Jmenování nového šéfa regionálního školství v době přelomové pro celý resort vyvolává řadu úvah, očekávání a otazníků. Po bývalých náměstcích, většinou vlivných nebo vůdčích lobbistech spjatých s politickými stranami, je Jaroslav Müllner novou a silnou figurou v ministrově rozehrané partii o podobu nového školského zákona a tzv. státní maturity.
Jmenování nového šéfa regionálního školství v době přelomové pro celý resort vyvolává řadu úvah, očekávání a otazníků. Po bývalých náměstcích, většinou vlivných nebo vůdčích lobbistech spjatých s politickými stranami, je Jaroslav Müllner novou a silnou figurou v ministrově rozehrané partii o podobu nového školského zákona a otzv. státní maturity. Dosavadními ambicemi i předchozí kariérou se nový ministrův muž od dosavadních předchůdců odlišuje pozitivně - generační zkušeností, vzděláním, praxí a osobnostními předpoklady.
Jak tomu bývá u matematiků, je prokazatelně obdařen i múzickou kreativitou. Je to, doufejme, jeden z příslibů, že bude vnímat a analyzovat potřeby resortu exaktně, ale také umělecky - intuitivně a lidsky komplexněji. Nikoli primitivně a prostoduše podle krátkodechých účelových objednávek na vzdělávání nebo zas ideologicky zaslepeně a jednostranně. Že nebude podléhat nátlakovým požadavkům militantních zájmových skupin. Že odolá svodům stát se slabošským, ješitným a blahosklonným patronem vlastních úředníků a protekčních milců, klientů nebo pochlebníků, jak jsme to vídali dosud.
Proč si to troufáme myslit? Připomenu, že Müllner převedl svůj styl hned po svém nástupu do vysoké odborářské funkce v roce l993, po setkání funkcionářů oblastních rad odborového svazu pracovníků školství (OROS) v Čelákovicích, když kriticky a diferencovaně zhodnotil regionální praxi školských úřadů při rozpočtování školství a zabýval se naléhavými potřebami i uměleckých škol a negativními důsledky zvyšování školného pro rodiče, žáky a učitele ZUŠ ( UN 21/93). Smysl pro obzíravý a vtipný ironický nadhled, vystihující paradoxy ultra-liberální polistopadové školské atmosféry, demonstroval J. Müllner i později, např. v článku Netradiční nebo tradiční školství ( Školství 32/97).
Sám sebe zbrusu nový náměstek Müllner v roce 0 inzeruje jako rozvážného, všeobecně přijatelného muže, který se programově nechce konfrontovat se současnými vlivovými politickými silami a názorovými formacemi v českém školství. Zda to není jen řečnická stylizace, to se teprve ukáže. I jak dalece mu půjde o komunikativní otevřenost a variabilitu přístupových cest. Vůle k nekonvečnímu vidění letitých problémů u něj byla patrná už dříve: „Eventuální poplatky ve školství je nutné pečlivě uvážit a připravit. Aby nedošlo k další nivelizaci. Dřív všichni stejně dostávali, teď budou všichni stejně platit. Poslanci či rodiny žijící z minimálního platu. To by asi nebylo řešením,“ prohlásil Müllner už před sedmi lety. Teze je to dodnes diskutovatelná pro pravé názorové spektrum, i pro ty nalevo od středu. Dozraje časem i v ČSSD racionálnější náhled na formy školného? Dosáhnou schopnosti nově strukturovat náklady na povinné základní vzdělávání a vůle diferencovat je od dodatečných vícenákladů?
Ve svých prvních rozhovorech pro Českou Školu (viz zde) i pro Učitelské noviny (UN 32/00) se Müllner pokusil předefinovat svoje odborářské krédo v nové situaci a požadavky, které dále označuje za legitimní. Vidí ale realisticky svoje působení jako “mantinely možného“, jako pozici “mohu jen to, co mohu“. Zde by se mohla zásadovost časem změnit v oportunismus.
Berme shovívavě jak, za jakých okolností a po kom dosavadní místopředseda ČMOSu přesedl z odborářské tvrdohubé klisničky na blahobytného byrokratického valacha z karmelitské stáje. Některé podprahové informace v prvních rozhovorech nového náměstka budou možná stát ještě za podrobnější zamyšlení.
Letos na jaře J. Müllner definitivně odmítl kandidaturu na předsedu školských odborů. Až nyní otevřeně přiznal tušení, že časem dostane “nabídku na nějakou pozici ve státní správě“ . Mysleme si co chceme. O Müllnerově převlečení dresu i o pravděpodobných zákulisních jednáních a dalších aktivitách lidí z ČMOSu, která předcházela jeho jmenování. Jedno se zdá jisté: Kariéru a obrovskou odpovědnost odborářského Big Bosse podmiňují další dary shůry. Předseda školských odborů musí mít výrazné vůdcovské chrisma. J. Müllner je ale zjevně více úřednický typ. Možná, že i v tomto ohledu je pozitivní, že nový náměstek ještě včas byl schopen sebekriticky vyhodnotit svoje odborářské plusy a mínusy, že je to jeho spříznění volbou a že neudělá z MŠMT rezidenturu ČMOSu. Na ministerstvo si po jedenácti letech přece odnáší nenahraditelné informace a zkušenosti, kterých bývají opatrní, nahluchlí a raději co nejvíce neteční školští byrokrati ušetřeni: Čerstvou znalost názorů a existenční situace učitelstva v regionech. Ví také lépe než vládní úředníci, kde sehnat informace, které se k představiteli státní správy nedostávají. A to není také zanedbatelné. Jaroslavu Müllnerovi by to dokonce mohlo pomoci posunout jeho “mantinely možného“ k zatím zdánlivě nemožnému. V Zemanově týmu to ale lehké mít stejně nebude.
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat