Z článku Bohumila Kartouse v Hospodářských novinách vybíráme:
Nedávno zase proběhl kulatý stůl k povinné maturitě z matematiky, ale novináři se dozvěděli pouze tolik, že se účastníci na její potřebě shodli. Jde o zjevnou manipulaci, neboť profesor Milan Hejný, který se účastnil, byl prokazatelně proti. Zkuste zavolat na ministerstvo a požádat o rozhovor třeba s neviditelným školským ombudsmanem Eduardem Zemanem. Pravděpodobně má dovoleno mluvit jen s někým. Není dokonce ani možné pořizovat videozáznamy z veřejných akcí, pro jejichž účely ministerstvo pouze poskytuje prostor. Vše bez zdůvodnění. Jediné informace, které ministerstvo poskytuje, jsou záznamy z deníku pana ministra, jejichž smyslem není plnit veřejnou službu, ale budovat majestát Marcela Chládka. Věru těžká práce. Poskytovat informace patří mezi neoddiskutovatelné povinnosti jakékoliv veřejné instituce. Stejně tak umožnit odborné veřejnosti podílet se na jejích z podstaty veřejných aktivitách. Veřejnost nezajímá, jestli pan ministr zažehl vánoční stromeček, zajímá ji průběh jednání o radě, maturitě, o důležitých tématech.
3 komentářů:
Co bychom taky chtěli od málem vystudovaného politruka, kterému v dostudování zabránila pouze změna režimu.
A o tom, že důležité je hlavně zatloukat, jsme se přesvědčili v pořadu otázky Václava Moravce, kdy na úvod padl dotaz: Co byste studovali, kdybyste k tomu měli dneska novou možnost. Zatímco ostatní zúčastnění hovořili o technice či medicíně, od Chládka jsme se o jeho případném dalším studiu nedozvěděli vůbec nic. Marně přemýšlím, co takého by dneska Chládek chtěl studovat, kdy politrukařina se nikde jak na sviňu neotvírá. Ale nějaké ty pindy rindy by se našly, však také na nic jiného nemá.
A on pan ministr opravdu nekde neco zažehl?
A kdo to uhasil?
O joj.
Mám obavy, že po něm budeme hasit pořádně dlouho. A toho dýmu a smradu, co z toho bude.
Okomentovat