Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2006/2007 obsahuje souhrnné poznatky o stavu vzdělávání a vzdělávací soustavy, částečně se také věnuje problematice informačních a komunikačních technologií. Přinášíme a komentujeme hlavní zjištění z oblasti ICT.
Dva dny před vánočními prázdninami zveřejnila České školní inspekce (ČŠI) na základě zákonného ustanovení výroční zprávu za školní rok 2006/2007. Zpráva na svých dvaasedmdesáti stránkách popisuje souhrnné poznatky o stavu vzdělávání a vzdělávací soustavy vycházející z inspekční činnosti ve zmíněném školním roce. Oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT), na kterou se tento článek zaměřuje, je věnována jedna ze subkapitol zprávy. Další informace podávající kompletnější informaci o využívání ICT v českých školách jsou roztroušeny ve zbytku zprávy. Pojďme se tedy podívat na stav a úroveň využívání prostředků ICT ve výuce mimo předměty přímo zaměřené na informatiku.
Se SIPVZ v pozadí
Subkapitola zprávy věnovaná ICT se nazývá Informační gramotnost a zabírá pouhé tři stránky. Pokud by někdo čekal konkrétní důsledky (dnes fakticky ukončeného) projektu Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ), bude patrně zklamán. O SIPVZ se sice ve zprávě několikrát hovoří, ale často je tomu jen v souvislosti s finanční stránkou věci. Objektivní reflexe tohoto projektu tedy nepřichází a to ani částečná, zaměřená např. pouze na využívání výsledků projektu ve školách. Z hlediska SIPVZ je tak stále nejdůležitější zprávou nelichotivé vysvědčení vystavené Nejvyšším kontrolním úřadem.
Zpráva ČŠI s některými termíny definovanými SIPVZ operuje. Jedná se především o termín ICT plán, standard ICT služeb a odborná kvalifikace v informační gramotnosti. Tyto pojmy jsou ve školách již zažité, přesto je nutné upozornit na skutečnost, kterou zpráva zcela opomíjí. Metodický pokyn MŠMT stanovující „Standard ICT služeb ve škole“ (a náležitosti dokumentu „ICT plán školy“) č.j. 30799/2005-551 již totiž vypršel. Přímo v něm je totiž explicitně uvedeno: platí pro období do konce roku 2006.
Tohoto nesouladu si je inspekce zcela jistě vědoma. Přišlo by mi správné, kdyby na tuto skutečnost ve svých zprávách upozornila. Ve své činnost probíhající v roce 2007 totiž porovnává některé indikátory vybavenosti škol se „standardy“, které nemají zákonné ani podzákonné (vyhláškou či jinak stanovené) vymezení. Upozorňovat na nedostatky v ministerských dokumentech ale patrně není pro současnou ČŠI jednoduché. Jaká kritéria hodnocení v oblasti ICT zvolí ČŠI pro školní rok 2007/2008 je zatím ve hvězdách.
Zásadní je plánování a hodnocení
Využití prostředků ICT ve výuce v ZŠ sledovala inspekce celkem v 513 školách. Z těch byl zjištěný stav v 16 % hodnocen jako příkladný, v 72 % jako funkční (stav nevyžadující zásadní změny), v 10 % jako únosný. V šesti základních školách bylo využívání prostředků ICT nedostačující. Středních škol bylo sledováno 244, výsledky jsou uvedeny v tabulce.
|
Druh školy |
Vynikající |
Standardní |
Stav vyžadující změny, případně sankce |
|
Gymnázia |
28,3 % |
56,7 % |
15,0 % |
|
SOŠ |
22,2 % |
62,5 % |
15,3 % |
|
SOU |
9,1 % |
63,5 % |
27,2 % |
Tabulka 1: Hodnocení využití prostředků ICT ve výuce na středních školách
Měl-li bych označit nejzásadnější zjištění této zprávy ČŠI v oblasti ICT, pak bych citoval faktory, které jsou nejen rozhodující pro míru využití prostředků ICT ve výuce, ale také pro materiální vybavení prostředky ICT ve škole. Je jím rozpracování ve strategickém plánování spolu se zařazením koncepčních kroků do ICT plánu a práce s výsledky vlastního hodnocení. ČŠI zároveň dodává, že na základních školách zatím není práce s výsledky vlastního hodnocení systematická. Pracuje-li s výsledky vedení školy, má zpravidla rozpracovány koncepční kroky v ICT plánu, pravidelně také vyhodnocuje dopad ICT na výuku a následně přijímá opatření k rozvoji a využití ICT. Nejedná se o žádný nový objev, ale spíše o faktickou legitimizaci dřívějších požadavků (zejm. SIPVZ) na vytvoření ICT plánu. V základních školách mělo ICT plán nebo jiný dokument s rozpracováním koncepčních kroků 88 % škol.
Metodické dovednosti a informační gramotnost
Dalším důležitým a známým potvrzením je, že rozhodujícím způsobem využívání prostředků ICT ve výuce jsou metodické dovednosti vyučujícího. Tyto dovednosti se dále přenášejí na aktivitu a získávání dovednosti žáků při práci s prostředky ICT. Čím kvalitnější mají pedagogové metodické dovednosti, tím efektivněji přenášejí dovednosti v práci s prostředky ICT na své žáky.
Přesto, že byl ICT standard v době kontrol již „prošlý“ (viz výše), přesto jej dosáhlo pouze 46 % navštívených základních škol. Největší potíže mají školy se zabezpečením periferních zařízení a prezentační techniky, téměř 45 %. Naopak nejvíce rozšířené jsou systémové programy a výukové zdroje. Tyto požadavky standardu ICT služeb splnilo 88 %. Možnost připojení k Internetu nemá skoro 22 % škol.
Zpráva konstatuje, že odbornou kvalifikaci v informační gramotnosti dosáhlo 93 % učitelů ZŠ a 98 % učitelů SŠ. Pokud takto nazvaný indikátor správně chápu, pak se jedná o absolventy školení základních uživatelských znalostí a dovedností Z. To je možné porovnat se situací v českém školství nejen v oblasti vzdělávání v ICT, jež jsem pro Českou školu shrnul v březnu v článku ICT vybavení škol aneb SIPVZ sečteno a podtrženo , původní výsledky sběru dat SIPVZ jsou stále na ministerském webu.
Ilustrace 1: Vybavenost středních škol prostředky ICT
Skutečný NADstandard ICT?
Z určitého pohledu je zajímavé konstatování ČŠI, že na školách jsou málo realizovány rozvojové programy SIPVZ. ČŠI zjistila, že 62,3 % gymnázií, 57,9 % SOŠ a 42,4 % SOU realizovalo rozvojový projekt SIPVZ.
V roce 2006 bylo za celou ČR podáno 1 709 žádostí (projektů) z čehož bylo 954 finančně podpořeno, blíže viz článek Projekty škol SIPVZ v roce 2006 . Tím se stal tzv. nadstandard ICT co do počtu žadatelů a příjemců největším rozvojovým programem MŠMT.
Již tehdy čelil odbor SIPVZ MŠMT kritice jisté části zainteresovaných odborníků, kteří tvrdili, že ICT nadstandard by měl pomáhat pouze těm nejaktivnějším školám, které chtějí své zkušenosti v oblasti ICT nabízet ostatním školským subjektům. Zkrátka pomoci těm nejlepším šířit příklady dobré praxe. Je zřejmé, že takových škol není v českém školství mnoho, rozhodně ne cca polovina – jak ukazuje zjištění ČŠI. Často se hovoří o pěti až deseti procentech.
Projekty SIPVZ se totiž staly díky významnému finančnímu obnosu (160 milionů Kč v roce 2006) dosažitelným přilepšením pro významnou část škol. Požadovat ještě další zvýšení tohoto počtu by znamenalo přehodnocení základního principu tzv. Nadstandardu ICT. Volání ČŠI po více projektech lze tedy chápat pouze jako volání po více aktivních školách. Z dnešního pohledu, kdy je zřejmé, že další projekty SIPVZ již nebudou, je toto volání stejně již irelevantní.
Pohled škol vs aktivity státu
Při čtení těchto řádků nelze nevzpomenout na skutečnost, že právě předmětově zaměřená školení volitelných modulů úrovně P měla učitelům pomoci v metodickém zvládání prostředků ICT a využívání ICT v aprobačních předmětech. Ukončení financování SIPVZ přišlo právě v okamžiku, kdy se tato školení obecně dostávala organizací, kvalitou a kvantitou do efektivní a využitelné podoby.
Zpráva ČŠI informuje, že 95 % základních a 93,5 % středních škol vymezuje ICT jako klíčovou oblast činností. O nezpochybnitelnosti významu ICT v očích ředitelů škol svědčí skutečnost, že například často (právem) protěžované jazykové vzdělávání je za klíčovou oblast činností považováno „jen“ v 81 %, resp. 86,7 %, případů škol. Jinými slovy řečeno, je možno konstatovat, že české školy chápou ICT jako dominantní oblast pro vzdělávání žáků.
Shodou okolností ve stejný den, kdy ČŠI zveřejnila výroční zprávu, publikoval renomovaný novinář Jiří Peterka na serveru Lupa článek Stát a Internet v roce 2007, ve kterém sumarizuje počiny českého státu v podpoře ICT a Internetu. Ztráta zájmu státu o věci kolem Internetu a informatiky je v článku dokládána ukončením mnoha konkrétních projektů. Peterka shrnuje přístup státu zcela flagrantně: Jak se zdá, jsme „široko daleko“ asi jedinou zemí, která systémově nepodporuje Internet a informační gramotnost na školách, nemá v tomto ohledu žádnou vlastní koncepci, a ty dosavadní bez náhrady a jaksi samovolně opouští. Tím dává jasně najevo, že její priority jsou jinde.
Čtenářům se tak nabízí zajímavá kontradikce. Zatímco školy a jejich ředitelé vnímají oblasti ICT jako zásadní a dominantní, současná vládní garnitura od ní dává na státní úrovni ruce pryč. Pomyslné kyvadlo státní přízně se tedy zhouplo na druhou stranu. V rámci vyváženosti je ale vhodné dodat, že významným hráčem na poli dlouhodobé podpory důležitých záměrů jsou nyní i kraje. Některé krajské úřady již podporu oblasti ICT prostřednictvím odborů školství deklarovaly.
V souvislosti s koncepcemi nemohu nepřipomenout pregnantní výrok Jiřího Langera, mluvčího libereckého kraje, který na dotaz redaktora Učitelských novin v souvislosti s dotací MŠMT na konektivitu v listopadu 2007 odpověděl: Upřímně řečeno není dodnes zřejmé, proč původně zcela chybně nastavený projekt SIPVZ, který zpočátku podporoval především pasivní tzv. „zelené školy“na úkor aktivních „červených škol“, samo MŠMT zrušilo v době, kdy se jej podařilo po dlouhých a náročných letech práce změnit na proces aktivně podporující pracovité pedagogy. Dodneška se nikdo na úrovni MŠMT nezabýval otázkou, kam se například poděly prostředky pro dvouleté projekty, jejichž financování zastavilo uprostřed procesu a prostředky na druhý rok plnění již školám nebyly zaslány. A tak, zatímco v kraji máme na jedné straně subjekty, kterým MŠMT byť nenárokově, přidělené prostředky dluží v celkové výši asi 1,5 milionu korun, na straně druhé plošně rozepisuje částku o dva miliony vyšší.
Školy si budou muset zvyknout na to, že od státu jim žádná podpora na poli ICT v nejbližší době nehrozí.
ICT koordinátor
Jako velké zklamání vnímám skutečnost, že v celé zprávě není jediná zmínka o funkci ICT metodika. Výroční zpráva za rok 2005/2006 konstatuje, že 82 % ředitelů ZŠ a 77 % ředitelů SŠ pověřilo příslušnými metodickými úkoly vybrané učitele a zjištění, že učitelé jejich pomoc využívají. Velmi jsem se těšil na zjištění aktuálního stavu věci po dalším roce. Nic takového se bohužel nekoná, zpráva tuto problematiku nezmiňuje. A je to velká škoda. Právě etablování funkce ICT koordinátora považuji za jeden z nejzásadnějších přínosů SIPVZ. Zkušenosti ukazují, že takováto osoba je ideálním šiřitelem příkladů dobré praxe pro ostatní učitele na škole. Monitorování činnosti a podmínek práce této klíčové ICT pozice by mělo být předpokladem pro další posun v problematice využívání ICT ve školách.
Ačkoli zpráva ČŠI za rok 2006/2007 v části věnované ICT nepřináší nová zásadní zjištění a v některých ohledech je dokonce střídmější nežli se očekávalo, alespoň upozorňuje na některé důležité postupy podporující efektivní využívání ICT ve vzdělávání.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat