Uvedené zprávy shrnují vybraná obecná zjištění, ke kterým dospěla společnost Scio na základě dlouhodobého pravidelného testování žáků prvních a posledních ročníků středních škol. Díky velkému vzorku a možnosti poměřovat relativní posuny jednotlivých účastníků i škol v čase můžeme zjistit poměrně dost o tom, na které školy chodí nejlepší žáci a kde v základních vzdělávacích předmětech (český jazyk, cizí jazyky, matematika) nejvíce během svého studia pokročí.
Vektor umožňuje každé zúčastněné střední škole srovnání výsledků svých žáků s výsledky žáků jiných škol, a to jak na začátku středoškolského studia (vstupní testování v 1. ročníku), tak v jeho závěru (výstupní testování na začátku posledního ročníku). Školy rovněž zjistí, jak se změnilo pořadí každého žáka mezi vstupním a výstupním testováním, tj. jaký je relativní posun žáka. Relativní posun lze též interpretovat jako přidanou hodnotu školy (jak škola žáka po dobu studia vzdělala v měřených oblastech). Srovnání se provádí pomocí didaktických testů ze všeobecně vzdělávacích předmětů a testu OSP. Kontext pro výsledky pomáhají dotvářet žákovské dotazníky.
Shrnutí poznatků
Poznatek 1. Výsledky žáků v českém jazyce, matematice, cizích jazycích i Obecných studijních předpokladech se významně liší pro různé typy škol.Poznatek 2. Mezi prvním a posledním ročníkem středoškolského studia se rozdíly mezi školami zvětšují: osmiletá gymnázia zvyšují svůj náskok před čtyřletými, čtyřletá před obchodními akademiemi a středními průmyslovými školami atd.
Poznatek 3. Ze všeobecných předmětů je na všech typech středních škol nejpřísněji známkována matematika, žáci z ní mají v průměru téměř o půl stupně horší známku než z ostatních předmětů.
Poznatek 4. Dívky na všech typech škol dostávají v průměru lepší známky než chlapci.
Poznatek 5. Žáci se stejnou známkou nedosahují v testu stejných výsledků – skóre se liší jak podle typu školy, tak podle pohlaví.
Poznatek 6. Rozdílné výsledky v testech OSP souvisí především s typem školy, kterou žáci navštěvují; další proměnné, jako pohlaví, velikost obce nebo vzdělání rodičů, rozdíly vysvětlují také, ale méně.
Poznatek 7. Téměř stejná zjištění jako pro testy OSP platí i pro všechny ostatní předměty a stejné faktory vysvětlují jak dosažené skóre v jednotlivých testech, tak zlepšení mezi roky.
Poznatek 8. Rozdíly ve výsledcích žáků nejde vysvětlit jen tím, že „na gymply jdou nejchytřejší“ – studovaná střední škola odpovídá Obecným studijním předpokladům v 1. ročníku jen částečně.
Poznatek 9. Žáci, kteří v dotaznících uvedli, že je předmět baví, dosahovali v testech mnohem lepších výsledků než žáci, kteří měli k předmětu negativní vztah.
.png)
14 komentářů:
„Relativní posun lze též interpretovat jako přidanou hodnotu školy (jak škola žáka po dobu studia vzdělala v měřených oblastech).“
Sečtu-li jednotlivé přidané hodnoty (pohyb nahoru, dolů) pak celkově zjistím, že školy žádnou přidanou hodnotu nevytváří, také to není žádná fabrika, protože součet bude kolem nuly. Takže si mohu cokoliv interpretova jakkoliv. Hlavně, když to někdo zaplatí.
Tichý
"Přidaná hodnota" je zde pouze relativní pojem - vzhledem k ostatním školám. Součet všech relativních posunů je nula, proto se zdá, že škola žádnou přidanou hodnotu nevytváří. Až budeme mít výsledky vstupního a výstupního testování na společné škále, budeme schopni popsat přidanou hodnotu v absolutním měřítku. To je ale záležitost připravovaná až na příští sezonu.
Pokud jde o placení, vytvoření zprávy bylo financováno čistě ze zdrojů společností Scio jako součást její výzkumné činnosti. Žádné granty, žádné státní peníze, žádné prostředky EU.
Relativní posun lze též interpretovat jako přidanou hodnotu školy
Relativní posun můžeme interpretovat jako přidanou hodnotu znalostí žáka, které mu škola (možná) pomohla získat. Nikoliv jako "přidanou hodnotu školy".
To je významově pořádný rozdíl.
O přidané hodnotě školy jsem ochoten se bavit na základě dlohodobých porovnání dat za delší časové období.
Děkuji SCIU za v podstatě vědeckou práci a panu Hučínovi za asertivní vysvětlení.
Osobně s pochopením hodnoty, přidané ŠKOLOU ke vstupním znalostem žáka, nemám problém. Spíše mě udivuje, že až dva ze dvou diskutujících mají problém pochopit, že když jeden a tentýž subjekt nastoupí do školy A), nemusí z ní nutně odejít se stejným přírůstkem vědomostí, návyků a dovedností, s jakými by odešel po absolvování školy B).
Je to možné? A opravdu nejsou všechny školy stejně kvalitní?
No jistěže nejsou. A je třeba to zmapovat, pokud poskytují veřejnou službu za veřejné peníze. (A to jsou téměř všechny...)
A je třeba to zmapovat
Nejlépe pomocí testů předpokládám.
:-)
Vidíte, mne zase udivuje, jak si někdo může myslet, že škola je fabrika, kam se navezou polotovary a ona je zušlechtí.
Jak si někdo může myslet, že když subjekty X a Y nastoupí do školy A, pak získají oba po 4 letech nárůst "přidané hodnoty znalostí" o velikosti sigma_A, zatímco když tytéž subjekty X a Y nastoupí do školy B, získají jiný nárůst sigma_B.
A už úplně mne děsí představa, že by subjekt X mohl ve škole A získat sigma_A > sigma_B, zatímco subjekt Y by mohl získat ve škole B mnohem větší přírůstek, nežli ve škole A, třeba epsilon_B >> epsilon_A.
No kdo se v tom má potom vyznat?
:-)
Možná by stačilo dětem zvážit hlavy v první třídě a v poslední. A nárůst hmotnosti, to jsou přece znalosti, ne?
Školy opravdu nejsou stejné kvality. Ani učitelé. Ani fotbaloví trenéři.
Pořád si kladu otázky, zda jsou lepší kličky Rosického, nebo Kollerovy hlavičky? A co kdyby trenérem Chelsea byl někdo úplně jiný? Vyhrála by Ligu mistrů, nebo by Čech tu penaltu nevyhmátnul?
A na čem vlastně záleží víc, na brankáři, nebo na trenérovi?
Kdybych já trénoval stejně jako Čech, a můj trenér byl Di Matteo, chytal bych stejně dobře jako Čech? A má na úspěchu Di Matteo vůbec zásluhu, když tam přišel v březnu?
Tyhle úvahy abstrahované do školství mne deptají. Říkám si, jak to je, když se jedničkář, kterého jsem učil, odstěhuje a uspěje v testech na sousední škole? Komu se započítá jeho přidaná hodnota? Že by alikvotně?
A když deváťák propadne, je to dobře, nebo špatně? Nejspíš záleží na termínu testů.
A když ...?
Ale pak si uvědomím, že podle představ LOK je průměrný učitel třikrát levnější, a tudíž i zřejmě hloupější, nežli doktor v nemocnici, a přestanu se trápit. Protože přemýšlet se má prý jen do výše platu.
;-)
poste.restante řekl(a)...
ano tak nějak. Četl jste úvod k celé zprávě. Je důležitý.
Ondřej šteffl
V době, kdy jsem komentář psal, jsem zprávu ještě nečetl. Jen jsem reagoval na předchozí komentáře.
Mimochodem zapomněl jsem přidat poděkování za práci. Je smutné, že stát podobnými daty disponuje jen v omezené míře, nebo vůbec.
Děkuji za zprávu a za zajímavé tipy na víkendové studium. CISCO chci přinést i na naši poradu s kolegy z VET.
K zdejší diskusi si dovolím poznámku. Každé měření přidané hodnoty školy a soudy o tom, jak škola pomohla tomu danému žákovi jsou samozřejmě velmi "vratké"; na druhou stranu si musíme, pokud na typ školního vzdělávání vůbec věříme, klást cíle i ve smyslu zasažení žáka, jeho získání na svou stranu, rozuměj pro svůj obor nebo vzdělávací oblast. Jak již stokrát přemleto, emoční stav determinuje studijní výsledky. Ty samozřejmě nejdou v úhrnu na triko učitele; ale troufnu si tvrdit, že vztah k předmětu ano; a tudíž i míra "předmětové angažovanosti" studenta a ve finále i jeho výsledky vzdělávání.
Z jiného soudku je ovšem téma obecných cílů vzdělávání. K tomu jen zkušenost z jednoho dvojjazyčného gymnázia, které poctivě naplňuje zahraniční kurikulum a zjišťuje výsledky podle zahraničního standardu písemnými testy a j. zkouškami. Studenti by měli na závěr studia bez problému deklarovat jazykové kompetence na úrovni C1; a přitom mají v interaktivní, ale i čistě produktivní části státní maturity potíže deklarovat dovednost B2, zeména v lexiku a syntaxi... Respektive, asertivní žáci jsou viditelně víc v pohodě než žáci se sklony k introverzi - podle mne to svědčí o nedostatečném soustředění školy na řečové produktivní a interaktivní dovednosti a související práci se zvládáním stresu a osobnostním rozvojem (!!); tedy "přidaná hodnota školy" pro žáky je v této oblasti malá. A to přestože odcházejí s mezinárodně platným papírem. Nepochybuji že samostatné kompetence, jako je práce s informacemi, jejich analýza a posouzení, které jdou ověřit testem nebo esejí, zvládají; je to ale všechno?! Ti žáci se nenaučili komunikovat, sebeprezentaci a hraní role. Rozdíly mezi nimi dané jinými faktory než školní přípravou zůstaly stejné, spíše se ale zvětšily... A to je velký problém našeho školství - chytáme moc zajíců a při tom nevíme, kterého z nich opravdu chceme!
Hezký den a SCIu dík!
poste.restante: Vidím, že jste vydržel sledovat finále LM až do konce, máte větší trpělivost než já :)
Ale vážně. Je to jenom statistika, i když na pokročilé úrovni. Počet přihrávek a podíl zkažených, naběhaná vzdálenost, vyhrané hlavičkové souboje, to vám samo o sobě jeden mač nevyhraje. Stejně tak o jednotlivém žákovi tato zpráva neřekne nic. Ovšem vypovídá to o hře týmu, o silných a slabých stránkách jeho členů, které se významně projeví třeba až v součtu 30-50 zápasů za sezonu. Dobrý trenér dokáže statistik využít, ale umí rozlišit prostředek a cíl.
Mám trochu problém s tím, jak rozpoznat, nakolik se na nárůstu vědomostí žáka skutečně podepsala škola. Naučil se žák, který se posunul v angličtině výrazně nahoru, angličtinu ve škole nebo na ročním pobytu v Anglii (nebo takové informace shromažďujete a zohledňujete?). Kolik vydali ti kteří rodiče jednotlivých žáků za mimoškolní doučování? Jak se lišil přístup žáků v úvodním a finálním testování? Nevede tahle konstrukce výpočtu k tomu, že když se vykašlu na testování na konci, protože mi k ničemu není, postavím tak vlastně školu do světla, že mě nic nenaučila?
Obecně vnímám testování jako potenciálně užitečné, ale zrovna "přidaná hodnota" mi přijde trochu nejasně interpretovatelná.
"Přidanou hodnotu" školy bychom mohli zjistit jedině snad porovnáním se stavem vzdělání téhož žáka, který by ve stejném čase do té školy nechodil. Lépe, který by do žádné školy nechodil.
Stejně jako nemohu stanovit její "odebranou hodnotu" podle svého duševního i fyzického zdraví, kdybych nezanedbatelnou část svého života nebyl učitelem. Lépe, kdybych nikde neplápolal.
Za případnou přidanou hodnotu školy považuji kladnou odpověď potomka na otázku: "Baví tě škola?"
obyčejná učitelka řekl(a)...23. května 2012 15:58
Není to spíše hodnota neodebraná? (ale často odebíraná)
No vidíte, jak už máme pokroucené vidění. Samozřejmě máte pravdu :)
Okomentovat