Přečtěte si: Státní maturity – co je také dobré vědět, část první.

Státní maturity jsou bezesporu pojem, o kterém se mluví na každém kroku. Je pravda, že při zahájení ústních částí maturitních zkoušek nás média informovala o cestě pana ministra do škol a o tom, kolik studentů během prvních několika dní neuspělo. Také jsme ze dozvěděli, že nová maturita byla finančně zbytečně nákladná.

Z článku Václava Kůly v blog.iDNES.cz vybíráme:

Ústní část státní zkoušky není objektivní. Ukazuje se, že požadavky učitelů, ať už na základní či na vyšší úrovni, jsou různé na různých typech škol. Pochopitelně: od studenta gymnázia budeme i na základní úrovni očekávat daleko komplexnější výkon, než od studenta učebního oboru. Vstupují-li pak do stejně široké bodovací stupnice různá očekávání, zkouška nemůže být objektivní. Jediným řešením by bylo zkoušet na stejné úrovni ze stejné látky na všech školách – to by ale znamenalo návrat k státem vytvářeným osnovám. Ty jsme si ovšem za veliké slávy a za promrhání mnoha zdrojů z evropských fondů zrušili. (viz: Rámcový vzdělávací program a ŠVP - školní vdělávací program) Nezbývá, než se děsit, že za stejné slávy a za ještě více peněz z evropských zdrojů centrální osnovy pro jednotlivé typy škol opět vytvoříme. Ostatně, jeden silný a vcelku logický argument by se našel: jsou-li školy státní, měl by stát určit, co se na nich bude učit, aby měl studenty vzdělané podle svých představ a potřeb.