Díky internetovému projektu Schools around the World (SAW) se můžete dozvědět, jak nároční jsou učitelé matematiky a přírodovědných předmětů v 9 zemích světa. Projekt totiž shromažďuje databázi vypracovaných školních úloh v autentické (naskenované) podobě. K nim jsou připojeny komentáře učitelů, jak byla konkrétní úloha zadána a hodnocena.
Jak dobře je umět dost dobře?
Možná máte pocit, že náročnost vaší výuky určují hlavně učebnice nebo přijímačky. Jaké typy úloh a jaká obtížnost se však opravdu hodí pro žáky v sedmé třídě, nebo pro začínající středoškoláky? Jak máme být nároční? Což klade každý učitel nároky jen podle svého odhadu? Jak vzniká společné povědomí o tom, nakolik máme na žáky „tlačit”? Nebo o tom rozhoduje někdo „nahoře”?
Můžeme si to představit docela konkrétně: Jak dobře vlastně mají např. třináctileté děti zkoumat přírodu, operovat s matematickými pojmy nebo s fyzikálními veličinami? Kolik mají znát názvů zvířat? Co všechno vlastně to je „orientovat se v přírodních procesech” nebo „aplikovat matematické poznatky na situace denního života”? Možná se nechcete spoléhat jen na to, jak vám to vymezují osnovy, učebnice nebo přijímačky do vyšší školy. Třeba byste chtěli „standardní požadavky” odvozovat od toho, čeho všeho takový váš dobře vedený sedmák je vlastně mocen (nebo student prvního ročníku na SŠ, nebo třeba čtvrťáček v primární škole – podle toho, kde učíte).
Kdo má stanovit, kolik toho po žácích žádat?
Učitelům biologie, fyziky, matematiky, ale také na prvním stupni v prvouce či u dalších témat, která s přírodovědou a matematikou souvisejí, se nabízí na internetu databáze čili zásobárna úloh z matematiky a přírodovědných témat, která zároveň dává možnost kontaktovat vaše kolegy v dalších 8 zemích světa. Je to mezinárodní projekt Schools around the World (Školy po celém světě – české stránky).
V mnoha zemích v zahraničí už totiž přišli na to, že ani mezinárodní výzkumy jako TIMSS, ani „sbírky úloh” třeba z matematiky, ale ani státem předepsané dokumenty ve skutečnosti nemohou stanovit, „jak dobře už je dost dobře”. I úlohy vytvořené specialisty v průzkumech, i sbírky úloh nebo osnovy vznikaly totiž v hlavách a rukou jen omezeného počtu učitelů nebo dokonce jen odborníků. Ale možná se zeptáte, zda by vůbec mohla představa o tom, kolik toho máme žádat po svých žácích, vzniknout nějak jinak?
Pokud chceme nastavit laťku náročnosti tak, abychom žáky nestresovali nesmyslně vysokými požadavky, ani abychom je nenechali se flákat při nepřiměřeně primitivních úlohách, musíme znát dvě věci:
- Jednak znát své žáky v té které konkrétní třídě – ale k dobrému poznání toho, na kolik má který jeho žák, se učitel nedostane za jeden měsíc výuky. Musí ty děti znát jako lidi a to chce s nimi být delší čas. Tým odborníků z výzkumného ústavu to nezvládne, a ve sbor vybraných praktiků jsou učitelé, kteří mají každý jinou třídu. Jak má vzniknout konsensus?
- Dále je potřeba právě znát zkušenosti a náročnost ostatních svých kolegů v témž oboru. Jak ovšem zjistit, kolik toho chtějí po žácích v sousední škole, v sousedním městě, nebo dokonce v celé republice? Dnes navíc už mohou studenti zadarmo studovat na SŠ třeba v Německu, ve Francii – a jak máme vědět, budou-li je tam dřít nebo jen šimrat? Jak může učitel plně vytížený ve své škole takové znalosti získávat?
Tyto dvě podmínky se nedají splnit nárazově – nějakým výzkumným úkolem, který se musí do prosince odevzdat, ale ani několikaletým projektem pro skupinku odborníků. V komunitě profesionálů – učitelů v určité oblasti poznávání – by měla vzniknout dobrá shoda v názoru na to, jak vysoko máme žákům zavěsit laťku. Ale všichni víme, že musíme očekávat a z dobrých důvodů přijímat i výkony, které jsou dost hluboko pod laťkou, ale také že přijdou u některých žáků výkony vysoko nad laťkou. Přesto však ji nebudeme ani věšet výš, ani snižovat – jenom nebudeme z nedoskočení nebo z přeletění dělat drama ani show. Vědět, jaká je standardní kvalita práce, a nakolik jsem od ní vzdálen (plus i minus), je životní dovednost velkého významu. Zároveň však nesmíme žákům při jejím osvojování zasít do duše ani mindrák, ani nafoukanost.
Projekt SAW nabízí učitelům, aby se bez cestování po světě dozvěděli, jaké nároky kladou na žáky v jiných školách, v jiných zemích
V projektu SAW se sdružili odborníci a učitelé všech stupňů školy, aby si vyzkoušeli, zda se dá solidní a přiměřená náročnost vytvářet tak, že profesionálové – učitelé v praxi – se navzájem domlouvají o tom, jaké úlohy žákům dávají, za co a jak je hodnotí. Učitelé z Portugalska, Austrálie, Německa (Šlesvicka-Holštýnska), z Anglie, USA, Japonska a Hongkongu a z Francie začali před 5 lety sbírat své úlohy, které dávají žákům ve 4. a 7. třídě základní školy a v 1. ročníku školy střední. Dnes už do společné internetové databáze vkládají úlohy i z tříd vyšších a nižších, protože zjistili, že různá společná témata se vyučují v různém věku dětí.
Do této komunity můžete vstoupit i vy. Je bezplatná, žádá však, abyste dali k dispozici své zkušenosti a své úlohy. U nás je projekt SAW řízen sdružením Kritické myšlení, které provozuje české stránky projektu.
Jak vypadá mezinárodní databáze žákovských úloh?
Co byste potřebovali si prohlédnout, abyste mohli uvažovat nad náročností výuky svého kolegy? Do třídy se k němu pro nedostatek času (a peněz – pokud pracuje např. v Austrálii) nedostanete. Internet nabízí dobré řešení.
Z databáze žákovských úloh mají ostatní učitelé vidět, co za práci žákům zadáváte, proč a jak ji hodnotíte. Potřebují vidět práce vašich žáků a přečíst si informaci o tom, v jaké hodině proběhla.
Proto se do databáze zařazují úlohy v autentické podobě: to, co žáci v hodinách nebo doma vytvořili (řešení zadané úlohy, sbírku přírodnin, test, projekt, model), převedeme v obrázek – skenováním papírů, které odevzdali, nebo jejich vyfotografováním. Ke každé odevzdané práci učitel vyplní kratičký dotazník, který sděluje, jak znělo zadání, jak učitel práci ohodnotil a čím si to daný výtvor zasloužil, a dále jak starý žák a jakého pohlaví úkol vypracoval.
Do databáze se však nedávají izolované práce žáků, ale vždy celá malá sada od tří žáků: jedna práce, která splnila učitelovo očekávání (tedy taková, která je dost dobrá), jedna, která jeho nároky dokonce něčím překročila, a jedna, která dosud k nárokům nedosahuje. K této dávce tří úloh učitel vyplní jeden společný dotazník, ve kterém napíše, jakými slovy práci zadal, co řekl žákům o tom, jak se bude hodnotit, plus odpoví na některé otázky o cíli úlohy, o tom, do jakých souvislostí v jeho výuce zapadá, co k ní museli žáci znát předem ap. Z takového doprovodného dotazníku se ostatní uživatelé databáze dozvídají, jak vypadá výuka, v níž se úloha objevila.
Jak jsou učitelé a žáci chráněni?
Je důležité, že celá databáze je přístupná jen těm, kdo do ní sami přispívají. Ale pro zájemce je na mezinárodní stránce web-tour čili procházka s ukázkami.
Učitel, který nabídne první tři sady svých úloh, obdrží login a heslo. Navíc jsou všechny příspěvky uvnitř databáze anonymní – jen pod kódovým číslem. Nikdo tedy se nemusí bát, že ho náhodný nebo nezaškolený divák z nepochopení pomluví či sepsuje. Stejně tak jsou chráněni žáci a jejich rodiče. Jediné, co se dá z vyvěšené úlohy poznat, je to, v kterém byla jazyku. Všechny úlohy se překládají do angličtiny, takže buď jsou na webu jen anglicky, anebo (jako naše české) je vyvěšujeme i v češtině, i v angličtině.
Kromě mezinárodního webu však mají zúčastněné národy i své weby národní, například německý, kde si můžete jejich ukázky přečíst a prohlédnout v němčině zde (přehled úloh je zde). Ovšem i tam jsou konkrétní práce dětí chráněny heslem. Němci mají kromě úloh přírodovědných a matematických také vlastní databázi z úloh v předmětech sociální vědy, dějepis a hospodářství…
Jediné místo, kde učitel vystupuje pod svým jménem (pokud to chce), je v řízených diskusních seminářích, tzv. Shares. Ovšem i tam mají přístup právě jen účastníci – rozumní kolegové.
K čemu se databáze používá?
Jen pro profesní rozvoj zúčastněných učitelů. Kromě toho, že si můžete prohlížet úlohy, řešení, výsledky a hodnocení svých kolegů po celém světě, máte také možnost vstoupit do on-line seminářů. Asi dvakrát ročně se pořádá seminář zvaný Shares (Shared Reflection System), v němž několik učitelů nabídne svou sadu tří úloh a komentářů. Tito učitelé pak navzájem o svých požadavcích, o svém hodnocení a cílech výuky diskutují tak, že na každou z úloh nejprve ti ostatní zkoušejí vysvětlit, co na žákově zpracování považují za dobré, co za slabé, jak by hodnotili oni sami. Také si kladou doplňující dotazy. Až potom se ozve autor zadání – předkladatel úlohy, a vysvětlí svůj záměr, svůj postup, svá kritéria. Možná už z diskuse kolegů pochopil o svém zadání něco nového, nebo vidí, kde mu nerozuměli. Možná se však poučí až v diskusi, kterou sám povede o jejich úlohách. Srovnávání je matkou moudrosti! Diskuse nejsou žádné zuřivé a neuctivé „chaty”, nýbrž velmi milé debaty profesionálů, kteří zde vystupují pod svými jmény.
Kromě Shares jsme pořádali také dvě diskuse o kooperativní výuce – učitelé několika zemí společně odpovídali na několik otázek o tom, jak a k čemu využívají práce ve skupinách.
Připojení k internetu konečně otevírá SAW i mnoha českým učitelům
Ve chvíli, kdy se učitelé ve školách konečně mohou dostat k počítači a na internet, jim v účasti na projektu brání jen tradiční potíž – vymezit si občas čas. Několik českých učitelek, které už mají své úlohy na webu SAW vyvěšené, však zjistilo, že tak náročné to zas není. Hlavní je shromáždit práce, které jim žáci odevzdali. To je lehké – stačí nevyhodit je, anebo před vrácením žákovi je okopírovat. Pro někoho může být problém rozdělit práce do oněch tří skupin – ale vždyť většina učitelů stejně dává známky. Možná tedy se může rozhodnout, zda jeho laťka očekávání leží ve výši jedniček, nebo trojek ap.
Skenování nemusíte provádět sami (i když se to vítá, jestli máte k ruce šikovného „civilkáře”). Pokud nám můžete práce na chvíli zapůjčit, provedeme skenování sami a zase je vrátíme. Jména žáků přitom samozřejmě zakryjeme. Vkládání úloh na web provádíme buď my v Kritickém myšlení. Anebo, pokud už jste učitel, který má login a heslo a svůj kód učitele, můžete vkládat nové úlohy sami přímo přes webovou stránku SAW.
Jak takové úlohy v databázi vypadají?
Celkem šest českých úloh s vyplněnými dotazníky najdete i bez hesla a v češtině na www.kritickemysleni.cz pod záložkou SAW. Tam také najdete mnoho dalších informací o tom, jak je možné se do projektu zapojit, české verze dotazníků a také nástěnku k diskusi nad úlohami.
A kde si můžete prohlédnout mezinárodní stránky?
Webová adresa je www.s-a-w.org. Na ní je možno se i bez hesla nechat provést ukázkami v záložce Academy for Teaching Excellence a tam v Tour of the Evidence to Excellence najdete jak příklady diskuse, tak ukázky žákovských prací. K prohlížení mezinárodního webu SAW ovšem potřebujete umět číst anglicky.
Projekt SAW měl u nás doposud jen minimální finanční podporu. Většina aktivit byla sponzorována americkou Radou pro základní vzdělávání (Council for Basic Education), která celý projekt organizuje mezinárodně. Jakmile však se do něj zapojí více českých učitelek a učitelů se svými úlohami, bude možné hledat zdroje na jeho rozšíření (zejména na překládání) i u nás.
Máte-li zájem se do projektu zapojit, prohlédněte si dostupné webové stránky a ozvěte se mi na e-mail hausen@ecn.cz. Bylo by škoda nevyužít příležitosti k profesnímu růstu i k inspiraci pro zlepšení a ulehčení své práce.
Ondřej Hausenblas
0 komentářů:
Okomentovat