Argumentace Tomáše Feřteka může, myslím, mnohdy sloužit jako docela dobrý zdroj ukázkových příkladů pro výchovu ke kritickému myšlení.
Například ve článku Proč je školní třída to nejhorší prostředí pro učení, který zveřejnil 31. srpna 2015 časopis Respekt, Tomáš Feřtek píše:
Těžko bychom hledali horší prostředí pro učení, než je školní třída v tradiční škole (1). Tedy uzavřená místnost, kde sedí třicet dětí stejného věku, pokud možno ukázněně a mlčky naslouchají výkladu (2) a jejich úkolem je zapisovat si a druhý den paní učitelce co nejvěrněji zopakovat, co slyšeli (3), za což jsou odměněni číslicí od jedné do pěti (4).
ad (1) Horších prostředí lze najít nepřeberné množství. Namátkou je to například polozbořené iglů na Jižním pólu, ve kterém za polární noci sedí třeba šest dětí a jejich mizerně placený učitel se třemi 120 hodinově vzdělanými asistenty pro vyšší úroveň práce. Mnoho dalších příkladů by myslím tvořivě našli v tradiční školní třídě i letošní prvňáčkové. Zvlášť dobře by to myslím šlo v O. Štefflových věkově smíšených rovněž tradičních školních třídách.
ad (2) a (3) Tyto definiční znaky tradiční třídy jsou chybné. Takováto výuka byla, je a bude vnímána a hodnocena jako nevyhovující.
ad (4) I v tradiční škole je možnost volby mezi známkováním a slovním hodnocením.
Jak čelit demagogické argumentaci. To ukázal už například Platón ve své knize O sofistických důkazech. Feřtekův populismus mi někdy myslím připomíná naivitu některých bývalých mladých kolegů, kteří nastoupili do tříd s nerozvážnou snahou co nejvíc se za každou cenu přiblížit žákům (různým podbízením se, například i shazováním kolegů, kteří už učit uměli a něco naučili, atd.). Většinou už po půlroce nebo roce se ukázalo, že tito kolegové toho mnoho nenaučí. Takoví kolegové ztratili zpravidla dost rychle kredit u kolegů, u nadřízených i u samotných žáků. Žáci je zpravidla zpočátku brali, ale po čase jim pak mnohdy i oni ukázali, zač je toho loket. Tito neúspěšní kolegové však neměli na své straně některá nekriticky uvažující média.
Didaktická zásada jednoty hlavních vzdělávacích vlivů by myslím měla být dodržována i v kolegiální diskusi o českém vzdělávání a ctít by ji měla i média.
Myslím, že panu Tomáši Feřtekovi by cca jedno až tříletá učitelská praxe v běžné tradiční škole po odborné stránce neuškodila.
Hrádek nad Nisou, 3. září 2015
Nejčtenější články
.png)
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
18 komentářů:
Sofistické důkazy jsou důkazy, které něco jen zdánlivě pravdivě dokazují. Ve skutečnosti to nejsou důkazy, ale jen jakási tvrzení, která jsou ve skutečnosti tzv. paralogismy. Při správném dokazování je nutné rozlišovat mezi skutečným a zdánlivým, podstatným a nepodstatným, relevantním a nerelevantním. Platí to v jakékoli argumentaci. Při dokazování pomocí sofistické argumentace se sofista opírá o působivá slova, která často nevyjadřují podstatu věci, a vytváří pomocí nich věcně i logicky chybná tvrzení. Úsudky používané při správné argumentaci musejí pravdivě vyjadřovat podstatu věcí. Člověk chtějící správně argumentovat musí znát a uznávat správný význam slov, která používá. Ten, kdo nezná anebo nechce uznat správný význam slov, se zpravidla dopouští chybných anebo dokonce špatných úsudků. Sofista je člověk, který dosahuje zisku z nesprávné argumentace, zisku ze zdánlivé moudrosti, nikoliv z moudrosti opravdové. Sofistickými důkazy se zabývali Aristoteles, Platón a další filosofové. Chceme-li čelit sofistickým důkazům a sofistické argumentaci, musíme umět správnou argumentací odhalovat a vyvracet jednotlivá nesprávná tvrzení sofistů.
Vážený pane kolego,
asi je dobré dodat dvě kontextové informace. Ta první je, že tvrzení o třídě jako nejhorším možném místu k učení, není moje, jde o výpisky z pedagogické a psychologické literatury. Ověřit si to můžete třeba v knihách MEDINA, J.: Pravidla mozku, PINK, Daniel H.: Pohon, ale totéž konstatovala, byť ne takto explicitně, už před lety Jana Nováčková v publikaci Mýty o vzdělávání. Ale poznámka o iglú mě pobavila.
Za druhé, celý ten text je stylizován jako dopis pro rodiče, aby se nedivili, když v jejich škole bude něco jinak, než jak to zažili oni. Tedy například, že se nebudou přesně dodržovat hranice předmětů, vyučovacích hodin, že se bude pracovat v různověkém kolektivu, hodně diskutovat atp. Šlo tedy o osvětu vůči rodičům, nikoli o nekolegiální napadání pedagogů. Smysl textu je přesně opačný, než tvrdíte. Aniž vám samozřejmě upírám osobní interpretaci textu.
Posoudit to může každý, text nevyšel v tištěném Respektu, ale na webu časopisu a je dostupný z hlavní strany.
Tomáš Feřtek
Prosím Vás, vy neděláte osvětu, nýbrž plácáte povětšinou nesmysly. O tom, jak to vypadá ve škole, nemáte ponětí.
V každém jiném oboru by Vás veřejnost i skuteční odborníci poslali do pr..le, jenom ve školství, kterému rozumí každý, se můžete takto realizovat, aniž byste měl s oborem praxi.
Proč nejdete radit stavbařům třeba s dálnicemi?
Není Vám to ani trochu blbý?
Je úplně jedno, kde má tvrzení o školní třídě počátek, podstatné je, že zcela abstrahuje od reálných podmínek pro vzdělávání, tj. např. ekonomických možností, bezpečnostních předpisů apod. Také vychází z mylného předpokladu, že každá školní třída je stejná - to ovšem popírá, že by učitelé byli schopni prostředí nějak ovlivnit. Samo o sobě není ničím jiným než demagogickým blábolem.
Je úplně jedno, jak je text stylizován, podstatné je jeho vyznění. Myslím, že T. Feřtek by mohl vědět alespoň to, že smysl textu spoluvytvářejí čtenáři. Gratuluji mu, čím dál více se mu daří mezi učiteli výrazně ztrácet kredit odborný i mravní.
To máte jistě pravdu, proto je tam ta zmínka o osobní interpretaci. Nicméně, jestliže tam jasně pojmenuji, že mnoho učitelů to nastavení školní třídy, jak ho známe z dětství, změnilo a dělají to proto, že vědí o pedagogice více než rodiče, těžko to označovat za ostouzení učitelů.
Pokud jde o ty reálné podmínky, jistě. Taky je tam napsáno, že mnoho věcí zůstává stejných, ale pokud ne, pak...
Interpretace a dotvoření textu čtenářem musí vycházet alespoň elementárně z toho, co je v textu napsáno. Pokud si toto někdo vyloží jako urážku učitelů, jistě mu v tom zabránit nemohu, ale je to spíš problém čtenáře, ne textu.
Anonymovi:
Vážený pane kolego. V tom textu i odpovědích docela konkrétně argumentuji a odkazuji na zdroj. Zkuste taky argumentovat, případně se podepsat. Osobní urážka není argument.
Takže mnoho učitelů leccos změnilo, přesto je podle titulku školní třída stále to nejhorší místo k učení? Jak to vlastně je? Proč podle vašeho dovysvětlení není věta z názvu v uvozovkách či jinak jasně označena jako citace či něčí tvrzení? Řekl bych, že autorova interpretace vlastního textu je podrobena stejným zákonitostem jako interpretace čtenářova.
"Děti ve skutečnosti baví takové učení, které je názorné, srozumitelné a jeho výsledek dává smysl. Proto děti například tak rády vaří nebo něco vyrábějí. Dá se to dělat společně a sledovat někoho, kdo to umí lépe, nebo naopak někoho něco naučit - a na konci je hmatatelný výsledek, na který mohu být hrdý. Ale takové věci se v běžné škole nevyskytovaly."
Pane Feřteku, chodil jsem do školy, které byla hodně vzdálena ideálu, ale přesto jsem vámi uváděné pocity měl šanci zažít stejně jako kdokoli z mých spolužáků. Alespoň někdy. A po letech jsem měl možnost rok učit pěstitelské práce na venkovské škole - tam jsme s dětmi udělali mnoho smysluplné práce, a to byl ředitel kovaný bolševik a nenávistný demagog botlíkovského typu. Pokud absolutizujete, jen nesmyslně plácáte.
"Tomu však škodí nejen špatné známky a poznámky, ale i dobré známky a pochvaly."
Opět píšete o něčem, co neznáte, o čem jste jen slyšel, a absolutizujete, se stejným výsledkem jako výše.
PROČ JE ŠKOLNÍ TŘÍDA TO NEJHORŠÍ MÍSTO PRO UČENÍ
Škola už dnes leckdy nevypadá tak, jak jste ji zažili vy; naštěstí
Tomáš Feřtek
31. 8. 2015 | aktualizace 31. 8. 2015 16:43
Vážení rodiče,
tento text je určen těm z vás, kteří vedete tento týden děti do školy a očekáváte, že bude vypadat pokud možno tak, jak jste ji sami zažili před lety.
Pokud byste si sepsali na jeden papír všechna podstatná zjištění neurologie a pedagogické psychologie za posledních dvacet třicet let, zjistili byste překvapivou věc. Těžko bychom hledali horší prostředí pro učení, než je školní třída v tradiční škole. Tedy uzavřená místnost, kde sedí třicet dětí stejného věku, pokud možno ukázněně a mlčky naslouchají výkladu - a jejich úkolem je zapisovat si a druhý den paní učitelce co nejvěrněji zopakovat, co slyšeli, za což jsou odměněni číslicí od jedné do pěti.
Připadá vám to nadsazené? Neurovědci už nejméně od sedmdesátých let minulého století konstatují, že každý lidský a tedy i dětský mozek je jiný. Informaci, kterou k dítěti vyšleme, si tedy každé z nich vyloží po svém. Pokud tedy děti musí jen naslouchat, slyšené opakovat a nemají možnost o věcech diskutovat, nemohou si vzájemně odlišné interpretace konfrontovat a porozumět si.
Člověk je sociální tvor, který se nejlépe učí v různověkém kolektivu pozorováním a napodobováním toho, co dělají ti druzí včetně dospělých. Tak se učí každé dítě, než jde do školy. Jenže v tradiční škole vás posadili do místnosti se stejně starými dětmi, pozorovat jste neměli koho a spolupráce byla trestána; říkalo se jí napovídání a opisování. Každý byl hodnocen individuálně onou mnoho neříkající číslicí a nevyřčeným cílem výuky bylo pokud možno být lepší než ti ostatní. Takže proč byste druhým s něčím pomáhali, že?
Děti ve skutečnosti baví takové učení, které je názorné, srozumitelné a jeho výsledek dává smysl. Proto děti například tak rády vaří nebo něco vyrábějí. Dá se to dělat společně a sledovat někoho, kdo to umí lépe, nebo naopak někoho něco naučit - a na konci je hmatatelný výsledek, na který mohu být hrdý. Ale takové věci se v běžné škole nevyskytovaly. Často se tu učilo něco, aniž jste věděli proč, a nikdo se nenamáhal s vysvětlením, k čemu vám to bude. Když jste se učit nechtěli, nebo dělali chyby, dostávali jste poznámky a číslice vyšších hodnot, které způsobovaly rozhněvané výrazy ve tvářích rodičů.
Přitom neurověda už před mnoha desítkami let konstatovala, že „dítě a jeho mozek“ k dobrému učení potřebují mít možnost dělat chyby beztrestně, zažívat při práci pocit bezpečí, smyslu toho, co dělají, a pocit, že se vlastním úsilím zlepšují. Tomu však škodí nejen špatné známky a poznámky, ale i dobré známky a pochvaly. Proto je dobré se bez nich ve škole obejít. To je důvod, proč existují školy, kde se neznámkuje, nedělí se děti do ročníků, spolupráce se netrestá, ale podporuje, chybovat můžete do sytosti, a dokonce sami rozhodujete kdy, co a s kým se naučíte.
Vážení rodiče, pokud vás dosavadní text poněkud zneklidnil, nemusíte se obávat. Až přijdete se svým dítětem do školy, skoro určitě se nestane, že by tam nebyly vůbec žádné třídy, žádné známky, lavice a přísné paní učitelky. Naopak, většina věcí tam bude taková, jak jste je zažili vy. A pokud ne, není to proto, že ta dnešní škola je horší, už to není pořádné učení, přísnost a nároky. Prostě to jen znamená, že tu učí učitelé, kteří toho o pedagogice a vývojové psychologii vědí víc než vy. Tak buďte rádi.
viz http://www.respekt.cz/spolecnost/proc-je-skolni-trida-to-nejhorsi-misto-pro-uceni
Je toto odborná osvěta pro rodiče? Myslím, že mnozí rodiče naštěstí zažili školy s lepšími výsledky, než jaké jsou ty dnešní, a svůj obrázek si udělají. Nechápu jen, proč média takovéto věci kolem dokola omílají. Učitelem jsem od roku 1974. Pamatuji leccos, ale takovouhle míru stupidní, od reality odtržené a demagogické, propagandy založené na odborné zmatenosti myslím nepamatuji.
Jiří Týř
Paní učitelka vysvětlila dětem péči o zuby a pak je vyzvala
"A teď mi prosím řekněte, co dělají rodiče, než jsou spát."
Nejvíc se hlásil Pepíček a jsa vyvolán pravil
"Paní, učitelko, vy to přeci víte a já to taky vím. Řekněte mi ale, prosím: JE TOTO VHODNÁ OTÁZKA PRO ŽÁKY TŘETÍ TŘÍDY?!"
Tento vtip si zde dovoluji uvést pro odlehčení diskuse a také jako jeden z důkazů o vhodnosti tradičních jednověkých tříd. Ve věkově smíšené třídě by myslím Pepíček v takovémto případě nemohl tak snadno projevit své kritické myšlení k nevhodně položené otázce.
Pan Feřtek se domnívá, že "Pokud si toto někdo vyloží jako urážku učitelů, jistě mu v tom zabránit nemohu, ale je to spíš problém čtenáře, ne textu."
Mein Kampf byl mimořádně drsnou urážkou Židů. A nikoho nenapadlo, že je to problém čtenářů. Řada demokracií zakázala knihu ujetého autora šířit a na rozdíl od Feřteka nepovažovala interpretaci textu čtenáři za jejich provinění.
Třeba by pomohlo zakázat vydávat Feřteka. Ujetí autoři s ujetými myšlenkami nemají dusit veřejný prostor. Třeba ČŠ začne vydávat Mein Kampf na pokračování...
Sledujeme-li mediální vystupování všelijakých odborných konzultantů dlouhodobě, pak můžeme v tomto kontextu považovat jejich jakékoli příspěvky za chlístání špíny na učitele, aniž bychom se nějak významně zmýlili.
Pokud by ale mohl být ojediněle nějaký příspěvek vyložen i jinak, pak to bude určitě jízlivá ironie, popřípadě ušklebený sarkasmus s chlívkovitým podtextem.
Souputnící takových expertů se pak dostávají do nepříjemné situace, neboť jsou ať právem nebo neprávem házeni do jednoho pytle. Dobře jim tak, stojí-li jim to za to, protože se za tatrmany schovávají, nebo nejsou-li schopni se od nich oprostit a kopnout je do zadku, aby jim rolničky ještě více zazvonily.
Bývaly časy, kdy Respekt byl opravdu respektovaný a seriozní. Myslím, že už ale není. Škoda.
Knihu O sofistických důkazech napsal Aristoteles, nikoli Platón. Někde tu knihu v zeleném obalu mám... :)(. Omlouvám se všem za ten svůj omyl a chybu při uvedení jména autora knihy. Moderní věda se problémem falešné argumentace rovněž systematicky a celkem podrobně zabývá - viz např. https://cs.wikipedia.org/wiki/Argumenta%C4%8Dn%C3%AD_klam:
Argumentační klam (též řečnický trik nebo argumentační faul) je v řečnictví takový výrok, jehož smyslem je porazit či přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost zastávaných názorů. Podstatou argumentačního klamu bývá nenápadné porušení pravidel logického důkazu, působení na emoce místo na rozum, případně obojí. Argumentační klamy bývají oblíbenou součástí argumentace propagandy a manipulátorů.
Argumentační klamy a jejich různé druhy byly rozlišovány již Aristotelem (provedl jejich analýzu a klasifikaci ve spise O sofistických důkazech), rádi je promýšleli i středověcí logikové. Tento článek uvádí výběr z rozdělení podle Koukolíka a Drtilové.[1]
Pokud řečník porušil pravidla logického důkazu nezáměrně, pak mluvíme o argumentačním omylu či řečnické chybě....
Jiří Týř
Pan Feřtek už nás asi dávno přestal číst, ale kdyby šlo o to, že ztratil v té spoustě komentářů orientaci, tak to hlavní bylo řečeno už v komentáři prvním: "... zisku ze zdánlivé moudrosti, nikoliv z moudrosti opravdové".
Jak víme (silně cítíme, poznáme?), že jde u něj o moudrost zdánlivou? No když zde čteme odkazy na výzkumu neurovědců a před časem jsme někde četli, jak je potřeba změnit výuku matematiky, neboť to je přece věda o strukturách a ne to školní počítání, tak je to nápadné - rozumí opravdu autor všemu? Spíš ne. (To s tou matematikou jako vědou o strukturách jsem krajně zjednodušil. Ta formulace byla daleko košatější a vznešenější, já si ji nedokážu zapamatovat a opakovat ji. Na matfyzu mě učili spíš nějaké symboly, ne krásně mluvit.)
Z četby různých zde publikovaných příspěvků stále více nabývám dojmu, že tradiční škole a jejím metodám skutečně zvoní umíráček. Jakmile se v diskusi přikročí k argumentování "Ad hominem", svědčí to o tom, že diskutující jsou ve slepé uličce. V tomto případě, že nemají k obhajobě svých názorů potřebné argumenty. Aby je také měli, když stále více škol a vyučujících využívá různé inovativní strategie, když přibývá rodičů, kteří chtějí pro své děti jiný způsob vzdělávání a proto zakládají školy vlastní...
Asi by bylo lepší diskutovat o problémech, než se věnovat hnidopišskému zostouzení pana Feřteka.
Paní S. CARCY děkuji, jak krásně potvrdila Godwinův zákon.
To jo. Mozek anatomicky moderního člověka se vyvíjí už pár set tisíc let. Civilizovaně se člověk snaží chovat možná nějakých deset tisíc let. Elektřinou se zabývá pár set let. Myšlení chce podstrčit i strojům několik desítek let. Stejně jako propojuje svět. A s přijatelně pohodlným přístupem k informacím něco přes dvacet let. Nebo tak nějak podobně. A to proto, že se lidé učí tomu, co uměli jejich dědové, a pídí se po tom, co budou umět jejich vnuci. Už milion let.
Pár hlupců si ale myslí, lépe předstírají, že to všechno právě ošéfovali.
Ony inovativní strategie využívali k prospěchu výuky i někteří učitelé už v časech, kdy jsem chodil do školy já. Kromě toho ovšem využívali některé strategie tradiční, kupodivu rovněž k všeobecnému prospěchu. Argumentace ad hominem se zde objevuje jen proto, že diskutující nevěří, že by z debaty s p. Feřtekem mohlo vzejít něco rozumného, natolik se totiž zdiskreditoval neschopností napsat jeden jediný komentář, který by nebyl poznamenán účelovostí a demagogií. Bohužel je p. Feřtek mediální vzdělávací hvězdou, jinak by jeho výstupy mnohdy nestály ani za mávnutí rukou. Ostatně zajímalo by mne, co konkrétně je možné považovat za hnidopišské, a co naopak v komentáři p. Feřteka může být bráno jako podklad pro seriózní diskusi.
Souhlasím, že k personalizaci diskuse argumentací ad hominem se má přistupovat jen v nezbytně nutných případech. Jinak by se diskuse měly vést o podstatě věcí.
Okomentovat