Normalizace v televizní a filmové tvorbě

Minulý týden byl na Ústavu pro studium totalitních režimů ve znamení filmu. V pondělí 3. 12. 2012 proběhl celodenní seminář Normalizace v televizní a filmové tvorbě, ve čtvrtek 6. 12. 2012 následoval podvečerní filmový seminář „Vypořádali jsme se s Horákovou, Peclem a společníky...“ Obraz nepřítele – ideologického diverzanta. Garantem obou seminářů byl Petr Kopal z Ústavu pro studium totalitních režimů.


Pondělní seminář se zabýval audiovizuálními reprezentacemi normalizace a vztahu politiky a filmu, resp. televize po roce 1970. Ve třech blocích vystoupilo 17 přednášejících, historiků a filmových historiků z různých akademických a vědeckých institucí. Dopolední část byla věnována dobové normalizační tvorbě, ta odpolední se zaměřila převážně na současné obrazy normalizace.

V rámci druhého bloku se uskutečnila také diskuze o zobrazení a recepci normalizace v dnešní populární kultuře. Účastníci debaty (historici Kamil Činátl, Martin Franc a Vítězslav Sommer a filmoví historici Petr Bednařík a Luboš Ptáček) se vyjádřili k několika základním i dílčím tematickým otázkám, jejichž obecným společným jmenovatelem byla zejména role filmového (televizního) média ve vzpomínkové kultuře, politice paměti i jiných kontextech, v nichž je sociálně komunikována minulost. Konkrétně se tedy diskutující zaměřili na současný „boom“ filmů a seriálů o normalizaci, na jejich specifika a rozdíly ve srovnání s normalizační produkcí, která je dnes také reflektována jako obraz doby, na změny recepce těchto popkulturních reprezentací (ze strany diváků, odborné veřejnosti, „paměťových“ institucí atd.) a konečně i na jednotlivé příklady současných obrazů normalizace: seriály ČT Vyprávěj a Zdivočelá země a filmy Kawasikiho růže, Pouta, Občanský průkaz, Konfident aj. Důvodů neutuchající popularity seriálu Vyprávěj lze dohledat jistě více. Podstatné však zřejmě je, že daný seriál poprvé výrazně zaujímá hledisko většinové společnosti, a nikoli „elit“ (disidentů, chartistů, politických vězňů), jak tomu dosud většinou bylo. Naopak divácký potenciál seriálu Zdivočelá země o režimem perzekuovaných protagonistech se zjevně vyčerpal během prvních dvou řad, které se ještě těšily nemalé sledovanosti.

Závěrečný blok semináře se zabýval tématem normalizace z didaktického hlediska. Jaroslav Pinkas (vedoucí Skupiny vzdělávání ÚSTR) představil pracovní verzi výukového DVD o dějinách let 1970–1989, jehož vydání je naplánováno na začátek roku 2013. Pinkas na základě ukázek ze snímku Zemský ráj to na pohled přednesl možné varianty vedení debaty se studenty a zdůraznil, že je třeba žáky vést především k tomu, aby se postupně naučili otázky formulovat sami.

Výzkumu výuky soudobých dějin je na ÚSTR věnována zvláštní pozornost (viz nedávná tisková konference). Seminář Normalizace v televizní a filmové tvorbě se pak uskutečnil jako součást dalšího projektu ÚSTR, a sice Film a dějiny totalitních režimů (garant P. Kopal).

Stručná charakteristika projektu: Filmy i dějiny sloužily totalitním režimům jako nástroje propagandy, ideologické manipulace. Pro komunisty i nacisty představoval film „nejdůležitější umění“, tj. nevlivnější umění, masmédium. Projekt je zaměřen na zkoumání totalitních režimů nejen z hlediska politických, ale i kulturních, resp. filmových dějin. (Vyvazuje pojem „totalita“ z čistě politologického chápání.) Základní otázky: Jak filmová tvorba v rámci totalitních systémů fungovala, jaké byly její úkoly a možnosti a jak byla recipována. Na základě semináře o normalizaci v televizní a filmové tvorbě vznikne další díl sborníkové řady Film a dějiny (k předchozímu dílu viz www.ustrcr.cz/cs/sborniky). Oba projekty – didaktický i filmově historický – se samozřejmě doplňují.

„Vypořádali jsme se s Horákovou, Peclem a společníky...“ Obraz nepřítele – ideologického diverzanta. Pravidelný čtvrteční seminář, který je volně přístupný veřejnosti, se tentokrát zaměřil na filmovou negativní propagandu (nejen tu komunistickou). Jako příklad byl mimo jiné uveden Československý filmový týdeník z července 1950, ve kterém se objevila paralela mezi popravenými „třídními nepřáteli“ a „žravými larvami“ mandelinky bramborové, vydávané za „nejnovější prostředek amerického barbarství“ (kampaň proti americkému brouku). Pro srovnání byl pak promítnut instruktážní dokument ministerstva vnitra z roku 1985, jenž příslušníkům Veřejné bezpečnosti s chladnou věcností a názorností (tedy pro změnu bez expresivních metafor) ukazoval, jak rozpoznat ideologického diverzanta a jak proti němu postupovat. Zatímco propaganda se snaží na recipienty mocně zapůsobit, pracuje s jejich emocemi, „kouzlo“ instruktáže spočívá právě v nevzrušivém technokratickém přístupu. V neposlední řadě se pak seminář pokusil komunistickou negativní propagandu zasadit do širších kulturně historických souvislostí (před-obrazy nepřítele, dějiny politické karikatury, hollywoodské propagandistické variace na „my“ a „oni“ v 50. letech atd.).

Fotografie z celodenního semináře Normalizace v televizní a filmové tvorbě naleznete na www.ustrcr.cz/cs/normalizace-v-televizni-a-filmove-tvorbe, fotogalerie ze semináře „Vypořádali jsme se s Horákovou, Peclem a společníky…“ Obraz nepřítele – ideologického diverzanta bude brzy doplněna na www.ustrcr.cz. Doporučujeme sledovat web Ústavu pro studium totalitních režimů, kde se pravidelně objevují pozvánky na semináře a konference.