Marek Lauermann: Učňovské školství a jeho cesta do budoucna

středa 6. prosince 2000 ·

V současných diskuzích o českém školství je mnoho navrhovaných změn obhajováno tím, že jsou nutné s ohledem na normy platné v zemích EU. Často se však stává, že aktuální a módní témata odsouvají z našeho zájmu řešení stejně důležitých problémů. Jedním z nich je učňovské školství, přestože právě ono bude naším vstupem do EU nepochybně zasaženo.

V současných diskuzích o českém školství je mnoho navrhovaných změn obhajováno tím, že jsou nutné s ohledem na normy platné v zemích EU. Platí to o diskusi o budoucnosti víceletých gymnázií, rušení zvláštních škol, zavádění státní maturity a reformu vysokého školství. Nic proti jejich otevírání a nalézání co nejvhodnějších řešení. Často se však stává, že aktuální a módní témata odsouvají z našeho zájmu řešení stejně důležitých problémů, jež sice nejsou v oblasti medializovaného zájmu, ale jejichž budoucnost bude naším vstupem do evropského společenství stejně tak ovlivněna. Jednou z takových oblastí je učňovské školství.

Jestliže se školství jako celek víceméně snaží reformovat, a ponechme teď stranou hodnocení těchto reforem, potom učňovské školství zůstalo uzavřeno před jakýmikoliv změnami a potřebami nového uspořádání ekonomiky a celé společnosti. Je nutné si uvědomit, že s ekonomickou reformou a s ní spojeným směřováním do struktur EU se změní i nároky na úroveň kvalifikovaných dělníků a řemeslníků.

Dědictví socialismu
V socialistické soustavě školství sloužily učňovské školy jako podnikové přípravky budoucích zaměstnanců. Státní podniky si naplánovaly kolik budou potřebovat dřevomodelářů, slévačů či opravářů televizí a tomu pak uzpůsobily nabídku oborů. A tak si téměř každý větší podnik vytvořil vlastní učiliště, které mělo vychovávat budoucí tvůrce společnosti dělníků a rolníků. A tak se vytvořila obrovská síť oborů, která by teoreticky měla poskytovat velice bohatou a pestrou vzdělávací nabídku. Resortně spadala učiliště pod Ministerstvo průmyslu. Tam zůstala až do roku 1996, kdy se z iniciativy tehdejšího ministra školství Pilipa přesunula pod správu Ministerstva školství. Tím byl učiněn první výraznější porevoluční krok, který měl za cíl posílit společenskovědní oblast vzdělávání na učňovských školách.

Snaha ministra Pilipa pozvednout vytvořit určitý hlubší vědomostní základ učňů, který by je vysvobodil z pasti stále hůře uplatnitelné úzké specializace oboru, však nepřinesla uvažovanou změnu k lepšímu. Jak totiž ukazují výsledky mezinárodních průzkumů, máme nebývale nevzdělané učně. Mezi nimi a průměrnými gymnaziálními studenty, kteří ještě jsou s to stačit svým evropským vrstevníkům, zeje propastný rozdíl, který hrozí ještě hlubším prohloubením s příchodem jednotné státní maturity. Kritici totiž varují, že neschopnost vyrovnat se výsledkům studentů středních škol povede učně k rezignaci na získávání potřebných vědomostí.

Státní maturita učilištím zrovna nesedne
Chyba je však ukryta i v systému samém. Současná praxe konání maturitních zkoušek, kdy jejich obtížnost závisí na kriteriích učitelského sboru té které školy, je jistě špatná a do budoucna neudržitelná. Je ovšem otázkou, jestli lék může poskytnout dnešní snahy o její reformu.

Státní maturita počítá s tím, že maturanti budou maturovat z češtiny, cizího jazyka a matematiky nebo společensko vědního základu, přičemž bude vždy možné si vybrat mezi základní a náročnější variantou testu. Cílem je, aby všichni tuzemští středoškoláci dosáhli určité kvalitativní úrovně vzdělání, garantované státem. Jistě s tímto cílem bude souhlasit každý rozumně uvažující člověk.

Když však nahlédneme hlouběji pod povrch takto plánovaných změn, uvidíme argumenty kritiků z jasnějšího úhlu. Jestliže totiž má na konci být úroveň vzdělání stejná, měla by se také do jisté míry překrývat cesta, kterou bude cíle dosaženo. A za takovou cestu můžeme ve školském systému považovat osnovy, které pro každý obor podléhají schválení ministerstva školství. Na učilištích je však dotace u předmětů, jež tvoří součást státní maturity, o řád nižší než na středních školách či gymnáziích. A tak všeobecně vzdělávací předměty na učilištích tvoří pouze třetinu hodin. Je sice možné zvýšit jejich počet zařazením mezi nepovinné předměty, ale toto rozhodnutí bychom těžko mohli označit za systémové.

Nejdříve vzdělání, až potom praxi
Učňovské školství by si zasloužilo důkladnou reformu, neboť stav již dlouhou dobu vykazuje známky zaostávání. Není možné, aby téměř polovina populace ukončila se souhlasem ministerstva školství vzdělávání po deváté třídě. Potom totiž přejdou na učiliště, kde se tři roky učí prodávat, obsluhovat frézu či zapojovat rozvody elektřiny. Na získávání praktických dovedností bychom jim měli dát prostor po střední škole, která je vybaví dobrým všeobecným základem, obsahujícím i částečnou odbornou specializaci. Jinak bude náš školský systém stále stejně rigidní, sebezahleděný a nepřátelský jako za komunismu.

Marek Lauermann

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.