Ivo Mayer: Tzv. přípravky na přijímací zkoušky – kauza pro ústavní soud?

Některé středních školy každoročně organizují tzv. přípravné kurzy, v nichž frekventanty za jistý poplatek připraví na vlastní přijímací zkoušky, přestože nebezpečnost a nespravedlivost takového jednání je zřejmá. Nebo ne? Posuďte sami, čím se jedna taková škola dokonce chlubí v novinách…

Zhruba před rokem jsem na tomto místě napsal: „Každý rok znovu probíhá selekce schopných dětí. Vylučovány jsou ty, jejichž jiný typ inteligence, jiný typ paměti a zcela jiná motivace by jim sice umožnila vyniknout v oblastech společenských, všeobecně kulturních či pohybově kulturních, stát se organizátory a humanitními pracovníky, ale jejich nižší schopnost naučit se vzorečkům, používat je v abstraktních typových příkladech a naučit se rozboru větnému jim znemožňuje realizovat své i vzácné individuální předpoklady.“

Psal jsem se to smutkem a s rozhořčením nejen nad zmařenými možnostmi dětí, ale i nad úřednickou tupostí mnoha slepých a hluchých. I já jsem po mnoho let podléhal tlaku, na měsíc před přijímačkami na střední školy jsem v sobě zapřel pedagoga, zapomněl na skutečný smysl svého povolání a během hodin matematiky a českého jazyka jsem se stával kompresorem: do mozků dětí jsem hustil vědomosti, které „budou potřebovat“ při přijímacích zkouškách, tak zbytečných, protože nic neprozradí o skutečném nadání dětí.

Vždy znovu jsem se utěšoval, že tento rok to ještě musím udělat „pro dobro svých dětí” – aby neztrácely své šance v soutěži prázdnoty jen proto, že mají „zásadového” učitele. Pokaždé znovu jsem doufal, že „příště” se tlak hlouposti sníží, a za pár let…

Marně. Hloupost má pevnější kořínek než rostlina bolševník. Letos se již šíří i do prostorů, které by měly být hájeny ústavním soudem. Prosím, posuďte sami.

Případ z Lidových novin

Ředitelka jednoho gymnázia na sebe v denním tisku prozrazuje toto: „Žáci se (rozumějme: „v přípravce“) nejen připraví na to, co je v testech může čekat a co ne, ale seznámí se i s učitelem a prostředím. Tím, co ovládají a co ne, dokonce skutečnou podobu testů ovlivní.“ Řeč přitom není o žácích „obecně“ – jedná se o ty žáky, kteří před přijímacím řízením na dotyčnou výběrovou školu absolvují za 400 Kč přípravné kurzy pořádané touto školou. Paní ředitelka ve své sebeobžalobě však pokračuje: „Ale i my v době přijímaček už víme, co v kterém žáku je. Pokud o někom během přípravky zjistím, že je trémista a tomu potom odpovídá výsledek testu, mohu k tomu při rozhodování o přijetí přihlédnout.“

Se vší vážností, s nadějí, že vzbudím pozornost i kompetentních orgánů (přesně: našeho ministerstva, zřizovatele příslušné školy i orgány justice) se táži:

• Je, anebo není naší ústavou zaručena rovnost práva na vzdělání?
  
• Je tato rovnost zajištěna tam, kde ředitelka:
  
  • předem připraví frekventanty svých placených „přípravek“ na to, co je může čekat v přijímacích testech na „její“ škole a jaké je „prostředí“, ve kterém zkoušky budou probíhat, zatímco ostatní adepti na přijetí tuto možnost nemají?
    
  • ovlivní skutečnou podobu přijímacích testů na základě zjištění dovedností a znalostí jen určité, malé skupiny adeptů studia?
    
  • konečné rozhodnutí o studiu učiní pod vlivem znalosti vlastností jen menší části uchazečů o studium – té části, která si zaplatí „přípravku“, během které ředitelka frekventanty přípravky „lépe pozná“ než ostatní uchazeče?

Dokážeme si představit, jaký rozruch by podobný styl rozhodování způsobil třeba při mistrovství světa v krasobruslení?

Já vím, že při zvrhlosti samotné podstaty současného přijímacího systému má tento exces jen minimální význam. Svojí infiltrací v různých variantách do mnoha škol však pravděpodobně nabývá povahy činu společensky zvláště nebezpečného a naše školství dále diskredituje a degraduje. Kéž by závažnost tohoto konkrétního případu probudila „mocné“ k pochopení absurdity celého systému přijímaček na výběrové školy! Pak by dotyčná paní ředitelka měla pro své konání zajisté vážnou polehčující okolnost.

Výše zmíněné kompetentní instituce a orgány upozorňuji, že přesné údaje o místu a účastnících činu lze nalézti v článku Přijetí usnadní přípravné kursy na stránce 19 Lidových novin ze dne 31. ledna 2003.

Dovoluji si rovněž oznámit, že v „papírové“ formě zasílám přesné znění tohoto článku doporučeným dopisem naší paní ministryni školství a České školní inspekci jako stížnost a připomínku. Zajisté, že s odpovědí, kterou obdržím nepochybně v zákonné lhůtě, seznámím i čtenáře České školy.

Vadí – nevadí?

Dovolte mi, abych nakonec připojil několik otázek nejen pro aktéry přípravek. Jsem si vědom, že s podstatou problému tyto otázky souvisí jen okrajově, odpovědi na ně mohou však mít značnou vypovídací hodnotu o myšlenkových postupech kolegů, kteří spolupracují na takto organizovaných přípravkách:

• Jaký přínos pro úroveň vzdělání mladých lidí v naší zemi mají přípravky na přijímací zkoušky, za které je často vyžadován poplatek až mnohonásobně vyšší než v pojednávaném případě?
  
• Lze těmito přípravkami v trvání několika týdnů ovlivnit skutečné nadání adepta na studium?
  
• Není pravděpodobné, že přípravkami napomohou jejich organizátoři přijetí na studia adeptu i méně nadanému, ale „nadřenému“, na úkor adepta jiného, s mnohem vyššími schopnostmi ke studiu, který však neabsolvoval tuto „nalejvárnu“? Je to z hlediska obecného pojetí pojmu spravedlnost vskutku „spravedlivé“?
  
• Uvědomují si pořadatelé těchto aktivit i sociální nespravedlnost tohoto svého konání?
  
• A co na to učitelská morálka?

Ivo Mayer