Česká škola: Ondřej Neumajer: Netradiční využití počítačové sítě aneb zavolejte si

Dobře fungující školní intranet může svým uživatelům přinášet mnohé výhody. Ve valné většině škol, kde nějaká vnitřní síť existuje, se správce drží standardních (tedy coby do rozšíření tradičních) způsobů využití. Není se čemu divit. Vyzkoušené a dobře implementovatelné způsoby využití (prověřené stovkami kolegů) dávají již tak dost zahlceným správcům učeben poměrně jistotu, že nešlápnou vedle a když, tak mohou svůj problém s někým (na podobném postu) konzultovat. Z počítačové sítě lze však „vymáčknout“ daleko více.

S podivem jsem zjistil, jak málo je například používána tzv. IP telefonie. Dokonce mám dojem, že o jejích možnostech spousta lidí nemá ani tušení. Přitom se, zvláště ve školství, vyskytují docela dobře vybavené multimediální učebny a softwaru vhodnému k tomuto účelu existuje jako hub po dešti.

Dráty a software – nic speciálního
IP telefonie, nebo též internetová telefonie či VOIP (Voice over IP) je způsob přenosu zdigitalizovaného hlasu po datové síti. Potřebujete minimálně dva multimediální počítače (multimedialita v tomto případě obnáší zvukovou kartu, reproduktory a mikrofon) a počítačovou síť na principu protokolu TCP/IP. Zapomeňte na častý mystifikující přežitek, že vaše síť musí být nadprůměrně vysokorychlostní. Pro běžný hovor postačí modemová rychlost 33 kbps.Většina dnešních sítí funguje na rychlosti 10 nebo 100 Mbps a tak si hlavu se zátěží dělat nemusíte.

Poslední věc, která nás dělí od klábosení po síti je vhodný software. Asi největší výběr vhodných programů na toto téma jsem nalezl na serveru Slunečnice v sekci „Komunikační programy“. Každý umí něco jiného, každý má své výhody a nevýhody. Já se snažím vždy najít nějaký prográmek za hubičku – freeware – a tak jsem si nakonec nejvíce oblíbil program BuddyPhone. Jeho hlavní výhodou proti konkurenci je poměrně malá velikost a hlavě fakt, že jej lze ve Windows minimalizovat do „system traye“ (soubor ikonek běžících programů na pozadí v pravém dolním rohu pracovní plochy) a tak uživatele neruší při běžné práci a pro začátečníky je téměř transparentní. Daleko větší možnosti využití (ale i velikost) má např. konkurenční program MS NetMeeting.

K čemu všemu vám může být dobrá
Do využívání IP telefonie jsem byl vlastně donucen okolnostmi. Potřeboval jsem být ve stálém spojení s naším informačním technologem, který sídlí asi padesát metrů od mého kabinetu a nemá u sebe telefonní přípojku (ve školství poměrně častý jev). IP telefonie se nám velmi osvědčila. Po kliknutí na příslušné tlačítko se u kolegy rozezvučely (spíše rozeřvaly) reproduktory ve stylu zvonění telefonu a on pouze hovor přijal a mohlo se jít k věci. Snad jedinou nevýhodou byl fakt, že při využívání reproduktorů nastavených příliš nahlas (velmi efektní pro ohromení lidí věci neznalých) docházelo ke zpětné vazbě a tak se mi každé mé slovo v intervalu cca dvou vteřin vrátilo z mého reproduktoru zpět. K odstranění problému stačilo snížit hlasitost a nebo přejít na sluchátka.

V souvislosti s využíváním IP telefonie se mi také stala jedna úsměvná příhoda. Omylem jsem se jednou při volbě volaného „přeťukl“ a zavolal na počítač v učebně, kde zrovna probíhala výuka. U počítače seděla dvojice třeťáčků a jelikož nerozuměli anglické hlášce, která se jim zobrazila, tak automaticky klepli na „Accept“. Tím jsem si udělal docela pěkný náslech hodiny svojí kolegyně (a mimo to zjistil i několik interních sdělení třeťáků na její adresu).

IP telefonii lze samozřejmě využít nejen pro komunikaci dvou, ale i více uživatelů a účastníky nemusí být pouze lokální uživatelé školní sítě. Takovému setkání se říká konference.

Jiným příkladem, kdy lze výhodně využít počítačovou síť s multimediálními počítači, je výuka jazyků. Na některých školách se i dnes setkáte s přístroji tzv. jazykové laboratoře. Fungují na jednoduchém principu, kdy si každý student nasadí sluchátka s mikrofonem a učitel, jenž má k dispozici ovládací pultík, propojí dle svého zvážení dvojice studentů a ti spolu mohou komunikovat v požadovaném jazyce. Učitel samozřejmě naslouchá a jelikož vlastní stejné vybavení, tak si studenti nikdy nemohou být jisti, zda jim v příštím okamžiku nevstoupí do hovoru a nezačne je opravovat (nebo chválit?).

Velmi podobně lze využít i IP telefonii. Pravda, ideální software, který by suploval ovládací pultík, jsem nenašel, ale jistě existuje (skalní pravidlo říká, že na internetu je všechno). S menším omezením lze použít i nějaký program z výše popsané kategorie komunikačního software.

Zajímavé, ale…?
Jakým způsobem využije učitel vlastností IP telefonie ve výuce již záleží na jeho pedagogických (a asi i trochu technických) dovednostech. V této oblasti si jistě dovede zkušený pedagog připravit několik didaktických her a cvičení.

Možná vám připadne, že výše popsané způsoby nemusí být nejefektivnější. A máte pravdu. Používat IP telefonii, když máte na stole telefon nebo si hrát s nastavením komunikačních programů na jednotlivých počítačích v učebně, když můžete využít profesionální jazykovou laboratoř, může být lákavé jen pro hračičky. Pro většinu českých škol, které příslušným vybavením nedisponují, však zajímavým experimentem.

Abych zakončil článek trochu zvesela – už dlouho se v myšlenkách zabývám následujícím příkladem využití školní sítě. Hodně učitelů se vyloženě doplazí do školní jídelny ze zbytku sil, které jim jejich svěřenci ještě nestačili dopoledne odebrat. Sdílení společných prostor a zejména společného hluku, může být pro některé i tou příslovečnou kapkou, kterou pohár přeteče a nervy vybuchnou. Představuji si, že bych se vždy v okamžiku, kdy se ozve můj trávicí trakt, přihlásil k internetové kameře, která je umístěna v rohu jídelny a spokojeným okem usoudil, že je právě čas využít malé fronty, nebo nepřítomnosti kolegyně Nepříjemné u právě probíhajícího oběda.

Kvůli uchování soukromí však zklamán doporučuji zařadit předchozí návrh do kategorie „Zajímavé, ale…“

Ondřej Neumajer