Problematice budování počítačových sítí se věnuje nemalé množství specializovaných firem. Učitel informatiky či ředitel však zpravidla nemá praktické zkušenosti s podobným typem zakázky a přitom je to většinou právě on, kdo bývá za vybudování školní sítě zodpovědný. Dnes přinášíme několik praktických postřehů a zkušeností k tomuto tématu.
Síť na průměrné škole
V současné době velká většina základních a snad všechny školy střední mají nějaké počítače propojené do počítačové sítě. I těm nejzarytějším odpůrcům módních trendů v IT musí být jasné, že budoucnost spočívá v možnosti snadné komunikace, a tedy v propojování.
Uděláme-li malý exkurz do průměrné české školy, zjistíme používání (zpravidla fragmentů) počítačových sítí většinou v těchto lokalitách:
- ředitelna – ředitel a zástupce používají sdílení souborů na svých strojích
- počítače v počítačové učebně jsou propojeny a využívají vyhrazený počítač jakožto souborový server
- účetní, hospodářka či ekonomka používají propojené počítače pro účetnictví
- školní jídelna používá terminál k objednávání obědů a ten je připojen na počítačový systém školní jídelny
Některé školy mají pokryto více lokalit, některé méně. Ideální situace by nastala, kdyby všechny počítače ve škole mohly využívat výhod počítačové sítě - pomiňme k jakému účelu a jakými způsoby. V dalším textu se budeme zabývat výhradně technickým řešením, tedy ne problémy spojenými s efektivním využíváním sítě.
Otázky, které byste si měli položit
Morální stárnutí techniky v IT je až neuvěřitelně rychlé, a právě proto se vyplatí před započetím výstavby sítě zapřemýšlet s výhledem do budoucna. Paradoxně se může stát, že škola, která začne budovat svoji počítačovou síť dnes na zelené louce, má lepší výchozí podmínky nežli škola, která používá počítače zapojené do sítě starší technologie a teď chce stávající síť rozšířit.
Mezi první otázky, které si musíme položit, patří rozhodnutí, které počítače chceme do sítě zapojit. Toto rozhodnutí musí vyjít z nejvyšších míst a musí brát v úvahu nejen stávající využití ale i možné příští změny v umístění kabinetů, ředitelny, atd. Takovému vizionáři bych doporučil navštívit věštírnu v Thébách a po návratu si připravit plánek školy, aby mohl později názorně ukazovat svým rozhořčeným kolegům, že sídlí příliš daleko od rozvaděče a peněz na kabely a lišty je tak žalostně málo…
Dále musíme určit, jakou koncepci počítačové sítě a kabeláže použijeme. Přihlédneme-li k finančním možnostem školy, výhledu do budoucna a snaze být kompatibilní, není to rozhodování nějak zvlášť obtížné. Až na speciální výjimky lze doporučit vystavění sítě na koncepci technologie Ethernet (10BaseT) o automaticky přepínatelné rychlosti 10/100 Mbps (Megabits per second) a jako kabeláž použít kroucenou dvoulinku (UTP – Unshielded Twisted Pair) a průmyslový standard kategorie 5 (CAT5).
Většina firem vás patrně k těmto závěrům také přivede. (Nejdříve vám nadšeni a s jiskrou v oku budou vyprávět o optické páteři, popřípadě o bezdrátovém propojení. Buďte ale klidní. Poté, co jim řeknete, kolik můžete investovat, se rychle vrátí do situace českého školství na přelomu milénia.)
Velmi dobře uspořádané informace k problematice počítačových sítí naleznete v archivu článků novináře Jiřího Peterky na adrese http://archiv.czech.net, výše popsané technologie pak přímo na adrese http://archiv.czech.net/a98/a832k180.htm
Narazíte-li na někoho, kdo vám bude pro rozvod doporučovat koaxiální kabely, berte to jako první varování, raději se vymluvte, že musíte jít bezodkladně suplovat a jednání ukončete.
Dále musíme určit finanční částku, kterou je škola ochotna do zasíťování investovat. Zde bych doporučil nechat si rezervu, protože vždy se najde nějaká věc, kterou jste do návrhu opomněli zahrnout. (Mně například vypadl z návrhu zástupce ředitele. Fatální.)
Určitě lze vybudovat školní síť i svépomocí. V rámci jedné místnosti to jistě nebude velký problém, ale při představě, že učitel informatiky běhá po škole se sbíječkou a proráží stropy a zdi u tříd a pak vše kituje, si to asi dobře rozmyslíte. Záleží samozřejmě na rozloze školy a počtu přípojných bodů. Výhodou profesionálního řešení od firmy je v neposlední řadě jasný rozpočet, proměřovací protokol a záruční doba. Hovořit o tom, že k fyzickému pokládání kabelů musí dojít během prázdnin, je asi nošením sov do Athén.
Výběrové řízení vás asi nemine
I v případě síťování menší školy se vyplatí investovat čas a trpělivost do výběrového řízení (pro užití veřejných prostředků se vás podle zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, týká veřejná soutěž pro zakázky přesahující 500 000 Kč). Doporučuji oslovit 3 - 4 firmy pro výběr vhodného kandidáta a určit několikačlennou komisi, např. ve složení ředitel, učitel informatiky a zástupce odboru IT z místního úřadu/vašeho zřizovatele. Závěrečné usnesení komise pak nechat stvrdit podpisem. Pak vás nikdo nemůže v budoucnu nařknout z nepromyšlených kroků a neobjektivních soudů.
Pro potřeby takové veřejné soutěže se ale obrňte značnou dávkou trpělivosti, připravte si několik xerokopií stavebních plánů školy a informační memorandum (vznešený název pro popis vašich představ o budoucí síti) a pozvěte všechny zájemce na „info day“. Přesně tímto posledním pravidlem jsem se neřídil a zabil několik zbytečných odpolední prováděním návštěv po nekonečných prostorách školy (nechápu, kde berou entusiasmus průvodcové po hradech). Následné schůzce s každým zájemce zvlášť se ale asi stejně nevyhnete.
Předběžná konzultace s nezávislým odborníkem (například z jiné školy, který už podobným martyriem prošel) jistě neuškodí. Možná přijdete i na nějakou zajímavou věc, která by vás jinak nenapadla a jejíž realizace nebude příliš náročná a zvýší užitnou hodnotu celé sítě. V mém případě to bylo propojení pokladny ze školního obchodu přímo s účetnictvím v kanceláři ekonomky.
Pokračování příště.
0 komentářů:
Okomentovat