Začal rok 2014 a díky kolegovi Bořivoji Brdičkovi jsem jej nemohl začít lépe než podpisem memoranda Informační gramotnost pro žáky. Pokud vám není problematika našeho školství lhostejná, pak musíte spojit své úvahy s digitálním vzděláváním. A tady pokulháváme již několik let... o tom to memorandum je!
Proč jsem memorandum podepsal?
Snad stačí připomenout vyjádření některých mých pohledů na danou problematiku z posledních tří let:
- Školit? Pomáhat? Radit? z 17.1.2011, kdy své hlavní sdělení lze shrnout. že školení zadarmo je velmi diskutabilní - když už, tak spíše poradenství. Základem je však pomoc a na místě!
- Nechť je EU PES přínosnější než INDOŠ z 12.4.2011. V něm mi šlo především o to, že chceme-li provést nějakou zásadnější změnu, potřebujeme regionální pracovníky.
- ICT ve vzdělávání = Jekyll a Hyde našeho školství z 29.4.2012 se zamýšlelo nad dvojí tváří ICT ve vzdělávání. Čitelná tvář může být spojena s promyšleným posilování "cloudu a mobilních zařízení" a s tím provázaná kvalitní a celorepublikově podchycená metodická podpora!
- Závislost na digitálním světě nepovede ke vzdělávání z 21.2.2013, kde jsem se na závěr pokusil navrhnout zacílení energie a zdrojů. A právě na poslední z návrhů bych chtěl ještě dodatečně upoutat pozornost.
Rozvoj digitální gramotnosti je nemožný bez stability digitálního prostředí
Selsky a srozumitelně řečeno, každá průměrná úplná základní škola má přibližně 500 uživatelů a ani jednoho správce. A ještě horší stav je na úrovni malotřídních škol a mateřských škol. To si nedovolí žádná jiná složka společnosti bez ohledu na to, zda jde o komerční subjekt či státní organizaci.
Přitom nestabilní digitální prostředí ve školách je jednou z příčin zhoršující se gramotnosti žáků a nedostatečně rostoucího profesního růstu učitelů. Na základkách začínají mít žáci problém se základním ovládáním počítače, neboť jejich gramotnost se zužuje na herně-sociálně-zábavní svět. Přidejme navíc fakt, že učitel nemá být analytik softwarovo-hardwarovo-netwarových příčin nestability počítače - zvláště v případech, kdy má řídit a vést 20-30 lidí (ano, mluvím o normální výuce žáků)!
Pokud se navíc nemůžete spolehnout na samotnou techniku, může se stát vzdělávání v počítačově-interaktivních prostorách spíše sázkou do loterie.
Přitom si pamatuji, že školství zažilo období relativně stabilních počítačových systémů. To je spojeno především v civilní službou. V té době nemálo mladíků nacházelo uplatnění právě ve školách a přitom rozvíjelo své digitální kompetence při údržbě "školních počítačů". A také nemálo z nich se učili jednat s lidmi, pomáhat si a nést spoluzodpovědnost.
Současnost se také vyznačuje tím, že existuje určitá skupina mladých lidí, kteří se nemají po ukončení školy kde uchytit. Takže nám končí na pracovních úřadech a bez praxe. Nedalo by se to nějak využít?
Převzato z autorova blogu Davidův sloupek
.png)
9 komentářů:
A co tak napřed memorandum Informační gramotnost pro učitele? Tam je furt zakopaný pes, protože řada dětí je už na 1. stupni informačně gramotnější než 90 % učitelů.
Hloupý mýtus. 90 % žáků zvládá pouze herní gramotnost, ale slušně text ve wordu už nenapíše.
V informační gramotnosti učitelů zakopaný pes není. Tím netvrdím, že by se neměla zvyšovat.
Troufám si tvrdit, že mírná většina učitelů ovládá digitální technologie na uživatelské úrovni lépe než mírná většina středoškoláků (vysledováno při pilotáži praktické zkoušky maturity z informatiky).
A ten pes dle mého soudu skutečně hledejme ve stabilním provozu digitálních technologií.
Dnes osobně vyzkoušeno ve výuce informatiky v šestém ročníku. Nepovažuji se za amatéra, ale dosti jsem se zapotil, když z nevysvětlitelných důvodů nebyl žákům rozeslán mail s podklady pro výuku. Měl jsem dvě možnosti - buď hledat příčinu nebo učit "z placu" jiné téma.
Žádný hloupý mýtus. Ten text ve Wordu na solidní úrovni nenapíše víc než 90 % kantorů. Mnozí mí kolegové ani po 20 letech používání textových editorů neumí zarovnat text do bloku a za čárkami nepíší mezery. A už se to taky pravděpodobně nikdy nenaučí. Ty děcka jo a mnohé fakt samy.
Ty děcka jo a mnohé fakt samy.
Některá děcka se to sama naučí, když jim to mnohokrát vyložím, opakuji, ukazuji a pak známkuji. Málokteré dítě neudělá chybu v mailu o jedné větě, když se dostane do páté třídy. Ještě jsem nezažil, aby i po mohutné motivaci někdo sám hledal a učil se byť jen základní pravidla typografie. Kdyby se tak stalo, tak ho ještě teď objímám, líbám a nosím na rukou. Možná právě proto to nedělají. Žáci mají alespoň nějakou motivaci (známku?). Učitelé nikoli. Pochybuji, že to má nějaký ředitel v pravidlech hodnocení své posádky. Ostatně mně by se to líbilo.
Viděli jste někdy skryté značky v ministerských přípisech? Ryba smrdí od hlavy. Porovnejte platy úředníků, kteří plodí takové skvosty, s platy učitelů nastupujících i odcházejících. Žáci přirozeně nectí učitele, kteří neumí věci, jež učí. DTP dal smrtelníkům mocnou zbraň a Gutenberg a všichni řemeslníci - tiskaři se točí v hrobě. Komenský nám ukázal cestu, ale dneska už není dost "moderní". Zachrání nás ta-ble-ty! Mimochodem moc dobře se na nich píše všemi deseti.
PS: Před chvílí jsem o příspěvek přišel chybou na serveru. S buldočí zavilostí jsem napsal ještě delší. Schránka to jistí.
Přestaňte už konečně psát o schopnosti psaní ve Wordu a pište o schopnosti psaní v textovém procesoru. To je hrozné toto! A sednout!
psaní ve Wordu
Já jmenoval Gutenberga ne Gatese a všemi deseti píšu a snažím se učit ve všech procesorech, starších editorech i různých srandatorech. Statisticky nezanedbatelné množství Amišů prý má prstů šest a mnohdy jsou to plnohodnotné prstíky. Ty by pokryly G a H a okolní náročné hmaty. Tiše závidím. Typografická pravidla platila dávno před vznikem řevnivosti MS a zbytku světa.
psaní v textovém procesoru
Tak ono už se píše i v textovém procesoru? Ech, ty moderní technologie! Ještě nedávno tu byly jen procesory centrální, pak dokonce i grafické. Aby nakonec nedošlo i na procesory tabulkové. To bych se z toho ale už doopravdy pominul.
Mám poměrně zajímavou sbírku výstupních textů různých školských institucí, včetně ministerstva, celých týmů vysokoškolských pedagogů, a dokonce i učitelů informatiky. To se vždycky s žáky v prvním ročníku u toho našeho Writeru nasmějeme...
Loni jsem měl shodou okolností možnost podívat se na seminární práce mých bývalých žáků v nějaké humanitě, či co, v maturitním ročníku. Smích mne ovšem rychle přešel. Je to marné, je to marné... je to... marné.
Okomentovat