli, že není férové obviňovat CERMAT z toho, že nedává k dispozici podobná výzkumná data, která uvádíte, pokud to nebylo od počátku součástí zadání.

Podívejte, když Vy tvoříte zadání testů, můžete kromě primárního účelu, tedy např. ověření znalostí žáků, sledovat i sekundární účel, tedy zjišťování jejich rozsahu, segmentace, atd.
To CERMAT může také, ale pokud takové zadání nedostal, je licoměrné obviňovat jej, že tyto informace neposkytuje.

Samozřejmě souhlasím s obecnou kritikou CERMATU stran neposkytování informací.

tyrjir řekl(a)...
14. února 2016 0:23  

Totalitně nařízený systém kompetenčně kolektivistických RVP/ŠVP poškozuje mozek tvořivých učitelů.

ŠVP mi někdy připomíná práci v nedobře řízeném JZD (Jednotné zemědělské družstvo) nebo kolchozu (kolektivnoe chozjajstvo): Ministerstvo řekne v RVP "Vypěstujte to kompetentně". Škola si pak v ŠVP určí jednotný osevní plán, který všichni nuceně dodržují i když byl chybně stanoven. Záhumenky (políčka, kde si může pracovník zasít, co chce) se nepřipouštějí:

Grantožrouti vnutili českým školám kolektivistický systém RVP/ŠVP, který po sválení kolektivně vytvořeného ŠVP jednotného pro celou školu dává tvořivým učitelům méně volnosti, než kolik jim dávaly osnovy, ve kterých bylo 30 % výukové doby možné využít k tvořivé práci podle volby každého učitele a reagovat přitom na oprávněný zájem (požadavky) dětí.

Tohohle si, zdá se, MŠMT, vzdělávací aktivisti a pan Kartous a ještě jaksi ani po cca 10 létech (ne)fungování RVP a ŠVP nevšimli. Tvořiví učitelé myslím stále stojí ve frontě na banány a pomeranče. Nezbývá tedy, myslím, než provolat a na transparenty a alegorické vozy (specialita bývalých 1. Májů) napsat:

Aťˇžije a vzkvétá svobodnější česká škola bez hloupých jednotných zabetonovaných ŠVP!

J. Týř

Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/bohumil-kartous-vykonna-traktoristka.html
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/msmt-zasady-karierniho-rjavascript:void(0)adu.html

PS: Pamětníkům starých časů se omlouvám za vysvětlivky v závorkách :)))

poste.restante řekl(a)...
14. února 2016 0:25  

Tak to je naprosto špatně napsaný ŠVP.
Nemám samozřejmě k dispozici žádná tvrdá data, ale troufl bych si říci, že takových je většina.

Aby se žák na svém vlastním učení co nejvíce angažoval, k tomu musí být k dispozici angažovaný učitel (angažovaná učitelka), což na našich školách mnohdy nebývá.
Aby se žák na svém vlastním učení co nejvíce angažoval, k tomu nepotřebuje vůbec žádné učitele. Stačí jen sám chtít.

Angažovaný učitel?
Po tolika letech odolávání nesmyslům a byrokratickým tlakům?
Bez viditelného efektu a aspoň naděje na zlepšení?
Četl jste článek o návrhu Kariérního řádu?
Být čerstvým absolventem, tak po jeho přečtení si otázku o uplatnění ve školství vůbec nekladu.
A jako starý praktik ztrácím opravdu i poslední zbytky naděje a také začínám promýšlet strategii odchodu.

tyrjir řekl(a)...
14. února 2016 0:25  

http://www.ceskaskola.cz/2016/02/msmt-zasady-karierniho-radu.html

Vl.Václavík řekl(a)...
14. února 2016 0:37  

Nějak to špatně chápu - na čí straně je vlastně EDUin, Botlík a ti další, zde často ve velké nemilosti?

tyrjir řekl(a)...
14. února 2016 1:04  

Domnívám se, pane Václavíku, že jsou na straně neškolských ideologů a školských grantožroutů, kteří chtějí zřejmě v českých veřejných školách neúměrně vyzdvihovat socializační (tj. výchovnou) složku nad složku vzdělávací. Nechápou asi nebo nechtějí chápat rozdíl mezi objektivně odlišnými možnostmi vzdělávání v hrubě podfinancovaných českých veřejných školách a ve školách soukromých a všelijak projektově dotovaných. Oslabují tím postavení veřejných škol v Česku a nahrávají tím školám soukromým. J. Týř

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. února 2016 8:37  

Švehlův článek je názornou ukázkou naší pokleslé žurnalistiky. Z diskuse o personifikaci si účelově vydoloval(a věřme tedy, že opravdu sám) jen jeden pohled na věc, pohled na ublíženého Botlíka ("Botlík se tedy dozvěděl, že..."), který má samozřejmě pravdu, zatímco češtináři se houfně mýlí. Pohled češtinářů neráčil pan Švehla vzít na vědomí. Další češtinářský expert vidí do hlavy Čapkovi ("Čapek evidentně složitě nepromýšlel...") a poučuje češtináře ("Čapkův citát je tedy sporný..."), sám si ovšem plete personifikaci s alegorií ("Pokud bychom chtěli žáky zkoušet z personifikace, bylo by lepší zvolit dílo typu Farma zvířat..."). O mistrném zvládání jazyka pak svědčí věta: "Čapkův citát je tedy sporný i z čistě češtinářského hlediska a vzbuzuje otázku, co vlastně u žáků ... testujeme a co máme testovat." Čapek jistě pod Vesuvem myslel na testování. Již v diskusi jsme se dostali k tomu, zda člověk vydechuje vatu. Co svým článkem vydechuje Švehla, ani nechci pojmenovat.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. února 2016 8:45  

Jednotné a zabetonované ŠVP? To je nesmysl.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. února 2016 8:49  

Pane Týři, stále ten mýtus o 30 %? Vy jste ale vytrvalý.

Oldřich Botlík řekl(a)...
14. února 2016 8:51  

ad poste.restante, 14. února 2016 0:13
Doufám, že nám oběma je jasné, že tady nejde o izraelskou školu ani (právě) o procenta.

V izraelské škole bych s dovolením ještě chvilku zůstal, procenta opusťme. Můžeme se bavit o tom, jak funguje třeba soudnictví nebo politika. Ať nejsme pořád v matice. O obojím se čeští žáci (i na střední škole) dozvědí opravdu hodně, mnohem více než (namátkou) o logaritmických rovnicích, o průběhu stoleté války, o světových nalezištích železné rudy, o životním cyklu žahavců, o staroslověnských literárních památkách, … To byla samozřejmě ironie (výjimkám všechna čest – vím, že existují).

Proč myslíte, že tomu tak je? Důvod je úplně stejný jako ten, proč po zavedení státní maturity zkoušeli Zelený (tj. Cermat) a Dobeš (tj. MŠMT) utajit znění použitých testů nebo klíč správných odpovědí. Proč MŠMT systematicky odrazovalo maturanty od využívání opravných prostředků proti svým chybným rozhodnutím. Proč tři roky tvrdilo, že soud nesmí přezkoumat třeba soulad testu s Katalogem požadavků nebo správnost zadání testové úlohy. Proč veřejnost dodnes neví, jak žáci (jako celek) řešili jednotlivé testové úlohy, případně jak se vypořádali s jednotlivými tématy písemných prací („slohů“).

Protože prostý lid si nesmí příliš vyskakovat – pány jsme tu „my“ a „my“ si potřebujeme dělat, co sami uznáme za vhodné. Každý bit informace, kterou prostému lidu poskytneme, „nám“ ztíží vládnutí.

Jenže já současně tvrdím, že pro určité procento žáků neexistují vnější podmínky, a žádné prostředí, které by způsobily vnitřní motivaci. Pokud tohle neuznáte, nemůžeme se dohodnout.

Přece jen bych ještě zkusil přesněji specifikovat to „určité procento žáků“. Včera kolem poledne jsem sem vložil krátkou historku týkající se jedné zapadlé vesnice v Himálaji. Ještě v roce 1965 k ní nevedla silnice a cesta k nejbližšímu městu trvala týdny. Vládl tam téměř středověk. Když silnici konečně dostavěli a ve vesnici zastavilo první auto, místní mu prý přinesli seno.

Tu historku jsem sem vložil záměrně. Nechci se vás dotknout, ale vaše argumentace – založená na zkušenosti se současnou školou – je podobně absurdní. Vy vlastně říkáte: „Takový osel je k ničemu. Strčím mu voňavé seno až pod nos – a on nežere a nežere. Nelze ho nechat volně, protože by buď chcípl hlady, anebo by začal žrát slepice. Pokud zrovna nenese žádný náklad, jen ať stojí pěkně uvázaný ve stáji. A měli by ho pravidelně mlátit klackem, aby si na to naše seno zvykl a poznal, jak skvěle chutná.“

ad poste.restante, 14. února 2016 0:25
Četl jste článek o návrhu Kariérního řádu? Být čerstvým absolventem, tak po jeho přečtení si otázku o uplatnění ve školství vůbec nekladu.
Otázka nesměřovala na mě, přesto krátce zareaguji. Já jsem ten návrh nečetl a ani číst nebudu. Jste součástí systému, který – jako celek, výjimkám všechna čest – vychovává (a vzdělává) občany k tomu, aby dávali přednost trpnému čekání, s čím vrchnost zase přijde. A aby se s tím smířili, ať přijde se sebevětší hloupostí. Ten systém navíc obhajujete.

Tak se nedivte!

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. února 2016 9:52  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. února 2016 9:53  

Platí to i pro SCIO? Nebo existuje dvojí metr? Jde přece především o žáky, nebo ne?

Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 9:56  

"...odvolání jednotných přijímaček a státních maturit, což jsou snad jediné překážky svobodnému učení."

To nechápu. Vy snad studenty nutíte, aby dělali přijímačky, maturity, nebo státnice? Já bych je rozhodně nenutil.

Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 10:10  

"Maturita ... může být s použitím internetu, zdrojů - pak už jde o prokázání dovednosti a znalosti aplikovat, což je vyšší úroveň myšlení, která svobodněji a účinněji prokáže naši vzdělanost."

Paní Kalabisová, co učíte a jak staré děti? Osobně nemám nic proti tomu, aby se u maturity student mohl připojit na internet, ale má-li konverzovat v cizím jazyce, tak si nemůže každé slovo hledat na gůglu. To pak není konverzace. Každý žák by dostal 15 minut na přípravu, jako je to teď, a úlohu takovou, aby pochopil, že je mu gůgl na nic.

Stále mám pocit, že hovoříte pouze o maturitě z humanitních předmětů. Pokud máte jako učitel humanitních předmětů dojem, že styl výuky je neefektivní, že nemá smysl se něco nabiflovat a pak to odreprodukovat, pak s tím nemám problém. Nezobecňujte ale laskavě svůj omezený přehled na oblasti, kterým nerozumíte.

K maturitě z matematiky bych rozdal kalkulačky, počítač s připojením na internet a přehled středoškolské matematiky. Pak bych ale zadal úlohu, která vyžaduje opravdu přemýšlení a ne jen bezmyšlenkovitou aplikaci nějakého vzorce napsaného v učebnici. To by pak ale nepropadlo 15% studentů, nýbrž 50%. A to byste viděla pak všechny ty Kartouse, Botlíky, Feřteky a podobné umělce, jak by se na mě sesypali jako vosy. CERMAT se tomuto způsobu ověřování matematických dovedností již jednou přiblížil v těžší variantě a jaká se na něj snesla vlna kritiky, to si snad všichni pamatujeme. To bylo řečí o tom, jak je možné, že se vyžadovalo myšlení a že to nebylo jen o aplikci triviálních vzorečků, že to neodpovídalo RVP, apod.

Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 10:16  

"Nevím, zda si to uvědomujete, ale součástí podmínek podporujících pluralitu v našem školství je například systém financování „na žáka“ (byť už dávno opustil původní jednoduchost) nebo kurikulární reforma (tj. obecný RVP, konkretizovaný v podmínkách školy prostřednictvím ŠVP)."

Přesně tak. Plody těchto amatérských, nepřipravených a nesmyslných zásahů do fungujícího systému již sklízíme.

krtek řekl(a)...
14. února 2016 10:16  

"V izraelské škole bych s dovolením ještě chvilku zůstal, procenta opusťme. Můžeme se bavit o tom, jak funguje třeba soudnictví nebo politika. Ať nejsme pořád v matice. O obojím se čeští žáci (i na střední škole) dozvědí opravdu hodně, mnohem více než (namátkou) o logaritmických rovnicích, o průběhu stoleté války, o světových nalezištích železné rudy, o životním cyklu žahavců, o staroslověnských literárních památkách, … To byla samozřejmě ironie (výjimkám všechna čest – vím, že existují). "
Jsem ztracen. Pokoušel jsem se sledovat diskusi, ale obsah tohoto odstavce mi zůstal dokonale skryt. Já bych ho snad nominoval na volnou maturitní úlohu: Co tím chtěl autor říci? A všechny odpovědi, včetně prázdné, považoval za správné.
Chtel autor říci, že se žáci nedozvědí nic nebo dozvědí málo o soudnictví a politice (a z jeho pohledu je to špatně)? Nebo že ve srovnání s českým školstvím se v izraelském učí více o politice a soudnictví (a z jeho pohledu je to dobře)? Nebo že průběh stoleté války, logaritmické rovnice, životní cyklus žahavců, ..., považuje autor ve srovnání s fungováním soudnictví a politiky za nepodstatné? A které fungování soudů a politiky má autor na mysli - současné, za Topolánka a Paroubka, za Klause a Zemana, za Pitharta a Klause, v prosinci 1989, v lednu 1990, v říjnu 1989? A jak by se o něm mělo podle autora učit?
Anebo jde o neustálé porovnání ideálu a reality? V tom případě - co je ideálem?
Za těchto podmínek zůstávám u logaritmických rovnic.

Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 10:32  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 10:43  

"Drobné rozdíly mezi činností "aktivistické skupinky zahrnující O. Botlíka" a činností ASČ přece jen existují. Ona skupinka své názory a cíle prosazovala od samého počátku VEŘEJNĚ: měla webovou stránku a zcela veřejně oslovila poslance a senátory."

To je přesně ono pane Botlíku. Jenže princip fungování zastupitelské demokracie není a nesmí být postaven na tom, že skutečnou moc mají občanští aktivisté a nikým nevolené spolky několika křiklounů. Rozhodovat se nemá podle toho, kdo má hezčí reklamu, nebo lepší webové stránky. Oni lidé musí také pracovat, víte? Ne všichni se mohou po nocích vedle oprav písemných prací ještě zabývat roznášením letáků, tvorbou webových stránek, či psaním dopisů poslancům. Máme zastupitelskou demokracii a povinností volených zástupců, je uplatňovat svůj volební program, za který byli zvoleni, nikoliv program nějakých pár poblouzněných zelených aktivistů a jiných zelených a nazelenalých mozků, které své zástupce v parlamentu ani nemají, protože nejsou schopni v rámci našeho volebního systému dosáhnout ani na uzavírací klauzuli. To, že tito lidé mají čas si nechat udělat webové stránky, psát komentáře a ukecávat podniky a firmy, aby jim daly nějaké drobky ze svých zisků, aby vypadaly dobře před svými klienty, nezakládá ještě žádný nárok na to, aby jejich křik byl vyslyšen. Ono to ve skutečnosti nezakládá ani nárok na to, aby byl slyšen, nicméně politici se těch uřvaných a mediálně zdatných bojí. A toto není princip zastupitelské demokracie! Řvěte si jak chcete, ale chtě nechtě se musíte podřídit většině.

Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 10:51  

"Pravidelně třeba dáváme do testu pro třeťáky úlohu, v níž mají napsat, co všechno se platí z peněz, které ZOO vybere na vstupném, dráhy vyberou na jízdenkách ap. A museli jsme vyhradit kód pro odpovědi typu "odvody zdravotního a sociálního pojištění zaměstnanců a daně"."

Já jsem pochopil poznámku pana poste.restante, že drtivá většina dětí neví, že existuje finanční úřad, nikoliv že ani jedno dítě to neví. Pochopitelně, když mu to řeknete, tak to ví. Druhá věc je, jak moc si uvědomuje, co to reálně znamená.

Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 11:03  

"Ten váš úžasný maturitní experiment nic dobrého nepřinesl."

To je ale stále řeč o výuce jazyka, pokud to správně chápu. Jak tedy můžete napsat, že maturitní experiment nic dobrého nepřinesl? Zaprvé to není experiment - centrální maturity existovaly v našich zemích dlouhá desetiletí a to plošně. Zadruhé, pokud nepřinesl nic dobrého ve vašem oboru, co vás opravňuje k zobecnění na obory ostatní? Zatřetí, co to znamená "nic dobrého"? Proč není dobré se učit odborné pojmy? Třeba v matematice se bez definic pojmů nelze obejít. Když neznáte pojmy, nemůžete pochopit prakticky nic.

"...velkých myšlenek, které mají potenciál stimulovat učící se k hledání a dosažení ještě angažovanějšímu vhledu."

Mohla byste, paní Kalabisová, nějaké takové veliké myšlenky napsat? Moc prosím. Já pořád nerozumím, za co bojujete, tak toto by mi to snad osvětlilo.

Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 11:16  

"pane Botlíku, děkuji za doplnění toho hlavního -ano, přeci jednou z hlavních funkcí vzdělání je lepší fungování jednotlivců a společnosti jako celku. K tomu jednotlivé dílčí znalosti moc nepřispějí - je třeba je učit v souvislostech a zapojovat děti do výchovy, která je utvrdí v tom, že angažovanost a vzdělanost má smysl"

Tak to se na mě nezlobte, ale když někdo nechápe procenta, jak může jeho angažování se pomáhat fungování společnosti? Co představuje to proklamované myšlení? Vždyť takový člověk si nemůže ani ověřit, jestli ho neberou na hůl, když si chce vzít úvěr. Dobrá, ne každý je matematik, ale jak může takový člověk dělat třeba právníka, psychologa, politologa? Jak může někdo bez procent pochopit třeba náš volební systém do PS PČR? Jak může pochopit, co je to RPSN? Jak může pochopit petiční zákon? Jak může psycholog používat standardizované testy, když nerozumí procentům? O jaké vzdělanosti je tdy řeč v závěru citace? Jak může být člověk, který nechápe ani výpočet procent, vzdělaný? A co v takovém případě je to vzdělávání v souvislostech? Můžete dát příklad nějaké souvislosti?

Nerad bych se dostal do stavu, kdy čtení novin a vystřihování článečků bude vydáváno za vzdělávání, protože ani jedno JÍM NENÍ.

Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 11:42  

"Takový osel je k ničemu. Strčím mu voňavé seno až pod nos – a on nežere a nežere. Nelze ho nechat volně, protože by buď chcípl hlady, anebo by začal žrát slepice. Pokud zrovna nenese žádný náklad, jen ať stojí pěkně uvázaný ve stáji. A měli by ho pravidelně mlátit klackem, aby si na to naše seno zvykl a poznal, jak skvěle chutná."

Oldřichu, a co to má jako dokazovat? Že my jsme pitomci, kteří cpou autu seno, jen vy a vám podobní jste pochopili, že je to auto a tak do něj lejete naftu? A vám vozí věci, a nám stojí v chlívě, kde ho ještě ničíme klackem? A co když to není ani auto, ani osel, ale teflonová pánev? My do ní léta cpeme výběrové seno první kategorie, vy na ní lejete naftu a ona stále nic nedělá a nedělá. Drobný rozdíl mezi námi ale je. Vy tou naftou otrávíte i ty naše oslíky, zatímco my tím senem té pánvi neublížíme a naši oslíci přežijí.

Zkuste se malinko zamyslet nad těmi svými "dokazovacími metodami". Takhle dokážete totiž cokoliv, od existence Boha (jak bymohlo něco složitého vzniknout jen náhodou, že?) až po existenci vodníků a devítihlavých draků.

Pavel Doležel řekl(a)...
14. února 2016 11:46  

"Tuto úlohu Kalibro vyřešilo v roce 2002 správně pouhých 55 % procent žáků devátých tříd a jejich vrstevníků na víceletých gymnáziích (z celkového počtu 12 004 žáků)."

To je učivo šesté, možná sedmé třídy ZŠ. V době, kdy já jsem byl v tomto věku, chápalo procenta více než 90% třídy. Přesněji z 29-ti člené třídy, je nechápali dva. Kam jste to pane Botlíku dotáhl, s těmi svými novými převratnými vědeckými pravdami a občanskou společností, jste si napsal sám.

Eva Adamová řekl(a)...
14. února 2016 12:07  

"Paní Adamová vyčítá některým českým učitelům, že na základce přestali vyučovat řešení rovnic s neznámou ve jmenovateli a složitějších rovnic, případně goniometrické funkce."

Paní Adamová nikomu nic nevyčítá. Paní Adamová si pouze dovolila v jiné diskuzi popsat stávající stav ve výuce matematiky v 9. třídách.

tyrjir řekl(a)...
14. února 2016 12:39  

Jednotné a zabetonované ŠVP nahraďme ŠVP (Zelenými osnovami) s časovou dotací pro tvořivou práci učitelů

Zdeněk Sotolář řekl(a)...14. února 2016 8:45
Jednotné a zabetonované ŠVP? To je nesmysl.

Zdeněk Sotolář řekl(a)... 14. února 2016 8:49
Pane Týři, stále ten mýtus o 30 %? Vy jste ale vytrvalý.


Jednotné a zabetonované ŠVP a Zelené osnovy s 30 % pro tvořivost - Je anebo není to pravda?

Když se jednou ve škole určí, jaký bude ŠVP v daném předmětu, je ŠVP závazný pro všechny jeho učitele a učitel, který by rád učil jinak nemá šanci to změnit. Nemá možnost tvořivě učit podle svého konceptu a reagovat průběžně na podmínky ve třídě, například na požadavky žáků. Časová rezerva pro tvořivé rozšiřování a opakování učiva v ŠVP není. ŠVP JSOU TEDY NA DANÉ ŠKOLE JEDNOTNÉ A ZABETONOVANÉ - viz např.komentáře paní Kalabisové na téma ŠVP si ve škole sama napsat nemohu a kolegům se líbí to současné napsané výše 13. února 2016 19:34, ve 19.58 a ve 22.17

Tak jak to je tedy s tou svobodou dětí něco při výuce chtít a jak je to se svobodou učitele moci těm dětem vyhovět a tvořivě učit? Chceme mít školy, kde se děti cítí dobře a kde učitelé mohou reagovat na jejich potřeby? Tak dejme učitelům svobodu učit podle potřeb dětí - tím že odstraníme direktivně nařizované avšak v rámci jedné školy jednotné a zabetonované ŠVP a dejme učitelům volnost pro tvořivou práci (viz komentáře výše tyrjir řekl(a)... 13. února 2016 20:18 a 14. února 2016 0:23).

Pane Sotoláři, proč očividnou a mnohokrát ověřenou pravdu prohlašujete za nesmysl a mýtus? Máte klapky na očích, nebo strkáte hlavu do písku?

J. Týř

Viz též komentáře v diskusi k článku Možná chodit do školy cenu má:
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/jan-koupil-mozna-do-skoly-cenu-chodit-ma.html
např. tyto a mnohé další komentáře: PUR řekl(a)... 6. ledna 2016 6:44, 10.33 (..napište si do ŠVP, co chcete, ale jakmile to tam je, tak už se nehnete ani o píď.) ; tyrjir řekl(a)... 6. ledna 2016 10:56, 18.31, 20.07

tyrjir řekl(a)...
14. února 2016 13:54  

Komu a čemu slouží na škole jednotné a zabetonované ŠVP omezující tvořivost jednotlivých učitelů a jejich možnost reagovat na potřeby dětí?

Za pro učitele nejsvobodnější dobu považuju období tzv. zelených osnov. V nich bylo vyčleněno základní učivo, které musel probrat opravdu každý. To pokrývalo cca 70% časové dotace. Tam se opravdu nic vypustit nedalo. Jenže společně s tetou Kateřinou "bych rád viděl toho smělce", který by chtěl vypustit např. vyjmenovaná slova v Jč, konstrukce trojúhelníka v M nebo základní kyseliny v Ch. Zbytek časové dotace již opravdu záležel na učiteli - mohl probírat nadstavbové učivo, mohl pracovat s žáky na projektech, nebo v případě slabších žáků jen opakoval a procvičoval základní učivo....

Jakmile si jednou něco napíšete do ŠVP, tak to je závazné a přes to nejde vlak. A ČŠI bude velmi zevrubně kontrolovat, jestli přesně to, co je v ŠVP, máte i v ročních plánech a následně v třídních knihách. A pokud najdou odchylku, tak je závěr jasný - škola nenaplňuje vlastní ŠVP. A taky mi jedna inspektorka řekla, že probírat něco navíc (tedy něco, co není ve školním ŠVP), je neúčelné nakládání státních prostředků ... a zkuste se zeptat ředitele školy, co to znamená.

Když to shrnu - v ŠVP opravdu žádná volnost není.


Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/jan-koupil-mozna-do-skoly-cenu-chodit-ma.html#comment-5730152730264186775

Osnovy s 30 % volného času k tvořivému rozšíření nebo opakování učiva byly vhodnější nástroj k výuce než dnešní ŠVP. Dávaly učitelům možnost seberealizace i reakce na podmínky ve třídě. Překompetencované ŠVP jsou pracné, po vytvoření učitelé svažují a nedávají mu možnost k průběžnému tvořivému uzpůsobování učiva a k reagovat na podmínky ve třídě? Tak ty RVP a ŠVP buď uzpůsobte nebo zrušte! To by ale inspektorští jezdiprstiči asi měli víc práce. Dnes ti inspektorští jezdiprstiči jedou jedním prstem po ŠVP a druhým po třídnici. V budoucnu to za ně možná udělá počítač i na dálku. Učitelé tedy dělají ty nepraktické ŠVP kvůli čemu a kvůli komu?!

Viz
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/jan-koupil-mozna-do-skoly-cenu-chodit-ma.html#comment-825770724908734601

Domnívám se, že tyto uvnitř školy jednotné a zabetonované ŠVP, které vzaly učitelům možnost tvořivě učit a průběžně reagovat na podmínky ve třídě, vyhovují především ředitelům, placeným školním koordinátorům a inspektorům (takovéto hloupě koncipované učitele i děti svazující dokumenty se lépe "jezdiprstičsky" kontrolují:). Svobodu žáků a učitelů velmi závažným způsobem omezily. Novým Kariérním systémem a připravovaným projektem IMKA je tento závažný systémový nedostatek svobody dětí a učitelů myslím zbytečně silně fixován.

J. Týř

Viz též
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/msmt-zasady-karierniho-radu.html

Josef Soukal řekl(a)...
14. února 2016 14:10  

"Drobné rozdíly mezi činností "aktivistické skupinky zahrnující O. Botlíka" a činností ASČ přece jen existují. Ona skupinka své názory a cíle prosazovala od samého počátku VEŘEJNĚ: měla webovou stránku a zcela veřejně oslovila poslance a senátory."
ASČ si na počátku své existence zřídila svoji webovou stránku, publikovala programové prohlášení a popsala své záměry. Všechny své dokumenty a prohlášení publikuje, o všech svých aktivitách veřejně informuje. Mohl byste, pane Botlíku, vysvětlit, z čeho se nás to zase pokoušíte nařknout, a svá slova něčím doložit?

"Pokud jde o Marka Švehlu, "zapomněl se poptat" OBOU stran. Jediné, co chtěl ode mne, byly odkazy na diskuse o literárním kánonu a o personifikaci. Na tyto diskuse jsem ho upozornil, když ho zajímalo, jak se u nás vlastně rozhoduje o obsahu vzdělávání. A odkazy jsem mu poslal, včetně odkazů na znění "kánonu". Dostal ode mne také onen ukázkový test Cermatu. Obsah všech diskusí zpracovával však zcela samostatně."
V tom případě pan Švehla zřejmě četl pouze vyjádření O. Botlíka nebo trpí pozoruhodnou, v případě novináře katastrofální slepotou.

Josef Soukal řekl(a)...
14. února 2016 14:13  

Paní Kalabisová,

chcete-li diskutovat o maturitě z češtiny, nejdříve si prosím pozorně přečtěte, co jsem napsal. To, co mi vyčítáte, je praxe jdoucí přesně proti duchu nové maturity.

Josef Soukal řekl(a)...
14. února 2016 14:14  

Ad O. Botlík: .., svá slova o "rozdílech"...

Vl.Václavík řekl(a)...
14. února 2016 20:08  

Ad tyrjir 1:04
Pane Týři, podle mého názoru je to s nahráváním soukromým školám jinak - uvedu příklad: Skupina rodičů chtěla pro své děti "jinou školu", líbil se jim program Začít spolu. Ve škole je ujistili, že principy tohoto programu běžně využívají, což nebyla pravda (nevzdělanost některých učitelek a učitelů včetně vedoucích pracovníků je značná). Rodičům velice záleželo na způsobu vzdělávání jejich dětí a když nenalezli pochopení ve škole, využili možnosti podpořit vznik školy soukromé, jejíž koncepce jim vyhovovala (můžeme říci kurikulum - ŠVP). Ta škola už existuje. Žádné komerční zájmy, jen entuziasmus. Je samozřejmě možné vytvořit soukromou školu s komerčními úmysly. Kdo a co to podporuje? Neschopnost veřejných škol přizpůsobit se novým podmínkám. Už se nepíše rok 1986. Pokud někdo kritizuje tradiční systém a způsob vzdělávání, dobře dělá.

poste.restante řekl(a)...
14. února 2016 20:18  

Strčím mu voňavé seno až pod nos – a on nežere a nežere.
Když jsem psal o tom, že "pro určité procento žáků neexistují vnější podmínky, a žádné prostředí, které by způsobily vnitřní motivaci", měl jsem to asi rozvést podrobněji.
Část žáků se prostě nikdy nebude učit z čistě vnitřních pohnutek. Nepomůže změnit seno za naftu. Přesto u nich lze vyvolat aktivitu prostřednictvím motivace vnější.
Část žáků toho prostě není schopna z čistě fyziologických důvodů. S IQ 60 nejspíš diferenciální rovnice "nedáte" navzdory jakékoliv motivaci. Vnitřní, nebo vnější.

Váš příklad s oslem a autem kulhá minimálně z jednoho důvodu.
Inverzí A je non A, nikoliv B.
Není-li něco oslem, neznamená to, že je to auto.
To, že je něco auto rozpoznáváme podle jiných kritérií, nežli jen podle toho, že to není osel. Zbytek už naznačil pan Doležel.

Jste součástí systému, který – jako celek, výjimkám všechna čest – vychovává (a vzdělává) občany k tomu, aby dávali přednost trpnému čekání, s čím vrchnost zase přijde. A aby se s tím smířili, ať přijde se sebevětší hloupostí. Ten systém navíc obhajujete.
Tohle už je ovšem za hranicí logiky i slušné argumentace.
Především odmítám, že k trpnému čekání na vrchnostenské nápady vychovává celý systém. Nevšiml jsem si žádného závazného pokynu o poslušnosti vůči straně a vládě.
Tím, že učíme o smyslu demokracie a účelu jejích prvků, rozhodně nevychováváme poslušnou masu. Naopak dáváme argumentační střelivo pro ty, kdo se hodlají aroganci moci vzepřít.

Chápu, že vidíte problémy možná někde jinde, nežli já a dáváte přednost jiným řešením, nežli já.
Věnoval jsem, myslím, vcelku dost energie na to, abych systém změnil v těch aspektech, které považuji za špatné.
Tvrdit, že tento systém obhajujeme, či snad já osobně obhajuji, to už je za hranicí urážky, v druhém případě urážky osobní.

poste.restante řekl(a)...
14. února 2016 20:23  

Pokud někdo kritizuje tradiční systém a způsob vzdělávání, dobře dělá.
To je ale hodně, hodně zjednodušující prohlášení.
Ale chápu, že zní líbivě pro jednoduché uvažování.

V čem tedy spočívá ona změna oproti roku 1986?
V tom, že tři spratkové mohou šikanovat učitelku až k sebevraždě?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. února 2016 20:30  

Jako mýtus jsem označil těch 30 % volnosti. NIKDO zatím nedokázal, že takový předpis existoval. Citujte prosím. Pak se omluvím.

Unknown řekl(a)...
14. února 2016 20:40  

" Neschopnost veřejných škol přizpůsobit se novým podmínkám. Už se nepíše rok 1986. Pokud někdo kritizuje tradiční systém a způsob vzdělávání, dobře dělá." Ano, pan Václavík to vyjádřil přesně. Prostě podmínky jsou jiné a každé odmítání toto vidět je možné interpretovat jako poslušnost vůči systému /straně a vládě.../

Kdybychom o demokracii a účelu jejích prvků pouze NEUČILI, nýbrž zapojili děti, nechali je, aby spolu-řídily, ovlivňovaly, pak by nemohla ČR být rozprodána, nemohla by v podstatě ztratit suverenitu, uměla by si klást důležité, strategické otázky ohledně ekonomiky, přímé demokracie, daní, vzdělání, národním dědictví a mnohé další. Čte někdo Literární noviny? Pokaždé, když je přečtu, analyzuji alespoň jeden text s dětmi ve škole, na ZŠ. Ty děti to zajímá, více než větný rozbor....a já je chápu. Naprosto nesouhlasím s tím, že by se určité procento dětí nikdy neučilo z čistě vnitřních pohnutek. To je urážka, neboť implikujete, že jsou to mrtvoly, pouze ty se takto chovají. A takové ve škole jistě nemáme. Aby bylo vaše sdělení srozumitelné, musel byste upřesnit obsah či téma učiva, kterému se určité, a to dost velké procento, nikdy nebude učit čistě z vnitřních pohnutek. To vám můžu z češtiny klidně vyjmenovat a budu s dětmi souhlasit. Ono totiž není lehké vrátit hodinám nejen českého jazyka smysl, to by totiž nesměla být ŠVP pojata tak, jak pojata povětšinou jsou - a to poplatně nějakým budoucím možným testům - přijímacím, maturitním atd, bez ohledu na nějaký smysl. A to nejsem zastáncem školy pouze jako přípravy pro budoucí povolání. Jsem zastáncem školy jako místa, kde se rozvíjí člověk tak, aby mohl najít své místo v životě, ve společnosti. Četli jste někdo Ostrov od Aldouse Huxleyho? Utopie, jasně, ale ty přece slouží jako nastavování si cílů, ideálů, ke kterým sice nemůžeme dojít, ale musíme se snažit k nim přibližovat. Doporučuji přečíst.

K panu Soukalovi: s prominutím úlohy ve státní maturitě jsou snůškou dosti debilních úkolů, jež zkouší studenta z věcí, které se mohl naučit již na základní škole, a to ještě způsobem dost potupným: umíš se sám vyjadřovat, píšeš, čteš, ale náhodou jednou přehlédneš, či nějaký irelevantní fakt zapomeneš, a jsi penalizován. Proč se nepoučíte např. z anglické maturity z jazyka? Studenti dostanou dva texty a mají na nich aplikovat své znalosti - analytické, argumentační, interpretační. Není toto hodno důstojnosti maturujícího člověka - dostat příležitost, aby ukázal své dovednosti tak, jak on umí nejlépe, ne být nachytán na nějakých jednotlivostech?

Unknown řekl(a)...
14. února 2016 20:41  

ježíši, pane Sotolář, už zase?

Vl.Václavík řekl(a)...
14. února 2016 21:27  

V čem tedy spočívá ona změna oproti roku 1986?
V tom, že tři spratkové mohou šikanovat učitelku až k sebevraždě?

Ad Poste.restante 20:23
"S užasnutím slýcháváme již po nějaký čas, že zde onde outlá ještě mládež srocuje se v loupežnické spolky veliké páchajíc nepravosti (...) V takové mladistvé zběři nejstaršímu chlapci teprve 12 let bylo" (zkráceno dle: Přítel mládeže aneb zásoba spisů ku prospěchu učitelů a vychovatelů duchovních i světských, kterou vydává Josef Liboslav Ziegler - v Praze 1829).
Z excesů dneška i minulosti musíme závěry činit jen velice opatrně.

tyrjir řekl(a)...
14. února 2016 22:19  

ad Vl. Václavík 14. února 2016 20:08:

...Ve škole je ujistili, že principy tohoto programu běžně využívají, což nebyla pravda (nevzdělanost některých učitelek a učitelů včetně vedoucích pracovníků je značná). Rodičům velice záleželo na způsobu vzdělávání jejich dětí a když nenalezli pochopení ve škole, využili možnosti podpořit vznik školy soukromé, jejíž koncepce jim vyhovovala (můžeme říci kurikulum - ŠVP). Ta škola už existuje. Žádné komerční zájmy, jen entuziasmus. Je samozřejmě možné vytvořit soukromou školu s komerčními úmysly. Kdo a co to podporuje? Neschopnost veřejných škol přizpůsobit se novým podmínkám. Už se nepíše rok 1986.

Souhlasím a podepisuji. Alternativní školy vznikají především ze zvláštních potřeb dětí a rodičů, které by v určité míře mohla a zřejmě i měla lépe zajišťovat i škola veřejná. Tam ale nejsme primárně z důvodu hrubého rozpočtového podfinancování a divného organizování veřejných škol.

Pokud někdo kritizuje tradiční systém a způsob vzdělávání, dobře dělá.

Nesouhlasím zcela a myslím, že:
- Kritizován by neměl být "tradiční systém a způsob vzdělávání", který myslím mnohým dětem, rodičům a učitelům vyhovuje natolik, že (zatím) změnu nežádají. Kritizováni by neměli být mizerně placení učitelé, kteří jsou nuceni v současném NESVOBODNÉM systému učit. Tradiční systém a způsob vzdělávání to není nesvobodomilný herbartismus. Je to jeden z legitimních způsobů vzdělávání, který v citlivých rukou pedagogů a ředitelů škol dává rovněž dobré výsledky. Je mi jasné, že tradiční systém se bude postupně samovolně proměňovat v systém mnohem liberálnější k důvodným potřebám dětí, učitelů a tzv. veřejného zájmu na kvalitním vzdělávání, což je pojem, který se v čase mění. Současný systém RVP/ŠVP a KS nedává učitelům ani dětem tvořivou svobodu při vzdělávání (viz v komentářích výše). Kdyby to bylo možné, dal bych na školství 6 % z HDP, učitelům a ředitelům škol důstojné platy a řekl bych "A teď koukejte pořádně učit, co de do vás vejde...:)" K tomu bych učitelům dal i další potřebné podmínky a pro začátek bych určil minimální nepodkročitelné, ve VŠECH předmětech důsledně kontrolované, požadavky pro cca 50 % výukové doby a zbytek by byl na učitelích (a ředitelích) škol. O učitelství (a ředitelování) by tak myslím vznikl přirozený zájem a školství by se postupně zlepšilo.
- Kritizována by měla být především neschopnost nebo neochota MŠMT a státu udělat výše uvedené.

Děkuji panu Václavíkovi za jeho komentář.

J. Týř

poste.restante řekl(a)...
14. února 2016 22:34  

Naprosto nesouhlasím s tím, že by se určité procento dětí nikdy neučilo z čistě vnitřních pohnutek. ... A takové ve škole jistě nemáme.
A když budeme na lidi hodní, tak oni budou hodní na nás. Určitě. Protože jinak by to přece ani nebyli lidé.
Promiňte, ale nemám sílu této logice oponovat věcnými argumenty.
Jen se Vás zeptám. Potkala jste někdy v životě skutečného sociopata? Nebo příživníka?

Aby bylo vaše sdělení srozumitelné, musel byste upřesnit obsah či téma učiva, kterému se určité, a to dost velké procento, nikdy nebude učit čistě z vnitřních pohnutek. To vám můžu z češtiny klidně vyjmenovat a budu s dětmi souhlasit.
Možná se pletu, ale není jedním z úkolů skutečného učitele také vysvětlit žákovi, k čemu mu může být v budoucnosti učivo, jehož smysl a význam aktuálně nechápe? Nebo se o to aspoň umět pokusit?
Ale pokud mé prohlášení Vám přišlo příliš příkré, pak se pokusím zformulovat jej tak, aby to neuráželo Váš jemnocit. Samozřejmě jsem to myslel tak, že určití žáci se nikdy nebudou chtít učit určité učivo z vnitřních pohnutek. A titíž žáci se jiné učivo chtít učit na základě vnitřní motivace budou. Leč naučit je třeba obojímu.

Utopie, jasně, ale ty přece slouží jako nastavování si cílů, ideálů, ke kterým sice nemůžeme dojít, ale musíme se snažit k nim přibližovat.
Já s Vámi v podstatě souhlasím.
Ale nezlobte se, z Vašich komentářů mám pocit, že při cestě za duhou jste si nestačila všimnout, že už nestojíte nohama na cestě, ale vznášíte se nad ní. Pozor tedy na nečekaný poryv větru, aby Vás nesmetl.

Vl. Václavík
Z excesů dneška i minulosti musíme závěry činit jen velice opatrně.
Jistěže.
Jde jen o to, zda jde o jednotlivé a ojedinělé excesy, anebo o "signifikantní" špičku ledovce.
Tak schválně.
Kolik žáků v roce 1829, nebo 1986 běžně při komunikaci mezi sebou používalo výrazy jako "ku...", "pi..", "ko..." a podobné?
A kolik by si trouflo oslovit některým z těchto výrazů svého učitele?
A co by poté následovalo?

tyrjir řekl(a)...
14. února 2016 23:08  

V soudobé hovorové češtině se slovo „mýtus“ pod vlivem angličtiny používá též pro všeobecně rozšířenou nepravdu, vymyšlené tvrzení bez dostatečných důkazů.
Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%BDtus

ad Zdeněk Sotolář 14. února 2016 20:30:

Jako mýtus jsem označil těch 30 % volnosti. NIKDO zatím nedokázal, že takový předpis existoval. Citujte prosím. Pak se omluvím.

Pane Sotoláři, vy z kontextu diskuse nechápete, že není důležité, že k těm 30 % volnosti v systému osnov není dokument? Že důležité je to, že osnovy byly udělány tak, aby tam bylo 30 % volnosti pro tvořivou práci schopných učitelů fakticky bylo? Méně schopní učitelé nebo učitelé ve třídách s problémovými dětmi v těch 30 % výukové doby dobírali a opakovali, co nestihli v těch 70 %. Schopní a tvořiví učitelé stihli v běžných třídách povinné učivo v těch 70 % a 30 % výukové doby měli k volné dispozici a mohli tvořivě rozšiřovat učivo. Chcete-li argumentovat tehdejšími poněkud nabitými učebnicemi, nemáte zase pravdu. Tvořivému učiteli stačilo říci, že učebnice je pomocný text, jehož celý obsah není podle osnov závazný, a rozumně odůvodnit proč učí, jak učí.

J.Týř

Nicka Pytlik řekl(a)...
15. února 2016 0:03  

NIKDO zatím nedokázal, že takový předpis existoval.

Ono je zcela a naprosto jedno, jestli existoval nebo ne. Podstatné je, že jsme se jím řídili!

Ondřej Šteffl řekl(a)...
15. února 2016 1:13  

poste.restante řekl(a)... 13. února 2016 14:52

Děti, žáci mohou chod školy ovlivňovat, mohou být zohledňovány jejich názory, atd.
Ale nemohou školu ani jinou instituci řídit, ani spolu-řídit. Právě proto, že za důsledky svých rozhodnutí nemohou nést zodpovědnost.


To mě zaujalo. A kdo tedy nese důsledky rozhodnutí, které se týkají školy? Nemohu se zbavit dojmu, že žáci. Takže proč by školu nemohli řídit?

Pro nás v Čechách je to těžko představitelné, neumíme to. A ani ScioŠkoly nejsou (zatím) v tomto smyslu demokratické. Ale jak ukazují Sudbury Valley školy, možné to je, a to právě proto, že to jsou především žáci, kdo nese důsledky rozhodnutí o škole.

K témuž Zdeněk Bělecký řekl(a)... Buďto mají dospělí lidé odpovědnost za výchovu dětí, nebo nemají. A jednoho dne CVAK! a odpovědnost přejde na děti?

Ondřej Šteffl řekl(a)...
15. února 2016 1:26  

poste.restante řekl(a)...
Samozřejmě jsem to myslel tak, že určití žáci se nikdy nebudou chtít učit určité učivo z vnitřních pohnutek. A titíž žáci se jiné učivo chtít učit na základě vnitřní motivace budou. Leč naučit je třeba obojímu.

Myslím, že to přesně vystihuje rozdíl mezi námi. Proč myslíte, že "naučit je třeba obojímu"? Zejména pokud to "obojí" je celé učivo je ŠVP.

A druhá rozdílná věc mezi námi, je ve víře, že se to naučí. Kolega Botlík na příkladech ukázal, že žáci stejně umí jen něco (málo), státní maturita je celá takový příklad.

Mé silné argumenty jsou:
1. To, co se žáci naučí s vnitřní motivací, to skutečně umějí.
2. To, co je opravdu potřeba umět (pro život), k tomu dříve či později získají žáci silnou vnitřní motivaci. (Pěkným příkladem je čtení, bez toho se v tomto svět opravdu nedá žít. Některé děti se to s tablety naučí ve 4 či 5 letech, jiné v 9. Ale všechny tyhle děti čtou s porozuměním - ke čtení bez porozumění neexistuje vnitřní motivace. Zatímco do PPporaden chodí děti, které sice ve 12 čtou, ale nerozumí.)




tyrjir řekl(a)...
15. února 2016 2:28  

ad Ondřej Šteffl řekl(a)... 15. února 2016 1:13

Kdo nese důsledky rozhodnutí, která se týkají zdravotnického zařízení? Nemohu se zbavit dojmu, že pacienti. Takže proč by zdravotnické zařízení nemohli řídit?

Pane Šteffle, už jste o tom mluvil se svým lékařem? :)))

J.Týř

PS: Samozřejmě že ke spolu-rozhodování o obsahu, metodách a formách výuky mají i žáci co říci. Samozřejmě, že primární motivace je zásadně důležitá. Je to ale tčeď ten nejaktuálnější problém, když žáci a učitelé v mizerně zvenčí obstaraných školách jsou donuceni v jednotlivých školách pracovat podle jednotných zabetonovaných ŠVP, se kterými žádný žák ani učitel nepohne - viz komentáře výše. Co říkáte problému jednotných zabetonovaných ŠVP - Komu a čemu slouží? Proč "dráždíte" učitele a neozvete se jasněji proti nesmyslům, které jsou jim i proti smyslu vašich idejí shora nařizovány?

Viz výše i jinde - např.:
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/tomas-hajzler-skola-kterou-spolu-ridi.html#comment-6969115260280855066
http://www.ceskaskola.cz/2016/01/jan-koupil-mozna-do-skoly-cenu-chodit-ma.html
např. tyto a mnohé další komentáře: PUR řekl(a)... 6. ledna 2016 6:44, 10.33 (..napište si do ŠVP, co chcete, ale jakmile to tam je, tak už se nehnete ani o píď.) ; tyrjir řekl(a)... 6. ledna 2016 10:56, 18.31, 20.07

poste.restante řekl(a)...
15. února 2016 2:42  

A kdo tedy nese důsledky rozhodnutí, které se týkají školy? Nemohu se zbavit dojmu, že žáci. Takže proč by školu nemohli řídit?
Nějak jste zaměnil pojmy "důsledky" a "zodpovědnost".
Důsledky špatných rozhodnutí dospělých o dětech vždy nesou děti především. Třeba když dospělí zplundrují a vydrancují planetu, nebo prostě jen v obci prodají budovu školky.
Zodpovědnost, myšleno právní zodpovědnost nesou vždy dospělí.
Pochybuji, že nějaký soud uzná statutárního zástupce školy nevinným a odsoudí k náhradě škody "Žákovský parlament", jako kolektivní orgán, který špatně rozhodnul.

A jednoho dne CVAK! a odpovědnost přejde na děti?
Ano. Současná legislativa tak praví. Jen to není jednoho dne, ale postupně v několika termínech.
Diskuse není o tom, že děti mají být k tomuto převzetí zodpovědnosti vychovávány a postupně připravovány. Postupně. Být dítětem, to znamená i určitou míru bezstarostnosti a nezodpovědnosti. Nemuset promýšlet důsledky svých činů. Protože zkušenost dítěte není taková, aby si všech důsledků mohlo být vědomo.
V některých zemích jsou děti trestně zodpovědné už od šesti let. Považuji to za zrůdnost.

Proč myslíte, že "naučit je třeba obojímu"? Zejména pokud to "obojí" je celé učivo je ŠVP.
Na ŠVP jsem poměrně hodně alergický. Vzpomínáte? "Žák zapojí správně diodu."
A určitě si také vzpomínáte na diskusi o praktické použitelnosti znalosti grafu paraboly. Jak má žák vědět, zda a na co se má ptát, když neví, na co se má ptát?
Ne všechny informace vyplývají z praktické použitelnosti. Je dobré znát periodickou soustavu, rozdělení obratlovců, měrné skupenské teplo tání? Ujišťuji Vás, že jsem nikdy v dosavadní praxi přímo nepotřeboval vědět, jak se liší paryby od ryb.

1. To, co se žáci naučí s vnitřní motivací, to skutečně umějí.
2. To, co je opravdu potřeba umět (pro život), k tomu dříve či později získají žáci silnou vnitřní motivaci. (Pěkným příkladem je čtení, bez toho se v tomto svět opravdu nedá žít...


Buďto děti při učení vedeme, nebo to necháváme na nich.
Naučí se z vlastní vůle jíst příborem? Proč? Lžička a prsty stačí.
Anebo dětem řekneme, že jíst prsty v restauraci se nesluší.

Když dítěti naznačíte, že by bylo dobré se naučit pravidla pro psaní čárek v souvětí a ono bude dál trvat na psaní stylem SMS, buďto jej necháte být hlupákem, nebo vytvoříte situaci, aby význam čárky ve větě pochopilo.
Pak ale jediné, v čem se "zastaralé" a "moderní" metody organizace výuky liší, je míra zasahování dospělých do procesu poznávání. A možná v míře manipulace.

Jistěže je možné počkat si, až dítě k příslušnému poznání dospěje samo a naučí se vše potřebné až pak. Ale je to nesrovnatelně dražší.

Podívejte, Vy sám tvrdíte, že připravujeme děti do světa, o kterém ani netušíme, jak bude vypadat. A já v tom s Vámi souhlasím.
Pak ale potřebujeme rozsah znalostí a všeobecného přehledu rozšiřovat a nikoliv redukovat. Cenou za to bude pochopitelně hloubka poznání v dílčích oblastech.
Přístup, kdy vzdělávání necháváme pouze na dětech, jde ale přesně opačným směrem.
A to je zase můj silný argument.

Já ale krom toho tvrdím, že budeme potřebovat i úzce a speciálně zaměřené odborníky.

Josef Soukal řekl(a)...
15. února 2016 8:11  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Josef Soukal řekl(a)...
15. února 2016 8:11  

"K panu Soukalovi: s prominutím úlohy ve státní maturitě jsou snůškou dosti debilních úkolů, jež zkouší studenta z věcí, které se mohl naučit již na základní škole, a to ještě způsobem dost potupným: umíš se sám vyjadřovat, píšeš, čteš, ale náhodou jednou přehlédneš, či nějaký irelevantní fakt zapomeneš, a jsi penalizován."

To je s prominutím opravdu hloupý komentář, paní Kalabisová, nehodný učitele, který se vážně zamýšlí nad tím jak svou práci zlepšit.

Oldřich Botlík řekl(a)...
15. února 2016 11:18  

Kolego poste.restante,

neměl jsem včera čas pokračovat zde v diskusi a nyní vidím, že mezitím leccos proběhlo. Nebudu se už vracet k jednotlivostem, ale rád bych provedl něco jako shrnutí toho, jak rozumím vašim postojům a názorům. Budu tomu, k čemu jsme se vyjadřovali, říkat ve zkratce „izraelská škola“.

1. V izraelské škole byste nechtěl vyučovat ani byste v ní nechtěl být ředitelem.

2. Nechtěl byste, aby do izraelské školy chodily vaše děti, případně vaše vnoučata, protože jste přesvědčen o tom, že by nedostatky takové výchovy a vzdělávání výrazně převážily nad přínosy.

3. Nemáte nic proti tomu, aby u nás vznikaly soukromé školy, v nichž budou výchova a vzdělávání vycházet ze stejných či podobných principů jako v izraelské škole. Včetně toho, že stát bude přispívat na jednoho žáka za stejných podmínek jako dosud.

4. Nesouhlasíte s tím, aby ze stejných či podobných principů vycházely výchova a vzdělávání na jakékoli české státní (veřejné) škole – i kdyby se pro to rozhodli rodiče všech žáků a všichni zaměstnanci.

5. Myslíte si, že z hlediska vývoje školství jde o slepou cestu, případně nanejvýš o cestu pro velmi malou část populace.

Rozumím vašim postojům a názorům správně?

tyrjir řekl(a)...
15. února 2016 12:38  

Tyhle otázky pana Botlíka myslím dost dogmaticky podsouvají závěry, které z názoru poste.restante nevyplývají. Pan Botlík tím myslím zas jen osvědčil svou tendenci rozmělňovat, personalizovat a nabobtnávat diskusi. Myslím, že je škoda energie i času na ten manipulativně pojatý "personálně diagnostický dotazník", který není zobecňujícím shrnutím obsahu předchozí diskuse, odpovídat. Je věcí pana. poste restante, jestli a jak na ty otázky odpoví. J.Týř

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
15. února 2016 12:40  

Takže co? RVP/ŠVP je špatné, zabetonované, tudíž ted budeme čekat, až nám NĚKDO zase napíše osnovy? Třeba zelenomodré? Ale KDO je napíše?

tyrjir řekl(a)...
15. února 2016 14:01  

Dokud existoval systém metodických kabinetů zkušených učitelů pod Pedagogickými centry, bylo tu myslím pro každý předmět docela funkční spojení mezi zkušenými učiteli z praxe a organizací, která osnovy jednotlivých předmětů tvořila. Dnes už to tak není. Pedagogická centra byla zrušena tuším v roce 2003. V rámci tzv. čerpání tučných EU dotací se tvorby užvaněných RVP chopily organizace, které udělaly, co udělaly - určením povinnosti tvořit ŠVP sešouply zodpovědnost za výběr a rozvržení učiva směrem dolů na jednotlivé školy. Dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Dnes je věcně příslušnou organizací NÚV, který už cca rok nemá jmenovaného nového ředitele. MŠMT a NÚV musí nyní ten problém špatného systému RVP/ŠVP (viz. v komentářích výše) vyřešit. Nezávidím jim to. Bez zkušených učitelů z praxe to myslím dobře nepůjde udělat.
Myslím, že nové standardizované RVP by měly stanovit základní učivo pro jednotlivé předměty a ročníky pro cca 60 (40 až 70?) % výukové doby, přičemž zbytek by byl v kompetenci učitelů. Pak by bylo ve všech školách jasné, co a kdy mají učitelé závazně učit, a ve školách by byl čas a prostor (časoprostor:) pro tvořivou práci s dětmi, který tam s dnešními ŠVP není.
Od standardizovaného RVP (osnov) odlišné ŠVP by myslím měly vznikat na bázi dobrovolnosti - jen ve školách, které odůvodněně chtějí učit jinak.
Kde je takovémto postupu jaký problém?:))
J.Týř

Nicka Pytlik řekl(a)...
15. února 2016 15:16  

Takže co?

RVP/ŠVP považuji za komplikovaný, těžkopádný systém, který problémy našeho vzdělávání, pardon, zkompetentňování nijak zvlášť úspěšně neřeší. Tvrdil jsem to od jeho samého počátku, a v jeho smyslu jsem se neangažoval, a ani s tím do budoucna tak nějak nepočítám.
Jeho existence mi ovšem v mojí práci nikterak nepřekáží. Učím v jeho rámci to, co považuji za potřebné způsobem, který považuji za vhodný. Nikdo se mi do toho nemontuje, a ani si nedovedu představit, jak by mohl.
Leda, leda že by se někdo začal zajímat o to, jak se nám ten švp daří naplňovat, jak jsou žáci zkompetentněni, leda že by se někdo začal se mnou o mojí práci bavit. A opět si nedovedu představit, jak by mohl. Vždyť by tomu musel rozumět...

poste.restante řekl(a)...
15. února 2016 16:31  

Tyhle otázky pana Botlíka myslím dost dogmaticky podsouvají závěry, které z názoru poste.restante nevyplývají.
Myslím si totéž.

Netuším, pane Botlíku, zda jste si mne vybral jakožto reprezentanta určitého názorového proudu, či zda Vás zajímají přímo mé vlastní osobní postoje. Proto svou odpověď strukturuji ve dvou rovinách.
O. V té Osobní = co bych já.
OO. V rovině OdOsbněné = řekněme, kdybych byl ministrem školství. :-)

1. V izraelské škole byste nechtěl vyučovat ani byste v ní nechtěl být ředitelem.
O. Právě naopak. Rozhodně bych v ní chtěl vyučovat, protože toužím poznávat věci nové a neobvyklé. (S výjimkou drog.) Protože bych chtěl přímo a v reálu, v každodenním životě vidět a studovat výhody i rizika podobného řešení. A třebas i na základě zkušenosti opustit své předchozí názory, ba co dím i paradigmata. Ale to nepředpokládám.
OO. Rozhodně bych nenařídil, že od 1. 9. 2017 budou všechny školy u nás "izraelské".
Ale podpořil bych iniciativu zdola, pokud by vznikla, ke vzniku takové školy u nás.

2. Nechtěl byste, aby do izraelské školy chodily vaše děti, případně vaše vnoučata, protože jste přesvědčen o tom, že by nedostatky takové výchovy a vzdělávání výrazně převážily nad přínosy.
O. Tady budu konzervativnější. Asi bych nechtěl, aby do podobné školy chodily mé děti minimálně do té doby, nežli bych se sám přesvědčil o jádru, o podstatě takové školy. Třeba tak, že bych tam sám učil. :-)
Jsem už na světě příliš dlouho a viděl jsem mnohá svinstva maskovaná za bohulibé a progresívní myšlenky na bilboardech. Nejsem-li si jist přínosem nového řešení, pak rigidně trvám na zachování starého, ověřeného. Jsem odpůrcem pokusů na dětech a dvojnásob na vlastních. Podobně jsem s povděkem kvitoval, když učitelka mého nejmladšího potomka odmítla vyučovat v první třídě Comenia Script.
Snad je to i tím, že jsem "obětí" množinové reformy v sedmdesátých letech a vzpomínám si na trápení svých spolužáků, kteří nechápali, proč mají dělat sjednocení množiny o třech jablíčkách a množiny o dvou jablíčkách, místo aby normálně sečetli tři a dvě jabka.

U svých vnoučat bych respektoval rozhodnutí jejich rodičů. Snažil jsem se své děti vychovat tak, aby se rozhodovaly samy. Aby měly úctu a respekt vůči názorům starších a zkušenějších, ale aby se nebály riskovat, když jsou přesvědčeni o své pravdě a stojí si za ní. Potěšilo by mne, kdyby se mne přišly zeptat na můj názor. Ale sám bych jim ho předem nepředkládal. S výjimkou situace, kdybych si myslel, že z neznalosti své vlastní děti ohrožují.

OO. Platí odpověď k otázce 1. Já přece nevím, zda by přínosy převážily nad nedostatky. Pokud bych měl zodpovědnost za vzdělávací soustavu země, nechal bych si z různých zdrojů a různých úhlů pohledů důkladně azevrubně vyhodnotit pilotní projekt.

poste.restante řekl(a)...
15. února 2016 16:34  

3. Nemáte nic proti tomu, aby u nás vznikaly soukromé školy, v nichž budou výchova a vzdělávání vycházet ze stejných či podobných principů jako v izraelské škole. Včetně toho, že stát bude přispívat na jednoho žáka za stejných podmínek jako dosud.
O. i OO. Naprosto nemám nic proti vzniku podobných subjektů. Pokud se za jejcih nálepkou neskrývá třeba nějaká sekta. (Například scientologové jsou hodně vynalézaví.)

Jednoznačně odmítám a dlouhodobě kritizuji příspěvek na jednoho žáka. Systém financování bych rozhodně změnil.

4. Nesouhlasíte s tím, aby ze stejných či podobných principů vycházely výchova a vzdělávání na jakékoli české státní (veřejné) škole – i kdyby se pro to rozhodli rodiče všech žáků a všichni zaměstnanci.
O. Nechápu, jak jste k tomuto závěru mohl dojít. Princip předběžné opatrnosti není totéž, jako setrvávání na dogmatech.
Pokud vím, v ČR existují veřejné školy s programem Montessori, školy waldorfské, školy s rozšířenou výukou náboženství a podobně. Nevidím v tom problém.
Je to za stávajícího stavu věcí zřizovatele, zda povolí některý z alternativních programů. V tomto ohledu bych byl pro posílení role školských rad. Víceméně odrážejí zastoupení všech tří klíčových skupin - rodičů, pedagogů a zřizovatele.

OO. Postaral bych se především o zcela jasné právní prostředí pro podobné "experimenty" za veřejné prostředky.
Aby bylo kupříkladu každému a zcela jasné, že závazné výstupy vzdělávání jsou opravdu závazné. Že za chod školy a případné následky a škody odpovídá statutární zástupce, bez ohledu na to, kdo uvnitř školy prosadil a přijal nějaké rozhodnutí, atd.

5. Myslíte si, že z hlediska vývoje školství jde o slepou cestu, případně nanejvýš o cestu pro velmi malou část populace.
O. Tak tento závěr už vůbec nechápu. Jak to mám propána vědět, který model je slepou cestou a který naopak. Jsem snad Nostradamus? Třeba za pár let nastane globální konflikt a demokratické reprezentace států se rozhodnou ze škol vytvářet polovojenské instituce podle prušáckého vzoru. Čistě v zájmu prostého přežití. Anebo naopak nějaký pitomec za pár let prosadí pro desetileté děti trestní zodpovědnost a současně hlasovací právo.
Já si v tomto ohledu nemyslím nic konkrétního, i když některé scénáře odhaduji jako pravděpodobnější, nežli jiné. Ale nechám se překvapit.
OO. Právě proto, že o budoucnosti netuším vůbec nic, snažil bych se širší diverzitu možných modelů. Pochopitelně za předpokladu dodržování platných zákonů.
Ale rozhodně bych se nepouštěl do zásadních změn v systému vzdělávání jen proto, že mi někdo pustí propagační video, nebo někdo povypráví o tom, jak to bude krásné, až ... Což je přesně to, co už několik desetiletí MŠMT dělá. Dělá to i právě teď.

tyrjir řekl(a)...
15. února 2016 17:26  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...
15. února 2016 17:29  

Žák se po pozdravu zapomněl poklonit panu učiteli a ten ho pokáral "Koukám, že jsi nevychovaný. Vrať se za dveře a zkus vstoupit znovu tak, jak se patří."
Pane Botlíku, nezdá se vám, že tak nějak podobně se chováte k některým diskutujícím (viz ty vaše otázky výše)? J.Týř

Oldřich Botlík řekl(a)...
15. února 2016 17:43  

Děkuji vám, kolego poste.restante, za obsáhlou odpověď.

Musím říct, že mě mile překvapila.
Nerozumím sice, proč si myslíte, že moje otázky dost dogmaticky podsouvají závěry, které z vašich názorů nevyplývají, ale o to asi nejde. Napsal jsem, že bych rád provedl něco jako shrnutí toho, jak JÁ rozumím vašim postojům a názorům – nikoli že to z vašich názorů vyplývá. Během předchozí diskuse zůstala řada věcí otevřená (nebo nedořečená) a já jsem zvolil formu konkrétních dotazů, aby se vyjasnily. A myslím, že se VELMI vyjasnily. To je snad dobře. Nebo ne?

Aby to nebylo nesymetrické, vyjádřím se nyní k těm pěti otázkám také za sebe. Bude to kratší, neboť jste mi v mnohém ulehčil práci.

1. O – Odpověděl bych stejně!
OO – Odpověděl bych stejně! Byl bych první, kdo by proti takovému nařízení protestoval.

2. O – Odpověděl bych velmi podobně. Lišíme se v tom, že já nepokládám „staré“ za „ověřené“ ve smyslu „osvědčené“. Naopak pokládám za ověřené, že „staré“ se neosvědčilo. Množinová reforma, kterou jsem ovšem už sledoval jen zpovzdálí, byla samozřejmě jen epizodou. V mém chápání je ovšem součástí „starého“ v tom, že někdo mohl (a stále může) shora zkoušet plošnou změnu celého systému. Tehdy se tzv. „důkaz správnosti“ prováděl na pečlivě vybraných a pečlivě sestavených třídách, v nichž vyučovali pečlivě vybraní učitelé.
OO – Zde jsem dokonce mnohem ostřeji proti než vy. Myslím, že plošné změny typu množinové matematiky (nebo přechodu na „izraelské“ školy) nebo „zaškrtávací“ státní maturity jsou nežádoucí vždy. Na druhé straně, domnívám se, že přechod na RVP/ŠVP takovou změnou nebyl. Jistě, učitelé měli se sepisováním ŠVP spoustu práce, ale v zásadě myslím platí, že učitel dostatečně sebevědomý a erudovaný si i nadále může obhájit to, že vyučuje stejně jako před RVP/ŠVP.

3. O i OO – Odpověděl bych velmi podobně. Se sektami je ovšem problém určení hranice. Jeden slovenský ministr školství mi kdysi vyprávěl, jak za ním brzy po revoluci přišla delegace katolických kněží se žádostí o zavedení povinné náboženské výchovy na slovenských státních školách. Odpověděl jim, že s tím nemá problém, pokud to bude takto: jeden týden tam bude kněz od nich, druhý týden evangelický farář, třetí týden rabín a čtvrtý přijde třeba někdo za budhisty nebo za muslimy. Už za ním nikdy nepřišli.
Pokud jde o financování „na žáka“, jak byste si tedy představoval odlišný systém, který by nepředjímal takové záležitosti, jako dělení tříd nebo hodinové dotace jednotlivých předmětů a další okolnosti výuky, které – chcete-li umožnit spontánnější vývoj – dost dobře ani nelze předpovědět? Příčiny nespokojenosti s financováním „na žáka“ znám. Nespokojení učitelé doufají, že se tím dosáhne toho, že zrovna na jejich školu přestanou chodit méně schopní žáci a ti budou muset chodit jinam. Tito učitelé si už ovšem neuvědomují, že mnozí z nich se těchto žáků nezbaví – půjdou za nimi.

4. O – Vidíte – a já jsem si udělal úplně mylný dojem. Rady školy jsem ve svém návrhu školského zákona kdysi doporučil já na základě zkušeností odjinud. Bohužel jsem podcenil míru poklonkování před vrchností, která je u nás značná.
OO – Aby bylo kupříkladu každému a zcela jasné, že závazné výstupy vzdělávání jsou opravdu závazné. Žádné závazné výstupy vzdělávání u nás nemáme. Z pochopitelných důvodů: kdyby byly závazné, museli bychom asi zavřít většinu škol, státních i nestátních. Kvůli naprostému neplnění.

5. O – Jsem mile překvapen.
OO – Ano, širší diverzita možných modelů je myslím univerzální cestou. Proto je velmi důležité, aby právní rámec byl dostatečně obecný.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
15. února 2016 18:27  

poste.restante řekl(a)... 15. února 2016 16:31
Netuším, pane Botlíku, zda jste si mne vybral jakožto reprezentanta určitého názorového proudu

:-), a to já vím. Protože s Vámi je možné diskutovat, čtete s porozuměním, co druhý napíše, snažíte se to pochopit a přemýšlíte o tom. Držíte se věci a nenapadáte druhé. Jakkoliv vaše výuka asi není přesně můj šálek kávy, s radostí bych vám své děti svěřil.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
15. února 2016 19:41  

"Držíte se věci a nenapadáte druhé."

Píše člověk, který kydá hnůj na učitele veřejně a v masovém měřítku se spolubojovníky z EDUinu a OB.

Jinak se shodneme v tom, že poste... je ztělesněním "svaté trpělivosti".

poste.restante řekl(a)...
15. února 2016 20:46  

No nevím, kolegové.
Vaše uznání mne těší. Opravdu.
Ale právě jsem dopsal příspěvek k článku o tragédii v Třebešíně.
A ten rozhodně není ukázkou trpělivosti a nenapadání. I já umím vypěnit.
viz http://www.ceskaskola.cz/2016/02/prohlaseni-stredni-prumyslove-skoly-na.html

Pane Botlíku, naše stanoviska jsou ve svých východiscích i závěrech mnohdy velmi odlišná.
To ale neznamená, že nejsme schopni hledat a najít jejich průniky. Minimálně v těch oblastech, které jsou věcného a nikoliv "politického" charakteru.
Díky za diskusi.

Nicka Pytlik řekl(a)...
15. února 2016 21:10  

A to já bych si velmi, ale velmi přál, aby všechny naše školy byly jako vystřižené od Hajzlera.
Vzbuzovalo by to u mne značnou naději, že jednoho krásného dne dosáhneme i my úrovně Státu Izrael.

Oldřich Botlík řekl(a)...
15. února 2016 21:26  

I já vám děkuji za diskusi, pane poste.restante.

Nicka Pytlik řekl(a)...
15. února 2016 21:48  

Úplně jsem se rozeštkal. To už oba končíte?
A co si tu asi tak máme teď počít? Sami. Jílková bude až pozítří...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
15. února 2016 21:51  

"RVP by měly stanovit základní učivo pro jednotlivé předměty a ročníky pro cca 60 (40 až 70?) % výukové doby"

Pane Týři, že by se mělo RVP revidovat, říkám už léta. Že je škoda některých mechanismů (jako byla ta PC) též. Takže shoda.

"Kde je takovémto postupu jaký problém?"

1. Jak se stanovuje učivo pro x % výukové doby? Nesouvisí to třeba s časovou dotací? (Nebyly to Zelené osnovy, které něco ulouply?)

2. Jak by se podle Vás mělo stanovit základní učivo? Jako seznam témat (Zánik říše římské) nebo seznam dovedností (vysvětlí důvod zániku říše římské)?
(Klidně bez blúmologie a rozklíčovávání. Ale klíčové kompetence přinesly Zelené osnovy.)

3. Shodneme se na základním učivu? A kdo vlastně? Profesní organizace? Ty bývají terčem expertů. Viz vášně kolem maturitního kánonu. A personifikace.

Unknown řekl(a)...
15. února 2016 22:02  

no vidíte, kdybychom dali více autonomie studentům, možná by dohoda byla snazší - víc hlav víc ví :)

poste.restante řekl(a)...
15. února 2016 22:25  

Úplně jsem se rozeštkal. To už oba končíte?
Nepropadejte splínu, kolego Blaho. Jen jsme se dostali do bodu, kdy by další dohadování asi už postrádalo smyslu. A když kouknu na počítadlo příspěvků, tak už jsme také hodně překročili obvyklý průměr.
Tak se holt doštěkáme zase pod jiným článkem.

víc hlav víc ví
Takže nejvíc toho ví fotbalový stadion? :-)


Shodneme se na základním učivu? A kdo vlastně? Profesní organizace?
Také to můžeme nechat na MŠMT. :-(

RVP?
A což takhle oprášit staré osnovy ZŠ a vzdělávací programy?
A z RVP/ŠVP udělat jen jeden z alternativních programů.

tyrjir řekl(a)...
15. února 2016 22:34  

Souhlasím, že to bez problémů není. Myslím, že NÚV by mohl být od MŠMT pověřen, aby dal pro jednotlivé předměty dohromady pracovní týmy složené ze zkušených učitelů (zástupci ze všech krajů), hlavních autorů současných i dřívějších učebnic a vybraných odborníků z pedagogických fakult...
J.Týř

Nicka Pytlik řekl(a)...
15. února 2016 23:21  

více autonomie studentům

Studenti si mohou svébytnosti užívat do alelůjááá.
Už jste se někdy, paní Kalabisová, svých žáků zeptala, čím by se rádi zkompetentnili? Asi tak, rámcově... Podělte se s námi o jejich stanovisko. Na oplátku Vám povím, jak jsem při obdobném dotazování dopadl já.

Vl.Václavík řekl(a)...
16. února 2016 0:24  

Pokud se debata stočila k problematice RVP/ŠVP, tak je třeba připomenout, že nová koncepce kurikulární politiky byla obsažena ve Strategii rozvoje lidských zdrojů při vstupu do EU (tzv. Zelená kniha, 1999 - neplést se vzdělávacím programem Základní škola v zelených deskách). V této strategii je i zmínka v kapitole C 1 o "možnosti asi 30 % volnosti ve výběru témat učiva". Kurikulární politika byla upřesněna v Bílé knize (2001) a následně včleněna do školského zákona. Za garanta pedagogické smysluplnosti této reformy považuji prof. Jiřího Kotáska. Když dodnes nemáme zákonem předepsaný Národní program vzdělávání, čemu se divíte, že to tak ve školství vypadá?
Chce se dnes někdo vracet k jednotným osnovám? Jedna strana v parlamentu - KSČM to ve svém programu má. Kdo chce, může se přidat.
Jak se normativní školské dokumenty před 20 lety vytvářely, popsal jako "právní nehoráznosti" Oldřich Botlík spolu s Davidem Součkem v kritickém článku 21. 5. 1996 v Lidových novinách. A různé nehoráznosti pokračovaly stále. Prostě jen konstatuji fakt, že si to učitelé nechávají líbit. Jsou ovšem množící se výjimky - místo rezignace například založení nové školy. To však cesta k nápravě veřejného školství není.
Ještě si musím postesknout, že kritici současných poměrů jsou často neprávem napadáni.

Nicka Pytlik řekl(a)...
16. února 2016 0:57  

konstatuji fakt, že si to učitelé nechávají líbit.

Nechávají líbit... a co jako? Tak znovu zopakuji, že RVP/ŠVP se mi nezdálo od samého počátku, nezdá se mi, a zdát se mi ani nebude. Nečiní mi ale žádné potíže, v jeho rámci pracovat tak, jak uznám za vhodné a potřebné. Nic víc, nic míň.
Nikoho to stejně nezajímá, nikdo se mne na nic neptá, nikdo po mě nic nechce. A to už dobrých třicet let. Tak co jako.
Jako zavilý herbartovec, bažící po principu elementární kázně mám akorát tak problémy, když někoho napadne, že by se mohl otřít o 'ty moje nové metody'. To jest způsob výuky, který provozuji od roku 1985 v prakticky nezměněné podobě. Nač tedy zakládat nové školy.
Že bych jako nebyl popotahován za to, že žák může odejít na záchod, kdy potřebuje, aniž bych zevrubně zkoumal míru oné potřeby, a doprovázel jej kecama o časové dotaci a smyslu přestávek? To ale není můj problém.
A jak to máte Vy, pane Václavíku? Co Vaši žáci se svými zkompetentňovacími potřebami. Už sepsali petici za změnu 'koncepce kurikulární politiky'?

A V

tyrjir řekl(a)...
16. února 2016 2:04  

Pane Václavíku, díky za vaše objetivizující stanovisko. Jak je z néj vidět, nic vlastně nebrání, aby učitelé mohli mít 30 % volnost ve výběru témat učiva a reagovat v jejím rámci i na potřeby žáků. J.Týř

Oldřich Botlík řekl(a)...
16. února 2016 9:16  

Jako zavilý herbartovec, bažící po principu elementární kázně mám akorát tak problémy, když někoho napadne, že by se mohl otřít o 'ty moje nové metody'. To jest způsob výuky, který provozuji od roku 1985 v prakticky nezměněné podobě. Nač tedy zakládat nové školy.

Vy jste vlastně pedagogický géninus, skoro jako Jára Cimrman.

Jenom žáci na tu dvojkovou soustavu pořád dlabou, co? A vy si na to pořád stěžujete, není-liž pravda?

Ale jo, jinak dobrý!

Nicka Pytlik řekl(a)...
16. února 2016 9:39  

Nestěžuji, konstatuji.

Josef Soukal řekl(a)...
16. února 2016 9:43  

Při vší úctě k Pytlikovi, velký pedagogický Jára je někdo úplně jiný. Dokonce už nám tu představil své excelentní curriculum vitae. Škoda že Českou školu nečte Z. Svěrák, měl by další inspirační materiál.

Josef Soukal řekl(a)...
16. února 2016 9:49  

A fakt by si takovéhle zvěčnění zasloužil. Vždyť pro to dělá, co může. Dokonce i tu přednášku na téma personifikace a užívání termínů už má prakticky napsanou.

Unknown řekl(a)...
16. února 2016 23:18  

Vážení diskutující a čtenáři,

přála bych si, abychom se všichni dokázali zamyslet nad podstatou stavu naší, nejen české, společnosti.Dokud si budeme říkat, že na vině je RVP/ ŠVP, CP, MŠMT, NÚV, ČŠI, PPP, Eduin, OB nebo snad 30 či kolik procent volnosti v osnovách,atd atd, těžko si nějakou podstatu budeme moci uvědomit. Stav naší společnosti není dobrý, to snad vidíme všichni. Že jako společnost málo vymáháme, žádáme zodpovědné osoby o nesení následků svých činů, to víme také dobře. Přesto v podstatě neprotestujeme. Jednou ze skupin, která se bouří docela hlasitě, jsou studující.Takže jak na jejich nespokojenost nahlížet?

Těžko se kdy nějaká nespokojenost vyřešila utužováním disciplíny, přísnějším testováním, obviňováním nespokojenců z nevděčnosti k podmínkám, které z nich učinily nespokojence. Na chvíli se snad podaří vzpouru utlumit, ale dlouhodobě není možné nespokojenost vyřešit pouze popíráním problémů a potlačováním protestů. Daleko větší naději na úspěch vždy měla a stále má diskuze. Do té naší je třeba přijmout za partnery i děti. Jsou to občané, budoucí dospělí společnosti, kterou od nás dostanou na starost. Jak ji budou spravovat, když už nyní nedostanou příležitost zažívat demokratické chování? I kdyby nespokojenci neměli v ničem pravdu, svědčilo by o naší demokratické vyspělosti, kdybychom uměli připustit, že diskuze je možná, že je uznáváme za hodné diskuze. Domnívám se, že bychom měli dětem dopřávat více důvěry a to od mladého věku. Ony totiž rostou do tvaru nádoby, která je tvaruje. Uvědomuji si, že nejsou tabula rasa, ale domnívám se, že bez víry v pozitivní účinky motivace, není možné se ani nazývat empatickými bytostmi. Jistěže není zaručeno, že dosáhneme dokonalosti, té vytoužené vzdělanosti například, ale každé zlepšení je krokem kupředu. Paní doktorka Nováčková dostatečně vysvětlila úlohu motivace, v praxi použité ekonomické modely také potvrzují, že vnitřní motivace, možnost angažovanost se z vlastní vůle přinášejí lepší výsledky (viz například Dan Pink), historii "známe" všichni.

Každý člověk něčemu věří, někteří věří v chiméru cukru a biče, já věřím, že lidská bytost potřebuje ke zdravému růstu a rozvoji podporu, zájem a důvěru, a že pokud se jí těchto podpůrných opatření dlouhodobě nedostává, dokáže páchat opravdu odporné skutky, viz případ šikany učitelky a show pana Čermáka o blbých dětech a borůvkových prdech (špatné skutky nepáchal pouze Hitler, ale i lidé, kteří se nechají zmanipulovat a s veškerou vážností každou jinakost neváhají nazvat blbostí).

Já prostě věřím, že ztráta na nepodkročitelném minimu učiva nezpůsobí nenahraditelnou škodu širokého dopadu. Spíše věřím, že ztrátu nám nám v různé míře může vynahradit pozitivní motivace, slušné chování, dodržování demokratických zásad zapojení ve společnosti, prostě mnohonásobně. Představujte si mne třeba létající v oblacích, ale raději budu létat tam s veškerou sebeúctou, kterou si mohu zachovat, než přestat hledat podstatu problému. Co pan Soukal, jaký on má názor na poselství knihy Ostrov od A.Huxleyho?

Dříve jsem v Montessori systému spatřovala možnost nejsvobodnějšího způsobu vzdělávání, nyní díky článku Tomáše Hajzlera připouštím, že školy typu Sudbury school mohou být ještě přínosnější.

Unknown řekl(a)...
16. února 2016 23:18  


Na závěr bych chtěla upozornit na absenci možnosti volby pro většinu současných dětí. Je úžasné, že tolik lidí považuje za lepší systém ten, který je ověřen pouze jeho dlouhým trváním. Je chvályhodné, že někdo by byl i ochoten, pokud by byl ministrem, podpořit zdola vznik iniciativ k zakládání tzv.Svobodných škol, ale ty děti, které by si přály zkusit jiný než tradiční typ školy, mají většinou smůlu, protože v jejich okolí se vyskytují pouze ty tradiční, nebo jsou tam alternativní, ale příliš drahé. Zde se podle mne skutečně projevuje neschopnost státu zajistit právo na rovné příležitosti a přístup ke vzdělávání. Pro sebe věřím, že se mi brzy podaří najít či založit svobodnou školu. Snášet tirády svých kolegyň a kolegů o tom, že těm zdegenerovaným spratkům chybí pevná ruka, už asi dlouho nevydržím, a to už teď si mezi ně bez špuntů do uší netroufám vejít. Ale kdo ví, třeba přeci jen i u nás na vsi nějaký příznivý posun nastane.

Pánům Vl.Václavík, poste.restante a O.Botlík děkuji za přínosné příspěvky.

Pěkné zamýšlení přeji.

RK

Vl.Václavík řekl(a)...
16. února 2016 23:40  

Ad RK: Rádo se stalo!
V. V.

poste.restante řekl(a)...
17. února 2016 0:07  

Paní Kalabisová.
Přeji Vám a snad i trochu závidím Vaše zanícení pro věc.
Přesto se nemohu ubránit dojmu, který jsem už v jednom příspěvku naznačil. Berte tedy následující slova nikoliv jako poučování zapšklého dědka, ale jako přátelsky míněnou radu kolegy, který prošel i praxí mimo školství, mimo jiné právě při realizaci a koordinaci projektů v komerčním prostředí. V týmu jsou nezbytní i vizionáři typu Steva Jobse, ale také pragmatičtí praktici typu Billa Gatese.
Pokud se tedy někdy odhodláte realizovat své představy o svobodné škole, pak se určitě spojte s nějakým drsným realistou, klidně i z prostředí mimo školu a své představy s ním konzultujte. Nejlépe nějakým typickým cifršpiónem, který kašle na vize a vidiny, zato se excelentně vyzná v kolonkách má dáti-dal.

Díky za korektní diskusi a těším se na příští (drsné) výměny názorů.

Nicka Pytlik řekl(a)...
17. února 2016 1:44  

Už jste se někdy, paní Kalabisová, svých žáků zeptala, čím a jak by se rádi zkompetentnili? Asi tak, rámcově... Podělte se s námi o jejich stanovisko.
A co Vaši žáci, pane Václavíku, už Vám přednesli svoje představy o patřičných parametrech vzdělávacího systému? Do jaké míry ty představy naplňujete?

Ondřej Šteffl řekl(a)...
17. února 2016 2:02  

poste.restante řekl(a)...15. února 2016 2:42
Pak ale jediné, v čem se "zastaralé" a "moderní" metody organizace výuky liší, je míra zasahování dospělých do procesu poznávání. A možná v míře manipulace.

Nemyslím, že to je jediné, ale je to důležitý rozdíl. Ten ale také rovnou ukazuje, kdo čemu dá přednost. Chcete-li děti vést k poslušnosti, k úctě k autoritám, loajalitě, ale tím i nutně k manipulovatelnosti, zvolíte jiné metody organizace výuky, než když je povedete ke kritickému myšlení a zodpovědnému, svobodnému rozhodování. A to je ta opravdu důležitá volba. Zda pak umějí složené zlomky nebo ne, je vedle toho podružné.

Robert Zappe, v dopise pro Respekt v reakci na první Švehlův článek to popsal krásně: „Paní Alžběta Rücklová vyjmenovává namátkou témata, o kterých by podle ní měli lidé alespoň tušit, jak fungují. Pokud však paní stačí, aby lidé tušili, tak k tomu není třeba chodit do školy. Kdo se zajímá o svět, čte, poslouchá, mluví s lidmi, ten určitě tuší. Kdo nic z toho nedělá, s tím škola nehne. A hlubší vědomosti, případně schopnost vysvětlit dané jevy, má navzdory povinné školní docházce jen mizivá část národa. A dle mého je mnohem důležitější, aby žáci více než tušili, jak funguje demokracie, jaká mají práva a jak se jich domáhat, umět třídit, co je v životě důležité a co ne. Ona žárovka bude svítit a Temelín produkovat elektrickou energii i když běžný spotřebitel nebude tušit, jak se to stalo. Ale demokracie a svoboda tu navždy být opravdu nemusí. A záleží ze značné části na tom, jací budeme my občané. A běžná škola chce spíše ty znalosti o žárovkách než sebevědomé a zvídavé mladé lidi, ze kterých by vyrostli sebevědomí občané.“ (zveřejněno se souhlasem autora).

Jistěže je možné počkat si, až dítě k příslušnému poznání dospěje samo a naučí se vše potřebné až pak. Ale je to nesrovnatelně dražší.

Zatímco předchozí (autorita versus svoboda) je věcí osobního přesvědčení, a každý máme svou víru, zde se myslím prostě mýlíte. Hlavní příčina omylu je v tom, jak málo vnímáme, co lidé skutečně ze školy vědí. Kolega Botlík to popsal přesně: „Aby bylo kupříkladu každému a zcela jasné, že závazné výstupy vzdělávání jsou opravdu závazné. Žádné závazné výstupy vzdělávání u nás nemáme. Z pochopitelných důvodů: kdyby byly závazné, museli bychom asi zavřít většinu škol, státních i nestátních. Kvůli naprostému neplnění.“ A několikrát jsme to on i já doložili na příkladech. Viz třeba zde – Totálně neúspěšný experiment.
Ono totiž většinou (ne vždy!) platí nejen: 1. To, co se žáci naučí s vnitřní motivací, to skutečně umějí. Ale i obrácená implikace: 1B. To, co se žáci nenaučí s vnitřní motivací, to většinou pořádně neumějí a často zapomenou. A taková výuka, ta je velmi drahá. Nesrovnatelně dražší.

Mám dojem, že v tom se nakonec i shodneme.

Ten rozdíl je v tom: „vše potřebné“. Můj průnik potřebného s tím, co je v RPV je nejspíš nesrovnatelně menší než ten Váš. Proto také nesouhlasím s tím, když píšete: „Podívejte, Vy sám tvrdíte, že připravujeme děti do světa, o kterém ani netušíme, jak bude vypadat. A já v tom s Vámi souhlasím. Pak ale potřebujeme rozsah znalostí a všeobecného přehledu rozšiřovat a nikoliv redukovat. Cenou za to bude pochopitelně hloubka poznání v dílčích oblastech.“

Přesně naopak – do hloubky, ne do šíře! Děti se musí naučit, jak se něco (cokoliv!) naučit do hloubky. A to se mohou naučit jedině tím, že se něco (skoro cokoliv) opravdu do hloubky naučí. A to je mnohem snazší pro ně i pro jejich průvodce (učitele), když se to budou učit na tom, co je opravdu zajímá. A až budou jednou potřebovat umět něco, o čem my dnes třeba nemáme ponětí, tak se to samy naučí. My tomu říkáme studijní autonomie.

tyrjir řekl(a)...
17. února 2016 5:00  

Vzlétání na oběžnou dráhu kolem Země a pády na nos

Aby mohla vznikat optimální, na primární motivaci založená, studijní samostatnost (autonomie) žáků, musí tu být udržitelná profesní autonomie učitelů. Ta v Česku není z více důvodů. Česko např. nedává obvyklých rozpočtových 6 % z HDP na vzdělávání, dochází k znesnadňování práce škol a zatěžování učitelů nesystémovými, např. grantožroutskými, aktivitami, k dehonestacím učitelů ze strany vzdělávacích aktivistů atd.

Školní výchova a vzdělávání byly, jsou a budou cílevědomý proces. Jedním z hlavních cílů výchovy a vzdělávání a také řízení školství je (mělo by být) i působení na vznik primární (tj. správné vnitřní) motivace žáků, rodičů i učitelů.

Demokracie a (absolutní) autonomie jednotlivce není totéž. Věci v přírodě i ve společnosti lidí mají svůj řád, který by měl člověk znát. Třeba proto, aby dokázal to, co sám chce, a nespadl přitom na nos:


- Zkuste se bez pomoci dostat na oběžnou dráhu kolem Země - Nedokážete to.
- Zkuste se s připaženýma rukama předklonit - Přeženete-li to, spadnete na nos.

To, co někteří vzdělávací aktivisté a nevládní organizace zkoušejí na učitele, je výše uvedenému myslím dost podobné:

- Proklamují necitlivě vzhledem k učitelům ideály, které za současných podmínek objektivně neodpovídají možnostem škol a učitelů. Myslím dost pokrytecky se u toho tváří, že jimi proklamovaný vzlet je za současných podmínek možný.

- Pokoušejí se mizerně placeným a různými shora direktivně nařizovanými výmysly zkrušovaným veřejným školám a učitelům podsouvat různé nesmysly (například neznalost významu primární motivace) a pokrytecky se diví, že si přitom učitelé ťukají na čelo.

Myslím, že oběžná dráha některých vzdělávacích aktivistů a nevládních organizací je příliš nízká a že jim proto neposkytuje primární motivaci a dostatečný nadhled, aby viděli (chtěli a mohli vidět) systémové problémy českého školství. Prostředky, které používají, jim umožňují jen krátce vzlétnout nebo jen vyskakovat či poskakovat. K ničemu aktuálně systémově významnému pro celé školství to nevede. Roste počet soukromých škol. Ty proklamace o možném vzletu jsou myslím za podmínek, které český stát vzdělávání dává, především marketingová záležitost některých vzdělávacích aktivistů a nevládních organizací.

Myslím, že by vzdělávací aktivisté (i ti parlamentní, vládní a ministerští) mohli stát společně s žáky, rodiči a učiteli na Zemi všech Lidí a načerpat s nimi potřebnou primární (správnou vnitřní) motivaci ke vzletu vzdělávání v Česku na skutečnou oběžnou dráhu. Příležitosti pro rozumné vzdělávací experimenty a pro soukromé školy by se při řádné péči o síť veřejných škol myslím neztratily.

J.Týř

Unknown řekl(a)...
17. února 2016 20:51  

Petr Chaluš a jeho článek "Dobré základní školy pro všechny děti" mi udělal ohromnou radost, pojmenovává zásadní slabé místo českého (nejen) školství. Přečtěte si.

RK

Vl.Václavík řekl(a)...
17. února 2016 23:43  

Ad tyrjir 5:00.
Vzdělávací aktivisté proklamují necitlivě vzhledem k učitelům ideály, které za současných podmínek neodpovídají možnostem škol a učitelů.
Možnosti vzdělávací soustavy stanoví občanstvem zvolení zástupci a různí úředníci. Souhlasím, že podmínky nejsou dobré. Ale proč neproklamovat určité ideály, když se ukazuje, že někde je možné se jim přiblížit? Mezi školami jsou velké rozdíly. Nepodceňujte učitele, jim možná mnoho věcí chybí, ale hlavně jim chybí určité didaktické znalosti a dovednosti, zejména však přesvědčení, že některé věci lze dělat při vyučování jinak a lépe. Vzlet i za současných podmínek je možný.
Dobré základní školy pro všechny děti (viz příspěvek P. Chaluše) by měly být všude.

Nicka Pytlik řekl(a)...
18. února 2016 0:22  

A ta Vaše škola, pane Václavíku, je dobrá?
Když už jste mi neodpověděl na otázku ze 17. února 2016 1:44.

tyrjir řekl(a)...
18. února 2016 4:19  

Tím, že poukazuji na prvotní nutnost řešení existenční stránky učitelů veřejných škol a na nedostatečnou smysluplnost způsobu jejich řízení. Tím učitele nepodceňuji. Upozorňuji na nevhodně zvolené pořadí priorit rozvojových koncepcí a z EU dotovaných systémových projektů. Poukazuji na zaslepenost a nízkou etiku (sekundární motivaci) způsobu jejich prosazování ze strany některých vzdělávacích aktivistů: Namísto toho, aby se přidali k boji učitelů za ty základní podmínky, uhrábávají si myslím často jen své pískoviště a "zapomínají" přitom myslím na architekturu sídliště českého školství.

V mrazu, v jakém se české školství nachází, myslím neplatí "Bližší košile, než kabát" (viz i v komentářích výše).

J.Týř

Viz i
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/petr-chalus-dobre-zakladni-skoly-pro.html
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/martin-odehnal-inkluze-v-kocourkove.html
http://www.ceskaskola.cz/2016/02/msmt-zasady-karierniho-radu.html#comment-6199780315675658330

Vl.Václavík řekl(a)...
18. února 2016 23:59  

Ad Nico Pytlík: Kdybych nabyl přesvědčení, že naše škola je dobrá, tak si mohu dát nohy na stůl a spokojeně zahnívat. Takže v něčem dobrá není.
Je tady problém - co je dobrá škola. I dobrá škola se může zlepšovat. Podstata kurikulární reformy u nás spočívala v tom, že školy (učitelé), si podle určitých pravidel budou své kurikulum (ŠVP) vytvářet samy. Stát má zajistit pro vzdělávání podmínky - nedělá to dobře. Ale i v daných podmínkách je možné práci ve škole zlepšovat. Už jsem to tady psal: Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.
Ještě k té Vaší starší otázce: Mí žáci, studentky a studenti, nemají úplně jasné představy o "patřičných parametrech" vzdělávacího systému. Snažím se jim pomáhat a podporovat je v tom, aby si své představy utvářeli.

Nicka Pytlik řekl(a)...
19. února 2016 1:03  

Snažím se jim pomáhat a podporovat je v tom, aby si své představy utvářeli.

A kdy si tedy svoje představy vytvoří do takové míry, aby byli přizvatelní k řízení školy?

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.