Právě dnes usedá několik tisíc dětí na zhruba stovce základních škol po celé republice k počítačům (a část s tužkou k papírům), aby vyplnily testy pilotní zkoušky plošného testování v pátých a devátých třídách základních škol.
Z článku Tomáše Feřteka v Lidových novinách vybíráme:
A je tu ještě jedno zásadní čertovo kopyto. Testy zavádíme kromě jiného proto, abychom zjistili, v jaké kondici je náš vzdělávací systém. Jenže zkušenosti z evropských zemí, kde se často podobně testuje i víc než deset let, ukazují podivný paradox.
Zpočátku to vypadá, že i když testujete jen omezenou část učiva, výsledky vypovídají o celkové kvalitě vzdělávání. Jenže zhruba po třech až pěti letech to přestává platit. Výsledky v testech se obvykle ve všech zemích průběžně zlepšují, ale pokud začnete měřit kvalitu vzdělávání ještě jinými, přesnějšími nástroji, zjistíte, že jeho kvalita stagnuje nebo klesá. Testový teploměr přestal měřit. Proč? Vyplňování testů se stalo speciální dovedností, na níž se učitelé soustředí a děti se v ní zlepšují, ale o samotné kvalitě vzdělávání to nic nevypovídá.
Je to nejen evropská zkušenost. Velmi podobné výsledky zaznamenávají rozsáhlé testovací systémy například v Číně nebo USA. Tam se dokonce považuje po deseti letech existence za prezidenta Bushe zavedený systém testování No Child Left Behind (Žádné dítě nezůstane pozadu) za naprostý omyl a nástroj devastace školství.
A ještě jeden překvapivý paradox. Potvrzují se obavy, že pokud ve školách zavedeme jednoduché testy, mají učitelé tendenci učit jen testovatelné učivo i tehdy, kdy z případného neúspěchu v testech pro ně osobně ani pro školu žádné sankce nevyplývají. Magie celostátních plošných testů, které srozumitelně říkají „tohle považuje vrchnost za důležité“, je nejspíš všude mimořádně přitažlivá.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
2 komentářů:
A ještě jeden překvapivý paradox.
To není žádný paradox. To je normální. Když vím z čeho budu zkoušený, tak se to na těch pár týdnů naučím. To umí i myš v bludišti a rozumí tomu i úředníci. Proto jsou tak důslední a provozně slepí, když jde o věci "nadmateriální".
Už můj táta, který tomu rozuměl po svém, mi říkal: "Mysli si něco o zadnici, ale to vysvědčení potřebuješ." A tak dnes mám vysvědčení v šuplíku a konečně se sám učím a dělám to, co mě baví.
To ale děti nemůžou, nemají občanku a volební hlas!
překvapivý paradox
Tak akorát "Para na rabotu, tavarišči!" znívá mi v uších.
Ze všeho nejdřív je nutno otestovat pedagogické pracovníky. Všechny, bez výjimky.
A pak je neprodleně atestovat.
Škola s nedostatečným počtem atestovaných pedagogů ztratí svůj kredit
(rozuměj důvěryhodnost, serióznost, spolehlivost).
Okomentovat