Markéta Šafránková: Máme slona v obýváku?

Článek popisuje zajímavé přirovnání novozélandského výzkumníka v oboru eLearningu Dereka Wenmotha, jež se týká všeobecně známé skutečnosti, že učitelé nemají zájem pracovat s technologiemi, ale celá společnost dělá, že se jí to netýká.



Derek Wenmoth je ředitelem eLearningu v CORE Education, což je nezisková organizace na mezinárodní úrovni se zabývající pedagogickým výzkumem pocházející z Christchurchu na Novém Zélandu. Má rozsáhlé zkušenosti v oboru vzdělávání, neboť působil v jeho nejrůznějších oblastech. Pracoval jako učitel a ředitel základní a střední školy, zabýval se dalším vzděláváním učitelů, zastával funkci na ministeriu školství. Nyní je prezidentem Asociace distančního vzdělávání Nového Zélandu. Pravidelně se aktivně účastní konferencí a seminářů na téma vzdělávání. Získal několik ocenění a věnuje se také publikační činnosti. Ve svém blogu vytvořil místo pro sdílení myšlenek a názorů o problematice technologií ve vzdělávání. Zde 20. listopadu 2011 publikoval článek „The elephant in the room“, s jehož obsahem bychom vás rádi seznámili.

Co vůbec znamená „elephant in the room“? Jde o anglický idiom, který lze chápat tak, že v určité skupině lidí je povědomí o nějakém společenském problému či jevu, všichni o něm ví, ale nikdo se o něm nechce veřejně bavit, a taková diskuze je pak považována za nepříjemnou.

Derek Wenmoth si úsloví vybral jako znázornění toho, co se děje v současné době ve školství v oblasti využívání technologií. Vychází z vlastních zkušeností, neboť je ve školách svědkem nejrůznějších situací, kdy si ředitelé či samotní zaměstnanci nevědí rady s několika kolegy, kteří se zdráhají nebo odmítají využívat počítačové technologie ve svých hodinách, ačkoli se na tom jako škola dohodli.

Tento fakt pak dopadá na školu jako celek. Wenmoth vidí v učitelském sboru tým, který se má společně snažit o naplnění předem stanovených cílů. K tomu využívá metaforu veslice: „Všichni veslaři musí pádlovat stejným směrem a ke stejnému cíli, musí udržovat tempo celého týmu, což zajistí, že práce bude rovnoměrně rozložena a nestane se námahou jen pro pár jednotlivců, zatímco ostatní odpočívají. Veslaři jsou různí - mají odlišnou sílu a schopnosti - ale v lodi musí být týmem.“ A chování veslařů, jež jsou na jedné lodi, se podle něho dá přirovnat právě k chodu školy. Jednání zaměstnanců, kteří odmítají využívat počítače a další techniku v rámci výuky, dopadá na celý učitelský sbor.

Zavádění technologií do vyučovacího procesu je jistě zásadním krokem pro každého vyučujícího. Různí lidé reagují na změny odlišnými způsoby. Proto zde autor poukazuje na práci Everetta Rogerse, který sestavil křivku přijímání inovací. Ve svém modelu klasifikuje druhy lidí podle toho, jak jsou jedinci otevření k přijímání změn. Definuje kategorie, v nichž počet inovací prošlých učitelů kopíruje Gaussovu křivku:

zdroj: http://suewaters.wikispaces.com/Rogers

Více se o aplikaci Inovační teorie Everetta Rogerse na zavádění technologií do škol můžete dozvědět zde.
Wenmoth se zaměřuje na analýzu příčin, proč někteří učitelé zapojení ICT do výuky brání. Ty označuje jako tzv. odmítače (refusers). V rámci nich pak sestavil typologii, jak se tito zaměstnanci škol chovají:

• vyhýbači (avoiders) - „Udělám si čas na ICT školení, až dokončím vše, co potřebuji k získání certifikátu NCEA“ (novozélandský kvalifikační stupeň podobný našemu připravovanému kariernímu řádu).
• vymlouvači (excuse makers) – „Můj počítač nikdy nefunguje správně, takže to opravdu nemohu udělat…“
• omlouvači (apologists) – „Nedokážu s tím pracovat. Musí to být těmi brýlemi nebo tak...“
• debatéři (debaters) - „Musíme si být opravdu jistí, že užíváme technologie ze správných důvodů, a ne jen proto, že tu jsou...“
• pesimisté (pessimists) – „Technologie nás vedou do záhuby, je tu tolik problémů číhajících v on-line prostředí...“

Celý článek na spomocník.rvp,cz