Metodika, s jakou se dnes opravují maturitní slohové práce z českého jazyka, je vedená snahou standardizovat výsledky diferencovaných středních škol, bohužel ale do značné míry potlačuje samostatné myšlení.
Z článku Marka Adama v DeníkReferendum.cz vybíráme:
Jistě je správné, že učitel – hodnotitel není Pán Bůh, a tak se musí řídit nějakými objektivními kritérii. Ano. Ale na druhé straně nesmí tato kritéria potlačovat samostatně myslící žáky středních škol, u nichž je nějaký předpoklad intelektuálního a kreativního myšlení.
Cermat přeci nemůže žáky zbavovat maturitního vzdělání jen za to, že žák přemýšlí, projevuje invenci, není sériovým producentem sériového textu a originálně zpracovává zadané téma. Zkrátka, Cermat nemůže zbavovat žáka hodnosti maturanta jen za to, že žák projevil své „literární střevo“. A kantora hodnosti hodnotitele za to, že si to uvědomuje.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
37 komentářů:
Ach, můj ty smutku, to je zase blábolení...
Pan kolega pravděpodobně nepochopil systém kritérií a hodnocení PP, a tak plácá nesmysly. Jeho lkaní nad špatnými výsledky daných žáků by nemělo směřovat k CERMATu, ale k těm hodnotitelům, kteří danou známku udělili. Centrální hodnocení již dva roky neexistuje, takže pokud někdo "odstřelí" kreativní text, činí tak sám za sebe.
Bez znalosti celých prací nelze vynést jednoznačný soud, ale minimálně v případu č. 2) popsaném takto:
"Hiphoper, Diskant, Emo, Gothic
Žák napsal bravurní charakteristiku svého kamaráda, který podlehl současnému bio životnímu stylu. Autor slohové práce však nemá žádné kompetence k tomu býti maturantem, protože nepopisoval ani striktně hiphopera, ani striktně diskanta, ani striktně další dva styly. Kdyby si vybral z dané množiny v zadání a napsal primitivní text, maturantem by byl." je nutno dodat, že žák zkrátka nenaplnil zadání, které znělo následovně: "charakteristika typického představitele jedné z uvedených skupin lidí". Výslovně se zde píše, že je nutno popsat jednoho představitele z daných 5 subkultur. Jestliže to maturant ignoruje či nepochopí, pak si maturitu v řádném termínu vskutku nezaslouží. Připodobněme to reálné životní situaci - když dostane kreativec za úkol vytvořit reklamu na jeden z pěti výrobků, které zadavatelská firma produkuje, ale on navrhne reklamu na výrobek, jenž v portfoliu není,
pak zadavatel zcela jistě nebude nadšen, ale pošle dotyčného do jistých partií tělesných, lhostejno, jestli stvořil skvělou kampaň. Zadání zkrátka znělo jinak. Je to nepochopitelné? Myslím, že není.
č. 3) "Žák měl napsat zprávu o besedě se známým spisovatelem, která se teprve uskuteční. Napsal tedy zprávu o tom, že spisovatel přiletěl do Prahy, že se tehdy a tehdy tam a tam uskuteční beseda, na kterou jsou čtenáři zváni. Dál už nebylo o čem psát, tak (jako novinář) na letišti položil spisovateli otázky, jak se má, co ho přivedlo do Prahy a jak se těší na setkání se svými čtenáři. Tento úryvek z rozhovoru vložil mezi začátek a konec zprávy." - zde si kolega nestydatě vymýšlí. Zadání znělo takto: "Přivítali jsme známého spisovatele
Zpracování: zpráva do regionálního zpravodaje o besedě v městské knihovně" - kde je tady proboha zmínka o zprávě, která se teprve uskuteční???? CERMAT navíc na svých webových stránkách a v publikacích konzistentně uvádí, že zpráva má být dominantně psána v čase minulém (v souladu s učebnicemi postavenými na funkční stylistice), takže je to tuplovaný nonsnes, v němž se pan kolega dále s chutí nimrá. "a ani nesplnil téma, protože to nebylo o besedě, ale o spisovateli." - to, že nenaplnil téma, je dle informací v textu uvedených holá skutečnost, mám-li mít centrem zprávy besedu, ale já budu psát o spisovateli, editor mě pošle do horoucích pekel, s tím se zase nedá hnout.
"Takových případů je mnohem více. Kantor, který by danou práci uznal, není podle Cermatu kompetentní k tomu, aby mohl maturitní práce opravovat! Neshoduje se totiž s „objektivní pravdou“ v centrále Cermatu. Nemůže býti hodnotitelem." - tady se už odehrávají přímo kojazrovské orgie jako v kdysi Rudém právu. Práce může opravovat každý, kdo úspěšně prošel stanoveným e-learningem a prezenčním školením. Na ničem jiném nezáleží.
Je vidět jedno - pan kolega opravdu nerozumí problematice hodnocení PP, resp. jí spíš rozumět nechce. A nelíbí se mu kritéria hodnocení. Na to má jistě právo, ale pak nechť kritéria raději do hloubky rozebere a zkritizuje po odborné stránce, případně navrhne jiná, lepší. Lhát by neměl, ani soukromě, ani veřejně.
Ano, souhlasím, že lze mít k textu výhrady. Faktem je ale to, že start státních maturit byl spojen s problematickým hodnocením slohových prací z ČJ, při němž bylo jasně ukřivděno mnoha mladým lidem. Je vidět, že přestože již neexistuje centrální anonymní hodnocení PP, nedůvěra vůči této části státní maturity přetrvává dokonce i mezi češtináři. Když nyní někdo "odstřelí" kreativní text, tak to nečiní tak zcela za sebe - vykládá si tak zřejmě centrálně daná kriteria hodnocení a obsah školení, kterým prošel.
Pokud se ovšem těch ukřivděných mladých bude někdo zastávat textem, ve kterém jsou uvedeny naprosto stupidní příklady a argumenty, dělá jim medvědí službu.
Pro Jenyka: Jak ukazuje Gustav, pravděpodobně nejde o odstřelení kreativních prací, ale o prosté nedodržení zadání ze strany žáků.
Náhodou to není špatný článek:
Jak chcete např. odlišit, kdy se jedná o "výklad", kdy jde o "referát" a kdy o "odborný popis"???
A co když to bude esejistický text, bude to výklad, nebo úvaha?!
Průšvih je, že jako kantorka musím myslet stejně jako byrokrat v Cermatu, abych dostala certifikci.
A obětí jsou i naše děti!!!
Já bych se rád dožil toho, aby se žáci ve škole naučili především KRITICKY MYSLET, a ne jen tupě plnit zadaný rozkaz. Panebože, vždyť tohle pronikání firemní kultury do školy je nebezpečné a zavání totalitou. Takže argumentovat tím, pane Gusto a Soukale, že vzdělanec je ten, kdo do puntíku splní rozkaz šéfa ve firmě, je skutečně tristní!
Škola by měla být ostrovem demokracie, kde se žáci především učí KRITICKY MYSLET.
A k tomu nepochopení zadání - nepochopení by bylo, kdyby žák měl napsat líčení májové přírody, a místo toho napsal recept na přípravu palačinek. Ale když napíše májový příběh o lásce, kombinovaný s přírodní lyrikou, tak je to podle vás blbec?!
Paní Rostochová,
Vašim otázkám nerozumím. Máte na mysli situaci, kdy Vy jako učitelka máte rozpoznat, jestli Váš žák napsal výklad, referát nebo odborný popis? Nebo Vám jde o to, že např. referát může být postaven na výkladovém slohovém postupu a využít i odborný popis? První možnost by byla poněkud absurdní, takže ji vypouštím; ta druhá je odvislá od zadání, které upřesní, co se po žákovi chce. A ve finále jste to vždycky Vy, kdo práci hodnotí a rozhoduje o bodech. Nebo jste to myslela ještě jinak?
V CERMATu jistě najdete i byrokraty, ale ti nepřipravují zadání PP a školicí materiály, nebojte se. Na certifikaci Vám stačí orientovat se ve funkční stylistice a umět podchytit chyby. Jistě se najdou sporná místa, hlavně tehdy, když se rozhoduje o naplnění či nenaplnění kritéria 1A a 1B - koneckonců proto měli původně jednu práci hodnotit dva hodnotitelé a dohodnout se. Jenže to by maturity prodražilo, což naše skvělá politická reprezentace nemůže připustit.
Pane Nováku,
tady jde o maturitní písemnou práci, ne o učení se kritickému myšlení. Do škol firemní myšlení neproniká, nebojte, i když o manažerismus se již někteří snaží - doufám, že budou vykázáni do patřičných mezí. Já jsem použil toliko analogii opírající se o možnou životní situaci (někdo dnešní škole vyčítá, že je od něj odtržena, jinému by zase sepětí nevadilo - nelze se zavděčit všem).
Z mého textu nikterak nevyplývá, že vzdělanec je ten, kdo do puntíku splní rozkaz šéfa ve firmě. To je jen a jen Vaše konstrukce, pro kterou nemáte v příspěvku oporu. Nicméně řadový zaměstnanec je placen vždy za to, aby plnil, co je mu uloženo - i já se musím ve vyučování řídit předpisy, které nemohu beztrestně porušovat. Nevím, jestli jste někdy pracoval v továrně, ale já ano, brigádnicky. A věřte, že tam po mně chtěli, abych do puntíku dodržoval technologický postup. Kdybych tak nečinil, produkoval bych zmetky a poškodil tak pověst zaměstnavatele. Vy byste byl spokojen, kdybyste si najal firmu na výměnu oken, chtěl dřevěná eurookna v bílé barvě s trojitým zasklením a firma by Vám kreativně dodala modrá plastová okna s dvojsklem? Dost o tom pochybuji. Tohle nemá s totalitou pranic společného.
Při maturitních písemných pracích je kreativita a schopnost myslet vždy vítána, v kritériích zohledněna a odměněna - ovšem za dodržení dvou jednoduchých podmínek, a to útvaru a tématu. Já jsem maturoval v roce 1987 a měl jsem jasně zažito, že pokud jedno či druhé nedodržím, získám nedostatečnou. Vím, že i současní maturanti jsou toto schopni pochopit a akceptovat. Při výuce slohu a komunikační výchovy je možno po celou středoškolskou docházku dávat volná témata, smíšené útvary, pracovat s komunikačními situacemi, vést žáky ke svobodnému a kultivovanému vyjadřování. Ale žáci také musejí ovládat řemeslo, protože v reálném životě budou muset reagovat na jasně zadané a stanovené podmínky. Studenti hudební kompozice také musejí ovládat sonátovou formu, velké rondo, fugu aj. a nepovažuje se to za nic závadného.
Z Vašeho příkladu je vidět, že nejste češtinář. Napíše-li někdo místo líčení májové přírody příběh o lásce, tak zkrátka zaměnil útvar. Práce by klidně mohla projít, jestliže by v dostatečné kvantitě a kvalitě obsahovala pasáže, které by popisovaly líčení májové přírody. Ale útvar zkrátka nebyl dodržen, za což by byly ubrány body v patřičném kritériu (maximálně čtyři, což z celkových třiceti není nijaká katastrofa). Jestliže je v zadání útvar uveden, máte zkrátka za povinnost jej dodržet - co je na tom špatného???? Máte předvést, že jste schopen napsat smysluplný, kultivovaný text mající jistý tvar. Vybíráte si z deseti útvarů a témat, takže byste si měl zvolit to, co opravdu umíte.
Pane Nováku,
jen doplním Gustava: Schopnost držet se zadání je také projevem kritického myšlení.
A jako obvykle v podobných diskusích, nejprve si musíte pořádně přečíst to, co chcete kritizovat, abyste mu nepodsouval své smyšlenky. A také by neškodilo se seznámit s kritérii a podkritérii hodnocení; objevil byste např., že stupnice u každého z nich je šestibodová, takže k "odstřelení" práce by mělo docházet jen při opravdu flagrantním nedodržení zadání.
Oprava: ... abyste oponentovi...
Když už je řeč o té věcné správnosti, tak podotýkám, že stupnice je nikoli šestibodová, nýbrž pětibodová, a to v každém ze šesti kritérií. Bohužel kritéria 1A a 1B jsou "popravčí" - pokud musí dát hodnotitel 0 bodů, práce se dále již nesmí hodnotit. A jak mi dokážete, zda jsou téma nebo útvar splněny na 1 bod či na 0 bodů, když se jedná např. o dějový popis bez gradace napětí a bez přímé řeči, který se vydává za vypravování a v centrále Cermatu (nikoli u jednoho konkrétního hodnotitele) práce projde, zatímco referát s úvahovými prvky je "zaříznut"?!
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Lida-Rakusanova-Maturitni-fiasko-na-pokracovani-235282
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Lida-Rakusanova-Maturitni-fiasko-232450
Diskuze začíná být velmi bohatá a přitom se mi stále jeví věcná. Článek Marka Adama tedy přes své nedostatky plní svůj účel.
V posledním komentáři pan Novák označuje kriteria hodnocení PP 1A a 1B za "popravčí". To je ten problém!
VždyŤ přece v prvním ročníku zpackaných státních maturit nešlo příliš o to, že někoho zamrzela třeba trojka a věřil, že je na dvojku. Šlo o to, že schopní žáci, kteří po celou dobu studia psali dobré slohové práce, nesložili v právě kvůli slohu v řádném termínu maturitu. Pak jsme se dozvídali, že stručné kritické komentáře anonymních hodnotitelů obsahovaly hrubé pravopisné chyby. Jde tedy o to, aby dnešní kriteria a systém hodnocení PP z ČJL byly nastaveny co nejobjektivněji a nejcitlivěji právě na hranici zvládl/nezvládl (0 bodů - 1 bod podle úvodních kriterií).
Letos řada maturantů (hlavně na SOŠ) nezvládla test z M. Měl snad tento test nějaká "popravčí" kriteria? V matematice by se jistě také našlo něco, co je základ - a kdo nezvládne tohle, tak končí.
Druhá možnost by byla vrátit se k situaci, kdy selhání v PP neznamená hned nesložení maturity, ale lze je poněkud vyrovnat body získanými v další části zkoušky z ČJL. (Byly přece i doby, kdy se hodnocené slohu mohlo a nemuselo do celkové klasifikace maturity z ČJL započítávat - jdeme z extrému do estrému?)
Asi to v tom ústředí Cermatu hodnotili nějací omezení plnitelé předpisů...
Pane Nováku,
pravdu má kolega Soukal, stupnice je opravdu šestibodová, neboť udělit lze i nula bodů.
Důkaz, po kterém voláte, nelze obecně postulovat, protože každá práce je jiná, a rozumnou diskusi proto můžeme vést pouze nad konkrétním textem. Pokud se v tzv. dějovém popise objevuje alespoň nějaká zápletka, pak se v souladu s metodickými pokyny uděluje 1 bod v kritériu 1B (absence přímé řeči nemusí být důvodem ke snižování bodů). Pokud v referátu úvahové prvky převážily natolik, že výsledný text je úvahou, pak je možné, že nedošlo k naplnění 1B. Ale znovu opakuji, tuto diskusi lze smysluplně vést pouze nad konkrétními texty, ne v obecné rovině.
Pokud jde o odvolání, tak tam rozhoduje příslušný KÚ, CERMAT jen dodá oponentní posudek. Jak s ním naloží krajští úředníci, to už neovlivní.
Jenyku,
u maturitní písemné práce je naprosto jedno, jaké slohy psal žák v průběhu studia. Hodnotí se jednorázový výkon.
První ročník zpackaných státních maturit je jaký? Státní maturity začaly r. 2011. Vy možná máte na mysli rok 2012 se zavedením centrálního hodnocení PP z ČJL a CJ. Asi jste, soudě dle adjektiva zpackané, podlehl mediální masáži. Jistě, ten rok neproběhl bez zádrhelů, mezi něž lze řadit i to, že se tu a tam objevilo hodnocení s hrubkami. Nicméně kritéria hodnocení i katalogy požadavků byly dostatečně dlouho známy. Že se na ně někteří kolegové a kolegyně vykašlali a tím pak poškodili své žáky, není chyba centrálního hodnocení. Ukázalo se, že na mnoha školách se v hodinách ČJ probírá dominantně literární historie, často na úkor výuky slohu a jazyka. Problém pak nastal v tom, že i u stylizačně solidních prací nebyl dodržen útvar, popř. téma. Nu, když k jejich dodržování nebyli žáci 4 roky vedeni, pak samozřejmě u maturity nemuseli uspět. Je to ale problém centrálního hodnocení?
Vaše srovnávání testu z matematiky s písemnou prací z češtiny je mi nepochopitelné - nemůžete přece srovnávat dva různé typy zkoušek u dvou různých předmětů.
Obávám se, že žijete v bludu stran dob, kdy se nemuselo do celkové klasifikace maturity z ČJL započítávat hodnocení slohu. Bývalo buď polovinou známky, nebo (v letech před zavedením NM) minimálně jednou třetinou. Kritéria již byla jednou změkčena - maturitní zkouška z ČJL a CJ je koncipována jako komplexní, v níž musí být žák úspěšný v každé ze tří částí, které ji tvoří (DT, PP, ÚZ). Pokud se nepletu, tak do r. 2012 platilo, že neúspěch v jedné části znamenal nutnost opakování celé zkoušky, tedy i těch dvou částí, které žák složil úspěšně. Od tohoto se již ustoupilo a opakuje se jen neúspěšná část. Další ústupek by byl jen těžko možným - musel by platit pro všechny tři části, takže by např. neúspěch v ústní části MZ byl vyrovnáván úspěchem v částech ostatních, což by mohlo vést (a najisto vedlo) k tomu, že by mnoho žáků zcela rezignovalo na přípravu v jedné z těchto oblastí. Proč byste se připravoval na ÚZ, když máte součet bodů z DT a PP takový, že už nemůžete propadnout? Snižování laťky je cesta do pekel, ne ke kvalitnímu školství.
L. Rakušanová:
„Minulý týden skočil devatenáctiletý student z okna gymnázia v Uherském hradišti. Zabil se hodinu poté, co se po osmi letech bezproblémového studia dozvěděl, že propadl u maturity z češtiny.
Byl vietnamské národnosti, ale na znalostech češtiny u maturity ztroskotat nemohl. Podle svědectví spolužáků totiž mluvil česky perfektně.
Předseda česko-vietnamské společnosti Marcel Winter adresoval následně vietnamským rodičům naléhavý apel, aby svým dětem vysvětlili, že nepovedená zkouška se dá vždycky opravit, ale ukončený lidský život nikoli. A většinové společnosti objasnil, že Vietnamci kladou na vzdělání svých dětí větší důraz, než bývá ve zdejších zeměpisných šířkách zvykem.
(…)
Cermat se teď sice tváří, že by výsledky eventuálně znovu přezkoumal. I kdyby je ale zrevidoval podobně, jako to letos už udělal u maturity z matematiky, pro devatenáctiletého studenta z Uherského Hradiště bude pozdě.“
Autorka dává smrt studenta do přímé souvislosti s centrálním hodnocením slohových prací.
Ovšem student neuspěl u ústní zkoušky (zde je hodnocení v rukou učitelů).
Pokud vím, byla L. Rakušanová na svoji dezinformaci upozorněna.
Pokud vím, nikdy se za tento hrubý profesní a etický přehmat neomluvila.
Mohl bych uvádět další příklady, kdy byly šířeny nepravdy a polopravdy. Avšak jak vidno, demagogie a diletantství jsou bohužel nevykořenitelné.
Pane Gustave,
u maturit se jistě hodnotí jednorázový výkon, to je pravda. Ale některý žák je inteligentní a prokazuje to opakovaně behem celého a druhý je hloupý ( a prokazuje to taky opakovaně). Myslím, že sloh je právě taková dovednost, kde lze očekávat dosti konstantní výkon (není jediná).
Máte pravdu, myslím rok 2012, kdy byly PP centrálně hodnoceny. Nevycházím z mediální masáže, ale z přímé zkušenosti zadávajícího učitele,který část těchto PP měl možnost číst a svůj dojem pak porovnával s hodnocením. Znám konkrétní studentky, která neuspěla a proti tomu příklady primitvních prací, které prošly.
Svalit tohle na kolegy a kolegyně, ketří se na řádnou přípravu svých žáků vykašlali, mi připadne sprosté. Označit fakt, že vybraní a pečlivě proškolení hodnotitelé sami dělali v hodnocení pravopisné chyby (+ další problémy) za zádrhele mi připomíná asi způsob, jak komentuje KSČM 5O. léta.
Asi v letech 1990/91 a 91/92 jsem vykonával funkci předsedy maturitní komise. V té době platilo, že se hodnocení PP z ČJL může započítávat do celkové klasifikace z předmětu a vyučující ČJL se mě dovolovali, zda to jako předseda komise dovolím. Nežiji v bludech.
Jako asi osminásobnému předsedovi maturitní komise se mi ono "dovolování" zdá neuvěřitelné a - aniž bych nahlížel do starých maturitních vyhlášek - jako nerespektování základních předpisů. Pročpak se asi ona slohovka nazývala maturitní? Aby se pak do maturitního hodnocení nezapočítávala?
Jenyku,
očekávat konstantní výkon ve slohu není zrovna nejmoudřejší, ačkoliv jisté opodstatnění to má. Mnohokrát jsem se však setkal s tím, že průměrný žák napsal skvělou maturitní práci a naopak vynikající žák vyhořel a stěží prošel - to se děje i u pololetních slohových prací, stačí si vybrat špatné téma - po prvních 15 minutách se zaseknete a nic nenapíšete (popřípadě půjde o banality).
Byl jste zadávajícím učitelem, tedy nejste češtinář a jen těžko fundovaně posoudíte, zdali dívenka neprošla oprávněně - věřte tomu, že není pro češtináře obtížnější a komplexnější činnosti, než je oprava slohových prací. Tady nevystačíte s dojmy, musíte znát funkční stylistiku, kritéria hodnocení, postihnout chyby, správně je přiřadit, analyzovat klady a zápory práce, rozhodnout o bodech... Dojem laika zde nehraje roli. Pokud zručný stylista přecení své síly nebo není veden k dodržování tématu a útvaru, může snadno uklouznout; naopak bez problémů projde průměrná či velmi jednoduchá práce, protože překoná hranici tzv. cut-off score.
Pokud máte dojem, že češtinář píše vždy a všude bez chyb, pak se hluboce mýlíte. Stane se to i mistru nad mistry, ačkoliv by nemělo. Těch případů však vzhledem k celkovému počtu prací bylo opravdu minimum. Nevím, jestli jste byl někdy zapojen do tak obrovské akce, jakou bylo centrální hodnocení, ale vězte, že veškeré problémy, které nastaly, byly opravdu toliko dílčí. Kdyby bylo v lidských silách nechybovat, pak by nebyla nikdy a nikde zapotřebí opravná opatření. Zpráva o průběhu a výsledcích maturitní zkoušky v jarním a podzimním zkušebním období roku 2012, kterou předložilo MŠMT Vládě ČR, konstatuje, že meziroční porovnání výsledků písemek ukazuje, že se v roce 2011 do hodnocení maturitních písemek ve školách ve zvýšené míře promítla i hlediska „ležící mimo oblast jednotné metodiky hodnocení“ a že nemalá část studentů prokázala výrazné nedostatky svého písemného projevu. To vše vyplynulo na povrch právě v roce 2012. A nedobrá situace panující ve výuce slohu a jazyka je realita, mnoho kolegů a kolegyň, kteří pomáhali Krajským úřadům řešit v roce 2012 odvolání, popisuje, jak rodiče argumentovali velmi často tím, že se po nich u písemky chtělo něco, co nikdy ve škole pořádně nedělali (a nešlo o zoufalou snahu využít jakoukoliv lež ve prospěch dítěte). Mimochodem já považuji za sprosté, když někdo způsob mé argumentace přirovnává k bagatelizaci zločinů proti lidskosti - mění to však něco na meritu věci? Ne.
Zvláštnosti dvou společensky přechodných let lze považovat za naprostou marginálii v jinak konstantním stavu. Kolega Soukal navíc poukázal na absurditu postupu, kdy se maturitní práce nezapočítává do maturitního hodnocení.
Proč musí hodnotitelé dnes dělat certifikační zkoušku, kde musí práce oklasifikovat stejně podle Cermatu, když v praxi pak hodnotí jinak? A navíc ti, co to absolvovali dřív, vůbec žádnou zkoušku dělat nemuseli.
Kolego Gustave, díky za vaše fundované příspěvky. Z toho posledního by ale vyplývalo, že úspěšnost v PP má dost velkou náhodnou komponentu, viz:
Mnohokrát jsem se však setkal s tím, že průměrný žák napsal skvělou maturitní práci a naopak vynikající žák vyhořel a stěží prošel...
Pokud zručný stylista přecení své síly nebo není veden k dodržování tématu a útvaru, může snadno uklouznout; naopak bez problémů projde průměrná či velmi jednoduchá práce, protože překoná hranici tzv. cut-off score.
Vaše výroky nechci zpochybňovat, určitě jsou založeny na bohatých zkušenostech. Pokud to ale skutečně platí, má PP čistě z psychometrického hlediska dost malou validitu. Např. kritériem tzv. souběžné validity je, že vynikající žák podle jednoho kritéria bude velmi pravděpodobně označen za vynikajícího i podle druhého kritéria. Jestli není, máme fakt problém, Houstone.
Pane Gustave,
nedávno jste napsal, že žiji v bludech, naposled, že zvláštnosti 2 let jsou marginálií.
Marginálií by mohl být tím spíš jediný rok 2012, kdy bylo centrální hodnocení PP z ČJL. Jde však o to, jak byla tato zkušenost zpracována. Vnímám to tak, že hodnocení PP v roce 2012 velmi důsledně obhajujete. POkud byly problémy, tak daleko spíše ze strany nepřipravených maturantů, navíc mnohdy vinou jejich učitelů, než z viny centrálního hodnocení.Proč ale nastala tak rychle změna, když to bylo dobře? A jestli to nebylo dobře, tak je to opravdu dobře teď? (Chápu, že přirovnání k 50. létům je velmi ostré, ale já myslel spíš přístup k hodnocení minulosti, než tu konkrétní minulost - není to "když se kácí les, létají třísky"? )
Máte pravdu, PP z ČJL jsem vnímal jako laik. Z prací, které jsem letmo pročetl, mi většina přišla myšlenkově naprosto prázdná. A ty práce prošly. Neprošla práce dívenky, která měla jakési nevhodné nutkání, že by svou prací měla něco sdělit a zvolila si tedy úvahu o vztahu dětí a rodičů, místo popisu přípravy palačinek. Ta neuspěla. V opravném termínu podobnou chybu neopakovala a její případ byl varováním pro další maturanty, kteří si téma PP již volí rozuměji. Tato dívka nejenže psala dobré slohové práce, ale psala skoro v téže době esej na podobné téma k přij. zkouškám na obor sociální práce na FF UK v Praze, za který získala maximum bodů.
Myslím, že nedobrá situace ve výuce slohu nespočívá jen v nedostatcích nácviku technologie psaní různých slohových útvarů. Kde nejsou myšlenky ... Stimulovat vlastní myšlení žáků je daleko hlubší problém, u kterého těžko někdo posoudí, zda se na tento úkol učitelé vykašlali nebo zda se snaží ze všech sil.
Mám zakořeněnou představu, že učitel (nejen češtinář) nemá dělat hrubé pravopisné chyby. Vždy mě zarazí, když na takový příklad narazím (podobně to vnímám u novinářů). Svým žákům v písemkách opravuji i/y. Asi to moc prožívám, moje chyba.
Pane Hučíne,
nevím, jak Gustav myslel ono "mnohokrát", ale myslím, že sečetl své letité zkušenosti. Opravdu fatálních ulétnutí vynikajících žáků je podle mých zkušeností minimum, ve větší míře se stává, že žák napíše práci něco nad či pod svůj standard. Samozřejmě záleží na kvalitě výuky. Té mohlo pomoci centrální hodnocení, v jakékoli formě (např. vzorku náhodně vybraných prací). Dnes žádná kontrola prakticky neexistuje, totéž u ústní zkoušky. Ovšem tohle všechno všichni dávno vědí. Neschopnost či neochota řešit skutečné maturitní problémy je základním důvodem, proč je nynější maturita málo efektivní. Navzdory tomu ovšem žádné jiné dobré řešení neexistuje.
Pane Jenyku,
neobracel jste se na mne, ale odpovím. Centrální hodnocení bylo zrušeno především proto, že byly zveličeny jeho nedostatky, a hlavně proto, že se ukázala tristní úroveň části žáků a také učitelů. Abyste pochopil, za jakých okolností se toto rozhodnutí rodilo, uvedu příklad ředitele jednoho z gymnázií, který se na ministra školství stran neobjektivity písemných prací obrátil otevřeným dopisem. Když mu J. Kostečka navrhl, že posoudí údajné sporné případy hodnocení žáků jeho školy, nejprve se trapně vymluvil a následně vůbec nereagoval. Zkrátka o pravdu nikdo nestojí, raději se řeší pseudoproblémy.
Ještě doplněk pro pana Jenyka: Jistě víte, kolik se toho nadiskutovalo o tom, že na některých školách se při testech podvádí. Co se děje? Přibyly kontroly, ovšem dosti bezzubé; pokud v každé učebně nebude za průběh zkoušky odpovídat člověk naprosto nezávislý na škole, nelze se na výsledky testů stoprocentně spolehnout. Pokud by se toto podařilo zajistit, testy Scia jako přijímačky na VŠ by se staly zbytečné. (Podotýkám, že není mým cílem Scio znevažovat.) Nevím, jaké jsou zisky této společnosti z uvedených testů, ale tahle částka by zůstala v kapse budoucím vysokoškolákům. Rozumíte tomu, proč se tomhle nikde nemluví? Já ne. A jen pro zajímavost, problém s nespolehlivostí výsledků testů je často připomínán na stránkách EDUinu. Zkuste si najít jejich tuším loňskou analýzu maturit (mimochodem, je místy velmi nekvalitní) a zjistíte, že problém s testy jako by neexistoval.
Zkrátka mohu jen zopakovat, že maturita (a s ní objektivita hodnocení slohovek) je dnes především obětí - šlendriánu, neschopnosti a demagogie.
Děkuji za reakce, pane Soukale.
Zde se sice píše o PP z ČJL, ale jde jistě o problémy daleko širší. Např. zde narážíme na otázku kvalitu (práce) učitelů ČJL, po letošních státních maturitách se vyrojily úvahy o nízké kvalitě výuky M a učitelů M. Příště si žáci častěji zvolí třeba angličtinu (nebo bude test z M mírnější) a kritiku slíznou pro změnu angličtináři.
Snaha o vysokou objektivitu hodnocení je zdánlivě skvělá, ale jde to u slohu? Asi obtížně. Když se navíc sejde, že jeden žák píše popis přípravy palačinek (namicháme těsto - usmažíme - dobrou chuť a má za jedna) a duhý se pokusí o úvahu, kde je objektivita hodnocení? Ti dva si přece zvolili naprosto nesrovnatelné úkoly! Vhodná strategie maturanta dělá zázraky. Maturant, který si zvolí test z M, dělá (aspoň na G), jen 3 ústní zkoušky - ostatní 4. Jeho zátěž u ústních maturit je o 1/4 menší při shodném počtu písemných zkoušek. Dělá stejně náročnou maturitu?
Proč zde tolik diskutuji?
Jsem osobně přesvědčen, že odmaturovat má prakticky každý středoškolák - hůř nebo líp. Maturita nemá být jakási likvidační zkouška, která studenty proseje. Proto se pletu do diskuze o hodnocení PP z ČJL, kde se mi navíc jeví, že ono prosívání v roce 2012 bylo neobjektivní. K maturitě by měl být připuštěn jen takový žák, u nějž je předpoklad, že projde. Proces prosívání má být v případě potřeby uplatněn během studia na SŠ. Jak to vypadá teď? Žáci SŠ si většinou 4 roky v klidu hrají s mobily s naprostou jistotou, že se jim přece nic nemůže stát - a pak jdou k maturitě, kterou chápou asi jako házení kostkou. Státní maturita se nějak snaží tuto patovou situaci řešit. Proti ní stojí mazanost některých žáků i vedení některých SŠ. Státní maturita tento stav nevyřeší. Když se o to bude moc křečovitě snažit, tak může spíš ublížit.
máme fakt problém, Houstone.
Jan Hučín řekl(a)... 23. července 2014 21:16
Tento problém nastává vždy, když se pokusíme objektivně posoudit něco tak obtížně uchopitelného jako je kvalita lidského myšlení.
Jediným řešením, jak se z toho vyvléci, je vrátit maturitu tam, kam historicky patří. To jest do kategorie společenské události, která ze zkormoucených žáků činí rozjařené absolventy.
Což nekonec velmi hezky shrnul pan Jenyk v předchozím příspěvku. Tedy jestli jsem to dobře pochopil.
Pane Jenyku,
napsal jsem, že se obávám, že žijete v bludu - to je potencialita, ne jistota (podotýkám, že v dané době jsem ještě neučil). Nemyslel jsem to nijak zle. Máte pravdu, že sub specie napsaného lze i centrálního hodnocení považovat za marginální jev. Proč od něj nastal ústup? Kvůli zbabělosti politiků a možná i kvůli složení komise, které hodnocení "odpískala". Čeština posloužila jako záminka k revizi zákona, dle nějž měli od r. 2013 všichni maturanti povinně maturovat z CJ. Zřejmě víte, že letos (ale i loni) byla vysoká odúmrť při maturitě z matematiky. Proč? Na většině odborných škol a u dálkových typů studia za současného stavu volí žáci mezi matematikou a cizím jazykem právě matematiku, protože se obávají, že CJ nezvládnou. Jsou to ti, kdo nejsou pro studium často optimálně vybaveni, takže neodhadnou reálnou obtížnost předmětů, navíc se mohli běžně dočíst, že DT z matematiky lze překonat s výbavou devíti let ZŠ a prvního ročníku SŠ. V okamžiku, kdy by všichni tihle lidé měli maturovat povinně z CJ, by na některých typech škol raketově vzrostla již tak vysoká neúspěšnost a znatelně i v celkové statistice maturit (můj soukromý odhad je 30 - 35 %). Zvedla by se obrovská vlna nevole mezi rodiči, zřizovatelé by byli tlačeni k likvidaci neúspěšných škol atd. Kdysi v 90. letech jsem byl přítomen diskusi s Petrem Roupcem (ČŠI, MŠMT) o státní maturitě a ten na dotaz, co by se stalo, kdyby byla kritéria nastavena tak, že by např. 40 % propadlo, řekl, že by to byl nepředstavitelný politický průser (sic). Proto došlo k oněm změnám. (Mimochodem centrální hodnocení PP zůstalo zachováno u CJ, ačkoliv bylo naprosto stejnou novinkou jako v ČJL. Proč se neprotestuje proti němu? Inu, důsledek mediální masáže.) Kdyby se povinně maturovalo z CJ, znamenalo by to i velký nárůst finanční náročnosti - museli by být proškoleni další centrální hodnotitelé a vedoucí hodnotitelských týmů, také pak za práci odměněni. jiným faktorem v pozadí byl nepřiznaný tlak SCIO - zrušila se vyšší úroveň, kterou byly výhledově ochotny akceptovat některé VŠ jako přijímací kritérium.
Chápu, že Vás roztrpčuje, co prožila ona talentovaná žákyně, ve srovnání s tím, že prošly recepty na palačinky (mimochodem napsat jej opravdu funkčně není ani trochu jednoduché). Ve slohu jde ale o to, že myšlenka, již sděluji, musí mít také adekvátní formu, podobu. To se Vaší žákyni zřejmě nepodařilo naplnit. Před asi třemi lety mi napsala sextánka skvělé vypravování s prvky úvahy o tom, jak se vyvíjel jejich třídní kolektiv. Šlo o opravdu mimořádně povedený text, bohužel však mělo jít o charakteristiku. Byla to školní práce, tak jsem jí to odpustil a pouze snížil známku. Dnes s ohledem na maturity by dostala 5 (a k ní 1).
Ano, neochota žáků myslet a vyjadřovat se je zcela jistě také součástí komplexu problémů při výuce slohu a komunikace. Snažil jsem se negeneralizovat svá tvrzení, proto jsem psal o některých kolezích a kolegyních, o tom, že žáci nemuseli uspět z důvodu...
Vaši snahu o pravopisnou správnost chápu a oceňuji, nicméně pokud si pozorně projdete třeba svůj příspěvek z 23. 7. 15:26, najdete v něm několik lapsů v oblasti hlavně syntaktického pravopisu - vím, že jde pouze o diskusi a nejste bohemista, naprosto nic z toho nevyvozuji, jen konstatuji, že mýlit se je lidské. Neobhajuji ona hodnotitelská selhání, jen jsem k nim tolerantní. Hodnotitelé museli zvládat běžný školní provoz, hodnocení a zápisy do CERTISu, k určitému datu vždy určitý počet prací, takže se v tom vypětí a presu leccos přehlédne.
Pane Hučíne,
neformuloval jsem potřebně přesně, měl jsem na mysli souhrn svých zkušeností (děkuji kolegovi Soukalovi za upřesnění). Totálních vyhoření jsem u maturit moc nezažil, ale práce pod standardní úrovní, kterou žák měl, jsou časté - jak v běžném, tak v maturitním modu. Stejně tak ale nastane situace, kdy narazíte na skvostné vypravování od žáka, který byl doposaváde šedým průměrem. Zkrátka jednorázový výkon.
Paní Rostochová,
to, co píšete, nesmí nastat. Hodnotitel je povinen hodnotit podle kritérií - mj. proto, aby hodnocení mělo nějakou výpovědní hodnotu. Mnoho z nich to však nedělá, a i proto je žádoucí vrátit se k centrálnímu hodnocení, kde se dá srovnatelnost garantovat.
I kdybychom připustili, že bychom mohli mít v jazycích a matematice jasněji, co ostatní vzdělávací oblasti. Jako v místně předpotopně maturitních v nich tedy moc jasno není.
Jsou-li s něčím průběžně problémy bez nadějného zlepšení do budoucna a neodpovídají-li náklady míře užitku, je třeba se toho zbavit.
To je jako s manželkama.
Pane Jenyku,
stoprocentní objektivity pravděpodobně dosáhnout nelze, nicméně je třeba dobrat se stavu, kdy hodnotitelé se budou rozcházet maximálně v řádu několika procent. Podívejte se na problém z druhé strany: Vám by nevadilo, kdyby vaše dítě získalo za tutéž práci na jedné škole 20 a na druhé třeba 30 bodů? Spokojil byste se s vysvětlením, že holt každý učitel je jiný a že objektivita není možná?
Čeština je nejproblematičtějším předmětem státní maturity, a to proto, že metodika hodnocení a v souvislosti s tím způsob výuky se zásadně změnily, přesněji měly se změnit. Že toho někteří učitelé nejsou schopní nebo že k tomu nejsou ochotni, je dnes více než evidentní (stejně jako to, že část maturantů prostě na maturitu nemá, ať už bychom se jim věnovali sebevíc). Nicméně přece jen došlo k tak výrazným a věřím že nevratným změnám, že v oblasti ČJL nemůžu přijmout názor, že peníze dosud vynaložené vylétly komínem. Kdybychom chtěli podobného stavu dosáhnout hausenblasovsky pojatou diskusí (tj. abychom na jejím základě probůh neučinili nějaké závazné rozhodnutí), byli bychom za dvacet let zhruba tam, odkud jsme vyšli - a spočítejte si, kolem peněz by se vydalo na nejrůznější semináře a projekty... Zrušení dnešní maturity, byť zmrzačené, by mělo velmi negativní důsledky.
Ještě z jiné strany: Maturita a úroveň diskuse k ní ukazuje tristní stav středního školství a úrovně rozhodování o něm. I mně by se líbilo, kdyby se každá škola řídila čistě pedagogickými hledisky a žáky bez potřebných předpokladů - talentových či pracovních - k maturitě vůbec nepustila. Strukturu a způsob zkoušky bych normoval jen částečně, např. tím, že na maturitním vysvědčení by povinně byly výsledky státní části (ty by pak mohly využít VŠ), zbytek by si škola mohla organizovat sama. Takže je možné, že by se třeba v češtině objevilo hodnocení státní části a k tomu školní hodnocení, jež by zohledňovalo výkony žáka v průběhu studia; žáci by pak mohli být na své vysvědčení hrdí... Dokonce bych se rád dočkal toho, že by škola za organizaci zkoušky a dodržení metodiky hodnocení zodpovídala sama. Musel by ovšem existovat efektivní systém kontroly, tj. v češtině kontroly náhodně vybraných "vzorků" hodnocení skupinou elitních a soustavně se připravujících hodnotitelů, a to jak u písemky, tak u ústní zkoušky. S tím, že prokáží-li se nedostatky, bude to mít pro dotyčné hodnotitele a ředitele školy jednoznačné důsledky. Ovšem zkuste dnes školám navrhnout toto: Dejme si pět let na to, abychom se v oblasti maturitní zkoušky všichni naučili to, co máme umět, a případně vychytejme mouchy, které se během té doby ukážou, a pak naostro spusťme výše uvedený systém. Dočkáte se záplavy oponentních nesmyslů a demagogie. Před časem jsem si rešeršoval všemožné výhrady týkající se matiritní češtiny a zjistil jsem, že ve valné většině buď byly vyvráceny, nebo jde o výhrady k věcem, které byly určeny politicky - zejména nastavení úrovně maturity.
Maturita se nezmění, pokud nezměníme systém středního školství a jeho financování a pokud se nepřestaneme honit za počty maturantů a vysokoškoláků. Leckdo má dnes u nás plná ústa kvality vzdělávání, ale skutečně efektivní návrhy "nevidí" nebo na ně neslyší. A ještě jedna zkušenost z diskusí s mediálně známými samozvanými reformátory našeho školství - nezažil jsem snad ani jednoho, který by v diskusích nepřekrucoval skutečnost či přímo nelhal; zato obecných frází bylo nespočet. Howgh!
Pane Soukale,
již jsem chtěl končit, ale mám pocit, že Vám dlužím odpověď.
Objektivita: Možná, že je se mnou právě ta potíž, že na objektivitu tak moc nevěřím a tolik se jí nedožaduji. Myslím to takto: Třeba test z M - tam je bodování absolutně jasné a není s tím naprosto žádný problém. Žák kterékoliv školy dostane za určitý výkon tentýž počet bodů. Je to nutně objektivní infomace o znalosti matematiky?
Mě by opravdu nevadilo, kdyby moje dítě dostalo na jedné škole 20 bodů a na jiné za totéž 30 bodů. Dokonce bez "by". Naše dcera opustila po 1. ročníku G, kde měla čtyřky a cítila se stresovaná, a odešla na SOŠ, kde ve třech náročných předmětech byla mezi nejlepšími ve třídě a byla spokojená. Její hodnocení za podobný výkon bylo výrazně odlišné, pravděpodobně to platilo i pro náročnost maturity (tehdy nestátní). O rozdílech v hodnocení výkonu jsme věděli, právě kvůli němu jsme pro dceru 2. školu volili. Je přece přirozené, že se školy od sebe liší. Ani VŠ nejsou všechny stejně vysoké.
Maturita z češtiny:
V 70. letech se ode mne očekávalo, že při ústní maturitě z ČJ budu souvisle 15 minut opakovat naučený text, který u básníků zahrnoval i recitaci. (Naše profesorka nám často diktovala doslova záložky z knih, měli jsme to pak umět pokud možno doslova reprodukovat. Byla vyhlášenou češtinářkou.) Již velmi dlouho je ústní maturita z ČJL naprosto jiná - diskuze, práce s textem. Myslím, že změna nastala hlavně v 90. letech. Mám dojem, že ústní maturita z ČJL se změnila nejvic proti jiným předmětům. Věřím, že tato změna je už asi obecná. To svědčí o kvalitě češtinářů. Tuto změnu oceňuji i proto, že se nyní nemůže stát, že si žák např. vytáhne otázku typu dekadentní básníci konce 19. století a když je neumí plynule vyjmenovat a popsat jejich dílo, tak neodmaturuje. Proto jsem se angažoval v této diskuzi, protože se mi jevilo, že je možné, že nyní může PP z ČJL nabízet zas jiný typ pasti, do které může vklouznout omylem docela schopný žák. Jinak chápu, že základním výstupem výuky ČJL je schopnost maturantů pracovat s jazykem, tedy zejména samostatně něco rozumného napsat. S tím souvisí i prosazení vhodných kriterií hodnocení a jejich používání ve výuce, to je jistě pravda. Nicméně si nemyslím, že by bylo namístě přísně kontrolovat absolutně jednotné bodování. To by chtělo pak spíše počítačový program a vyřadit lidský faktor.
U všeho těhoto objektivně hodnoceného přezkoušování mi vadí především vytěsnění právě toho subjektivního, tedy lidského faktoru.
Rád bych jen připomněl, že i na střední škole jsou pořád ještě žáci. A nechat děti a mládež prosvěcovat jako někde na tomografii a pak je porovnávat s nějakými smyšlenými etalony se mi ale velmi bytostně příčí.
Stejně jako to češtinářké negativistické hodnocení. Každá hrubka, stupeň dolů, i kdyby tam jinak bylo tisíc správně napsaných slov.
To my technici hodnotíme zásadně pozitivisticky. Nevyšlo to, jak mělo? Nu což, ale postup byl správný. A nebo byl špatný postup, no bóže, aritmeticky to bylo dobře. A když ani to ne, tak určitě chtěl uspět. A nechtěl-li, tak aspoň nekleje!
Pane Jenyku,
děkuji za odpověď a korektní výměnu názorů. Víme, na čem jsme se shodli a na čem ne. Jen dodám, že nejsem fanatik objektivismu, jen odpůrce bezbřehého subjektivismu, který často zakrývá prostou nechuť či neschopnost.
Pane Pytliku,
to s tou hrubkou myslíte jako vtip, že? Takový nesmysl by snad nepublikovali ani na EDUinu.
Když si přečtete kritéria hodnocení písemek či ústní zkoušky, najdete tam "pozitivistického" dost. Je o podobné, jako když se v matematice odpichujete od jednotlivých pozitiv až k úrovni bez chyb vyřešeného příkladu (v češtině výborné práce bez nedostatků).
Jinak již mne v diskusích cejchovali všelijak, třeba jako inspektora Javerta; myslím, že moji žáci se tomu zasmáli. Pozitivní vztah k žákům a ke své práci (neplést si s klišé "učitel musí mít rád děti") považuji za základ všeho a snažil jsem se toho držet už jako učitelský elév. Jsem zastáncem velké vstřícnosti v průběhu vzdělávání a jasných pravidel při hodnocení. Píšu o samozřejmostech (určitě ne všude samozřejmých), ale nějak mi připadá, že si úplně nerozumíme. Máte nějaký konkrétní příklad, kdy je třeba spíš "vidět žáka" než objektivně hodnotit?
Okomentovat