Nedávno jsem publikoval na sociálních sítích osobní sdělení: „Pokud mají být ve školství (zvláště v tom VŠ) známky, měli by si je studenti dávat sami. Dávalo by to větší smysl a hodnotu.“ Výrok vyvolal u čtenářů několik otázek, současně ale také mou potřebu výrok rozvést a osvětlit.
Z článku Lukáše Gregora v Mít vše hotovo.cz vybíráme:
Žáci i studenti v lavicích sedí, aby zodpověděli (pro pedagoga) co nejuspokojivěji položené otázky. Vzájemně si pomohou pouze tehdy, cítí-li, že si to mohou dovolit – a to ještě záleží na jejich povaze. Nezažil jsem písemný test, kde by nám učitel řekl, abychom „dali hlavy dohromady“. Na uměleckých školách se také ne vždy „nosí“, aby na díle pracovalo více studentů – jak totiž pedagog/komise pozná, kdo na tom odvedl jaký podíl práce, pokud nemají funkce jasně oddělené?
Ptám se ale, záleží na tom? Opravdu je pedagog od toho, aby uvažoval, zda skupina studentů, která předkládá absolventský projekt, je složena z lidí, kteří pracovali stejně? A co to vlastně to „stejně“ je? Neměli by si sami udělat ve skupině pořádek a nepřipustit, aby se některý z týmu pouze „nesvezl“? Neměli bychom studenty vést naopak k maximálnímu využití potenciálu skupiny?
Nejčtenější články
.png)
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
5 komentářů:
Výborný článek. Jsem vděčná, že i na VŠ se najdou učitelé s takovým názorem. Když ono oznámkovat je tak jednoduché... V naší škole se hodnotí slovně a od šesté třídy se učí žáci autoevaluaci. To ovšem vyžaduje mnohem větší úsilí než klasifikace. Jenže pak přijdou přihlášky na SŠ a s nimi bodované průměry, takže ten svůj celistvý pohled musíme nakonec stejně vměstnat do jednoho čísla... V pilotních testech byl dotaz na známku z daného předmětu! A to je, podle zákona, slovní hodnocení rovnocenné klasifikaci!
No ještě klika, že mé dítě není na vaší škole.
18. prosince 2011 10:44
Naprosto nevidím rozdíl mezi slovním hodnocením a známkou. Stejně se slovní hodnocení převádí na známku. Z takové školy jsem dokonce stáhl své děti. Slovní bláboly vytáčely nejen mé děti, ale taky celou rodinu. Dnes jsou z mých dětí úspěšní lékaři. Spíše si myslím, že slovní hodnocení ( bláboly ) mým potomkům ubližovaly. Rodič
Jaký byste si, pane Gregore, za svoji práci poskytl plat?
Luděček jako obvykle hřebíček na hlavičku. Zato Lukášek Gregorů by měl přestat psát o věcech, kterým nerozumí. Zvláště ne o VŠ, neboť netuší, co to je. Úzký pohled někoho, kdo zjevně netuší, že lze studovat obory v nichž nezáleží na osobním vkusu, sympatiích, antipatiích, náladách, či názorech. Někde existují objektivní kritéria hodnocení. Kdybych měl studenty nechat sebe sama hodnotit, tak je rovnou ani nemusím začínat cokoliv učit. Když pani nechápe, že podstatou hodnocení není rozpoznání slabých míst a nastolení nápravy, nýbrž lineární uspořádání, tak v apatyce nekoupí. Ta marketingová masáž, která se snaží problém nevzdělanosti, neschopnosti a totální nemotivovanosti (přesněji nezájmu o cokoliv, co je náročné na myšlení) převést nenápadně na problém spočívající v tom, že žáci nevědí, co neumějí a tak se nemohou zlepšovat. To je blábol non plus ultra. To by museli být idioti. Slovní hodnocení nelze lineárně uspořádat, je náročné na čtení i psaní. Jestli někomu může přinést informaci, je to snad jedině rodič, který nechodí na třídní schůzky a schopnosti svého dítěte nezná. Navíc ještě v polovině případů z dané informace vyvodí tak nanejvýš, že úča je úplně blbá (což potomkovi pochopitelně nezatají). Tak už přestaňte s tou nesmyslnou manipulací.
Okomentovat