Bořivoj Brdička: Neformální vzdělávání učitelů pod taktovkou architekta

Poslední díl ze seriálu Otevřené formy dalšího vzdělávání učitelů věnovaný celkovému pohledu na danou problematiku a zastřešující vizi anglického experta Cliva Shepherda.

Zdroje uvádějí, že koncept 70/20/10 do praxe vzdělávání zaměstnanců uvedli v 90. letech Morgan McCall, Robert W. Eichinger a Michael M. Lombardo z Centra pro kreativní řízení. Říká přibližně to, že 70% všeho, co se v životě naučíme, získáme řešením problémů typicky v rámci praxe. 20% pozorováním či ve formě zpětné vazby při hraní rolí a jen 10% přímou výukou.

Na jaře roku 2010 pak tento koncept použili dva odborníci na vzdělávání dospělých Harold Jarche a Jane Hart a s vědomím existujících přesahů definovali strukturu obsahující 5 forem, jichž může vzdělávání nabývat:

Formy vzdělávání podle Jarche a Hartové

Formální vzdělávání	formální	řízené	závislé	10%
Skupinově orientované vzdělávání	neformální	samo-řízené	závislé na jiných	20%
Vzdělávání vedené zájmem organizace				70%
Vzdělávání vedené osobním zájmem			nezávislé
Náhodné vzdělávání		neřízené

Připustíme-li, že koncept 70/20/10 odpovídá realitě, a zahrneme-li do svých úvah též stále klesající potřebu nosit všechny potřebné faktické znalosti v hlavě (typický produkt formálního vzdělávání), musíme chtě nechtě dospět k přesvědčení, že má smysl se neformálním vzděláváním zabývat a pokoušet se ho ovlivňovat (viz Neformální vzdělávání nabývá na významu).

Podívejme se v té souvislosti na práci dalšího specialisty na využití technologií ve vzdělávání zaměstnanců Cliva Shepherda, předsedy neziskové anglické eLearning Network. Clive je autorem několika knih. Ta poslední z ledna 2011 nese titul The New Learning Architect (Nový architekt vzdělávání). Na blogu Onlignment jsou z ní počínaje článkem Architects for learning postupně zveřejňovány ukázky. Jedná se vlastně o další jasné svědectví potvrzující, že dochází ke změně podstaty eLearningu (viz Nový pohled na osobní vzdělávací prostředí).

Clive tvrdí, že mezi profesionály zabývajícími se vzděláváním je mnoho docela zbytečných rozporů. Jedni sází na výuku prezenční, druzí na eLearning, jedni na přípravu pro konkrétní uplatnění, jiní na průběžný růst podle časového plánu, jedni na výuku instruktivní, formální a tradiční, jiní na konstruktivní, neformální, experimentální a inovativní. Každou chvíli se objeví nová módní vlna a spolu s ní spousty nadšenců staré metody zatracujících. To je ale špatně. Každá z nich má své místo a lze ji v určitých případech použít. Profesionál zabývající se vzděláváním musí být schopen najít pro ten který případ to nejlepší řešení, tj. uplatnit ty nejvhodnější dostupné výukové metody.

Takový profesionál již není pouhým učitelem, vychovatelem, tutorem či mentorem – je spíše architektem budujícím komplexní prostředí, v němž by mělo docházet k naplňování přijatých výukových cílů.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz