Bořivoj Brdička: Vize daty řízeného školství

1. díl seriálu zabývajícího se analýzou výukových výsledků shrnující důvody, proč se systémy automatického hodnocení žáků vyvíjejí a na jakých principech jsou založeny.



Školství je oborem lidské činnosti, pro nějž platí stejná obecná pravidla jako pro jiné. Například to znamená, že i jeho řízení musí vycházet ze znalosti toho, co se na různých místech vzdělávacího procesu skutečně děje. Odhad, co určité současné rozhodnutí může v budoucnu způsobit (včetně nicnedělání), je nutně nedílnou součástí každého řídícího procesu. Problematikou do značné míry související jsme se zabývali již několikrát při snaze o popis budoucího vývoje školství (viz Vzdělávání budoucnosti – kurz chápání budoucího světa, Budoucnost vzdělávacích technologií) i přímým komentováním snahy zavádět daty řízené školství u nás (Daty řízené školství – naše budoucnost či nedostižný sen? nebo Daty řízené školství, politika a technologie). Vývoj jde ale rychle kupředu, a tak je třeba se k tématu vrátit.

V poslední době se mezi vedoucími pracovníky školství nejen u nás šíří představa, která způsobu řízení založenému na reálných datech získaných přímo od žáků dává zcela nový, dosud nebývalý význam (viz Technologická transformace školství v USA pokračuje). Americký federální ministr školství Arne Duncan přišel podporován některými liberálními politiky a významnými podnikateli (Bill Gates, Mark Zuckerberg, Rupert Murdoch ad.) dokonce s návrhem, aby učitelé byli odměňováni podle toho, co skutečně své žáky naučí (též viz červnový Kulatý stůl SKAV). Jedná se o na první pohled docela logický záměr, jenž se zdá být motivován snahou o zlepšení celkové úrovně školství. Přidá-li se k němu podpora médií, není vyloučené, že může být veřejností přijat kladně. Jeho realizace je však značně obtížná. Určitě stojí za to podívat se na tuto záležitost poněkud podrobněji.

V úvahách o tom, jak získat relevantní data o skutečných výukových výsledcích žáků, pro tuto chvíli zcela opustíme tradiční metody ověřování výukových výsledků ústním zkoušením či písemným testováním vyučujícím přímo ve třídě. Taková data, byť i uložená v systému řízení školy (např. Bakaláři), nelze nikdy považovat za nezávislá. Jiný způsob založený na centrálně organizovaném plošném testování hlavních předmětů typicky ve formě zaškrtávání správných odpovědí prováděném jednou za dlouhé časové období má obrovské množství negativních dopadů, o nichž se v poslední době u nás diskutovalo již mnohokrát (např. Strategie skutečné reformy školství). Vše nasvědčuje tomu, že budeme mít příležitost si ho vyzkoušet na vlastní kůži. Současná všudypřítomná existence technologií však do budoucna přináší i jiné, dříve netušené možnosti.

Připomeňme si, jak již v současnosti probíhá technologiemi podporovaná výuka. Nejčastěji se uplatňují modely kombinované, v nichž se část aktivit odehrává prezenčně ve škole a část distančně prostřednictvím internetu. Představme si takového běžného učitele, který pro potřeby svého předmětu zřizuje každé své třídě ve vhodném systému řízení výuky (např. Moodle) kurz, do něhož umisťuje všechny potřebné studijní materiály v elektronické podobě, nechává v něm žáky o problémech s výukou souvisejících diskutovat, odevzdávají sem své vypracované úkoly, procvičují zde zvládnutí aktuální látky a své znalosti si též ověřují pomocí testů. Vývoj a obsahová náplň tohoto prostředí nutně nemusí být jen na učiteli nebo na škole, je snadno představitelné, že může být alespoň na základní úrovni poskytováno jako hotový produkt zvnějšku.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz