Podívejte se na další možnost, jak může vypadat hodnocení práce žáků.
Aktuálně se v rámci kampaně Česko mluví o vzdělávání diskutuje o tématu hodnocení. Jeden z konkrétních příspěvků do debaty je ukázka vysvědčení z holandské školy, které neužívá ani známek, ani slovního hodnocení, jak ho známe z našich škol. Je pro učitele méně pracné pro vyplnění, a přitom nabízí rodičům přesné informace o školní práci jejich dítěte. Uvažujme, zda by se podobný způsob hodnocení osvědčil i u nás.
Ukázka vysvědčení pochází z tzv. holandské školy v Praze ´tNOPje (Stichting Nederlands Onderwijs Praag). Říká se mu zpráva (Rapport) a má dvě části. V jedné učitelka zaškrtne z nabídky různých pojmenování to, které vystihuje chování dítěte v některé ze sledovaných oblastí: motivace, chování v pracovních situacích, rozvoj jemné motoriky, kreslení, vztahy s učitelem, vztahy s ostatními dětmi, rozhovor v kruhu – ústní úkoly, výslovnost, slovní zásoba. V druhé části vysvědčení se učitelka slovně vyjadřuje k tomu, jak se dítěti ve škole celkově daří – záběr takového hodnocení je od vztahů až po úkoly a kognitivní rozvoj.
Na ukázku kopírujeme část takového vysvědčení v překladu
Vysvědčení Nederlands Onderwijs Praag
Žák:
Učitel/ka:
Školní rok: V
ysvědčení/zpráva z roku:
Skupina 2:
Chování v pracovních situacích
- Dobře se soustředí
- Začne koncentrovaně, ale snadno si nechá odvést pozornost
- Snadno se nechá vyrušit
- Permanentně hledá možnosti, jak odvést svoji pozornost
- Vydrží u práce i při obtížích
- Při obtížích práci vzdá
- Rychle žádá o pomoc ostatní děti
- Rychle žádá o pomoc učitele
- Pracuje samostatně
- Potřebuje povzbuzení
Celý článek Dany Moree o holandském vysvědčení najdete ZDE.
Překlad vysvědčení z holandské školy najdete ZDE a původní vysvědčení ZDE.
Tomáš Feřtek, tiskový mluvčí EDUin, řekl: „Česká vysvědčení, ať už ta s číslicemi nebo slovy, se zaměřují na hodnocení v jednotlivých předmětech. Holandské vysvědčení je zajímavé tím, že se soustředí mnohem víc na obecné schopnosti dítěte pracovat, soustředit se, komunikovat. Má to několik pozitivních důsledků. Takové vysvědčení dává jasně najevo, co je ve škole důležité a na co by se dítě, učitelé i rodiče měli soustředit. A za druhé poskytuje rodiči mnoho témat k debatě o tom, jak se dítěti ve škole líbí a jak si vede. Rozhodně by stálo za to vyzkoušet, zda by se podobný způsob hodnocení osvědčil i v našich školách.“
.png)
20 komentářů:
Připadá mi to jako návrat do ráje.
(Bez ironie)
Dokážou to na MŠMT a v ČŠI pochopit?
(obyčejný člověk)
Pro jak staré žáky to je? Středoškoláka už by to asi moc nevystihlo.
Snadno se nechá vzrušit
Na základě jakých kvalifikačních předpokladů jsem kompetentní vyslovit, zapsat a archivovat takový soud?
"Při obtížích práci vzdá"
Při jak velkých obtížích, jakou práci? A jaká musí být četnost takových případů? Znamená to snad, že třeba v nepohodě dotyčný potřebnému nepomůže?
Po revoluci vyšlo najevo, že otec, důstojník ČSLA měl ve složce poznámku: "Je předpoklad, že v případě válečného konfliktu zradí vlast". Nebo tak nějak. Asi bych měl tehdejšímu režimu poděkovat, že tátu nenechal zastřelit neodkladně.
Zázrakem tohoto systému je hlavně potenciál, který...
Abych to tak nějak kulantně uzavřel. Jděte už konečně s takovými zázraky do prdele.
Musím říct, že pan Blaha přesně pojmenoval, kam s takovými zázraky.
Trošku mi to připomíná slovní hodnocení na konci 9. ročníku, které už chválabohu skončilo v propadlišti dějin. Také se vymyslely formulky, které vycházely ze školského zákona a které se jen vybíraly a přetahovaly do jednotlivých hodnocení. Vlk se nažral a koza zůstala celá, na SŠ to stejně nikdo při přijímání žáků nečetl, protože po přečtení deseti takovýchto hodnocení by se musel zákonitě zbláznit.
Tady dochází k nedorozumění. Především se jedná o první stupeň. Měl jsem to štěstí a v několika školách v Nizozemsku byl. Způsobu jejich práce uvedené hodnocení odpovídá. Ono se nejedná o variantu ke známkování - to je popis určitého jednání (chování) žáka zejména v situacích, které jsou pro splnění cílů důležité. "Chceme žáky naučit organizovat si čas, organizovat si práci a pracovat nezávisle", tak mi úkol školy vysvětlil jeden pan ředitel.
Kdysi mi řekla česká paní učitelka, že při návštěvě nizozemské školy utrpěla kulturní šok. V tom je ten problém.
V mém případě k žádnému nedorozumění, pane Václavíku, nedochází. Pokud se jedná o malé děti, je to snad ještě horší. Kdo jsme, abychom si mohli přisvojit právo činit o dítěti nějaké povrchní soudy. A na základě čeho? Snad toho víceletého kurzu, kterému se říká pedagogické vzdělávání?
Na to, aby člověk utrpěl kulturní šok, nemusí ani nikam jezdit. Úplně stačí, když nějací tamti sem přijedou na výměnný pobyt do rodin. Mnozí ani po týdnu nevěděli, kde se nachází koupelna.
Před chvílí jsem četl zajímavé pojednání o tělesných trestech ve světě. Slovy tiskového mluvčího eduinu: "Rozhodně by stálo za to vyzkoušet, zda by se podobný způsob... osvědčil i v našich školách."
Nepřejímejme takovéto vzory, stačil finský model RVP-ŠVP, předtím v roce 1976 švédský model množinové matematiky. Implantovat cizí modely na české školství je zhoubné.
Pane Blaho, my si v této věci nebudeme rozumět. Pokud jsem učitel, musím žáka přece hodnotit. Kdo to neumí, nemá ve škole co pohledávat. V původním příspěvku je však ukázána možnost hodnocení věcí, které se ve škole odehrávají a které, na rozdíl od Vás, považuji za velmi důležité. Pokud si myslíte, že se tímto směrem nebude i u nás vyvíjet hodnocení, tak se mýlíte. A je jedno, jestli vyhraje Sobotka nebo Nečas. Možná, když vyhraje Sobotka, půjde to ještě rychleji.
musím žáka přece hodnotit
No, a to je právě ten problém.
Neposuzuji žáka, ale jeho práci, lépe výsledek jeho práce. A to jenom proto, abych mu v jeho snažení případně mohl pomoci, chce-li, popřípadě abych jej k cíli nasměroval. Chce-li.
Pokud se nejedná o vyjímečnou situaci, nevidím snad jediný důvod, proč bych o tom měl činit nějaký záznam a proč bych měl dávat tyto informace k dispozici někomu jinému. Dokonce ani rodičům ne. Zvláště pak, jsou-li to kolegové, neboť nebožátko trpí už jen touto skutečností. Pokud tedy není protekční spratek už od mala.
Dítě má výsostné právo na svoje soukromí, víc než dospělý, a nikdo, ani rodič, nemá právo z jakéhokoli "bohulibého" důvodu mu do něj vstupovat.
Dítě není předmětem experimentu nějakého ujetého trotla.
"Kdysi mi řekla česká paní učitelka, že při návštěvě nizozemské školy utrpěla kulturní šok. V tom je ten problém."
No on každý, kdo navštíví Nizozemsko musí utrpět kulturní šok. A to zejména v uličkách lásky a v místech, kde se scházejí drogově závislí.
Kulturní šok utrpíte vždy, když překročíte hranice směrem na západ (samozřejmě, až na výjimky, ty jsou všude). Platí to i opačným směrem. A pak zase při návratu domů. Proto bychom měli občas vycestovat - prospívá to nadhledu.
Když jsem si dodělával aprobaci, dozvěděl jsem se, že učitel má hodnotit konkrétní chování a konkrétní práci ("spočítal jsi to až na dvě chyby správně"), vyhnout se zobecňujícím soudům ("jsi vynikající v matematice"). To jen tak na okraj.
"spočítal jsi to až na dvě chyby správně"
No a protože v písemce byly jen dva přiklady, tak máš za pět.
Vysvědčení je veřejná listina. Závěrečné vysvědčení je při různých příležitostech předkládáno. Nejsem si jist, zda má veřejná listina obsahovat informace a hodnocení subjektivního charakteru.
Vzpomínám si na scénu ze seriálu "My všichni školou povinní", kdy malý prvňáček Jirka Oliva přinesl afektované a lehce psychotické učitelce Hajské (Gabriela Vránová) barevné "mejdlíčko", které spatlal doma ze zbytků mýdel, aby jí udělal radost. Což učitelka nepochopí a považuje to za provokaci. A představuji si, jaké asi "hodnocení" by tato učitelka uvedla. Záměrně uvádím extrémní příklad, abychom si mohli udělat představu o kompletním spektru všech možných antipatií, averzí, nedorozumění a vzájemných nepochopení, které mohou nastat. Znám případ chlapce, který prošel prvním stupněm s nálepkou líný a nepozorný. Až třídní na druhém stupni pojal podezření a přesvědčil rodiče k návštěvě PPP, která diagnostikovala LMD a dyskalkulii.
A případů, kdy dva učitelé hodnotí jednání i chování téhož žáka naprosto rozdílně, bychom našli na běžné škole desítky.
Souhlasím jednoznačně s kolegou Blahou. Učitel s pár semestry psychologie by si měl dávat velice pozor na své soudy a své názory si nemůže plést s objektivním hodnocením.
Správných pět příkladů z deseti, dvacet hrubek ve slohové práci - tady si rozumíme. Ale "Při obtížích práci vzdá"? Při jakých obtížích, s kolika pokusy?
Své hodnocení musím přece v případě sporů být schopen doložit - třeba pomocí za tím účelem uschovaných písemek a prací. Jak mám doložit své hodnocení žákovy snahy? Mám si o každém žáčkovi vést v hodině záznam?
V původním článku se píše: "učitel pouze zaškrtává z baterie předem připravených odpovědí". To si umím představit pouze v případě, že k takovéto sadě odpovědí políček k zaškrtnutí existuje také jednoznačný manuál, jak, kdy a na základě čeho příslušnou možnost zvolit.
29. března 2013 22:40
S tímto názorem lze souhlasit. Navíc jsem v příspěvku výše napsal, že napsat slovní hodnocení na 300 žáků druhého stupně a průmyslovky vyžaduje od učitele mimořádné schopnosti spisovatelské. Napsat 2x do roka knihu o přibližně 200 stránkách je skutečně mistrovské dílo. Ignorant
Souhlasím s poste.restante i s Ignorantem.
Pavel
Asi neexistuje nic, co bychom se mohli od Holandska přiučit. Holandsko má v současnosti díky své volné výchově i politice obrovské problémy. Za chvíli to bude muslimská země s obrovskou kriminalitou.
30. března 2013 12:58
Naprostý souhlas. Můžeme se vsadit, když pominu Bosnu, Albánii, Kosovo a evropskou část Turecka, kde v západní Evropě v budoucnosti vznikne první muslimský stát. Horkým favoritem, za přispění pochybné multikultury, bude nepochybně právě ono Nizozemí.
Holandsko, to je ta země, odkud se lidé stěhují k nám v úprku před multikulti?
Okomentovat