V sérii o zdrcující kontrolní zprávě, kterou k realizaci Státní informační politiky ve vzdělávání vydalo NKÚ, se dostáváme k projektu PII – Vzdělávací software a informační zdroje. Ministerstvo školství se i zde „vytáhlo“: do škol poslalo za stamiliony software, který nikdo nechtěl, a jiné produkty prakticky zakázalo, tvorbu vzdělávacího portálu už nezvládlo vůbec…
Nejvyšší kontrolní úřad ve své závěrečné zprávě k realizaci SIPVZ, kterou si můžete prohlédnout v neoficiální verzi ZDE , v řadě bodů odkazuje na vládou schválený Plán I. etapy realizace SIPVZ. (Správce serveru MŠMT e-gram.cz se bohužel chová jako internetový "čuník" a publikuje dokumenty v proprietárním formátu s nevhodným názvem. Je také smutné, že po třech letech od schválení koncepce SIPVZ není řada informačních zdrojů na internetu již dostupných – přestože server MŠMT prošel řadou úprav, mnohé základní dokumenty k SIPVZ budete hledat marně…)
Nejprve si ocitujme ze zprávy NKÚ shrnutí, o co v Projektu II - Vzdělávací software a informační zdroje mělo jít:„Hlavním cílem Projektu II je dosažení efektivní integrace ICT do výuky využitím kvalitativně nových možností a kapacit síťového prostředí instalovaného do škol. Tohoto cíle má být dosaženo mj. vytvořením a rozvíjením široké a pestré nabídky SW produktů pro výuku a využíváním metod a konkrétních příkladů efektivního užití ICT ve výuce. V rámci dosažení uvedených cílů měl být budován komplexní „Vzdělávací portál“ na internetu, jehož základní funkčnost měla být dosažena v roce 2001 a plná nabídka služeb pro všechny školy v ČR do konce roku 2005. Měl být podporován vývoj výukového SW a ICT nástrojů pro výuku v počtu 180 těchto produktů. Měly být podporovány pilotní projekty využití ICT na školách a vybavovány knihovny na školách multimediálními informačními zdroji. Těmto cílům odpovídalo i členění Projektu II na podprogramy:
- podpora tvorby multimediálních aplikací, SW a ICT nástrojů pro výuku a vzdělávání,
- Vzdělávací portál,
- podpora pilotních projektů využívání ICT ve výuce a vzdělávání,
- zvyšování přístupu k informačním zdrojům, využívání zvýšeného přístupu k informačním zdrojům ve výuce.“
Ze 440 milionů Kč plánovaných na tento projekt v letech 2001 a 2002 se na původní záměry z nejrůznějších důvodů de facto nedostala ani koruna. Zpráva NKÚ je nemilosrdná:
„MŠMT se při realizaci Projektu II odchýlilo od plánovaných cílů a postupu realizace:
- MŠMT nemělo dostatečný přehled o SW vybavení škol. Nebyl brán zřetel na požadavky jednotlivých typů škol ani na skutečnost, že některé školy již určité SW vybavení měly.
- V závěru roku 2001 byly distribuovány do škol SW produkty, tzv. softwarový balíček, který měl jednotnou skladbu pro školy základní a jednotnou skladbu pro školy střední. MŠMT připustilo, aby školám byly dodány jednotné SW produkty bez ohledu na jejich potřeby a požadavky a bez možnosti použít bez placené certifikace jiný než dodávaný SW.
- Kontrolou bylo zjištěno, že školy využívaly SW balíček pouze z malé části, k vývoji nových vzdělávacích programů nedošlo. V souvislosti s distribucí SW balíčků uhradilo MŠMT v letech 2001 a 2002 celkem 175 088 361 Kč.
- Komplexní Vzdělávací portál na internetu k využití školami a k zajištění veřejné kontroly začal být budován s více než ročním zpožděním.
- Do ukončení kontroly nebyly realizovány podprogramy `Podpora tvorby multimediálních aplikací, SW a ICT nástrojů pro výuku a vzdělávání` a `Zvyšování přístupu k informačním zdrojům, využívání zvýšeného přístupu k informačním zdrojům ve výuce`.“
Softwarový balíček za 170 milionů - v čí prospěch?
Způsob výběru výukových aplikací do tzv. softwarového balíčku, který byl Petrem Kordulem, ředitelem Projektu II, úmyslně zavádějícím způsoben nazván jako Základní programové vybavení, je dodnes obestřen tajemstvím; Kordule ho vysvětloval zájmem jejich producentů, který projevili na stánku MŠMT na veletrhu INVEX 2001… Avšak hlavním důvodem, proč byly za balíček narychlo utraceny finance na Projekt II v roce 2001, bylo podpořit cash-flow AutoContu OnLine (ACOL), které bylo narušeno odkladem dodávky infrastruktury kvůli odvolání vyřazených účastníků ze zmanipulovaného tendru na generálního dodavatele. ACOL se totiž stal i dodavatelem celého softwarového balíčku.
NKÚ hodnotí postup ministerstva takto: „Při realizaci Plánu I. etapy nepostupovalo MŠMT v některých případech v souladu se zákonem č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění. Kontrolou bylo zjištěno např.: (že) Zakázku na dodání SW produktů do škol MŠMT zadalo generálnímu dodavateli podle § 50 odst. 1 písm. d), tj. výzvou jednomu zájemci, přestože se nejednalo o částečnou obnovu, rozšíření nebo úpravu předmětu původní zakázky. MŠMT zároveň porušilo § 2h odst. 1 tím, že v této výzvě nekvantifikovalo počet škol pro dodávku SW produktů.“
Nákup zhruba 50 výukových titulů ze zhruba 200 přítomných na trhu zcela narušil konkurenční podmínky v tomto segmentu a neodůvodněně zvýhodnil dva největší, s ACOL „spřátelené“ dodavatele LANGMaster a Silcom. Naštěstí další plány tohoto seskupení na monopolizaci trhu se vloni již nepodařilo (pro naprostou neschopnost aktérů) realizovat. Desítky inkasovaných milionů však jmenovaným firmám získaly výraznou konkurenční výhodu do dalších let; na „balíček“ a následně na CERES měl naopak doplatit především Terasoft a malí výrobci, kterých je několik desítek.
Milion sem, milion tam
NKÚ v této souvislosti zmiňuje neoprávněné vyplácení řady externích „poradenských“ firem:
- „Za `komplexní organizační zajištění projektu certifikací vzdělávacích aplikací pro informační a komunikační infrastrukturu` MŠMT uhradilo 327 600 Kč, přestože žádné certifikace nebyly uskutečněny.
- Za vypracování analýzy problematiky evidence SW a vytvoření SW aplikace k této evidenci MŠMT vynaložilo 2 004 450 Kč. SW aplikace nebyla využita MŠMT ani školami.“
Dodávka generálního dodavatele měla ještě řadu dalších „nedostatků“:
- „Při dodávce SW produktů byl poskytnut „Anglický slovník Lingea Lexicon“, přičemž stejný produkt generální dodavatel poskytl jako součást vybavení PC pod názvem „Lingea Lexicon 2000“. Nebylo možné zjistit rozsah duplicitního vybavení, neboť MŠMT nemělo evidenci o tom, kterým školám byly SW produkty dodány.
- V souvislosti s dodávkou SW produktů hradilo MŠMT generálnímu dodavateli mj. nepřetržitý telefonický informační servis jako součást skupiny služeb, aniž by znalo cenu jednotlivých služeb a míru jeho využití.
- MŠMT uhradilo za dodávku SW produktů 175 088 361 Kč, přestože většinou nevyhovovaly potřebám a požadavkům škol.“
Je smutné, že tyto evidentní skutečnosti nedokázalo vyřešit, nebo alespoň pojmenovat samotné MŠMT po nástupu nové ministryně Petry Buzkové. Její nepochopitelné roční čekání na výsledek šetření NKÚ působí jako důkaz politické slabosti. Ale citujme a komentujme ještě detaily z kontroly NKÚ na 49 vybraných školách:
- „Školy musely do 5. prosince 2001 rozhodnout o přijetí tohoto balíčku, ačkoliv kromě stručného popisu SW neměly jiné informace. K SW balíčku nebyla kromě informací na internetu žádná metodická podpora.“ Ministerstvo mystifikovalo školy o dalším postupu: ředitelům škol, kteří váhali s objednávkou nevhodných titulů, naslibovalo možnost odběru jiných produktů v dalším roce za stejnou (třicetitisícovou) hodnotu. Tito „nešťastníci" už nedostali nikdy nic.
- „Ze 49 kontrolovaných škol SW balíček odmítlo, a tedy neobdrželo sedm škol. Tyto školy uvedly, že dodaný SW balíček je zaměřen především na výuku jazyků a je vhodný spíše pro individuální přípravu žáků. Ze 42 kontrolovaných škol, které balíček obdržely, jich 21 SW balíček nainstalovalo, konstatovaly však jeho nízkou využitelnost.“ Svévolný výběr nastrčeného amatéra Petra Korduleho se skutečně vyplatil… ACOL se nyní vymlouvá na MŠMT, že prý dodal jen to, co Kordule vybral.
- „Kontrolou na školách bylo zjištěno, že před nabídkou SW balíčku nebyl proveden průzkum využívaného SW ani nebyly zjišťovány požadavky škol na SW. Bylo např. zjištěno, že MŠMT nereagovalo ani na žádost devíti speciálních škol, které upozorňovaly na naprostou nevhodnost a žádaly o dodání či možnost nákupu lépe využitelného speciálního SW.“ Částečně byly realizovány navazující plány na zneužití testcentra CERES (viz též Bitva o CERES), které za vysoké poplatky certifikovalo SW pro použití na dodaných počítačích, a především takzvané Obecně prospěšné společnosti .
- „Kontrolované školy nebyly předem informovány o nutnosti požádat o certifikaci jimi dříve užívaného SW vybavení, předpokládaly, že budou moci používat své SW vybavení i na nově dodané technice bez omezení. Na žádné kontrolované škole nebyl k dispozici dokument, který by specifikoval podmínky a cenu pro získání certifikace.“ Restrikce ACOLu na provoz dodaných počítačů, které takřka znemožňovaly výuku práce s počítačem, se daří odstraňovat až dnes s přijetím nového provozního řadu.
Prostředky plánované na realizaci Projektu II zmizely prakticky beze stopy, z 240 milionů Kč se zaplatilo pár dvoumilionových smluv (viz například články SIPVZ na mizině, Jaká byla původní vize SIPVZ?, E-gram.cz: resuscitace jednoho zapomenutého webu, Původní záměry SIPVZ versus dnešní realita a další).
Vzdělávací portál - ostuda SIPVZ
Dnešní e-gram.cz je jen slaboučkým odvarem původních záměrů, na jejichž realizaci kvůli nenasytnému otesánkovi Projektu III nejsou stále prostředky. Nejvíce drzosti stále prokazuje bývalý ministr Eduard Zeman, který ze situace opakovaně viní dnešní vedení MŠMT, přestože se sám pokoušel už jako pouhý poslanec o zhoršení situace pozměňovacím návrhem rozpočtu na letošní rok. Přitom pod jeho vedením byl ukončen již fungující projekt Ústavu pro informace ve vzdělávání, který je státní příspěvkovou organizací MŠMT a který provozoval stránky www.skolinfo.cz. Na nich měla podle původních záměrů probíhat kromě jiného diskuze k projektu vzdělávacího portálu, která však skončila sdělením: „O garantovi a provozovateli Školského informačního a vzdělávacího portálu mělo být rozhodnuto do 15. 2. 2002. Od 1. 1. 2002 měly být Ústavu pro informace ve vzdělávání hrazeny náklady spojené s přípravou portálu. Protože o dalším osudu portálu nebylo dosud rozhodnuto a ÚIV nejsou náklady hrazeny, přestává Ústav na portálu pracovat. Web Skolinfo.cz přestaneme provozovat k 15. 4. 2002.“
Ale konkrétní pochybení konstatuje NKÚ takto:
- „Z prostředků určených na Státní informační politiku ve vzdělávání uhradilo MŠMT 438 201,80 Kč na provoz svého správního portálu.
- MŠMT do ukončení kontroly nevyužilo „Studii struktury a obsahu Školského a vzdělávacího portálu“, za kterou uhradilo zahraniční firmě 1 751 659,70 Kč a kterou MŠMT podle písemného sdělení považuje za minimálně využitelnou.“ Na tomto místě se mluví o bezcenné studii falešného poradce Gary Rostocka, o kterém se dočtete v článku SIPVZ: Kdo je poradce Gary Rostock? Jeho „studii“ si nyní můžete stáhnout ZDE (DOC, ZIP, 913 kB) - je to tragikomické počtení…
Nenahraditelné ztráty
Jak už jsem v úvodu konstatoval, v letech 2001 a 2002 se programy podpora pilotních projektů využívání ICT ve výuce a vzdělávání a zvyšování přístupu k informačním zdrojům či využívání zvýšeného přístupu k informačním zdrojům ve výuce jaksi nekonaly. České školy tak zbytečně ztratily, podobně jako v Projektu III, nenahraditelné finanční zdroje a bohužel i čas. Místo podpory českých výrobců výukových aplikací, které mohou být i vývozním artiklem, se nepřímo odfinancoval dovoz zastaralého multimediálního engine a nepříliš kvalitního obsahu.
NKÚ se bohužel řadou další problémů nezabýval; jde například o naprosto zbytečný stomilionový Centrální internetový server, který poskytuje jen minimální služby pro IKI (školský intranet), o zbytku škol nemluvě, opominuty zůstaly i extempore Petra Korduleho s vypsáním veřejných soutěží na výukové aplikace či vzdělávací portál samotný…
Co říci závěrem: viníci dnešního stavu jsou známi, náprava je prakticky již nemožná, naše školy se musí opět spoléhat jen na sebe a nadšení jednotlivců. Politická reprezentace pak opět prokázala absenci zpětné vazby.
Otakar Schön
0 komentářů:
Okomentovat