Dne 27. 10. jsem si v MF DNES přečetl článek Oldřicha Botlíka Povinnou maturitou proti lepší matematice a nevěřil jsem svým očím. Něco tak otřesného jsem nečetl už hodně dlouho.
O. Botlík píše, že příklady typu „určete, kolik procent z 15 desetitisícin metru je 6 miliontin metru“ do maturity nepatří. Má pravdu. Ovšem ne proto, že za pár let bude jejich řešení v mobilu, jak píše, ale proto, že něco takového má maturant umět už šest sedm let. A pokud to neumí, nemá na střední škole co dělat.
Podle Botlíka má být žák současnou technikou osvobozen od činností, které mu brání zabývat se důstojnějšími a náročnějšími úkoly. Za příklad takové důstojné a náročné úlohy dává problém Enrica Fermiho, jak odhadnout počet ladičů pian v Chicagu. Tím se ovšem obrátil ve svůj protklad a dal si krásný vlastní gól. Ano, před osmdesáti lety to byl úkol opravdu náročný, ale dnes ho na maturitu bohužel dát nelze. Jednak proto, že málokterý náš maturant je nositelem Nobelovy ceny, a za druhé proto, že dnes je to úkol ještě primitivnější než zatracovaná procenta a s matematikou nemá nic společného. Od matematiky se dnes můžete v tomto případě zcela nedůstojně osvobodit jediným nenáročným dotazem v Googlu. Můžete mít nejen přesný počet chicagských ladičů pian, ale i jejich jmenný seznam.
Textové editory už dobrých dvacet let opravují tvrdá a měkká i-y. Proč žádného češtináře ještě nenapadlo „osvobodit“ žáky od vyjmenovaných slov? Stupnice a prstová cvičení dnes zvládne každý hudební syntetizátor. Proč je tedy, pane Botlíku, žáci konzervatoří tak dřou? Proč dosud nebyli od té otročiny osvobozeni? Vždyť by se hned na první hodině mohli zabývat náročnějšími úkoly a hrát třeba Paganiniho!
Oldřich Botlík tvrdí, že školy neuspěly se zákazem kalkulaček. Mýlí se. Na FSI VUT je zakazujeme dodnes, a to zcela úspěšně. Alespoň tedy u přijímacích zkoušek. A v zájmu studentů. Pro toho, kdo odložil mozek do stroje a je schopen uvěřit, že 3 x 4 = 0.75, není totiž kalkulačka pomocníkem, ale jen další koulí na noze. Osvobozen od násobilky může být paradoxně jen ten, kdo umí násobit.
Kromě toho, že úlohy na procenta nepatří na maturitu, má pan Botlík pravdu ještě v jedné věci. Výuku a školství změní až generační obměna. Staří, zkostnatělí a neschopní učitelé vychovali konstruktéry počítačů a mobilů, do kterých dnešní mladí a „lepší“ matematici s velkou slávou jen přesouvají mozky svých žáků a nazývají to pokrokem. Staří učitelé i jimi vychovaní konstruktéři tak dříve či později odejdou, noví nebudou a to pak bude změna věru pořádná. Jednoho krásného dne se zhroutí internet a bude po pokroku. Lidstvo zemře hlady.
V mírně zkrácené podobě vyšlo 29. 10. 2014 v MF DNES
PS: Botlíkův článek v MF DNES sem můžu ofotit (zkusím připojit večer). Díky Honzovi Formanovi a jeho rychlé reakci v diskusi mohu připojit odkaz na původní nezkrácený článek , který jsem do zveřejnění svého článku nečetl (teď jsem dočetl a ve svém textu nemusím měnit ani čárku).
Převzato z autorova blogu na iDNES.cz
13 komentářů:
Skvěle napsáno, pane Martišku. Botlík očividně není jméno, ale diagnóza. Jen je otázka, jestli připojování odkazů na podobné nesmyslné články, jako je Botlíkův, nehraničí se šířením poplašné a demagogické zprávy... :-)
Syndrom "vlastního gólu".
Pro některé učitele je kdokoli, kdo se kriticky vyjádří ke školství, "střelec vlastních gólů". Namísto přemýšlení o kritice, výkop. Namísto reflexe, protiútok.
Může matematik poukázat na problémy ve výuce matematiky? Může učitel nebo rodič poukázat na problémy ve školství?
Nebo má být "kolegiální", dělat si svoji práci jak nejlépe umí a mlčky přihlížet hrůzám, které se dnes a denně dějí na některých českých školách v některých třídách.
Pokud se učitel ozve, je mnohdy označen za duševně labilního, např. Botlík = diagnóza, trpícího traumaty z dětství, neschopného diskutovat na požadované úrovni, neschopného číst s porozuměním, nekompetentního se k čemukoliv vyjadřovat, protože není erudovaný, dostatečně z praxe, případně, že je pouze z praxe atp.
Falešná kolegialita, či snaha bránit vlastní píseček za každou cenu, je v pozadí mnoha nešvarů na českých školách. Od přehlížení nešťastných lidí, kteří si své životní či pracovní frustrace léta ventilují na dětech, přes zavírání očí nad obyčejnou lidskou a profesní ne-kompetencí, po spílání kolegům, kteří nevěří že účel světí prostředky, toto ignorování nešvarů je jen stěží pochopitelné, jedná-li se o dobro dětí.
Říkáme tím, že nám vlastně záleží na našem vlastním učitelském klidu a pohodě více, než na dětech.
dělat si svoji práci jak nejlépe umí a mlčky přihlížet hrůzám, které se dnes a denně dějí na některých českých školách
To jste si ale, pane Tune, spletl téma. Dnes se tu šikanování učitelů jejich žáky a vedením školy neprojednává.
"Syndrom "vlastního gólu".
Pro některé učitele je kdokoli, kdo se kriticky vyjádří ke školství, "střelec vlastních gólů". Namísto přemýšlení o kritice, výkop. Namísto reflexe, protiútok. "
Nesmysl. Trend je takový, že by učitelé posledních 20 let nedělali nic jiného než "reflektovali", kdykoliv si libovolný "odborník" vzpomene.
Chápu, vyhovovalo by vám, kdyby každý učitel poslušně sklopil uši, stáhl ocas a poslehl každého kafrala okolo, počínaje hospodským povalečem, přes vševědoucího rodiče konče pomatenými odborníky. A to okamžitě, bez váhání.
Po přečtení originálů obou článků musím konstatovat, že pan Martišek vůči panu Botlíkovi užívá šestou z Čapkových "figur zápasu perem" (zvanou Imago).
Nesmysl. Trend je takový, že by učitelé posledních 20 let nedělali nic jiného než "reflektovali", kdykoliv si libovolný "odborník" vzpomene.
Proč je trend takový? Zachtělo se lidu najít si obětního beránka, poté co se mu okoukali Romové a politici? Nebo rodiče, nevědouce si rady se svými ratolestmi, viní učitele ze své nemohoucnosti.
Proč je trend takový?
Trend je takový, protože každý, kdo má do zadnice díru a v minulosti ji přiložil na školní židličku, má vlastní názor na školství a musí ho světu sdělit, nebo rovnou ty učitelské neumětely patřičně poučit.
Ale zase nic tak světoborně nového se nekoná.
"Každý umí řídit ekonomiku státu, vyhrát bitvu, která skončila a vychovávat sousedovy děti."
Seřaďte níže uvedené dle stupně oprávněnosti kecat učitelům do práce. Navrhuji, aby diskutující na čš vyplnili dotazník kvalifikovanosti, než budou připuštěni k diskuzi.
- učitelé
- učitelé s desetiletou praxí
- učitelé s dvacetiletou praxí
- učitelé s dvacetiletou a delší praxí - ředitelé škol
- úředníci mšmt
- úředníci čši
- vysokoškolští profesoři
- vzdělávací výzkumníci
- psychometrici
- rodiče školou povinných dětí
- děti a studenti
- zřizovatelé
- každý, kdo školu zažil
- plátci daní
- zahraniční kapacity
- prezident
- ti lidé, kteří úspěšně absolvovali psychotesty/IQ testy
- držitelé maturitního vysvědčení z matematiky
Ale no tak si to ujasněme.
Školství je veřejná služba, placená z veřejných prostředků.
Oficiálně do něj tedy může kecat každý.
Bylo by ale žádoucí, aby se při tom kecání jaksi neztrapňoval, ať už absencí znalostí problematiky, či neschopnosti myšlení jako takového.
Ze stejného důvodu se většinou nesnažím diskutovat na serverech o vybavení vojenských jednotek nasazovaných v zahraničních vojenských misích, nebo o vhodné anestezii při operacích myokardu.
Jen ať si každý kecá, do čeho se mu kecat chce, i když tomu nerozumí zhola. Nakonec, nedělám celý život nic jiného.
Podstatné je, že není síla, která by mne přiměla dělat cokoli jinak, než uznám za vhodné a potřebné. A to mnohé ubožáky točí ze všeho nejvíce. Ne, jestli to dělám špatně, ale že po svém.
Podstatné je, že není síla, která by mne přiměla dělat cokoli jinak, než uznám za vhodné a potřebné.
Pane kolego Pytlíku, touché.
Při absenci jakékoliv jednotné vize, koncepce či strategie vzdělávání, je toto vskutku jedinou možností zachování integrity a konsistentního přístupu k práci. Otázkou je, co nebo kdo nás inspiruje v "dělání toho co je vhodné a potřebné".
"Podstatné je, že není síla, která by mne přiměla dělat cokoli jinak, než uznám za vhodné a potřebné. A to mnohé ubožáky točí ze všeho nejvíce. Ne, jestli to dělám špatně, ale že po svém."
Tím si nejsem tak jist, když se chce, síly se najdou...
co nebo kdo nás inspiruje v "dělání toho co je vhodné a potřebné".
Normálka. Zkušenosti a žáci.
když se chce, síly se najdou...
Není toho moc, o co bych mohl přijít. Zdraví, svoboda, čest...
Síly musejí být obezřetné, aby případně o něco z toho samy nepřišly...
Okomentovat