Česká škola: redakce: Test: Urči si svůj styl učení

Test ukrytý v tomto příspěvku není vlastně určen učitelům, nýbrž jejich žákům. Pokud učitelem jste, můžete do něj nahlédnout třeba jen ze zajímavosti, ale lepší užitek přinese vytisknutý a ve chvíli volna rozdaný vašim svěřencům. Přemýšlení nad jeho otázkami pro ně může být užitečné a aspoň trochu i zábavné.

Test nyní vidíte v běžné „článkové“ podobě, pro jeho korektní vytištění je však třeba zvolit tiskovou verzi – té dosáhnete kliknutím na tlačítko „tiskni článek“ v pravém horním rohu této stránky.

Tento příspěvek je ukázkou z nové knihy testů Víš, kdo jsi? autora Rolanda Rottenfussera, vydané v nakladatelství Portál, kde si ji můžete v případě zájmu objednat.

Na České škole najdete i další (on-line) testy: Test Umíš se učit? a Test pro výběr povolání.

Úvod

Ať se ti to líbí, nebo ne – proces učení tě bude v životě ještě nějakou dobu provázet. Snadno lze sice odhalit, že výrok “Neučíme se pro školu, ale pro život!” je propaganda, vezmeme-li v úvahu jisté poměrně nesmyslné vyučovací předměty. Ale učení jako takovému při bližším pozorování vlastně nelze nic vytknout.

Bez učení bys teď neuměl/a ani chodit nebo držet v ruce tužku. Tomu všemu jsme se jako děti museli zprvu namáhavě učit. Na druhé straně učení nikdy úplně neskončí po završení školních studií. Jakkoli třeba odmítáme navštěvovat kurzy dalšího vzdělávání, přesto se učíme: každodenním životem, pokusy a chybami, příkladem druhých, slovy a obrazy, které zachycujeme z médií, aniž bychom chtěli… A když se někdy právě ničemu neučíme, pak se přesto učíme – neučit se.

Lidé se učí velice rozličnými způsoby. Jsou lidé, kteří se učí pomocí slov a pojmů, a lidé, kterým to jde lépe spíše pomocí obrazů. Tyto vlohy (říkám tomu “styl učení”) se často projevují už v raném dětství a zůstávají nám nezměněné většinou až do stáří.

Protože mluvím o různých osobních stylech učení, něco tě asi napadlo: Vyučovací metody, které se používají ve škole, aby vám vštípily určité věci, se mohou u některých učitelů velmi podobat. Něco tu nemá logiku, že? Je jedno, jestli jsi myš, nebo klokan – laťka je při skoku vysokém nasazena vždy stejně vysoko. A právě tak je lhostejné, zda jsi krtek, nebo orel – předmětem vyučování je vždy plavání: 300 metrů prsa.

Co chci říct tímto podivným přirovnáním z říše zvířat? Škola, učebnice a mnohdy také rodiče se tě často snaží něco naučit, aniž by příliš zohledňovali tvoje osobní zvláštnosti. Náš školní systém rozvinul málo fantazie k tomu, aby odpovídal rozdílnosti lidí. “Vina” za toto nedorozumění se ovšem s oblibou podsouvá jednotlivým žákům. “Špatný” žák údajně nevyhověl stanoveným měřítkům školy. Samozřejmě jsou žáci, kteří jsou opravdu líní a kteří si své špatné známky jistým způsobem “zasloužili”. Jiní by však možná měli větší úspěch při vhodnějších metodách výuky, které by vycházely vstříc jejich osobnímu stylu učení.

V následujícím testu se dozvíš více o svém způsobu učení, myšlení a o své metodě zapamatovávání si informací. Otázka, zda jsi spíše “člověk rozumu”, nebo “člověk obrazu”, má samozřejmě mnoho společného i s tvou osobností. Pokud platíš za špatného žáka, aniž bys měl/a sám/sama pocit, že jsi nějak “hloupější” nebo “línější” než druzí, snad se v tomto testu dozvíš cosi o tom, proč tomu tak je. A “dobří” žáci zase možná pochopí, proč zřejmě tak hladce procházejí dnes obvyklým systémem vyučování.

Současný školní systém jistě nemůžeš jen tak jednoduše změnit (v nouzovém případě by nanejvýš existovala možnost přejít na jinou školu). Pokud však víš, kdo jsi a v čem spočívají tvé zvláštnosti a silné stránky, půjdeš pravděpodobně životem s větší sebedůvěrou. Budeš méně závislý/á na tom, jak tě hodnotí druzí (např. učitelé).

Test

1. Je pro tebe lehké sedět ve vyučování klidně, nehýbat se?
a) Je to pro mě poměrně lehké. Rád/a bych se sice hýbal/a víc, ale vím, že když je vyučování, máme nařízený klid. Většinou to po celou předepsanou dobu dobře vydržím.
1 bod

b) Je to pro mě poměrně těžké. Často pod lavicí různě pohybuji nohama nebo rukama, kreslím po pultíku nebo se pouštím do malých bojů se svými sousedy. Ale jen zřídkakdy jsem skutečně nápadný/á (např. tím, že bych hlučel/a nebo pobíhal/a) a dokážu stanovenou dobu odsedět.
2 body

c) Docela šílím, když musím tak klidně sedět. Jako dítě jsem platil/a za “šídlo” – pořád jsem totiž poskakoval/a a utíkal/a bez dovolení. Protože jsem za to byl/a mnohdy trestán/a, snažím se teď kontrolovat, ale cítím to skutečně jako muka.
3 body

2. Odbíhají ti při vyučování často myšlenky?
a) To se stává snad každému žákovi, zejména když je vyučování nudné. Ale když chci dávat pozor a téma je zajímavé, pak se umím dobře soustředit.
1 bod

b) Stává se mi to častokrát. Musím se neustále kontrolovat a někdy mě učitelé i napomínají. Ale dosud se mi vždy dařilo nebýt zvlášť nápadný/á.
2 body

c) Je to zlé. Duševně vlastně trávím mnohem více času ve vlastním myšlenkovém světě než ve vyučování. Moje tělo je sice přítomno, ale duch je úplně jinde. Když jsem potom vyvolaný/á, působí to na mě zpravidla jako šok. Jako když se v kině najednou přetrhne film a dovnitř vnikne světlo. Měl/a jsem kvůli tomu už hodně problémů s učiteli a s rodiči. Ale co mám dělat? Na začátku se vždy snažím zůstat u věci, ale už po krátké době mi odbíhají myšlenky.
3 body

3. Jaký vztah máš k matematice?
a) Matematiku mám rád/a. Ve světě čísel člověk vždy ví, na čem je, a když se drží pravidel, dojde i ke spolehlivým výsledkům. Dokážu si např. snadno zapamatovat poznávací značky aut a telefonní čísla a mám rád/a, když jsou číslice v označení typu auta nebo letadla. Nikdy pak nezapomínám uvést ani tyto číslice.
1 bod

b) Čísla jsou jen prostředky k dosažení účelu. Nemám je rád/a, ale používám je všude tam, kde je to nezbytné.
2 body

c) Čísla mi byla vždy nesympatická. Nikdy si je nemohu zapamatovat a sklidil/a jsem za to už několikrát výsměch. Myslím, že v sobě mají cosi chladného. Považuji za “teror”, že jsou člověku všude vnucována. Skutečně důležité věci (např. kvalitu, pocity) přece měřit čísly nelze.
3 body

4. Jakým způsobem se učíš slovíčka?
a) Pamatuji si je písmeno za písmenem. Vytvořím si vždy v duchu dvojici slov, např. “the dog – pes”, a toto spojení si dokola vštěpuji. Přitom si v myšlenkách procházím jednotlivá písmena. Skutečného psa si přitom nepředstavuju, proč taky?
1 bod

b) Pamatuji si slovíčka podle toho, jak zní. Když jde o mluvenou řeč, nemám mnoho problémů. Jen při určitých detailech a při psaní dělám chyby.
2 body

c) Představuji si psa, například takového, kterého znám, a myslím si k tomu slovo “dog”. Pokud je to ještě stále příliš těžké, snažím se najít “oslí můstek”, který mi usnadní zapamatovat si cizojazyčné slovo. Než v mé hlavě vznikne takový obraz, trvá to trochu déle. Proto se mi zdá, že vyučování někdy postupuje příliš rychle. Když si ale něco skutečně vštípím, pak si to také dobře pamatuji (kromě přesného způsobu psaní, u diktátů mívám většinou ještě problémy).
3 body

5. Co si myslíš o předmětech, jako je výtvarná nebo hudební výchova?
a) Myslím, že je to ztráta času. S tím se přece nedá v praktickém životě nic podniknout. Kromě toho je přece čistě věc vkusu, jestli obraz, který někdo namaloval, hodnotíme dobře nebo špatně. Takové disciplíny v sobě mají něco jakoby “mlhavého”. Nelze se jim naučit pílí a dodržováním pravidel. To mě trochu znepokojuje.
1 bod

b) Nemám je příliš rád/a, ale dokážu je akceptovat. Je to zase něco jiného!
2 body

c) Tyto předměty jsou pro mě jediným světlem v šedé jednotvárnosti školy. Konečně se dostane na řadu fantazie a tvořivost. Také jsou více zapojeny smysly (např. sluch, zrak a hmat), nejen stále rozum. Bohužel však tyto předměty nemají v našem vyučovacím systému přílišnou váhu. Je přece typické, že se mluví jen o “vedlejších předmětech”…
3 body

6. Je pro tebe snadné chápat pochody, které probíhají podle přísně logických zákonů (např. zacházení s počítačem nebo matematiku)?
a) Ano, tyto věci mi sedí. Když se učební látka odvíjí podle pevných pravidel, dává mi to pocit jistoty. Pravidla totiž platí vždy a všude stejně. Zmáčknu knoflík a na obrazovce se objeví přesně to, co jsem očekával. Pak prožívám pocit úspěchu: Mám všechno pod kontrolou.
1 bod

b) S trochou námahy to v takových předmětech nezvládám tak úplně špatně. Chápu, že jsou tyto předměty nutné, aby např. fungovala technika, kterou jsme obklopeni. Přesto je však nemám příliš rád/a. Musím vždy přece jen “bojovat”, abych dosáhl/a alespoň průměrných výsledků.
2 body

c) Je to pro mě absolutní horor! Pravidelně u takových požadavků selhávám a cítím se trapně, když vidím, že ostatní to zvládají zdánlivě bez námahy. Technické a matematické procesy se mi zdají tak chladné a nemilosrdné. Když udělám malou chybu v angličtině, Angličan by mi stále ještě rozuměl; když naopak zmáčknu špatné tlačítko na počítači, může se stát, že se beznadějně zapletu. To mě přivádí k zoufalství.
3 body

7. Napadají tě často fantastické příběhy a obrazy, aniž bys je vědomě vyhledával/a (např. při poslechu hudby, na procházce, na toaletě)?
a) Při takových příležitostech přemýšlí snad každý. Hlavou mi ale procházejí spíš každodenní věci, kterými se právě zabývám. Proč bych si měl/a vymýšlet vlastní příběhy? A obrazy? Na to je přece televize!
1 bod

b) Ano, ale nedokážu se do nich tak úplně vžít. Neumím jednoduše takové obrazy dlouho podržet v mysli. A příběhy nikdy nedomyslím do konce, protože i do nich se vždy vmísí nějaká jiná myšlenka.
2 body

c) Mám svůj “druhý svět”, v němž žiju vlastní fantazií – existuje vedle normálního světa. Dokážu donekonečna rozvíjet příběhy; obrazy k nim pak vidím naprosto živě, jako ve filmu. Když jsem poté nucen/a vrátit se zpátky do reality, prožívám to mnohdy jako zklamání. Je to téměř bolestné.
3 body

Vyhodnocení:

8–11 bodů: Tvé silné stránky spočívají spíš v oblasti logiky a rozumu. Myšlení v číslech a pojmech je ti důvěrně známo. Naopak fantazie, intuice a myšlení v obrazech ti už tak blízké nejsou. Vědci zjistili, že logické schopnosti sídlí u lidí v levé polovině mozku. Nejsem ovšem lékař a nemohu ti dát přesnou informaci o tom, jak funguje tvůj mozek.

Schopnosti, jimiž disponuješ zdánlivě bez námahy, jsou v našem školním systému velmi žádané. Domnívám se tedy, že jsi pokládán/a spíš za dobrého žáka/dobrou žákyni a že se svými učiteli nemáš žádné větší problémy. V dosahování výkonů ti velmi pomáhá tvoje schopnost sebekontroly: Kontroluješ sám/sama sebe, své pohyby, pocity i myšlenky. Silou vůle se ti daří soustředit celé své vědomí na jediný bod. Je-li právě tímto “bodem” vyučovací látka, kterou ti učitel předkládá, pak dokážeš být na dlouhou dobu “dobrý/á” a pozorný/á žák/yně.

Myslitelé a filozofové odedávna rozlišovali dvě stránky lidské přirozenosti: jednak rozum, jednak fantazii, na jedné straně logiku, na druhé straně cit. Vztah mezi nimi přirovnávali ke vztahu mezi dnem a nocí. Pokud jsi rozvinul/a jen jednu polovinu těchto schopností, je pro tebe druhá polovina toho, co tvoří celého člověka, ztracena. Přehnaně řečeno, jsi jen “polovičním člověkem”. Představ si muže, který vytrénoval svůj levý biceps jako Arnold Schwarzenegger, zatímco jeho pravá paže visí dolů tenká a ochablá. Vypadá směšně, že? Podobné je to ale také s tvým duchem. Jen zřejmě tak jasně nepozoruješ, že ti něco chybí. Škola a společnost jsou totiž – bohužel – orientovány stejně jednostranně jako ty. Neustále ti potvrzují, že jednáš správně, když se ve všem řídíš jen rozumem a logikou.

Oblast logiky se u člověka tradičně označuje jako “mužská”, oblast citů pak jako “ženská”. Všiml/a sis něčeho? Ne nadarmo se mluví o “mužské společnosti” a o nadvládě mužů. Proto není divu, že i logika a rozum jsou oceňovány víc než fantazie a cit. Je však jedno, jestli jsi mužský, nebo ženský typ – myslím si, že by ses měl/a vždy snažit rozvíjet v sobě obě schopnosti co nejlépe. Jen tak dosáhneš nejvyšší míry vnitřního bohatství. Jen tak budeš “celým člověkem”.

12–19 bodů: Nejprve si pročti předchozí odstavce o “logicky” orientovaných lidech. Pak budeš lépe rozumět tomu, o co tady jde. Obě stránky lidství – jak logika, tak intuice – jsou u tebe v dobré rovnováze. Mohlo by to tedy být tak, že nejvíce odpovídáš ideálu, který jsem označil jako “celého člověka”.

Jsi na rozhraní dvou extrémů. Je však důležité, abys byl/a jak logický, tak intuitivní typ – a nikoli typ, který není ani logický, ani intuitivní. To znamená, že bys měl/a používat jak levou mozkovou hemisféru s její logikou a rozumem, tak i pravou polovinu mozku, příslušnou pro fantazii a cit. (Např. by bylo nejvhodnější, kdybys uměl/a napsat milostnou báseň, ale zároveň se vyznal/a i v počítačových programech.) Pokud nemáš dobře rozvinutou ani jednu, ani druhou oblast, potom nejsi “ani ryba, ani rak”. Pak jsi na tom v podstatě ještě hůře než ten, kdo má jednostranné nadání, a bylo by třeba, aby ses snažil/a o další rozvoj v obou oblastech.
Protože náš školní systém, jak jsem už říkal, směřuje více “doleva” (tedy k logice a rozumu), bude se i tak vyrovnaný typ, jako jsi ty, cítit často nesvůj. Mnohé vyučovací metody pro tebe nebudou zcela vhodné, protože kladou příliš malý důraz na obrazné myšlení (či na zvuky a tóny, které jsou nezbytné v jazycích a hudbě). Možná jsi spíš průměrný/á žák/yně nebo musíš vynaložit velké úsilí, abys podal/a dobrý výkon.

Buď si ale vždycky vědom/a toho, že je v podstatě cosi krásného, když je člověk “doma” v obou “světech” (v logice i ve fantazii). Ne každý to však umí ocenit. Patřičnou pochvalu si tedy musíš udělit sám/sama.

20–24 bodů: Pročti si nejprve obě předchozí vyhodnocení, abys věděl/a, o co se zde jedná. Máš rozvinuty spíše ty schopnosti, které věda přisuzuje pravé polovině mozku. Můžeš se pochlubit nevyčerpatelnou fantazií a dobrým přístupem ke svým citům. (I k pocitům ve svém těle, a proto je pro tebe těžké klidně sedět a být přítomen/na pouze “duchem”.)

Rovněž pro tebe není vůbec lehké soustředit se delší dobu na jednu a tutéž věc, protože se ti v hlavě řadí jeden obraz za druhým – v nekonečném řetězci a zdánlivě bez jakéhokoli řádu a smyslu. Způsob, jakým funguje tvůj duch, by se dal přirovnat spíše ke snu. Když ti tedy druzí říkají, že jsi “snílek”, nebo když ti učitel vytýká: “Nespi zase!”, pak to zřejmě není tak docela bez důvodu.

Kdo však rozhoduje o tom, že snění je méně hodnotné než bdělost? Školní systém zde stanovil jasné hodnocení: Být ve vyučování zcela bdělý a soustředěný je “správné”, toulat se v myšlenkách a snít během výuky je “špatné”. Uvedený náhled asi pramení z toho, že je poměrně málo povolání, v nichž se žádá hodně fantazie a tvořivosti (jako např. u básníků nebo malířů), zato je o to více profesí, které vyžadují čistě rozumové výkony (např. ekonom). Škola nás má nakonec připravit na “skutečný” život – a ani tam se v současné době fantazie a city příliš vysoko necení.

Mnohé vyučovací metody jsou pro tebe naprosto nevhodné. Vyučuje se sice hudební a výtvarné výchově – ale jen velmi málo hodin. V matematice se sice používá prostorová představivost – ale většinou jde o suchá čísla. V angličtině se probírá několik obrazů z každodenního života v Anglii – ale častěji se jenom “abstraktně” učíš slovíčkům poslechem a mluvením. Zřejmě býváš označován/a jako “špatný/á” žák/yně. V jiném systému s vyučovacími metodami, které by pro tebe byly vhodnější, bys naopak byl/a pravděpodobně “dobrý/á žák/yně”. Skutečně nejsi “hloupý/á” nebo “nenadaný/á”, jen jsi měl/a smůlu v tom, že tvé speciální schopnosti nejsou v běžných školách tolik žádané.

Tento stav však má i své dobré stránky. Napomínání a špatné výsledky tě někdy upozorňují na to, že i tobě chybí něco důležitého. I ty jsi velmi jednostranný člověk – stejně jako typ “logika”, který jsem popsal v prvním hodnocení. K lidství ovšem vždy patří dvě stránky. Je to, jako bys chtěl létat, ale přitom bys měl k dispozici jen obrovské pravé a malinké, zakrnělé, levé křídlo. Není divu, že se mnohdy zřítíš k zemi. Pokus se schopnosti, které už teď máš, doplnit schopnostmi logickými a racionálními. Jen pak budeš skutečně “úplný/á”.

redakce